London 2012

Jakmile vypluje na povrch zpráva, že se chystá další hra na základě filmu či významné světové události, mnozí si již začínají trhat tou dobou vlasy, protože v naprosté většině případů tyto umělé projekty nedopadají na jedničku s hvězdičkou, ba ani nesnesou měřítka šedivého průměru. Marketing postavený na jméně produktu totiž obsahovou kvalitu přinést nemíní. Sportovní tituly vydávané při příležitosti konání Olympijských her mají ale své specifické zařazení, protože někdo v nich nalezne zalíbení a na druhé straně stojí dav s rukama zaťatých v pěst. Nejnovější ročník situovaný do Londýna proto vidíme někde uprostřed, se snahou, která ale leckdy přijde vniveč.

Zábava do rodiny

Ty čtyři uplynuvší roky od posledních Olympijských her se někomu mohou zdát jako pouhá chvíle, ovšem jak technologie postoupila, a teď máme na mysli zejména rozvoj pohybových zařízení, otevírají se brány širšímu využití právě sportovně laděných titulů, kam logicky patří i London 2012. Autoři samozřejmě nepohrdli podporou Kinectu a Move (kdyby také ano, byli by považováni za blázny) a to jim význačným způsobem nahrává do karet. Především u majitelů těchto herních periferií je totiž předpokládán úspěch. Vy ostatní ale ještě neházejte gamepad do žita, pakliže se tedy nebráníte zběsilému mačkání tlačítek, čemuž je hratelnost podřízena. Tímto oznámením se uctivě loučíme s hardcore hráči, ačkoliv ti skoncovali se zájmem už dávno před těmito řádky.

London 2012 totiž míří na úplně jinou cílovou skupinu herního publika a snaží se jim vyjít vstříc především v lehké přístupnosti. Žádné zbytečné protahování, ale rovnou na startovní pozici, protože o tom celém to vlastně je. Předpokládá se totiž, že jakákoliv forma taktizování nikoho moc nezajímá a raději než dlouhé prodlevy se mrská jedna sportovní disciplína za druhou. S tím souvisí jejich pestrá nabídka obsahující běh, skok do výšky, lukostřelbu, stolní tenis či veslování, plavání, vzpírání a mnoho dalších. Do soupisky vybraných sportů se ale na druhou stranu nevešla třeba jízda na koni, judo nebo fotbal. Obecně se můžete řídit pravidlem, že až na výjimku v podobě plážového volejbalu se nedočkáte týmových sportů, které jsou na zpracování mnohem náročnější nežli ty individuální.

Taktika? Ehm…

Jednotlivým sportům a jejich praktikám se naučíte ihned po absolvování jednoho výstižného tutoriálu, a jestliže se neškrábete jedním prstem v oku a druhým na z…zátylku, máte i velkou šanci se hned v prvním ostrém startu docela dobře umístit. Podíl na tom má právě jednoduché ovládání, které je jednak velmi intuitivní a hra vám také všechno napovídá takovým způsobem, že lze v některých chvílích mluvit o quick-time eventech, tedy mačkání za sebou jdoucích tlačítek tak, jak se vám objevují na obrazovce. Další podíl na celkovém výsledku má pak například v případě hodu oštěpem třeba časné stisknutí klávesy v momentě, kdy se nabízí nejlepší možný úhel nebo když jde o lukostřelbu, o přizpůsobení stylu povětrnostním podmínkám.

Obtížnost se snaží držet nastavenou laťku skrze všechny sporty, tudíž by nemělo úplně platit, že si na skoku do dálky připadáte jako byste táhli na zádech opravářskou sadu na činění kůží a na trampolíně zničehonic válíte jedno salto za druhým bez sebemenších problémů. Principálně se totiž drží všechny sporty v jedné rovině. To některým může i nemusí vyhovovat, každopádně určitý druh výzvy byste měli nalézt vždy. Nespornou výhodou celé hry jsou licence, díky nimž jsou na soupiskách k vidění reálná jména sportovců, která se zanedlouho v Londýně ukáží pěkně na živo. Ani ne tak z důvodu autentičnosti, jako spíše získání znalostí, kdy hra může posloužit jako moderní příručka pro turistu, který chce více proniknout do dění a působit připraveně. V tomto ohledu se ještě sluší zmínit, že si můžete mód kariéry, sestávající z po sobě navazujících disciplín, projít buď jako jedinec nebo zvolit možnost národního týmu. Tato volba zůstává čistě na vás.

Kde domov můj?

Jako hra se London 2012 nemůže představit v tom nejjasnějším světle, co se týče samotného konceptu, který lze de facto označit za velice prostý až plochý, ale možná že právě vysoký důraz na celkovou prezentaci je alfou omegou pro to, aby jako celek nepůsobil titul tak prázdně a v některých momentech imbecilně. Technické zpracování jako takové se jeví jako bezproblémové a designový nástřik své účely plní na jedničku a velmi decentně. Dav šílícího publika na tribunách je znát v každé chvíli a dá vám najevo svými emocemi, zda si váš předvedený výkon zaslouží hlasitý aplaus či naopak zděšení. To samé lze s čistým svědomím tvrdit o animacích a opakovaných záběrech, které si v jistých chvílích vyberou své slabší okamžiky, avšak stále můžeme mluvit o atraktivním a příznivém prvku. A komentátor? Ten si zaslouží absolutorium!

Přeci jenom se ale tato hra v módu pro jednoho docela brzy omrzí, a pro tyto případy už vystrkuje růžky povedený multiplayerový režim, díky němuž stojí London 2012 za větší pozornost, neboť se jedná o tu část hry, v níž prostoduchá struktura dominuje a naprosto exceluje. Díky podpoře Kinectu totiž může obdobným příspěvkům do kategorie „Párty“ her lehce konkurovat, přinést větší pozdvižení do rodinné zábavy a jednoduše zapadnout. Možná že kdybychom neslyšeli znásilněnou verzi naší hymny, kterou si hra dovoluje obsahovat, vyšplhalo by se hodnocení výše. Možná.