Mafia III Recenze Mafia III

Mafia III

Pavel Makal

Pavel Makal

10. 10. 2016 09:15 73
Reklama

Září 2002. Na stole leží velká papírová krabice s nápisem Mafia a hned vedle čerstvě vypůjčený Kmotr z knihovny. Je mi třináct, měl bych už být dávno v posteli, ale namísto toho se po dvacáté snažím úspěšně projít nadzemní garáže tak, aby mi neumřel hlavní hrdina ani jeho dva sebevražední společníci. Daří se mi to za další dvě hodiny a tenhle úsek budu mít navždy vrytý do paměti. O osm let později v malém pronajatém bytě loupu celofán z pokračování, sleduji zasněžené poválečné Empire Bay a cítím se jako doma. A dnes stojím na balkoně, je zas noc, měl bych dávno spát, ale mám za sebou přes třicet hodin v prozatím posledním pokračování slovutné série a spánek nepřichází.

NELEHKÝ ÚKOL

Jak vlastně psát o Mafii III, hře, která to v očích značné části českého publika prohrála dávno předtím, než se vůbec dostala na pulty obchodů? Po svém loňském oznámení se z našich luhů a hájů snesla na titul taková porce kritiky, která ve světě neměla obdoby a přetrvává až dosud. Ano, Mafia III už není česká hra. Jen těžko jí to však můžeme mít za zlé a je to také její nejmenší problém. Budu počítat  s tím, milý čtenáři, že patříš ke skupině osvícených hráčů, kteří nesoudí herní scénu podle národnostních měřítek. Je to o to legračnější, že předsudky jsou jedním ze základních kamenů příběhu hry, ale o tom až později. Já sám jsem se na třetí Mafii těšil s nemalou mírou zvědavosti, kterou podporovalo hned několik prvků. Originální dobové zasazení, zajímavé mechanismy vlastního zločineckého impéria a hlavně silný příběh, který byl vždy považován za výkladní skříň série. Po oněch desítkách hodin, které jsem ve hře strávil, se necítím podveden. Všechny slibované prvky hra skutečně obsahuje. Bohužel ne vždy vývojářům vyšel jejich prvotní záměr.

Tentokrát skutečně nedostanete do rukou uhlazeného elegána s kapesníčkem v náprsní kapse a fedorou na napomádované hlavě.

Ale začneme na pozitivní notě, tedy příběhem. Pokud jste posledních několik měsíců nestrávili někde pod kamenem, asi o Lincolnu Clayovi víte první poslední. Však také marketingová kampaň chrlila jeden trailer za druhým a autoři hry nebyli na informace zrovna skoupí. Hlavní hrdina se vrací domů z vietnamské války, kromě několika traumat si s sebou nese i výcvik speciálních jednotek a už se nemůže dočkat, až sdělí své náhradní rodině ve formě černošského gangu, že končí a stěhuje se na západ, kde se bude živit poctivou prací. Deus Ex Machina ve formě řady nešťastných událostí jej ale zanechává s působivou jizvou na skráni a ještě větším šrámem na duši. Clay, který přišel téměř o všechno, přísahá pomstu a totální likvidaci místní rozvětvené mafiánské rodiny. Tentokrát skutečně nedostanete do rukou uhlazeného elegána s kapesníčkem v náprsní kapse a fedorou na napomádované hlavě. Podobné typy budete naopak jednoho po druhém posílat do věčných lovišť a s nemalým uspokojením sledovat, jak se zločinecký syndikát bortí doslova před očima.

V HLAVNÍCH ROLÍCH V ČESKÉM ZNĚNÍ...

Příběh zjevně není na první pohled nikterak originální, tolik potřebný rozměr mu však dávají postavy. Už prolog, který v tarantinovském duchu nepostupuje chronologicky, představí celou řadu velmi zajímavých postav a v tomhle ohledu hra nikdy nepoleví. Svůj díl zásluh na tom rozhodně má i skvostný dabing a zde si musím dovolit drobnou herezi. Jsem skutečně nadmíru vděčný, že se třetí Mafia nedočkala českého znění, díky plejádě černošských postav by totiž zněl daleko legračněji, než spisovně mluvící gangsteři ze dvojky. Pokud by se role hlavního hrdiny nezhostil Václav Vydra a nevěnoval jí stejnou vervu, kterou obohatil Marcella Wallace v Pulp Fiction, není o čem mluvit. A i pak by to hře ani náhodou neprospělo. Mafia III je totiž vážná. Na rozdíl od GTA, které se svou neustálou snahou o satirický komentář současné společnosti stalo v podstatě parodií a prakticky každá postava v něm je karikaturou, sází na mnohem temnější přístup. Když už mluvíme o dabingu, vyřídíme českou lokalizaci jako celek. Titulky dialogů jsou naprosto skvělé a smekám překladatelům. Nezalekli se často velice barvitého slovníku některých postav a naservírovali vynikající a hlavně nadmíru přirozený překlad. Totéž se ale bohužel nedá říct o překladu různých herních termínů. Upřímně, nebyl jsem schopen hru dlouhodobě hrát v češtině, protože jsem často nemohl identifikovat, co po mně chce. Znáte to, je to jako když léta používáte elektroniku s anglickým menu, už tak nějak víte, co která položka dělá, a pak se jen těžko orientujete v často zmatené české lokalizaci. Zároveň jsem několikrát zaregistroval i chybějící písmenka a jiné drobné chyby. Příběh si však s českými titulky užijete plnými doušky.

Po poměrně lineárním prologu vás hra postaví na rozlehlé hřiště New Bordeaux a jde se na věc. Taková organizace, jakou vybudovala rodina Marcanů, se určitě nedá zlikvidovat sólo, nějací ti společníci přijdou vhod. Velmi záhy se tedy seznámíte s trojicí dost nesourodých postav, které sice okolnosti nutí spolupracovat, nijak nadšené z toho ale nejsou. Vita, hrdinu předchozího dílu, asi nijak zvlášť představovat netřeba. Stačí jen říct, že zestárl a život se s ním v průběhu let dvakrát nemazlil. Cassandra je vůdkyně místní haitské komunity a za milým úsměvem skrývá jedovaté uštknutí. Nakonec jsem si asi nejvíce oblíbil irčana Burka, který svůj žal ze ztráty syna utápí v alkoholu, všechny kolem sebe nenávidí a svůj nihilismus korunuje zálibou ve výbušninách. Kromě těchto tří výtečníků ale dostanete ještě jednoho, velmi mocného spojence. Je jím John Donovan, váš velící důstojník z Vietnamu a hlavně agent CIA. Ten Lincolna zásobuje nejen velkým množstvím důležitých informací, ale poskytuje mu i několik dost podstatných technologií, které vašemu snažení výrazně pomohou. Jedná se v první řadě o vysílačku, kterou si můžete přivolávat různé druhy pomoci, ve druhé pak jde o štěnice. Každá část města je rozdělena do několika oblastí, které mají svou telefonní ústřednu a pokud ji napíchnete, budete mít hned mnohem lepší přehled o počtu a pohybu nepřátel. I Donovan je nadmíru sympatický chlapík, oplývající ostrovtipem a nadměrnou spotřebou bourbonu a cigaret. Často s Lincolnem vzpomíná na události z Vietnamu, čímž osobnosti protagonisty dává další rozměr. Zapomenout nelze ani na otce Jamese, kněze, který se o Lincolna staral v dětství v sirotčinci a retrospektivně shrnuje Clayovy činy. Jeho postava je ostrůvkem lidskosti ve vší té špíně a vraždění.

KDYŽ SE DVA PEROU, TŘETÍ SE SMĚJE

Nebudu zastírat, že jsem si úvodní hodiny hraní vyloženě užíval. Základní premisa je jasná. Každá městská část obsahuje zpravidla dvě odvětví organizovaného zločinu, které v rukou pevně drží někdo z gangu Marcanů. Postupným plněním dílčích úkolů převezmete nad tímto zdrojem financí kontrolu a přidělíte jej někomu ze svých lidí. Po vyčištění celého okrsku pak nezbývá než odstranit jeho hlavního šéfa a rozhodnout se, kdo v něm bude panovat nyní. To řešíte v rámci sezení se svými třemi společníky. Každý vám za nová území nabízí nové bonusy a služby, větší loajalitu a hlavně větší obnos v pravidelných příspěvcích. Musíte si dobře vybírat, jaká vylepšení se vám nejvíce hodí, nebo rozdělovat vše hezky rovnoměrně. Samozřejmě, pokud budete stranit jen jednomu, zbylí dva nebudou příliš nadšeni. Kromě toho se vám přidělováním území odemykají nové službičky, které pro svého společníka můžete provést za patřičnou odměnu. Mafia III nabízí hráčům celou řadu velmi příjemných a pohodlných prvků, které plynou právě ze spolupráce se společníky. Můžete si nechat přivézt auto dle vlastního výběru, zavolat dodávku s překupníkem zbraní nebo milou dámu, která od vás převezme finanční obnos, co zrovna nosíte po kapsách, a uloží jej do banky, abyste o něj v případě nenadálé smrti nepřišli. Pokud si vztahy s parťáky ještě více zlepšíte, přibyde možnost odvolat policii nebo třeba odpojit telefonní linky, takže není možné zavolat posily či pořádkové jednotky. Máte tak dostatek prostředků a volnosti k tomu, jak budete řešit jednotlivé úkoly.

Drtivá většina hry působí jako sidequest, jen při dokončení každé části města vás hra odmění trochu zajímavější variantou.

Tak. A nyní se s velkou pompou dostáváme k největšímu průšvihu třetí Mafie. To byla rychlost, že? Problém tkví zejména v tom, že drtivá většina misí a úkolů je jako přes kopírák. Hra se to sice snaží různě maskovat, v praxi ale vždy někam přijdete, všechny tam vyvraždíte, a buď seberete peníze, zabijete důležitou postavu nebo podrobíte někoho výslechu. Pokud jste čekali sevřený příběh s jasně nalajnovanými a pamětihodnými misemi, jako tomu bylo v minulosti, budete šeredně zklamáni. Drtivá většina hry působí jako sidequest, jen při dokončení každé části města vás hra odmění trochu zajímavější variantou. Lhal bych, kdybych řekl, že jsem si misi v lomu nebo mafiány přecpaném hotelu neužil, je toho ale žalostně málo. Zároveň je ale třeba říct, že i přes tuto zásadní výtku jsem se hraním bavil, hlavně proto, že střílení je tu prostě zábava. V městské akci jsem snad ještě nezažil tak skvělý pocit při používání zbraní a ten zvuk, který způsobí trefa do hlavy, patří k nejsladším odměnám.

UMĚLÍ TROUBOVÉ

Jenže. Do těch hlav se budete trefovat až nepříjemně často, protože místní panáci oplývají spíše umělou demencí, než čímkoli jiným. Vašim nepřátelům skutečně nebylo shůry dáno a o jejich tuposti se budou ještě vyprávět legendy. Už dlouho se mi nestalo, abych někomu střílel brokovnicí těsně nad hlavu a on to přešel se stoickým klidem a dál si mě vůbec nevšímal. Nepřátelé mají dvě polohy – buď se kryjí za překážkou a nevystrčí ani nos, nebo po vzoru Terminátora jdou odhodlaně vstříc kulometné palbě. Pokud se rozhodnete hrát stealth a budete alespoň trochu šikovní, nemůžou vám místní truhlíci prakticky nic udělat a ve chvíli, kdy získáte zbraně s tlumičem, je vymalováno. Pokud si dáte aspoň trochu práci a nevrhnete se do akce po hlavě, budete pravděpodobně velmi úspěšně čistit jedno doupě po druhém bez toho, abyste museli používat lékárničky. Retardovaní jsou ale i civilisté, na mrtvolu sice reagují poplašeným křikem, ale že by zavolali policii? To jedině v případě, že vás přímo vidí zabíjet. Nebo krást auto. Jenže ani tady ten mechanismus zrovna  nefunguje, protože než policie dorazí, jste dávno mimo okruh pátrání a můžete být v klidu. Hra se sice snaží simulovat dvojí přístup policie v chudinských a bohatých čtvrtích, v praxi to ale moc ovoce nenese. Na druhou stranu, když už vás načapají, jsou honičky docela akční a bezpečnostní složky si v nich vedou velice dobře. Musel jsem se však docela snažit, aby k podobné taškařici došlo, policie totiž na rozdíl od minulých dílů například vůbec neřeší překročení povolené rychlosti.

A propos – auta. Na ta mohu jedině pět ódy. Nepatřím k nejzručnějším virtuálním jezdcům a na městských akcích mě vždy nebetyčně štve, že když už si uloupím nějakou sexy káru, během okamžiku je omlácená jako černošský aktivista v 60. letech. Tady se mi ale jízdní model vážně líbil, auta se ovládají skvěle a nebýt občas trochu praštěné kolizní fyziky, nebylo by z mého pohledu co vytknout. Fajnšmekři si navíc mohou zapnout simulační režim, nicméně já si po celou dobu hraní vystačil s tím základním. Vozový park je tu poměrně obsáhlý, od běžných užitných vozů po skutečná žihadla. Zajezdit si můžete i v obřím trucku nebo motorovém člunu. Trochu mě zarazilo, že ačkoli hra obsahuje koleje, na jedoucí vlak jsem nikdy nenarazil. Až se ale budete v nablýskané káře řítit vstříc úsvitu a do uší vám přitom bude burácet Born to be Wild od Steppenwolf, ani si na něj nevzpomenete. Auťáky si navíc můžete upravovat skrz vylepšení od svých partnerů. Mohou mít neprůstřelné pneumatiky nebo vyšší maximální rychlost, obsáhlejší tuning však nečekejte.

CESTA ZPĚT O PADESÁT LET

Atmosféra je právě tím slovem, které se v souvislosti s třetí Mafií bude skloňovat nejčastěji. Zlatá šedesátá totiž z téhle hry tečou po litrech, a to ve vší své kráse i odpornosti. Jednoznačně největším činitelem na poli atmosféry je soundtrack, který vás pohltí a nepustí. Při svých cestách bude vašim uším lahodit Creedence Clearwater Revival, Dusty Springfield a její Son of a Preacher Man nebo třeba Elvis, který svým sametovým hlasem žádá o trochu méně řečí a víc akce. Rádia jsou celkem tři a při jejich poslechu se nudit určitě nebudete. Autoři také nelhali, když tvrdili, že město bude další platnou hlavní postavou hry. Projdete a projedete si jej křížem krážem, od chudinských slumů přes průmyslové oblasti až k lesku hlavních tříd. New Bordeaux to sluší zejména v noci, kdy záře neonů osvětluje poměrně živý cvrkot. Lidé se mezi sebou baví, často docela vtipně, reagují na počasí a doprava je poměrně hustá. Každá čtvť má svou nezaměnitelnou atmosféru a brzy se ve městě budete cítit jako doma. Je trochu škoda, že pod vší tou krásou tepe chudé srdce. Na nějaké rozsáhlé vedlejší aktivity totiž můžete zapomenout. To, co přineslo páté GTA, tedy sporty, chození do kina, závodění či velké bankovní loupeže, to tu bohužel neexistuje. Jak jsem již říkal, drtivá většina hry působí jako taková velká vedlejší aktivita a je to rozhodně ke škodě. Můžete sice sbírat celou řadu časopisů, plakátů a hanbatých kreseb, zdráhám se ale něco podobného nazvat zábavou, činit to budete spíše bezděky ve chvíli, kdy se k podobnému předmětu přiblížíte.

Snadno například narazíte na restauraci, která má na dveřích nápis „Barevným vstup zakázán“ a policisté vás budou častovat nevraživými pohledy a urážlivými poznámkami.

 Čemu se hra věnuje v plné míře, je dobový problém rasové segregace. Přístup k této náročné a citlivé látce je natolik přímý, že si vyžádal i vyjádření samotných autorů na počátku hry. Autoři věrně nastínili všudypřítomný rasismus, a to nejen v rámci příběhu, ale i v drobných každodenních maličkostech. Snadno tak například narazíte na restauraci, která má na dveřích nápis „Barevným vstup zakázán“ a policisté vás budou častovat nevraživými pohledy a urážlivými poznámkami. Samozřejmě se tu setkáte i s variantou Ku-klux-klanu. V rádiu často uslyšíte zprávy o důležitých dobových událostech a na přetřes přijde například i genocida, kterou na Haiti spáchal Papa Doc a jeho Tonton Macoutes.

JAK TO VYPADÁ, JAK SE TO HRAJE?

Na řadě je obligátní odstavec o grafice a já vlastně nevím, jak jej pojmout. Ve svém okolí jsem totiž zaregistroval celou řadu negativních komentářů a ohlasů na to, že Mafia III je hrou odpornou, vypadající hůře než šest let starý předchůdce. Zcela upřímně se ale k podobným názorům nepřipojuji. Vlastně spíše naopak, ve většině případů mě nabízené scenérie těšily a téměř nikdy jsem neměl chuť hře za vizuální podobu spílat. Problémy se ale najdou. Tkví zejména v nasvícení scény, které opravdu často nedělá dobrotu a jednou zazlobilo až do té míry, že se z herní scény stala jednolitá bílá plocha s několika tmavými fleky. To však byl pouze ojedinělý případ, hrál jsem na PS4 a skutečně nemohu říct, že by hra vypadala hůře, než žánrová konkurence. V mnoha ohledech spíše naopak. Když po dešti vysvitne slunce a paprsky ozáří mokrý asfalt, je rozhodně čím se kochat. Modely aut jsou vyloženě krásné, totéž se dá říct i o postavách a i Lincolnovy pohyby se mi jeví jako přirozené. Během mého hraní také nedošlo k žádným extrémním propadům plynulosti, a ačkoli chápu, že mnoho hráčů bere 30 FPS jako sprosté slovo, já s tím neměl jediný problém. Za skutečně velký problém bych označil skybox, který často působí podivně rozplizle, a nechápu, kde vývojáři udělali chybu. V roce 2016 jsme zvyklí na něco jiného. Totéž platí i pro vodní plochy, které někdy působí hezky, pod jiným osvětlením zas naprosto hrůzně. PC verze však zjevně má mnohem větší potíže a chápu rozlícení hráčů na této platformě. Často totiž hra působí tak, jakoby vývojáři věnovali velkou pozornost detailům, ale velké problémy jim zcela unikly.

Mafia III
i Zdroj: Hrej.cz

Je sice hezké, že v tunelu začne rádio šumět kvůli ztrátě signálu, proč je ale hra tak nekonzistentní v tom, kam mohu a nemohu vylézt? Proč mohu celou řadu plotů probořit autem, ale některé keře jsou zjevně odrůdy ocelovníku a mají neuvěřitelnou schopnost na místě zastavit i rozjetý kamion? Proč nemohu Lincolna převléct z toho jistě už značně propoceného a bažinou nasáklého ohozu? Všechny tyto aspekty vás okamžitě vytrhnou ze spokojeného hraní a vy máte najednou dojem, že nehrajete špičkový AAA titul. V příští scéně vám to sice autoři třeba vynahradí, ale když se podobné situace opakují s železnou pravidelností, budete otráveni. A je to škoda, protože v jádru jsou herní mechanismy dost zábavné a jen poukazují na nevyužitý potenciál. Mafii III totiž chybí pamětihodnost. I po čtrnácti letech bych totiž dokázal citovat z prvního dílu a na některé části hry nikdy nezapomenu. Mafia 2 byla sice v tomto ohledu o poznání horší, i tak jí ale nechyběla určitá sevřenost, kterou tolik postrádá trojka. Chybí tu zkrátka takový Bastard se štěstím nebo Výlet do přírody, který by dal Lincolnovu snažení jasnou tvář. A je to škoda, protože příběh, retrospektivně vyprávěný na pozadí, je skvělý. Bohužel, jen animace hru nedělají.

SLUŠNÁ PORCE ZÁBAVY, ALE...

Byl bych k sobě i k vám neupřímný, kdybych tvrdil, že jsem se při té spoustě hodin hraní nebavil. Nejlepším důkazem je fakt, že jsem měl pořád chuť pokračovat, přestože byl můj čas se hrou nahuštěn do tak krátkého časového úseku. Umím si představit, že Mafia III bude hrou, která komunitu rozdělí na dva tábory, učinila to ostatně už při svém představení. Nabízí spoustu zábavy, ale musíte přistoupit na její pravidla a to se leckomu nebude chtít. Zároveň se autoři nedokázali rozhodnout, jakou hru vlastně chtějí dělat. Na klasický openworld toho svět nabízí příliš málo, ucelené vyprávění příběhu je zas rozmělněno množstvím generických úkolů. Dlouho jsem váhal, jakou známku dát, původně jsem mířil ještě o stupínek výš, nakonec mě ale nevyužitý potenciál donutil k větší přísnosti. Do New Bordeaux se určitě ještě vrátím v rámci nadcházejících DLC, je ale dost možné, že do té doby na většinu událostí základní hry zapomenu. A to mě opravdu mrzí.

Mafia III
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Mafia III bude pro leckoho zklamáním, záleží zejména na tom, co jste od hry čekali. Na odkaz minulých dílů navazuje jen velmi volně a snaží se představit moderní vizi městské akce. K zemi ji bohužel sráží celá řada chybných rozhodnutí.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama