Lost Magic Recenze Lost Magic

Lost Magic

Martin Strnad

Martin Strnad

13. 8. 2006 22:38
Reklama

Už jsou tomu dva roky, co nám šedá myš s velkým pantem chroupe po kapsách volný čas, a za tu dobu se přes dvě obrazovky NDS přehnaly hry kultovního ražení. Ať už jednoformátový staromilci, jakým je tahová strategie Advanced Wars: Dual Strike, multiplatformové pecky typu Age of Empires nebo hry, které dobře skryly svůj experimentální ráz a přinesly inovaci. Jmenujeme kupříkladu adventuru Another Code. A Proč to tady všechno vypisuji? Ze všech těchto her si totiž Lost Magic (dále LM) něco odnesla, trochu přepracovala a efektivně využila. Už samotná krabice od hry hlásá „nový druh RPG“, což po zasunutí cartridge do handheldu záhy zjistíte. LM je totiž kombinací několika žánrů z nichž by se přinejmenším dva daly označit jako dominantní. Jde o dvojici RTS a RPG, přičemž nelze tvrdit, že jde o strategii s prvky RPG nebo obráceně. Jednotlivé elementy jsou natolik vyváženy, že tvoří téměř dokonalou rovnováhu a pro jednolitou hratelnost jsou oba stejně důležité.

Cestu znáš, tak nehledej směr…

Naprosto klišoidní úvod pojednávající o jedné ze strážkyň nejsilnějších magických předmětů, které hlídají stabilitu světa, jež zešílela a touží po moci, přisoudí hráči roli kouzelnického novice Izáka. Díky tomu jste provedeni jednoduchým tutoriálem, jež vám ukáže jak kouzlit, pohybovat se a vůbec namočí vaše prsty pořádně do šťavnatého děje, který není nijak složitý, ani světoborný. Prostě jde o další záchranu jednoho z mnoha světů, jemuž hrozí nebezpečí od jednoho z mnoha šílených mágů. Nikoho určitě nepřekvapí, že právě Izák, domnělý sirotek, ponechán svému osudu u staré čarodějnice a jeho učitelky zároveň, je potomkem mocného mága, strážce rovnováhy nad světem, který mu teď, v nouzi poslední, předává svou kouzelnou hůl. A nemůže tomu být ani jinak – Izák přijde o svůj domov, jedinou milovanou osobu a je velmi rychle zapojen do bojů s příšerami, které se začaly všude v okolí hojně rojit.

Jak mladý hrdina postupuje, učí se novým věcem, poráží silnější nepřátele a zjišťuje detaily svého životního údělu, aby se posléze propracoval k onomu heroickému konci, ale to už nechám na každém z vás. Příběh vlastně slouží jenom jako tmel držící pohromadě jednotlivé šarvátky tak, aby jejich posloupnost získala smysl a hráč se více vžil do herního světa. Zápletka se tedy posouvá skrze naprosto lineární dialogy postav, na které při cestování po mapě mezi jednotlivými pevně určenými body narazíte. Taková linearita už sama narušuje schéma RPG, což je v tomto případě dobře, protože právě z role-playingu si hra bere něco úplně jiného než promyšlený příběh a hromadu tlachů.

Complexum, hemenexum, šupoplexum

Izák a celá hra si totiž z onoho robustního RPG žánru vzala jenom levelování, postupné vylepšování postavy a především systém kouzel. Celé je to aplikováno poněkud nečekaně. Jednak hráč nemá možnost rozdělovat body do nějaké statistiky, hra sama zvyšuje při postupu na vyšší level hitpointy vašeho charakteru a kapacitu many, Jediný hráčův zásah do statistik spočívá v tom, že se Izák zlepšuje v onom druhu kouzel, která nejvíce používá. Nejdůležitější RPG součástí tedy je systém kouzlení. Jednotlivé školy či směry jsou zde rozděleny podle elementů, tedy oheň, voda, vzduch a země, navíc je zde magie světlá pro léčení a černá na záškodnictví, které také tvoří své vlastní kategorie. Samotné čarování pak probíhá s využitím dotekového displeje a stylusu, jako kreslení Izákovi známých run, kterých je celkem osmnáct, čímž ale výčet kouzel nekončí. V průběhu hry se totiž naučíte jednotlivé runy kombinovat a vzniká tak obrovská škála čarodějnických čachrů, které by se daly počítat na desítky, ne-li stovky, takže do konce hry je neustále co objevovat.

Magické radovánky jsou navíc zobrazeny velmi slušivě a takové vyvolání ohnivého draka působí opravdu impozantně. Jednoznačně jde o jednu z nejdůležitějších a nejsilnějších stránek hry, ale protože nic není bez chyby, najdeme i zde mouchy. Tou největší je nutnost čmárat runy co nejrychleji, než vás zasáhne nepřítel, a co nejpřesněji, aby byla kouzla účinná, což je v kombinaci s boji v reálném čase opravdu výbušná směs a z kouzlení se stává boj o milimetry a mikrosekundy, nemluvě o časovém limitu, který je pro každou bitvu opravdu šibeniční. Samozřejmě má i toto má něco do sebe, ale v určitých situacích působí tento systém dost frustrujícím dojmem. Možná by hře prospěl alespoň způli tahový systém boje nebo možnost pauzování hry v průběhu vykreslování run.

Stádo domácích mazlíčků

Vedle kouzelnických schopností hlavní postavičky využijete v pozdějších fázích hry především bojové možnosti podpůrné legie příšer. A kde je vezmete? Jednoduše si je nachytáte. Ano, připomíná to věhlasné Pokémony a taky jde o značně velkou podobnost. Naštěstí se ale nestává chytání příšer hlavním smyslem hry, můžete si oddechnout. Polapení takového vykuka probíhá skrze magii, jak jinak. Jeho vyvolání pak závisí na vašem nastavení před vstupem do boje, což sebou nese značné potíže, protože nikdy nevíte co tam na vás čeká, a tak většinu levelů hrajete minimálně dvakrát. Každá vámi lapená potvůrka se samozřejmě postupně zlepšuje, jak s Izákem prochází bitvami. Chytit si jich můžete nepočítaně. Hra umožňuje polapit od každého druhu tři exempláře (je jich přes stovku), takže žádné stejnokroje se nekonají. Ve hře postupem času nalézáte truhly a v nich předměty, které zlepšují ten či onen atribut. Příšerky jsou čtyř druhů, dle jednotlivých elementů. Bystřejší už to pochopili, ostatním to řeknu: na příšeru ohnivého elementu budou platit kouzla vodní, na příšeru vzdušného elementu kouzla ze škatulky „země“ a tak dále. Takže pokud si nastavíte do aktivních jednotky létajících ptáků ohniváků a vyrazíte do mise kolem velkého jezera, máte smůlu.

Zrovna tak ovlivňují vaše bojové dispozice tělesné možnosti vašich „pěšáků“. Někdy se hodí jednotky vzdušné, onehdy slabé rychlé pozemní, jindy zase pomalí nabušenci. Je zde opravdu velký prostor k manévrování. A když už jsme u manévrů, vaše vojenské akce probíhají v duchu klasických realtime strategií, kdy si stylusem označíte jednotku nebo skupinu jednotek a zadáte příkaz k pochodu nebo k útoku. Toť onen důležitý prvek strategie a akčnosti v jednom, jenž hře dodává patřičnou šťávu. Tady je však další kámen, spíš balvan, úrazu. Na obrazovce byste marně hledali nějakou lištu nebo panel pro lehčí ovládání několika jednotek najednou, takže musíte neustále označovat a přejíždět po herní ploše, aby jste je dostali tam, kam chcete. I když jim nakonec úspěšně ukážete kam mají pochodovat, pořád nemáte vyhráno. Autoři si totiž moc práce s pathfindingem nedali, a tak je naprosto běžný zásek všech jednotek o každičký roh a jakoukoliv překážku na trase a dochází k nutnosti navigovat příšerky od bodíku k bodíku, což v pozdějších fázích hry, kdy je třeba rozdělit vojsko na několik skupin, způsobuje nejeden šedivý vlas. Dobrému přehledu nad bitvou neprospívá ani malý displej samotného Nintenda DS, které je co do ovládání pro strategie vybaveno dobře, ale zobrazit ony krásně a detailně vyvedené příšerky dokáže bohužel jenom v relativně malém počtu. Ne že by nedostačoval výkon, prostě se toho do obrazu moc nevleze.

Dva, tři, jsme bratři…

Kromě rozsáhlých singleplayerových radovánek nabízí Lost Magic multiplayer na lokální i celosvětové úrovni. Multiplayerové klání se odehrává jako duel dvou mágů a jejich družin, přičemž máte na výběr mezi postavou s uměle nastavenými schopnostmi nebo tou vaší ze hry jednoho hráče. Když pak vyhrajete, a to ze začátku jen velmi těžko, můžete si vašeho chlapíka kouzelníka opět uložit i s nově nabytými zkušenostmi. No, není to vynikající? Rozhodně je, ale opět s jednou vadou na kráse. Lokální multiplayer je naprosto v pořádku, bohužel ten internetový už oplývá jedním obrovským problémem - častým lagováním, záseky hry se konají prakticky v sekundových intervalech, což hře, kde při boji rozhodují mikrosekundy, zrovna moc nesvědčí. Nezbývá než doufat, že jde o chybu na serveru, ne hry samotné. (Bohužel ale problém s lagy nezmizel po celou dobu recenzování titulu.)

Kupředu, zachránit svět a ke světlým zítřkům

Pěkně vyleštěný a nabroušený meč, který nám v podobě Lost Magic přichází do rukou je tak trochu dvojsečný. Ať už jde o ovládání, které vymačkalo maximum z platformy, jenž rozhodně není z nejpraktičtějších, bojový systém v příliš rychlém reálném čase nebo implementaci kouzlení, vždy jde o velký klad, který za sebou táhne jako stažený ocas nějakou tu špaténku. Naštěstí ale plusy silně převažují mínusy. Po prvním několikahodinovém seznámení se s hrou totiž přichází stádium natolik známé všem hráčům – závislákům, kdy se nemůžete od hry odtrhnout a říkáte si „ještě jedna bitva a jdu spát“ . Pokud uvážíte všechny možné kombinace, strategické dispozice, různorodost postav, které na svém putování Izák potkává, nadstandardní délku hry, vizuální zpracování a multiplayer, vychází z Lost Magic přinejmenším silně nadprůměrný titul.

Lost Magic
Nintendo DS

Verdikt

Nápadité strategické RPG s chytlavou hratelností a několika málo vadami na kráse, které ji z výšin herního nebe stahují „pouze“ do nadprůměru.

Co se nám líbí a nelíbí?

Široká variabilita, dlouhá herní doba, zábavné boje, dobře vyvedený kříženec RPG a RTS, celková hratelnost, multiplayer.
Občasná nepřehlednost v boji, realtime bojový systém, nemuselo to být tak lineární, cukání v online multiplayeru.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama