Life is Strange: Before the Storm - Episode 2: Brave New World

Článek PC

NVIDIA DLSS 4.5 - AI snímek k nerozeznání renderu

NVIDIA na letošním CES 2026 v Las Vegas zase jednou ukázala, že hardware je sice fajn, ale software je to, co dneska prodává grafiky.

Milan Urbanec

Prostřední díly to mívají těžké. Tento syndrom by šlo také popsat slovy: “Mládí v prdeli, do důchodu daleko.” Ale možná ještě jednodušší bude, když si vzpomenete na nějakou z oblíbených úzce svázaných trilogií, jako je Pán prstenů anebo Matrix, a rázem pochopíte, co mám namysli. Díl vklíněný mezi konec a začátek je nevděčný. Je to příběh, kterému chybí úvod i závěr. Zdá se ale, že studio Deck Nine dovedlo alespoň v mém případě zlomit i toto prokletí. Poté, co nás američtí vývojáři mile překvapili, když hned napoprvé dokázali přesvědčivě navázat na práci pařížských Dontnod Entertainment, nyní prokazují, že jejich první epizoda prequelu Before the Storm s podtitulem Awake nebyla ojedinělým úspěchem.

SKUTEČNÉ EMOCE V NESKUTEČNÉM SVĚTĚ

Jen stěží bych se nadál toho, že se mi bude druhá část líbit ještě víc než úvod, který od nás v recenzi vyfasoval hodnocení 4/5. Ale je to tak. Jestliže prolog sloužil především k tomu, aby nás obeznámil s celou situací a novými postavami, pokračování se už jednoznačně soustředí na budování a prohlubování vztahu hlavních dvou postav. Hráčem ovládaná Chloe Price i její spolužačka Rachel Amber tvoří jednu z nejvýraznějších videoherních dvojic, jaké pamatuji. Jejich vazby, ať už budou přátelské, platonické nebo dokonce milostné, jsou opravdovější a uvěřitelnější, než jsem si dokázal na začátku představit. Co je ale ještě důležitější, zdá se že v Before the Storm se konečně nový tým odvážil oprostit některých zažitých principů, které byly sérii dány jejími původními autory, a zkoumají svět z vlastní originální perspektivy.

Když je vám šestnáct let, návštěva v ředitelně v doprovodu rodičů a hrozba vyloučení ze školy není o mnoho menším problémem než konec světa.

Brave New World pokračuje přesně tam, kde Awake skončil a v lesním požáru, který ohrožuje malebné přímořské městečko Arcadia Bay, nelze nevidět paralelu k tornádu z původní série. Naše úderné dívčí duo je také trochu jako oheň a voda a vlastně všechny ostatní živly dohromady. Navzdory tomu, že na obzoru se rýsuje katastrofa globálních rozměrů, řeší hlavní hrdinky i potíže o poznání komornější, dalo by se říct až přízemní. Ale když je vám šestnáct let, návštěva v ředitelně v doprovodu rodičů a hrozba vyloučení ze školy není o mnoho menším problémem než konec světa. Zvlášť když celý váš svět ohraničuje školní pozemek.

DĚSIVÝ ZVRAT

Na jedné straně přitlačili vývojáři na linku mysticismu, která byla naznačena už v prvním dějství, a epizoda Brave New World je protkána mnoha magickými momenty, ale současně příběh zůstává velice civilní. V jednoduchosti je síla a nic nedemonstruje pravdivost této fráze lépe než šokující závěr druhé části. Jde podle mě o zvrat, který neočekával snad nikdo, a přitom je tak “obyčejný”. Naléhavost cliffhangeru pro mě osobně dokázala navázat to nejlepší z původní série. A ačkoli to s tím vůbec nesouvisí, děsivé je i to, že se mílovými kroky blížíme nevyhnutelnému. Pokud tušíte, co se s Rachel stane, budete její příběh prožívat o to intenzivněji. Ve své podstatě je skutečnou hlavní hvězdou hry, i když ji hráč neovládá přímo. Ale snad je to tak i lépe. Být pozorovatelem, být v její blízkosti dá vyniknout všemu mnohem lépe. Po druhé epizodě bych si troufl říct, že znám Rachel a rozumím jí lépe než Chloe nebo Maxine, s nimiž jsem strávil nesrovnatelně víc času. Netuším, zda to byl záměr, ale o kolika hrách nebo filmech tohle můžete prohlásit.

Když už je řeč o stříbrném plátnu, je třeba znovu - nikoli jen pro úplnost - vyzdvihnout úžasnou kameru, střih a ozvučení Life is Strange. Překonal učedník v tomhle ohledu mistra? Dost možná. Deck Nine zdaleka jen neopisují od svých zkušenějších kolegů, místo toho přicházejí s vlastním rukopisem, kterému je vlastní jakási samozřejmá bezprostřednost. Aniž by se novinka utápěla v samoúčelné melancholii, každá její scéna jako by představovala jisté podobenství. Symbolika některých situací je tak hluboká, že si je zřejmě budu pamatovat ještě hodně dlouho. K naprostému vrcholu pak podle mě patří procházka nočním městečkem, jejíž výjimečnost kazí snad jedině skutečnost, že právě tady jsem v dialogu postrádal více svobody.

ANI TENHLE DIAMANT NENÍ BEZ KAZU

Navzdory všemu výše uvedenému totiž ani druhá část Before the Storm není bez chyby. I když si krůček po krůčku můžete začít uvědomovat, jaké následky mají a budou mít vaše předchozí zásadní volby, nemohl jsem se zbavit jednoho neodbytného pocitu. Přinejmenším část těch nejběžnějších rozhodnutí se odráží na příběhu jen kosmeticky, pokud vůbec. A co je horší, častokrát jsem měl navíc pocit, že Chloe nereaguje tak, jak bych si podle zvolené odpovědi přál. Minule to bylo zábavné, mnohdy i chytré. I když jste se snažili z této rebelky udělat poslušnou holčičku, vždy se to nějak zvrtlo. Tentokrát se mi ovšem zdá, že bez zjevných příčin dojde ke konfliktu skoro nevyhnutelně.

Trochu z míry mě v jinak velice realisticky podaném a uvěřitelném scénáři vyvedla rovněž situace, kdy jedna z vedlejších postav zničehonic náhle bez zjevné příčiny omdlí v hloučku dalších osob a nikdo se nad tím víceméně nepozastaví.

A podobně nevyhnutelně působí i některé křižovatky v příběhu. Zdánlivě máte na vybranou, co děvčata udělají. Když však vyčerpáte všechny možnosti, nakonec zjistíte, že k cíli vede jen cesta A. Jestliže náhodou preferujete cestu B, máte smůlu. Konkrétně v případě témat, jako je útěk z domova, bych si představoval, že budu mít jako hráč více volnosti a osud své svěřenkyně pevně v rukou. Trochu z míry mě v jinak velice realisticky podaném a uvěřitelném scénáři vyvedla rovněž situace, kdy jedna z vedlejších postav zničehonic náhle bez zjevné příčiny omdlí v hloučku dalších osob a nikdo se nad tím víceméně nepozastaví. Atmosféra tím zbytečně utrpí. Je to scéna jako z The Sims nebo nějakého animáku. Nikdo z lidí okolo postižené osobě nespěchá na pomoc, nikdo se nezajímá, co s ní je, zda je vůbec naživu nebo proč se náhle válí na zemi jako pytel brambor.

JÁ JEŠTĚ NECHCI KONEC

Naštěstí drtivou většinu času je vše v naprostém pořádku a možná právě pro neobyčejnou přesvědčivost celé hry působí tato anomálie jako pěst na oko. Máte tak spoustu času vychutnávat si brilantní soundtrack, dojímat se nad návratem do známých míst a těšit se z prozkoumávání kulis, které navštívíme vůbec poprvé. Ze všeho nejvíc mě tak vlastně trápí skutečnost, že příští epizoda tento zábavný prequel uzavře. I když já se mohu coby majitel deluxe edice utěšovat alespoň tím, že obdržím ještě bonusovou epizodu s podtitulem Farewell. Ostatně teď už s jistotou vím, že vyšší investice litovat rozhodně nebudu. Ale protože doufám, že těch několik málo nedostatků ještě dokážou autoři vychytat a že by závěr trilogie mohl být ještě zdařilejší než výborná druhá část, trochu vykutáleně zatím s absolutním hodnocením počkám. Pevně věřím, že si ho závěrečné dějství zaslouží a je nebudu muset s nejvyšší známkou váhat.