Life is Strange: Before the Storm - Episode 3: Hell is Empty

Tak je to tady. Trojdílný prequel k vynikající epizodické sérii Life is Strange se uzavřel. I když pro mě a další majitele digital deluxe edice ne tak úplně. Nás ještě čeká bonusová epizoda s podtitulem Farewell, v níž se ještě jednou, údajně naposledy, chopíme Max Caulfield. Z různých náznaků i jména lze zřejmě s vysokou pravděpodobností předvídat, že se staneme svědky toho, jak se cesty Maxine a Chloe na čas rozdělí. Bonusová epizoda má ostatně hráče zavést do hlubší minulosti, než je ta, v níž se odehrává Before the Storm.

POŽÁR UHAŠEN

Ale zpátky k závěru, který dostal mrazivý titul Hell is Empty. Pustit se do rozboru jeho událostí je nesnadné, skoro až nemožné s ohledem na předchozí dramatické události. Šokující finále druhého dějství mi v podstatě efektivně brání seznámit vás podrobněji s náplní novinky. Musíme se tak tentokrát omezit výhradně na vágní popis, hodnocení a tlumočení pocitů. O nich je totiž celá série především a pro tuto část to plat dvojnásob. I když kráčí ve šlépějích svých předchůdců, v lecčems se odklonila od zažitého receptu. Nemohu vám ale zaručit, že se vám tato proměna bude líbit.

Apokalyptický rozměr byl upozaděn, respektive se v podstatě vytratil.

Finále není prvoplánově epické ani velkolepé, ale spíše komorní a bytostně soustředěné na „přízemní“ starosti a problémy obyčejných lidí. Naším úkolem není zabránit konci světa, ba ani konci městečka Arcadia Bay. Koneckonců i apokalyptický rozměr byl upozaděn, respektive se v podstatě vytratil. Požár, který ohrožoval přímořské letovisko podobně jako předtím (potom) tornádo, se stal podružným a hra se k tomuto živlu už v podstatě nevrací. Jeho následky jsou všudypřítomné, ale nikoho už neděsí ani netvoří tak silnou paralelu k osobním příběhům, jak jsem doufal.

PĚTKA NEBUDE

Nebudu chodit dlouho kolem horké kaše. Závěr mě poněkud zklamal. A tím nemyslím jen samotný závěr epizody, ale celý její průběh. Jestliže jsem u předchozích dvou částí váhal, zda neudělit absolutní hodnocení a pětku si šetřil až na poslední díl, brzy mi bylo jasné, že ani tentokrát po nejvyšším hodnocení nesáhnu. A záhy se mělo bohužel ukázat, že budu dokonce uvažovat o známce ještě nižší. Líbí se mi, že novinka je podána jako jakési podobenství. Těší mě, že se nebojí řešit vážná společenská témata a obejde se bez nadpřirozena.

Ale na druhé straně se chvílemi autoři už příliš utápěli v melancholii a patosu. A to bych přitom řekl, že unesu v tomto směru víc než většina hráčů. Rodinná a drogová problematika je velice vážná, to nemůže nikdo zpochybnit, ale do centra dění se nyní dostala způsobem, který působí moc mravoučně. Jako byste sledovali nějaký výchovný dokument pro mládež, který dětem pouštějí povinně na základní škole. Závěr je navíc poněkud zdlouhavý, působí rozvláčně a hra ztrácí své okouzlující tempo. Jako by celá epizoda od první minuty chtěla vykřičet do světa, že příběh se uzavírá a nic jiného už nebylo jeho smyslem.

JAK ZTRATIT VŠE

To však neznamená, že byste tu nenarazili na překvapivé zvraty. Minimálně jeden z nich je velice zásadní, ačkoli už působí poněkud násilně. Ale možná je to jen můj pocit. V každém případě mě těšilo, co nám chtějí autoři ze studia Deck Nine svým vyprávěním sdělit. Je to příběh dívky, která měla vše a dopadla až na dno. I tato část mě utvrdila v přesvědčení, že Before the Storm je ve skutečnosti spíš o Rachel Amber než o Chloe. Je to příběh o tom, jak si lidé ubližují, i když nechtějí. To jsou skvělé náměty a já bych si hrozně přál říct, že titul splnil vše, co jsem si od něj sliboval.

Musím k vám být upřímný i za cenu toho, že budete mít jiný názor a v hodnocení se neshodneme.

Ale tak tomu není, jak už určitě chápete. O svou naléhavost přichází ve chvílích, kdy obnaží nějakou nedokonalost. Třeba při pátrání po tajemné ženě, jejíž identitu už známe, zjistíme i její mail, ale z nějakého důvodu se musíme ještě dopátrat telefonního čísla, abychom se s ní mohli spojit. K čemuž beztak nakonec takto nedojde. Musel jsem si tak nutně klást otázku, zda to autoři trochu zkazili, anebo jsme se prostě jen minuli v očekáváních a já jsem příliš náročný. Vyloučit to nemohu. Ale musím k vám být upřímný i za cenu toho, že budete mít jiný názor a v hodnocení se neshodneme. Smyslem totiž není napsat to, co si myslím, že byste chtěli slyšet. Pak by recenze pozbyla smysl.

STÁLE VELMI DOBRÉ

I když na samém závěru máme možnost učinit naprosto zásadní rozhodnutí, jeho důsledky jsou už vlastně velmi nejasné. A to mi tentokrát vadilo. V průběhu epizody jsem naopak v několika klíčových momentech postrádal svobodu rozhodnout se samostatně, respektive rozhodnout za Chloe. A častěji se mi stávalo, že si dělal, co chtěla, nebo lépe řečeno dělala to, co bych neudělal. Pořád jsem si epizodu užil, ale doufal jsem ve víc. Ne proto, abych stůj co stůj udělil nejvyšší hodnocení, jak bych si býval přál, ale čistě kvůli tomu, že jsem bytostně přesvědčený, že finále je horší než předchozí dvě epizody. I tak zůstává nadprůměrné a úspěch prequelu nerelativizuje. Klobouk dolů před tím, co studio Deck Nine dokázalo.