Lost Planet Colonies

Původní hra, Lost Planet: Extreme Condition, slavila velký úspěch. Nebylo to díky originalitě titulu nebo snad propracovanému hernímu systému. Zasloužila se za to vyšperkovaná grafika a chytlavé akční pojetí hry. S hlavním hrdinou Waynem jste se ocitli na zasněžené planetě, kterou mají v plánu lidé zkolonizovat. Jenže chybička se vloudila a lidská rasa nepočítala se silným odporem mimozemském rasy Akridů. Ti díky své síle a odolnosti proti lidským zbraním vytvořili tuhou obranu. Ve hře se neujímáte nějakého generálního úkolu kolonizovat nedobytou planetu, nýbrž vás zajímá velmi osobní a dílčí „případ“. Tím je zabití otce hlavního hrdiny samotným bossem z řady Akridů (tzv. Green Eye), který na vás natrefí hned na začátku hry. Otec vás sice na poslední chvíli zachrání, ale pouze za tu nejvyšší cenu. Což samozřejmě nechcete nechat bez povšimnutí a hned po rozmrznutí vašeho těla se vydáváte hlavnímu mimozemskému šmejdovi nakopat jeho zeleno-žlutou zadnici.

Krůček po krůčku zjišťujeme…

Pokud jste s Lost Planet neměli tu čest, úplný obrázek o základní verzi hry si udělejte z naší recenze. My se pojďme zaměřit na to nejpodstatnější – co vlastně Lost Planet Colonies je? Jak bylo již řečeno, nejedná se o datadisk a rozhodně ani plnohodnotné pokračování. Autoři svůj titul nakonec nazvali pouze jakýmsi re-release, což se dá přeložit jako obnovené vydání nebo druhá edice. Základy, na kterých hra staví, zůstávají tedy zachovány, a to včetně příběhu, singleplayerových misí a všech zúčastněných postav. Colonies se dá tedy označit za ekvivalent k mini-datadiskům k série The Sims, pouze s tím rozdílem, že zde nebudou noví mazlíčci do domácnosti, hra je samostatně hratelná a prodávaná zhruba za 1000 Kč. Tedy téměř plnou cenu.

…že toho moc nového není.

Po spuštění hry a najetí do singleplayerové kampaně si budete připadat jako v původní hře. Hlavní hrdina Wayne vám vypraví příběh o smrti otce, a tak nezbývá než se znovu, již podruhé, vydat na cestu za pomstou, která vede přes totožné zasněžené pláně, pirátská doupě a mimozemské jeskyně. Kampaň zůstala beze změn, stejně i zbraně, postavy a nepřátelé v ní obsažené. Jediným vylepšením hry jednoho hráče tak zůstává možnost změnit pohled kamery třetí osoby na první. Ten ale nedosahuje žádného mistrného zpracování. Z pohledu vlastních očí nevidíte ani aktuálně drženou zbraň, navíc se hra stává méně přehlednou, rychle se valící brouci vás častěji trefují a podobně. V mechu vás hra přepne automaticky do základního pohledu z třetí osoby. 3D pohled se tak dá označit pouze novinkou do počtu.

Poměrně větší nadstavbou základní verze Lost Planet jsou dva nové módy vedle singleplayerové kampaně. Jedná se konkrétně o Trial Battle a Score Attack. Druhý jmenovaný je pouze o projití libovolných misí se snahou získání co největšího skóre. To získáváte samozřejmě za zabité příšery a piráty, ale i za rozbití krabic nebo celých budov. A díky stále stejně dobré fyzice hry si ničení všech objektů v okolí budete v tomto módu užívat daleko více než samotné zabíjení nepřátel. Druhý nový mód je nazvaný Trial a přináší asi nejlepší zábavu ze tří jmenovaných. Postavíte se v něm všem známým bossům z konce misí v kampani. Mód je utvořen na způsobu postupu k dalšímu protivníkovi, přičemž se vám ponechávají životy i náboje z předchozího kola. Takže žádná procházka růžovým sadem.

Multiplayer, to je to, oč tu kráčí

Již původní verze Lost Planet si našla dostatečné množství multiplayerových fanoušků. Verze Colonies má však tuto skupinu ještě mnohokrát rozšířit. Samozřejmostí jsou nové MP módy. Asi ten nejzajímavější je Akrid Hunter mode, ve kterém se na jednu stranu postaví samotní mimozemšťané a na druhou sněžní piráti. Lidé mají početní převahu, zato Akridové zase podstatnou silovou a velikostní výhodu. Z šestnácti možných hráčů ve hře může být Akridů maximálně čtyři, tudíž spadá na jednu zeleno-žlutou příšeru čtyři protivníci. I přes tento početní nepoměr je mód velmi vyrovnaný a především zábavný. Nabídka Akridů se skládá ze tří rozdílných druhů a i když je na začátku hraní jejich ovládání trošku oříšek, po chvíli si zvyknete. A aby nebyla ochuzena ani lidská rasa, i jim autoři přidali další čtyři rozdílné charaktery do hry více hráčů.

VS Annihilator pak proti sobě staví dva rovnocenné týmy, v jejichž středu se nachází vždy jeden Vital Suit (mech). A úkol obou týmu je totožný – zničit mecha protivníků a přitom zachovat vlastní vcelku. Na některých mapách je tento mód jatkami, ve kterých můžete vidět opravdu herně sympatické sebeobětování některých hráčů pro záchranu jejich primárního stroje. Kromě toho ve hře naleznete rozšíření o klasiku Capture the Flag nebo Counter Grab, což je krycí název pro variantu King of the hill z jiných MP her.

Kromě módů si pro vás Capcom připravil i čtveřici nových, neméně kvalitních map. K tomu nabalil již známé kousky z PC, Xbox 360, ale i PlayStation 3 verze (ta vyšla nejpozději), což dohromady dává velmi slušné číslo 20 hratelných kousků. Deset nových, speciálně pro multiplayer vyvinutých zbraní (pro příklad: plamenomet), je už jen třešničkou na dortu.

Rozdělení komunity

Graficky se hra za rok vývoje nijak nezměnila. Ne, že by to bylo vzhledem k její výborné technické stránce příliš třeba, ale nějaké nové efekty tvůrci přidat mohli. Zvuky a hudba jsou stále stejně skvělé, jako byly již v Extreme Condition.

Trošku nepochopitelným krokem je pro nás rozdělení multiplayerové komunity na dvě poloviny. I přesto, že Capcom do svého titulu zařadil i hru mezi platformami (přes funkci Live si nyní mohou zahrát vlastníci PC i Xbox 360 společně), zcela nepochopitelně nespojili starou komunitu a tu novou s verzí Colonies. Kdo si tak pořídí tento re-release, nebude mít možnost hrát s již zajetou hráčskou komunitou z původní verze. A to si myslíme, že je od tvůrců téměř osudová chyba. Pro hráče, kteří Extreme Condition vlastní, toho totiž Colonies nabízí příliš málo na to, aby do ní investovali téměř plnou částku. Pro nováčky je na druhou stranu Colonies velmi dobrou příležitostí, jak si pořídit za stejné peníze více muziky, což tento plnohodnotný titul vskutku nabízí. Jen jsme od něj čekali asi špetku víc.