Lego Indiana Jones

Když se vaří podle osvědčeného receptu, může se stále ještě leccos pokazit, elementární poživatelnost je ale zaručena. Telltale Games při tvorbě Lego Indiana Jones nezvrtali takřka nic: do hrnce naházeli správné ingredience dobrodružství, situačního humoru, jednoduchosti, přístupnosti, znovuhratelnosti a infantilní, ale krásné prezentace. Jen trochu déle nechali v hrnci hádankovité pasáže, kooperativní scény a ubrali nastrouhaného sběratelství. Výsledkem je něco jako zeleninová polévka a pečené kuře s brambory: táta by si dokázal představit pikantnější úpravu, dětem občas nedopečený brambor tak úplně nejede, ale nakonec jsou všichni spokojeni a s přecpaným břichem můžou usednout... inu, třeba k počítači s Lego Indiana Jonesem.

Dobyvatelé ztracené kostky

Do podoby lineární akční adventury převedli Telltage Games rovnou celou jonesovskou trilogii, pěkně lokaci po lokaci, slavnou scénu po scéně z Dobyvatelů ztracené archy, Chrámu zkázy i Poslední křížové výpravy. Přímočarý průlet eskapádami slavného archeologa má ale malý háček: vyžaduje znalost filmové předlohy. Dialogů zbavené záběry neztrácejí své kouzlo, srozumitelnost ovšem klesá, kdo filmy neviděl, nebo si už nepamatuje všechny detaily, bude často tápat, za čím se vlastně Indiana Jones žene, proč cestuje tam, kam cestuje, a co se děje v mezičase s jeho přáteli. I tahle mince má ale druhou stranu – fanouškové budou nadšeni z podobnosti Lego postaviček reálným hercům, a to včetně jemných detailů mimiky či typické gestikulace. Stejně jako u Hvězdných válek i tentokrát autoři maximálně využívají stavebnicové podstaty hrdinů k legráckám – "rozpolcení" doktora Jonese ve finále Poslední křížové výpravy patří k nejpovedenějším z nich. Celkově lze říci, že náhrada slovního humoru za mrmlání a vtípky spíše situačního rázu jonesovskou trilogii výrazně zinfantilizovala, ovšem na dospělého hra neustále nenápadně pomrkává: podívej, vím, že víš víc.

Chrám zkázy (a Lega)

Lego Indiana Jones není filmová konverze, ale hra filmem inspirovaná. Kdo by si ji chtěl užít způsobem bližším filmu, bude patrně zklamán: průlet do osmnácti kapitol rozsekanou trilogií zabere zhruba osm hodin a nejde o zvlášt výjimečný zážitek. Ukazatel dvaceti procent odhaleného obsahu ale naznačuje, že šlo jen o letmé nahlédnutí pod povrch zdánlivě dětsky snadné hry. Skutečně: dohrání je asi tak náročný úkol, jako pro Indyho získat autogram Adolfa Hitlera. Levely jsou rozparcelovány do poměrně malých lokací, v nichž se Jones a jeho případní spojenci vypořádávají pomocí dvou tlačítek s nepřáteli, sbírají a přenášejí klíčové předměty a řeší primitivní, povětšinou mechanické logické hádanky. Pozornější hráči ale odhalí mnohem více: kolik jen chatrných Lego-objektů se dá rozbít a proměnit v Lego-zlaťáky do Lego-pokladničky! Jak je možné, že krátký level skrývá deset truhlic s pokladem? A kam vede ta nenápadná plošina v pravém horním rohu, na kterou ani Marion ne a ne doskočit? Získat sto procent, to je teprve skutečná výzva: pro studené hodnocení hry jako produktu znamená výrazné prodloužení doby trvanlivosti, pro hlubší kritický pohled důkaz, že Lego Indiana Jones funguje primárně jako dobrá hra, když motivuje k opakovanému procházení ne proto, že by to bylo povinné, ale proto, že má hráč sám chuť zjistit, co všechno přehlédl a nevyřešil. Málokdo za sebou rád nechává nedokončenou práci, a nedokončená zábava: to je snad ještě horší.

Poslední stavebnicová výprava

Formátu rodinné hry vyhovuje Lego Indiana Jones i díky mimořádně zábavnému multiplayeru. Úrovně jsou navrženy pro spolupráci více postav, dokonce i ve velkém finále Poslední křížové výpravy Indyho doprovází Salláh, aby bylo kooperaci učiněno zadost. Každou chvíli je potřeba, aby jedna postava posunula vozík, ve kterém druhá sedí, otočila klíčem, stáhla provaz nebo stiskla tlačítko. Osamocenému hráči v tom někdy dělá zmatek AI počítačového parťáka, který se v nejhorší možný okamžik obvykle rozhodne spustit z vyvýšeného místa, kam s ním předtím hráč pracně pět minut skákal. Dva lidé nad jedním monitorem se domluví rozhodně mnohem snáz...

Jako neochvějně sebejistý hlavní hrdina jonesovských filmů si hráči budou připadat ve většině bojových scén, jejichž obtížnost je mizivá – dokonce i kulkám se lze s přehledem vyhýbat a problém představují jen zblízka hozené granáty. Ovšem když přijde řada na hopsání a překonávání přirozených překážek, projeví se občas technický nedostatek, možná jistá daň za filmovost, špatná kamera. Nejde o to, že by hráč skákal do neznáma – obvykle cílovou plošinu vidí. Když ale kamera v průběhu skoku změní úhel pohledu, je to vážně k vzteku. A čtyři tlačítka klávesnice analogovou páčku gamepadu doopravdy nenahradí.

Zeleninová polévka z hrnce s nápisem Lego Indiana Jones zahřeje žaludeční stěny hráčů všeho věku. Lego Star Wars v poslední verzi byly možná o maličko lepší, ale volba mezi Harrisonem Fordem – vesmírným pirátem a Harrisonem Fordem – charismatickým archeologem, dobrodruhem, je, myslím, jasná. I když mají oba hranatý obličej, krátké kvádry místo nohou a na hlavě kulatý Lego-ťuflík.