LEGO Star Wars: The Force Awakens Recenze Lego Star Wars: The Force Awakens

Lego Star Wars: The Force Awakens

David Plecháček

David Plecháček

15. 7. 2016 10:00 4
Reklama

Jestli existuje důvod, proč si koupit nějakou Lego hru, je jím jednoznačně poměrně těsná návaznost na své předlohy. Značka se po jedenácti letech vrací tam, kde to všechno začalo – do fiktivního světa Star Wars. Od té doby ušla značný kus cesty, doznala nespočetných úprav a změn, parafrázovala desítky filmů a sérií, navštívila neméně světů, vyšla na nejrůznější platformy, u nás na Hrej vystřídala několik recenzentů… a přesto přibližně půl roku od posledně tu jsme zas a znovu, abychom nad Lego Star Wars: The Force Awakens vyřknuli další ortel. Než se tak stane, pojďme se podívat na to, co tentokrát vývojáři slíbili, co splnili, a kde nás nechali na holičkách napospas nudě a zbytečné šedi.

SLIBY? CHYBY!

Po dlouhé době opouštíme vícedílné originály a se sedmým dílem Hvězdných válek studio TT Fusion vyzkoušelo, zda dokáže přibližně dvě hodiny dlouhou stopáž filmu natáhnout na desetihodinový zážitek. Upřímně, experiment se povedl a vývojáři si tak mohou poblahopřát. Samozřejmě se to neobešlo bez kompromisů, nicméně absence hlubší náplně je paradoxně menším problémem než to, že The Force Awakens mělo experimentovat i s novým obsahem a s předem danými sliby. Tady už to totiž s výsledkem zase tak slavné není.

Jakmile něco funguje, není radno do toho sahat. 

Začneme nejprve tím, co tvůrci slíbili – upravené stavění, různé průchody hrou, novinky v soubojovém systému a chytřejší nepřátele. Ačkoliv nechci předem odsoudit všechny čtyři úpravy jako nep(r)ovedené, jejich význam na zážitek z celé hry je pramalý, ne-li nijaký. Opět se potvrdila nepsaná pravda, která říká, že jakmile něco funguje (v našem případě rozuměj jakmile se něco prodává), není radno do toho sahat. Situaci navíc komplikuje fakt, že když už se nějaká odvážná duše rozhodne pro sebemenší změnu, stejně většinou dozná kritiky, dle které to měla udělat pečlivěji, nebo, v horším případě, že to neměla udělat vůbec.

VÍC ČI NEVÍC, TO JE TO, OČ TU BĚŽÍ

HODNOTÍME #1

Každý rok vychází minimálně dva přírůstky do rodiny jménem Lego hry. Obecně můžeme říct, že základní mechanismy zůstávají stejné, přičemž série bobtná maximálně co do šíře možností. Vyvstává tak otázka, na co se s každým dílem zaměřit - tentokráte nám situaci ulehčují jednotlivé sliby, které měly hru posunout o značný kus dál. Bohužel se tak nestalo.

Další z plejády Lego her je na tom obdobně. Tam, kde se Traveller’s Tales vydávají do neznáma, přinášejí hráčům více možností, co ve hře dělat. Ne dlouhodobě, vždy jen v určitou předem danou chvíli a rozhodně bez špetky nové zábavy. Držme se toho, že nejlepší je mluvit konkrétně, a problém novinek si ukažme na slibu prvním, na stavění. Ve dosavadních Lego hrách měl hráč možnost z předem určených (blyštivě zářících) kostiček postavit vždy jen jednu věc. Jen jednu, a to navíc ne dle svého vlastního uvážení, nýbrž dle přání vývojářů. To se v novém dílu mění.

Jak? Z oněch předem určených (stále stejně blyštivě zářících) kostiček můžete většinou postavit dvě nebo tři věci. Problém nastává ve chvíli, kdy si nemůžete být jistí, která z variant je pro vás zrovna ta vhodná, a tak jste nuceni stavět metodou pokus - omyl. Stejné peripetie zažijete ve chvíli, kdy je tento mechanismus vyžadován při řešení složitějších, ale bohužel i lehčích rébusů. Nebudu zde říkat, jak velká je potíž danou věc eventuálně rozbořit a vyzkoušet plán B, problém to totiž není a od samotného hraní nijak nezdržuje. Mnohem zásadnější výtkou je to, že z relativně očekávané vychytávky se stává nutnost držet delší dobu jedno pouhopouhé a stále to stejné tlačítko jen vícekrát na stejném místě. Za nás ano, snaha dobrá, ale není to ta revoluce, kterou jsme čekali. Chtělo by to větší invenci a pár dalších nápadů, protože v tomto stavu se jedná jen o další činnost navíc.

Z VĚTVENÉHO PŘÍBĚHU POUHÝ PAHÝL

S různými průchody hrou je to snad ještě více na pováženou. Hra, respektive její jednotlivé kapitoly, jsou striktně lineární. Jakákoliv odbočka znamená spíše slepou uličku, která vás má zmást, nebo upozornit, že se v ní nachází nějaký skrytý collectible. Těch je ve hře několik, jejich diverzita nikterak nepřekračuje zažité standardy předchozích dílů, a jejich hledání je prakticky tím jediným, co vás může u hry udržet na delší časový úsek. Jenže v tuto chvíli je řeč o samotné délce hry, nikoliv o její šířce, která, pomineme-li mezipříběhové hrané předěly, je jeden velký koridor. To není na škodu, troufám si říct, že to hře z větší míry sluší, jen nás na to vývojáři neměli lákat. Z větveného příběhu tak zůstal pouhý pahýl.

Soubojový systém je kategorií na stejné úrovni jako ono stavění. Ano, i zde studio vykročilo do neznáma, samozřejmě s vědomím, že to, co funguje v jiných hrách, se bude náramně hodit i do Lega. Pokud byla myšlenka TT Fusion potažmo Traveller’s Tales přesně taková, pak byla mylná. Kromě klasického bojování si v každé kapitole dopřejete střílecí sekvenci zpoza nějakého krytu. Snad ani nemůže být řeč o krycím systému jako takovém, protože postavičky vždy z ničeho nic přiběhnou za bariéru, za kterou se schovají, ale pokud byste jejich chování chtěli napodobit někde jinde, nepochodíte. Má to svou logiku a své opodstatnění – vnitřnosti herního světa jsou modelovány z dánské stavebnice, kterou můžete několika ranami rozbít, a takový úkryt by byl beztak na dvě věci. Vezmeme-li to kolem a kolem, platí zde to samé, jako v předešlých dvou inovacích. TT chtěli přidat nějaké nové prvky, které samotnou hru ozvláštní, a to se jim na jednu stranu povedlo, ale stejně, jako hra funguje s nimi, fungovala (by) i bez nich. S novým obsahem je to tedy tak trochu z bláta do louže.

 DUTÁ HLAVA, TAKY HLAVA

Můžeme se ještě opřít o umělou inteligenci vašich ne/přátel. I ta měla být vylepšená, a ačkoliv nechci říkat, že se tak nestalo, nějaký viditelný razantní posun se rozhodně nekonal. Spíš než u nepřátel bych se zastavil u vašich společníků, jejichž pomoc čas od času nuceně využijete. Moc bystrosti a brysknosti nepobrali. Ne že by vyloženě dělali neplechu, ale dokáži si představit, že jsou jejich reakce rychlejší. Chcete ve čtyřech odtlačit překážku? Dobrá, ale nejdřív se do ní opřete vy, pak přiběhne první kumpán, druhý, a po něm až třetí. Trochu té intuitivnosti by hře rozhodně prospělo. Pravdou je, že Lego Star Wars konečně reflektují dění na obrazovce, a když takový Han Solo vyzve Chewbaccu, aby vyhodil támhleto do povětří, po kliknutí na rychlou změnu postavy se opravdu přenesete do kůže chlupatého Wookieeho, ačkoliv k vám nestojí nejblíž. Ale beztak nad lidského společníka není.

Poměrně velkou část hry je celá kooperace nevyvážená. Takřka kdykoliv, kdy bude nutností hrát za nějakého z droidů, stává se z oné postavy holka pro všechno, pouhý pomocník nebo sidekick, chcete-li. A v takovém případě se bude povážlivě nudit.

Hra v kooperaci občas představuje oříšek pro otrlé. Ve Legu stále chybí online co-op (poměrně logicky, pokud uvážíme, na jaké diváky hra cílí), a ten pro dva na jedné obrazovce dokáže občas udělat ze hry pěkně nepřehledný brajgl. Pro pravidelné hráče žádná novinka, pro nově příchozí poměrně důležitá informace, neboť mezi dominantní nákupní sílu veškerých Lego sérií patří rodiče, kteří chtějí dětem – ideálně sourozencům – nabídnout nějakou nenásilnou hru, přičemž jí do karet hraje vazba na oblíbenou stavebnici, která je jakousi zárukou vhodnosti obsahu i pro menší publikum. Pokud uvážíme, že výše popsané je modelová scéna z nějakého obchodu, konkrétně u Lego Star Wars: The Force Awakens musíme podotknout, že poměrně velkou část (třetinu?) hry je celá kooperace nevyvážená. Takřka kdykoliv, kdy bude nutností hrát za nějakého z droidů, stává se z oné postavy holka pro všechno, pouhý pomocník nebo sidekick, chcete-li. A v takovém případě se bude povážlivě nudit. Problém odpadá ve chvíli, kdy se na scéně objeví závěrečné titulky, tedy v době, kdy vás napadne vrátit se do jednotlivých misí s libovolně zvolenými postavami. Otázka je, jestli to není trochu pozdě.

STÁLE STEJNÁ PÍSNIČKA

HODNOTÍME #2

Další komplikací oproti konvenčním titulům je příběh. Může autor vůbec hodnotit, jestli má samotné vyprávění určité kvality nebo by pak spíše hodnotil film? Obecně se předpokládá, že pokud si Traveller’s Tales nějaký film vyberou, jeho příběh za videoherní zpracování stojí.

Ani po grafické stránce se titul příliš neproměnil, a i když si myslím, že už by se nějaké zlepšení na poli výtvarného zpracování nabízelo, kde nic, tu nic. Existuje opět několik důvodů, kvůli kterým je podobný zásah do hry i v budoucnosti nepravděpodobný. Zaprvé, ačkoliv by modernější kabátek hře slušel, její zábavnost na grafice ani nestojí ani nepadá. Propojení klasického animovaného světa s kulisami Lega funguje prakticky od začátku celé značky na výbornou, a (nejistý) zásah by onen balanc mohl nepěkně narušit. Svým, napříč všemi světy a adaptacemi, univerzálním vzezřením je navíc pro Traveller’s Tales velice jednoduché a levné v relativně krátkém čase vytvořit další hru, kterou jistojistě spustí i hráči hrající na starších přístrojích či na starších generacích konzolí. Nezapomeňme, že prakticky každé Lego vychází v upravené podobě i na kapesních konzolích, respektive na PS Vitě a Nintendu 3DS.

Podobně těžce jako grafický posun (jehož absenci donekonečna přecházet nelze) se pokaždé hodnotí i příběh. Pro potřeby fanoušků je nejdůležitější poznamenat, že film hra kopíruje poměrně věrohodně, jen se – logicky – v některých scénách zdržíte více, než je zdrávo. Nejzbytečnější částí celé hry jsou volně přístupné lokace mezi jednotlivými kapitolami, které vás na další misi rádoby připravují – a tak si například musíte připravit svůj TIE Fighter k odletu. Vzhledem k tomu, že se autoři uchýlili k umělému prodlužování herní doby, věřte, že to rozhodně není činnost, kterou by někdo oddřel za vás, a naložit rakety, zásoby a palivo tak není otázkou pěti minut, ale džobem na čtvrt hodiny. Pro matadory ani tohle není žádnou novinkou, neboť určité huby se objevují v Lego hrách od nepaměti, ale až s příchodem Síly se probouzí přetekl pohár jejich zbytečnosti a prvoplánové natahovatelnosti.

Po všech ostatních ohledech je Lego Star Wars: The Force Awakens Legem jako každým jiným, a tak vás ani ničím nepřekvapí, ani ničím nezklame. 

Ke cti vývojářům slouží zařazení „vedlejších“ misí, které si můžete zahrát mimo hlavní příběh, a které určitým způsobem dokreslují zdejší vyprávění. Po všech ostatních ohledech je Lego Star Wars: The Force Awakens Legem jako každým jiným, a tak vás ani ničím nepřekvapí, ani ničím nezklame. I přes negativní vyznění celé recenze tak nabízí i světlé chvilky, díky kterým se jedná prakticky o sázku na jistotu. Jen jsme nedostali revoluci takovou, v jakou jsme doufali a jakou nám vývojáři slibovali. A to je největší slabinou hry a alfou a omegou recenze prozatím posledního dílu…

LEGO Star Wars: The Force Awakens
Nintendo 3DS 3DS
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Wii U Wii U
Xbox Xbox 360
PlayStation Vita Vita
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Hvězdné války ničím nepřekvapí. Ačkoli vývojáři slibovali mnohé, ani jeden z mechanismů nedokázali vypilovat k dokonalosti. Největším lákadlem tak zůstává samotné příběhové zasazení. Jinak se ale stále jedná o zábavu, která bohužel zaostává za nastaveným očekáváním.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama