Mario Kart 8 Deluxe Recenze Mario Kart 8 Deluxe

Mario Kart 8 Deluxe

Jiří Bigas

Jiří Bigas

9. 5. 2017 10:30 11
Reklama

Opravdu moc jsem se těšil na Mario Kart 8 Deluxe. Co si bude nalhávat, koneckonců je to jedna z mála her, kvůli níž nyní stojí za to uvažovat o nákupu konzole Nintendo Switch. Navíc jsme od samého počátku věděli, že to bude hra přinejmenším velmi dobrá. Jde totiž ve své podstatě o port, respektive konverzi, chcete-li. Bez ohledu na přívlastek Deluxe v tomto případě nelze hovořit o nějakém zásadním remasteru v pravém slova smyslu. Japonský výrobce, vědom si nedostatku silných titulů, jednoduše sáhl do knihovny hitů pro Wii U a vsadil na jistotu. Celá situace je tak o to pikantnější, že se člověk dovede nekriticky nadchnout pro něco, co obvykle bývá terčem kritiky. Nemyslím samozřejmě hru samotnou, ale celkovou politiku vydavatele a snahu umlčet kritiky tak laciným způsobem. Jenže zlobte se na Nintendo, když výsledkem tohoto “faulu” je další fantastický kousek, který může směle aspirovat na absolutní hodnocení. Ostatně, stačí se zahledět do průměrných verdiktů ze světa, abyste zjistili, že novinka dostává dokonce ještě vyšší známky než originál z roku 2014.

LEGITIMNÍ RECYKLACE

To je, panečku, solidní humbuk na tři roky starou hru. Nicméně údiv není tak úplně na místě, Vývojářům hraje leccos do ruky. Mario Kart je bez přehánění jednou z nejlepších sérií od Nintenda, která se dlouhá léta právem těší popularitě u hráčů i kritiků. První díl pod názvem Super Mario Kart vyšel už v roce 1992 na SNES a u zrodu značky stál sám proslulý Šigeru Mijamoto. Mario Kart těží z neuvěřitelně chytlavé hratelnosti, která dává šanci naprostým zelenáčům, ale představuje setrvalou výzvu i pro ostřílené veterány. Jde o na první pohled velice prostou závodní hru s power-upy, která ale byla za čtvrtstoletí vypilována takřka k dokonalosti. Autoři recyklují nejen všemožné postavičky z bohatého portfolia Nintenda, které nechávají utkávat se na tématických tratích, ale i samotné okruhy, mezi nimiž se nachází ty novodobé po boku historických, které se neustále vylepšují a putují z dílu do dílu.

Příjemnou novinkou je možnost být vybaven dvojicí power-upů současně, díky níž jsou už tak šílené závody ještě zběsilejší.

Pokud jde obsahové o rozdíly mezi původní osmičkou a aktuální Deluxe verzí, zbavíme se této formality v podobě krátkého výčtu hned zkraje recenze. Kromě obsahu z rozšíření se přepracování dočkal kritizovaný Battle Mode, který byl Achillovou patou původní verze. V té aktuální se autoři snažili přiblížit jej dřívějším zvyklostem. Nabízí osm nových unikátních arén, které se odlišují od běžných tratí a najdete mezi nimi třeba mapu inspirovanou stříkačkou Splatoon. Zde hráči měří síly v několika různých akčních módech, přičemž nejčastěji jde o to něco posbírat, ukořistit a nebo jednoduše rozdat co nejvíce zásahů, aniž byste se vy naopak stali kořistí soupeřů. Příjemnou novinkou je i možnost být vybaven dvojicí power-upů současně, díky níž jsou už tak šílené závody ještě zběsilejší, a nikoho určitě neurazí ani pětice nových postav, mezi nimiž opět nechybí hrdinové Splatoon. A pak jsou tu některé drobnosti jako nové díly pro vaše vozítko, jehož statistiky se odvíjí právě od sestavy - karoserie, kola, kluzák. To vše spolu s téměř bezchybným převodem hry samotné je podle všeho důvodem, proč si hra odnáší z recenzí ještě vyšší známky než základní osmý díl. Autorům se totiž podařilo reflektovat i leccos z kritiky, která se v nevelké míře na osmičku pro Wii U před lety snesla.

VYSOKÁ CENA ZA TŘI ROKY STAROU HRU

Nenechte se ale mýlit, že by tím byla recenze o to snazší a hodnocení hry předem jasně dané. Pořád je třeba rozebrat, jestli vyřčené změny jsou dost podstatné na to, aby hra vyfasovala v našem testu 5/5. Je třeba si koupi titulu a jeho existenci obhájit. Protože když odhlédneme od faktu, že to bylo zcela logické a vlastně i nezbytné ze strany Nintenda dostat jej na Switch, je otázkou, jak se k němu máme postavit. Znovu adorovat bezmála dokonalé akční arkádové závody, které už tu jednou byly v této podobě a mnohokrát v minulosti v podobě starších dílů, anebo se odmítnou povznést nad skutečnost, že nejde o novinku v pravém slova smyslu? Brát přehnané ohledy na Mario Kart 8 Deluxe je zbytečné i proto, že se hra prodává za plnou cenu, takže od ní musíme mít jen ta nejvyšší očekávání. Nižší cenovka by nás samozřejmě nutila přistoupit k celému problému trochu jinak, tu a tam přimhouřit oko a být celkově shovívavější. A jak vůbec nejprodávanější hra pro Wii U obstála ve zkoušce časem?

Drobných změn pod povrchem je samozřejmě ještě mnohem víc, než jsme vyjmenovali v úvodu. Ty se týkají především technického zpracování a celkového vybalancování hry. My ale nebudeme suplovat výčet na Wikipedii, postačí snad, když si řekneme, že na rozdíl od originálu na Wii U už hra neběží v rozlišení 720p, ale 1080p. Tedy po připojení k televizi skrze dok. Na cestách se musíte spokojit s kvalitou 720p. I když je ale technická stránka vynikající, kvůli ní se určitě nad Mario Kart 8 Deluxe nerozněžníte. Uvádím to spíš pro úplnost, protože při srovnání obou verzí ze dvou zmíněných konzolí si sice na zadek nesednete, nicméně při pohledu na stejné tratě v Mario Kart 7 pro 3DS z roku 2011 je rázem vše jinak. Když totiž člověk bere Switch především jako handheld s pohodlným domácím módem, je také fér sledovat, jak série vypadala na předchozím kapesním zařízení od Nintenda, ačkoli samotný výrobce dál skálopevně opakuje, že nový hardware není nástupcem 3DS ani Wii U. Ale to je jeho věc.

OHROMNÁ PORCE OBSAHU

Obsah je za ta dlouhá léta neuvěřitelně bohatý a vypilovaný, jak je to jen možné, když už se vývojáři rozhodnou do značné míry neustále vykrádat sami sebe. Odvážná strategie se jim nicméně očividně vyplácí. Na výběr hráči mají ze 42 postav, mezi nimiž ale postrádám nějaké další hostující hrdiny po vzoru Super Smash Bros., kde také vystupuje mnoho postav z cizích her, které jsou ale neodmyslitelně spojené s Nintendem. Ještě úžasnější je výběr 48 jedinečných tratí, mezi nimiž najdete letité klasiky po boku moderních okruhů. Drtivá většina z nich je inspirovaná konkrétními hrami, postavami nebo úrovněmi z titulů od Nintenda. A i když ty starší samozřejmě co do komplexnosti a vychytávek nejsou tak vymazlené jako některé novější, závody si užijete snad opravdu na všech. V singlu je pak tato necelá padesátka okruhů rozdělena do 12 velkých cen po čtyřech závodech/tratích. Najdete tu třeba dráhu v království Hyrule ze série The Legend of Zelda, strašidelné sídlo z Luigi's Mansion, Bowserův hrad, džungli z Donkey Konga, proslulý stadion z klasiky Excitebike, futuristkou dráhu z F-Zero nebo malebnou krajinku z Animal Crossing.

Lokace jsou pestré a nesmírně interaktivní. Navíc reprezentují jednotlivé hry, značky a světy Nintenda do nejmenších podrobností.

Všechny okruhy jsou plné power-upů, bonusů, zkratek, skokánků, zrychlení. Často se během závodu prolétnete vzduchem nebo projedete po mořském dnu. V průběhu většiny se také vaše vozítko může transformovat ve vznášedlo. Lokace jsou pestré a nesmírně interaktivní. Navíc reprezentují jednotlivé hry, značky a světy Nintenda do nejmenších podrobností. K dokonalosti tento koncept vývojáři dotahují třeba u Zeldy, kde hraje notoricky známá melodie, namísto klasických mincí sbíráte rupie a můžete tu narazit na mnoho dalších povědomých rekvizit. Úžasný je i okruh, který vás zavede do oblak, stačí se podívat na stopy, které vyjedete do nadýchaného obláčku pod vašimi koly. Všechny tratě si můžete vychutnat nejen v několika rychlostních třídách/obtížnosti, ale i zrcadlové variantě. Pestrá je i nabídka power-upů. Celkem 23 bonusů včetně dvou nových nabízí klasické zbraně, drobné pomůcky, ale také ultimátní útoky či zrychlení, s jejichž pomocí se můžete hravě dostat z posledního místa na bednu. Ale takové už závody Mario Kart jsou. Často nespravedlivé, jako jakékoli jiné tohoto druhu, stále ale dost návykové a náročné na samotnou techniku řízení, aby vás pár ojedinělých výstřelků a kiksů nedokázalo odradit. I když samozřejmě dvě tři dobře mířené rány těsně před cílem dokážou člověka spolehlivě otrávit. Jindy to ale budete zase vy, komu v závěru závodu na chvostu padne Bullet Bill a rozprášíte v poslední zatáčce čtyři pět soupeřů.

UNIVERZÁLNÍ HRA

Upřímně řečeno, i když nejsem zrovna trpělivý hráč, tohle k Mario Kart patří, podobně jako power—upy udělají chaos z Mashed, Wipeoutu nebo Micro Machines. Je to ale také jeden z důvodů, proč tyto tituly přitahují i hráče, kteří závodům neholdují. Nemusíte řídit zrovna jako Petr Strecker, abyste se mohli dobře umístit. Stačí být dobrý stratég, správně využívat bonusy a mít samozřejmě také kus štěstí. I náhoda tady hraje roli. Ale je ke všem stejně (ne)spravedlivá, takže si není na co stěžovat. Jednou se usměje na vás, jindy na vašeho soupeře. Mario Kart 8 Deluxe počítá s tím, že si ho budou chtít užít nejen mistři volantu, ale i děti, sváteční hráči nebo třeba vaši rodiče. Proto vedle možnosti ovládat hru pohybem a auto-akcelerace nabízí i asistenci řízení, která pomůže úplným začátečníkům udržet se na trati. Zkušené hráče přitom nemusí nijak urážet, závodníci s pomůckami se mohou utkávat s těmi bez nich, aniž by byl někdo neférově zvýhodněn. Asistent totiž dokáže novicům sice kolikrát zachránit krk, ale s aktivovanou pomůckou zase nikdy nebudete tak efektivní jako hráč, který se spoléhá jen na vlastní dovednosti a postřeh. Naskočit do hry pomáhá i geniálně jednoduché ovládání. Kromě analogové páčky vystačíte už jen s plynem, brzdou/zpátečkou, skokem a aktivací power-upu.

To ale neznamená, že se nenajde prostor pro kritiku. I s ohledem na normální cenu za tři roky starou hru, která prošla jen drobnými vylepšeními, je s podivem, že jsme se nedočkali nějakých nových závodů v singlu, případně alespoň jednoho dvou nových okruhů. Co mi ale vadilo zdaleka nejvíce je žalostná podpora on-line multiplayeru, která vychází jednak ze zastaralého konceptu hry samotné pro konzoli minulé generace a jednak je bohužel dána celkově zaostávající politikou Nintenda v tomhle ohledu. Což je tragédie u hry, jejíž nejsilnější stránkou je právě multiplayer. Konzole jako taková nenabízí samozřejmě žádnou možnost založit party, zorganizovat hru nebo hlasový chat. Vše tak zůstává v režii samotného titulu. A ten si s tím také moc dobře neporadil. Připojit se ke kamarádovi, který má závod rozjetý sice lze, ale hra vás nikam nepustí, pokud jsou všechna místa už obsazená. Můžete sice sledovat rozjetý závod, ale jen v případě, že na vás bude místo v dalším kole. Čekat jen tak ve frontě možné není. A tak jsem se třeba jen dlouhé minuty neustále dokolečka snažil připojit na Pavla v naději, že někdo ze závodu nebo lobby odpadne. Vytvořit si sice můžete i soukromou hru a do ní pozvat přátele, v té vám ale zase budou chybět cizí hráči, které může maximálně suplovat AI. Všechny tyto domluvy značně komplikuje i skutečnost, že ani hra samotná nenabízí žádný hlasový chat, což by měla až v budoucnu řešit speciální mobilní aplikace. To je ale podle mě principiálně od počátku špatný nápad. Nehledě na to, že teď tu taková aplikace prostě není, a to nemluvě o tom, že prémiové on-line služby začne Nintendo teprve v létě testovat, aby je ještě do konce roku částečně zpoplatnilo. V tuhle chvíli tak působí multiplayer trochu jako polotovar a nezbývá vám, než se vyzbrojit mobilem a nějakým alternativním kecálkem, který vám umožní spojení a značně usnadní domluvu.

ON-LINE ODŘÍZNUTÝ OD SVĚTA

Z hlediska plynulosti a spolehlivosti si přitom nemohu na on-line nijak zvlášť stěžovat. Tu a tam mě sice hra vykopla, ale to se stává i v nejlepších rodinách. Jinak je spojení spolehlivé a svižné, vše jde velmi rychle. V lobby se ohřejete jen na chvíli, abyste si taktak stačili upravit autíčko a zvolit preferovanou trať. Ta se následně losuje ze všech posbíraných návrhů a už se jde na start. Loading vás přitom zdrží jen chvíli. Textový chat omezený na několik základních frází se zpočátku může zdát jako dobrý nápad, protože vám i Japonec na druhé straně světa může poslat srozumitelný vzkaz, ale záhy přijdete na to, že předdefinovaných výrazů je zoufale málo na to, abyste se s jejich pomocí mohli na něčem skutečně domluvit. Komunikace se tak zpravidla omezí na pozdravy, pochvaly a povzdechy. Lidé z Nintenda by určitě kontrovali tím, že díky tomuto řešení se nemusíte bát, že vaší malé dceři bude někdo nadávat, nebo v horším případě dělat nemravné návrhy, ale když tím trpí uživatelský komfort, stěží to můžeme brát jako polehčující okolnost nebo dostatečnou omluvu.

Pochvalu autoři zasluhují za offline multiplayer, především split-screen. Ten nabízí možnost pustit se do závodění až ve čtyřech na jedné obrazovce. Ve dvou se dokonce můžete zapojit do on-line multiplayeru z jedné konzole.

Nováčci určitě ocení i nápovědu k taktice závodění přímo v základním menu a pobavit by vás mohl rovněž počítačem vybraný sestřih nejlepších momentů ze závodu, který si můžete prohlédnout také zpětně. Plnohodnotný záznam nebo možnost pohrát si s kamerou byste tu ale hledali marně. Pokud byste před prověřenými hrdiny dali přednost tomu, aby vás v závodu reprezentoval Mii, lze jej s pomocí figurek Amiibo obléknout i do několika tématických kombinéz. Pochvalu autoři zasluhují za offline multiplayer, především split-screen. Ten nabízí možnost pustit se do závodění až ve čtyřech na jedné obrazovce. Ve dvou se dokonce můžete zapojit do on-line multiplayeru z jedné konzole. A nechybí samozřejmě ani možnost spárovat konzole lokálně. Já si v každém případě stejně nejvíce oblíbil klasické závody a do vylepšených bitevních disciplín se pouštěl spíše výjimečně. Souboje o balónky, sbírání mincí i snaha co nejdéle udržet zářivý žeton jsou sice fajn, ale považuji je za čistě vedlejší aktivitu, která má k křišťálovému jasu základní hry daleko.

JEDEN JOY-CON NESTAČÍ

Úplným závěrem si nemohu odpustit ještě jednu poznámku. I když zástupci Nintenda při několika příležitostech prohlašovali, že Switch je jediná konzole, která přichází do obchodu v základním balení s dvojicí ovladačů, byli jsme k této výhodě od počátku trochu skeptičtí a při opakovaných příležitostech se přesvědčili, že jde sice o zajímavou možnost, která ale není dvakrát praktická. Mario Kart se zdá být i díky prostému ovládání ideální hrou, která by měla demonstrovat výhody tohoto konceptu. Ovládat ale hru na jediném Joy-Conu je prostě šílené. Zatímco Pro Controller, handhled mód i oba Joy-Cony zasazené do Gripu nabízejí fantastický komfort, nemohu vám s čistým svědomím doporučit, abyste sebe, svou rodinu a známé mučili hraním na jediném Joy-Conu, což je neuvěřitelně nepohodlné, nepraktické a nepřesné. A určitě to došlo i samotným autorům. Společně se hrou proto na trh zamířilo i nové volitelné příslušenství v podobě balíčku se dvěma malými plastovými volanty. Ty sice mohou svádět k tomu, že jsou určeny hlavně pro pohybové ovládání a zatáčení jako v autě, ve skutečnost však lépe poslouží pro ovládání analogem. Do každého volantu zasadíte jeden Joy-Con a celkový úchop je rázem mnohem lepší. Triggery dostanou velkou nástavbu a že jsou zapotřebí během závodů opravdu často. Prsty pak lépe poskládáte na věnci namísto toho, abyste křečovitě svírali malý špalík, který v zápalu boje neposkytuje adekvátní výkon.

Nepřestanu si ale klást otázku, proč není i s ohledem na relativně vysokou cenovku hry dvojice volantů součástí titulu. Takto za pár koles zaplatíte 300 až 400 korun v závislosti na prodejci, což sice není tak moc, ale musíte si uvědomit, že jde o dva kusy plastu, obyčejné výlisky, které neobsahují řádnou elektroniku ani další součástky. Není divu, že je některé obchody dávají bundlem ke hře ze své vůle. Otázkou totiž je, u kolika her je v budoucnu využijete, když už se do nich rozhodnete investovat. I když problém s držením Joy-Conu řeší dobře, v redakci jsme se dost podivovali také tomu, jak nedokonalé je celkové zpracování. Díky zpětné vazně třeba volant nepříjemně drnčí a skřípe, jako byste nechali ovladač s force feedbackem na stole. Každý ten rachot určitě zná.

DRUHÁ NEJLEPŠÍ HRA PRO SWITCH

Nechci ale končit v tak negativním duchu jako nějaký zapšklý stařec. Ze závěrečné kritiky by se určitě nemělo stát smutné memento celé hry. Mario Kart 8 Deluxe je vynikající titul, výjimečně povedený kousek, který mě vážně přiměl uvažovat o tom, že bych další hře pro Nintendo Switch v krátké době udělil známku nejvyšší. Ale neudělám to. Plastové volanty v tom nehrají roli, to vás mohu s klidným srdcem ujistit. Výše uvedené důvody byly ale vážnější. Absolutní hodnocení jsem musel poprvé zpochybnit už kvůli vyšší ceně a faktu, že jde jen o mírně vylepšený port s několika nezbytnými bonusy navrch, spíše taková GOTY edice. A navzdory všem skvostným nápadům a celkově vytříbenému zpracování nemohu v roce 2017 u úplně nové konzole přimhouřit oko ani nad tím, že její druhá vlajková loď má v podpalubí multiplayeru takové díry. Je sice chvályhodné, že autoři nezanevřeli na lokální hru více hráčů a jinými trestuhodně opomíjený split-screen, ale nepřipravenost a neochota hry samotné, konzole a celého Nintenda vstoupit do on-line hraní 21. století mě rmoutí. Při pochybnostech se pak vždy řídím pravidlem, že sahám po nižší známce, protože zřídkakdy člověk lituje toho, že by nějaké hře křivdil. Spíše se vám stane, že si budete vyčítat, že jste ji nadhodnotili. Mario Kart 8 Deluxe je báječná hra, skoro jasná koupě pro každého majitele Switche a v mnoha ohledech mi tato situace připomněla moment, když na trh vstoupilo The Last of Us Remastered pro PS4 a nejlepší hrou pro novou konzoli se stala hra z konzole staré. jenže tentokrát to není přestup bezchybný, a tak ani výsledný verdikt nemůže být bez kazu.

Mario Kart 8 Deluxe
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Nezávidím majitelům Wii U, a tedy potenciálním vlastníkům původní hry tohle dilema. My ostatní si můžeme jen spokojeně mnout ruce. Pokud vám nevadí, že zaplatíte plnou palbu za tři roky starou hru a překousnete spartánský on-line, neváhejte ani minutu. Majitele MK8 pro Wii U ale čeká Sophiina volba.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama