Lost Sphear Recenze Lost Sphear

Lost Sphear

Adam Zámečník

Adam Zámečník

13. 2. 2018 13:30
Reklama

Jedna věc se vývojářům ze studia Tokyo RPG Factory upřít nedá, inspiraci hledali v těch nejslavnějších JRPG. A zprvu se zdá, že ji i úspěšně našli, ať už v oldschoolovém bojovém systému, či pohádkové atmosféře. Nadšení z retro feelingu ale zmizí rychleji, než rodilá vesnice dětských hrdinů Lost Sphear. Proč? Není snad pocta žánru občas dostačujícím důvodem pro dobrou hru?

ARCHETYPY

Prvně si je třeba uvědomit, že studio Tokyo RPG Factory bylo původně založeno jakožto odnož velikána Square Enix s cílem vývoje retro RPG titulů. Toto bylo zjevné už v prvotině vývojářů I Am Setsuna, která výrazně čerpala ze SNESovch dílů Final Fantasy a legendárního Chrono Triggeru. A v mnohém je Lost Sphear navlas stejnou hrou, užitím ne úplně tahového bojového systému Active Time Battle počínaje, a absencí náhodných střetů s protivníky konče. Přesto se nelze vyhnout pocitu, že tentokrát Lost Sphear něco chybí. Zatímco příběh I am Setsuna dokázal upoutat vývojem hlavní hrdinky Setsuny z nevinné oběti v odvážnou válečnici, v Lost Sphere si stěží zapamatujete jméno hlavního hrdiny Kanaty, natož zbytku jeho nesourodé družiny. Ovšem, jako každé správné JRPG je i Lost Sphear o záchraně světa a kráse přátelství. A ano, jakožto pocta JRPG má příběh Lost Sphear skoro všechno potřebné, ať už to jsou poťouchlí kamarádi hlavního hrdiny nebo podivné vynálezy. Vše dokonce začíná docela slibně – vaše tlupa mladých sirotků pomáhajících své malé vísce se při svém návratu domů z pochůzky octne u podivné mlhy, kde ještě před chvílí stála celá vesnice. Jedna věc vede k druhé a náhle jste na cestě za záchranou světa. Během chvíle si však uvědomíte, že žádná z postav, která vás touto cestou provází, nemá jakoukoli osobnost. Pokud byly vedlejší postavy v I am Setsuna veskrze archetypální, tak pro Lost Sphear to platí dvojnásob. Ba co hůř, některé postavy z Kanatovy družiny nesplňují ani to. A to se pak těžko vypráví příběh o přátelství, když se kolem vás obětují postavy, které vás vůbec nezajímají.

Každý z úkonů, ať už jde o základní útok či jedno ze Spritenite kouzel, lze dále vylepšit takzvanou „momentum“ energií, která se postavám průběžně dobíjí úspěšnými zásahy, ale také zraněním. V běžných soubojích na „momentum“ sice zapomenete, s bossy za ní však budete děkovat.

Zatímco v tolika jiných JRPG bych i chvílemi ocenil možnost přeskakovat souboje, jen abych se posunul dál v melodramatickém příběhu, Lost Sphear je pravý opak. Přestože je většina postav v Lost Sphear naprosto nevýrazná, každá z nich je třeba k vítězství v až překvapivě taktických soubojích. V bojích totiž dokáže být Lost Sphear dosti zrádná. Přitom to tak drtivou většinu času nevypadá, cesty po mapě světa jsou obvykle klidné a i docela prázdné. Odstranění systému náhodných střetnutí je sice příjemnou změnou, hráč však zůstává zoufale nepřipravený na občasné boss fighty. Nejhorší to je ze začátku hry, kdy roztomilé potvůrky náhle vystřídá obří zmutované prase, které z vaší dětstké družiny rychle nadělá haši. Právě v takových chvílích vyniká překvapivá taktičnost bojů, kde je třeba pracovat s rychlými přesuny po bojišti a zároveň dbát na vhodné načasování. Tomuto zároveň dopomáhá využití bojového systému Active Time Battle, který běží v reálném čase a namísto tahů hlavně jde o nabití schopností jednotlivých postav. V pokročilejších částech hry se zároveň musí dbát na druhy útoků a kouzel. Zatímco takový Kanata útočí zblízka a pouze na jednoho protivníka, čaroděj Van dokáže svými laserovými paprsky usmažit několik stvůr v řadě. Podobně jako v I am Setsuna je i v Lost Sphear systém magie Spritenite. Každá postava má na výběr sice pouze z několika kouzel, jejich často plošné útoky z nich ale dělají klíčovou součást bojů proti více protivníkům. Každý z úkonů, ať už jde o základní útok či jedno ze Spritenite kouzel, lze dále vylepšit takzvanou „momentum“ energií, která se postavám průběžně dobíjí úspěšnými zásahy, ale také zraněním. V běžných soubojích na „momentum“ sice zapomenete, s bossy za ní však budete děkovat.

NEČEHO MÁLO, NEČEHO PŘÍLIŠ

S rozličností družiny se zároveň pojí i výrazná nevyrovnanost jednotlivých postav. Během dvaceti hodinové kampaně Lost Sphear potkáte všemožné jedince,  kteří se k vám přidají na cestě za záchranou světa. Mezi těmito postavami jsou ale bohužel celkem výrazné rozdíly v praktičnosti, takový čaroděj Van je rozhodně užitečnější než otravný sirota Locke, který nebezpečné stvůry ledatak polechtá svojí dětskou kuší. Přestože se Lost Spher může zprvu jevit jako jednoduchá hříčka s minimem prvků, opak je pravdou. V mnohém by ji totiž prospělo, kdyby namísto nesčetného počtu různých ryb a zeleniny posílila na příběhu a hratelnosti. Ve výsledku totiž vývojáři z Tokyo RPG Factory ani nevyužijí potencionálně zajímavé prvky jako třeba speciální zbroje Vulcosuits. Že by se s těmito steampunkovými power armory mohlo udělat mnohem víc? No, to nepochybně ano, hra je hráči bohužel dá do rukou pouze několikrát, což ve výsledku natropí více škody než užitku. Jak fungují jejich speciální kouzla? Jsou tu a nějak fungují, příliš často je ale bohužel nepoužijete.

Ještě větší promarněná příležitost je systém artefaktů a vzpomínek. I když je celý příběh Lost Sphear o záchraně světa před mlhou zapomnění pomocí vzpomínek, samotný systém vzpomínek je přinejlepším nevýrazný. Občas vaše družina natrefí na zamlžená místa, která lze navrátit do světa a vylepšit si tak schopnosti. Krom minimapového majáku a občasných statistických vylepšení toho totiž moc není. Naprostá zbytečnost artefaktového systému nepomáhá samotnému příběhu, který ztrácí na jakékoli emotivnosti. Proč obnovovat kusy mapy, když se to stejně nijak nepodepíše na hratelnosti? Proč rozpouštět mlhu zapomnění, když to svět ani nijak výrazně esteticky nezmění? O nějaké atmosféře tudíž v případě Lost Sphear ani nemůže být řeč, krom melancholických soundtrackových motivů tu nic dalšího není. Je zjevné, že vývojáři z Tokyo RPG Factory mají klasická JRPG poctivě nastudovaná, bohužel zapomněli na to hlavní, co dělá Chrono Trigger Chrono Triggerem – krásný a teskný příběh.

TAK TŘEBA PŘÍŠTĚ

V tuto chvílí už můžu vyjít s kůži na trh. Na Lost Sphear jsem se totiž docela těšil. I am Setsuna sice nebyla nic objevného, ale její příběh a zasazení do zasněženého ostrova z ní přeci jen udělalo zajímavý zážitek.  V mnohém Lost Sphear vypadala jako výrazně ambicioznější verze I am Setsuna, větší a melodramatičtější. Větší sice je, zato to melodrama se jaksi po cestě ztratilo. JRPG základ je sice vcelku kvalitní, zároveň krom přidání několika nevýrazných prvků nedosáhl výraznějších změn od svého předchůdce. Lost Sphear si tudíž nejenom nezaslouží koupi za plnou cenu, on si ji možná nezaslouží vůbec. Škoda.

Lost Sphear
Windows PC
PlayStation PlayStation 4
Nintendo Switch Switch

Verdikt

Lost Sphear v základu není špatnou hrou, bohužel je ale tuze nezajímavá. I v porovnání s předchozí I am Setsuna je Lost Sphear slabší hrou bez výrazného nápadu či osobnosti.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama