Lords of the Fallen

Bez obalu - Lords of the Fallen se toho vážně nebojí a hodně okatě odkazuje na klasiku znovuvzkříšeného žánru hardcore RPG Dark Souls. Novinek příliš nepřináší, co však dělá, dělá parádně, a nebýt několika hloupých chyb a přešlapů, máme co dočinění s opravdu špičkovou hrou. Bohužel, není všechno zlato, co se třpytí, a vypiplané grafické pozlátko ukrývá i přes parádní hratelnost pár neduhů. Nepředbíhejme však a pojďme se podívat, co si na nás polští vývojáři v kooperaci s Němci připravili.

Lords of the Fallen je v základě to samé, čím je Dark Souls – velké překvapení se nekoná a v roli plešatého Harkyna se v plytkém příběhu vydáváme na nerovný souboj s bandou bezejmenných nepřátel. Cílem je samozřejmě zastavit boha s ambicemi ovládnout svět, takže lokace jsou plné nepřátel, s každou vaší smrtí se obnovují a první souboj s bossem znamená smrt. Jistou. Druhý boss, to samé, tentokrát v ještě nekompromisnějším vydání. I přes zjevnou podobnost obou titulů ale na to Lords of the Fallen jde jinak a ve finále balancuje na pomezí vysoké obtížnosti a zábavnosti přeci jen lépe, než Dark Souls.

SMRT MU SLUŠÍ

HARDWÉR KRVÁK

Lords of the Fallen nese magické přízvisko next-gen a to má za následek vedle parádní grafiky také nesympatické nároky na hardware. Pokud však v případě PC verze narazíte na jakékoli problémy s drastickým propadem frameratu, určitě si překontrolujte si stav grafických ovladačů – v našem případě se jednalo o nárůst výkonu o dobrých 50 %.

I tak je ale smrt denním chlebem Harkyna, protože s dalšími skony se jednoduše objeví u posledně navštíveného checkpointu, nebo na začátku nové lokace. Jeho zkušenosti se, stejně jako v Dark Souls, nicméně s každou smrtí vytrácejí, a v tu chvíli začíná nelítostivý souboj s časem – pokud se včas probojujete k místu, kde vás nepřítel porazil, máte vyhráno a zkušenosti získáváte nazpět. V opačném případě končí v propadlišti dějin. Se smrtí rovněž přicházíte o důležitou výhodu v podobě násobiče zkušenostní – s každým za tragických okolností zesnulým nepřítelem se získané zkušenosti násobí, a to až na dvojnásobek. To ve hře funguje jako velmi silná motivace pro riskování, aktivně to urychluje postup a nutí hráče pokoušet své štěstí. Dopad na hratelnost to má svěží a s tím rovněž potěší fakt, že ve hře neexistuje nic jako maximální úroveň, takže není problém strávit desítky hodin zabíjením nepřátel jen tak, pro radost.

A nutno podotknout, že zabíjení je to k smrti zábavné. Opakované procházení stejných míst jen tak neomrzí – lokace skrývají přehršel překvapení a zběžný průchod znamená vynechání spousty překvapení. Tím hra vybízí ke grindování a lovení zkušeností. A nejenom tím - až narazíte na druhého bosse, garantujeme vám, že se do grindování pustíte rádi a v tu chvíli zjistíte, že ony lokace jsou rozsáhlé a narazit na opačný konec je zprvu běh na dlouhou trať. Celý svět je přitom otevřený a propojený a za pomocí soustavy chodeb či dříve zamčených dveří se bleskově můžete vrátit třebas i na samotný začátek hry.

TUHÉ SOUBOJE

Co se týče zaměření, na začátku si samozřejmě vyberete, jakým směrem se bude ubírat vaše postava – na výběr je třída a typ magie. Třídy i typy magie existují ve trojicích a kopírují archetypy bojovníka, mága a zloděje, takže celkově je na výběr devět kombinací. Co se magie týče, základ mají všichni stejný – nehybný klon poskytující výhody dle třídy. Mágovi například urychloval regeneraci many, bojovníkovi pak doplňuje zdraví. K dispozici je v roli kouzelníka také regeneraci zdraví, vyvolání děsu v nepřátelích a skvělé pomstychtivé kouzlo, které obracelo nepřátelský útok vůči jeho strůjcům. Povolání připomínající zloděje pak dostává kouzla mířící do zad protivníka a bojovníkovi magie maximalizuje účinek útoků. Další možnou úpravou postavy je výbava, kterou si od druhé poloviny hry navíc můžete vylepšovat runami.

i Zdroj: Hrej.cz

Jednotlivé souboje jsou zpočátku velmi tuhé a i ta nejzákladnější potvora vás dokáže řádně potrápit. Typů nepřátel není příliš mnoho, každý z nich však vyžaduje odlišný přístup a ke slovu se dostane i speciální rukavice střílející magií podporované projektily. Samotný pohyb se zbraní v ruce pak opět připomíná Dark Souls a zbrojí ověšený Harkyn je pomalý a těžkopádný – při ponoření do hry velmi záhy zjistíte, že je třeba bedlivým okem sledovat ukazatel staminy. Ten koneckonců i určuje, s jakým dopadem na své nepřátele zaútočíte, na druhou stranu hra nabízí několik momentů, kdy o vás protivník až do poslední chvíle neví a vy tak uplatníte i mechanismy stealthového postupu.

PROBLEMATICKÝ CHOD

Co se technické stránky týče, již od prvních okamžiků je jasné, že je radost na hru pohledět. S grafickým kabátkem se autoři patřičně vymazlili, s ostatními aspekty je to ale bohužel horší. Recenzovaná PC verze padala jak švestky na podzim, skoky do operačního systému se ukázaly být tabu a narazili jsme i na řadu dalších menších chybek s potenciálem značně znepříjemnit zážitek. Mizející nepřátelé, nefunkční zaměřování či neočekávané díry v podlaze ještě ironický úsměv vykouzlit dokázaly, když ale hra nešla uložit, nebudete mít daleko k výrokům hodným hlavy státu... Lords of the Fallen se snaží tvářit jako AAA titul každým coulem, bohužel však zůstává trčet v půli cesty mezi budgetovým titulem a velkorozpočtovou hrou. Při snížené ceně titulu bychom ještě oka přimhouřit dokázali, při plné pálce však nikoli.

Avšak ani tyto trable nemění nic na tom, že je Lords of the Fallen zábavnou hrou. Styl soubojů je nesmírně odměňující i přesto, že se prvotní pekelná náročnost časem rozmělní v získaných zkušenostech a Harkyn při troše hráčovy trpělivosti a opatrnosti získá status poloboha. Pocit zadostiučinění je stále úžasný, a pokud by se hra oprostila od technických nedostatků, nebála se vystoupit ze stínu svého vzoru a oplývala příběhem hodným vlastního odstavce, tak si samým blahem pískáme. Takto je Lords of the Fallen pouze skvělým RPG.