Mario Kart DS

Se sérií Mario Kart přichází pro recenzenta jedna velmi podstatná výhoda. Může si odpustit celý jeden odstavec věnovaný seznamování čtenářů se základními principy hry, protože jen těžko bychom hledali někoho, kdo si pod slovíčkem „Kart“ v názvu představí něco jiného, než arkádovou závodní hru s malými vozítky a hromadou zákeřných bonusů. V roce 1992 Nintendo ostatně celý tento subžánr definovalo hrou Super Mario Kart pro SNES a nové „Kart“ hry pak úspěšně vydalo i na N64, Game Boy Advance a GameCube. Samotná existence Mario Kart na DSku tedy rozhodně nepřekvapuje a překvapivé jádro pudla tak spočívá v něčem jiném. Mario Kart DS se totiž stávají první DS hrou podporující online wifi hraní, které Nintendo představilo loni na podzim. Pokud budete v blízkosti jakéhokoliv PC připojeného k internetu a dokoupíte si speciální USB adaptér, můžete nové Mario Kart hrát proti jakémukoliv obdobně vybavenému hráči, ať se nachází kdekoliv.

Návrat ke klasice

Po grafické stránce je Mario Kart DS velmi podobný GameCube verzi Mario Kart: Double Dash. Ta byla svého času hodnocena velmi dobře, a pokud ji bylo něco vytýkáno, tak šlo o přílišné zaměření na zbraně a bonusy na úkor samotného závodění. O nové verzi ale nic podobného tvrdit nemůžeme. Hra je doslova nacpaná velkým množstvím skvěle navržených tratí a pokud překonáte úvodní jednoduché ježdění na základních okruzích, budete muset v pozdějších závodních seriálech vynaložit maximální dávku úsilí k tomu, abyste uspěli. Jak už je u Nintenda zvykem, ve hře je notně využíváno zdrojů z předchozích her a poměrně velké množství tratí v DS verzi pochází ze starších Mario Kart her. Naštěstí, jde o tak skvělé okruhy, že si ani nebudete připadat jako oběti komerčního triku, navíc, celá řada tratí je zcela nová a svým starším „kolegyním“ se kvalitativně bez problémů vyrovná.

Nintendo se nijak nesnažilo zakomponovat do hry ovládání stylusem, které je beztak dost těžko představitelné. Druhý displej je rovněž využit jen minimálně – samotné závodění probíhá na vrchní obrazovce, na dolní je pak zobrazena scrollující mapa okruhu s vyznačenou pozicí všech závodníků. Škoda, že není možné na jednom z displejů sledovat třeba výhradně vedoucího závodníka, neuškodily by rovněž informace o mezičasech a o vybavení nepřátel bonusy. V tomto ohledu lze tedy Mario Kart DS mírně kritizovat, i když nejde o žádné zásadní chyby. Těch se Nintendo ve svých Mario hrách přeci jenom dopouští jen minimálně.

Mario online?

Nintendo bylo donedávna proslulé svou skepsí vůči možnostem a budoucnosti online hraní. Mario Kart DS je v tomto směru skutečným přelomem a jde o historicky první hru tohoto japonského obra, kterou lze hrát přes internet. Abyste mohli tuto možnost využít, je třeba zakoupit si speciální USB adaptér (stojí cca 1300 Kč), který zapojíte do PC připojeného k internetu a přes nějž poté připojíte i své DSko. Pravda, nejde o tak elegantní řešení, jaké nabízí PSP, DSko totiž nepřipojíte k wifi síti přímo (chystají se ale wifi sítě, které připojení DSka umožní) – ale pro začátek to není špatné. Mé stabilně trpějící PC se sice s novým hardwarem chvíli pralo, ale nakonec se vše podařilo zprovoznit k mé naprosté spokojenosti. Připojení padá jen velmi zřídka a na rychlejších linkách není problém hrát skutečně s kýmkoliv na světě. Dosavadní pozitivní výsledy prodejů se projevují na počtu hráčů, kteří jsou k dispozici – je jich dost a během testování se mi jen minimálně stávalo, že bych okamžitě nenašel hru, do které se lze připojit. Nechybí samozřejmě ani klasická wifi podpora hry přímo mezi jednotlivými DSky, přičemž i zde Mario Kart nabízí nadstandard v podobě game sharingu až pro sedm dalších hráčů. Jste sice omezeni počtem tratí a módů, ale ve srovnání s multiplayerem u jiných DS titulů, jde konečně o zábavu zdatně konkurující singleplayeru.

Proč hrát sám?

Bývá nepsaným pravidlem, že největší slabinou her extrémně zábavných v multiplayeru je singleplayerová část. V případě Mario Kart DS ale toto ani náhodou neplatí. Za oněch 14 let Nintendo vymakalo hratelnost svých Kart her natolik, že i v singlu je o co stát, a to i v případě, že jste hráli některou ze starších reinkarnací. Už jsme zmínili, že ve hře je několik zbrusu nových tratí, přibyly rovněž bonusy, kterými likvidujete nepřátele a v neposlední řadě tu je až překvapivě fungující systém motivace v podobě odemykání nových postaviček, vozítek, šampionátů a dalších drobností. Kromě klasického závodění na okruzích jsou k mání i dva speciální „battle“ módy, pro které je připraveno několik otevřených arén. Jejich design je sice o něco méně nápaditý, než u klasických okruhů, ale v napínavém „Shine“ módu, v němž je vaším úkolem posbírat co nejvíce hvězdiček zatímco vás soupeř nelítostně ostřeluje raketami, na tento nedostatek zapomenete. Druhý z módů nese název „bubble“ a jde v něm samozřejmě o bubliny, které ničíte ostatním a zároveň chráníte své vlastní.