Legend of Grimrock

Čtyři vězni, odsouzení k smrti, jsou spuštěni do jeskyní Ponuré skály, kde mohou vykoupit svou vinu. S prázdnýma rukama a pouze matným tušením, co čeká v labyrintu chodeb a pastí, bojují tito hrdinové o holý život. Dokud člověk dýchá, je naděje, říká se. Ale také se říká, že z bludiště kobek, které se vinou hluboko pod horou, ještě nikdo živý nevyšel...

DUNGEON ZNOVUZROZENÝ

Je to zvláštní doba. Hráčská mládež už zná žánr "dungeon" jenom z vyprávění. A sotva si umí představit, proč v době moderních enginů a výkonných PC hrát titul, který omezuje pohyb hráče přeskakováním mezi čtvercovými poli. Veteráni, kterým nezbývalo než vracet se k nesmrtelnému Dungeon Masteru (mimochodem, vzácně stabilnímu a hratelnému i na moderních sestavách), mohou slavit příchod Legend of Grimrock stejně radostně jako znovuzrození Krista či odchod Věcí veřejných z politiky. Těm, kteří si užili desítky hodin zábavy s tituly jako Chaos Strikes Back, Eye of the Beholder, Ishar nebo Lands of Lore, nabídne novinka z dílny týmu Almost Human čerstvou a poctivě připravenou porci zkoumání kobek, levelování, bojů i magie, a to tradičně, správně "postaru" včetně hardcore možnosti vypnout minimapu a čmárat si vedle monitoru vlastnoruční poznámky do sešitu s čtverečkovaným papírem.

Jednotlivá patra kobek jsou relativně rozlehlá, ale málokdy otevřená a hádanky nenutí k přílišnému backtrackingu.

Ale obhajovat Legend of Grimrock před lidmi, kteří na zlatou éru dungeonů vzpomínají s kofolovou nostalgií, není vlastně potřeba. Zajímavější je analyzovat, čím si může staromilský titul získat hráče, kteří tuto historickou zkušenost nemají. Protože Legend of Grimrock skutečně funguje výtečně i na úplné kobko-panice, díky vyváženému hernímu systému, hardcore, ale spravedlivé obtížnosti a blízkosti deskovým hrám či pen and paper RPG.

PROSTĚ KOBKY...

S dobrodružstvím pod Ponurou skálou jako by se hráči vraceli do dětských let a neumělých, avšak poetických partií Dračího doupěte. Hra se nesnaží o realismus: jistě si lze jen stěží představit, jak přežily a co jedly před přichodem hráče nestvůry zavřené v malých místnostech, kdo a s jakým úmyslem stavěl pasti a teleporty, jaký dává smysl architektura (nápověda: většinou menší než chobotnice na letenské pláni), jak to, že pochodně v držácích na stěně či v batohu (!) hoří věčně, zatímco v rukou hrdinů se po čase spotřebují... ano, podobných nelogičností by se dala najít celá řada. Nejsou ale podstatné. Legend of Grimrock je hra se specifickými pravidly. Pravoúhlý návrh místností omezuje, ale zároveň určuje hráčovy možnosti pohybu – a je na něm, aby v úzké místnosti kličkoval před jedovými oblaky, obíhal nepřátele a lákal je k místu jejich zkázy, či řešil, v jakém pořadí zašlápnout či zatížit dlaždice, které spouštějí sadu teleportů. Hra má svou vnitřní logiku, která je pevná a neměnná: a limity typu čtvercových polí a skokového pojetí pohybu přispívají ve výsledku ke snadnější orientaci hráče.

Výhrou je pro Legend of Grimrock také minimalismus návrhu. Jednotlivá patra kobek jsou relativně rozlehlá, ale málokdy otevřená a hádanky nenutí k přílišnému backtrackingu. Zjednodušeně řečeno: ačkoli ne vždy je řešení triviální, hráč zhruba tuší, kde nechal neprozkoumané místo, kudy nejspíše povede cesta dál, a řeší "jen" problém logického puzzlu v cestě, či místnosti narvané silnými nepřáteli. Až na výjimky lineární průchod hrou patro po patru hráče připoutá k temným chodbám protkaným mřížemi, propadly, dveřmi a klíči – cítí se v nebezpečí, ale přese všechno ne ztracen.

PARTA HRDINŮ

RPG systém také funguje dobře díky přehlednosti. Hráč si buď může nechat postavy vybrat, anebo na začátku vytvořit čtyřčlennou partu. Čtyři rasy, tři povolání, balík schopností a postupné zlepšování skrze zkušenostní body a levely – to vše není nic, v čem by se měl kdokoli zamotat. Vhodná parta samozřejmě obsahuje ode všeho něco: bojovníci ve formaci dva vpředu, dva vzadu pochytají a rozdají rány, zezadu je může podporovat čaroděj či rogue. Magie využívá runového systému, kouzla se tvoří skládáním jednoho či více symbolů (pro jejich provedení je ale třeba vždy také patřičná úroveň zdatnosti v jednom z typů magie). A nechybí ani oblíbená alchymie. Recepty na lektvary i kouzla hráči najdou na svitcích hojně rozmístěných po bludišti – ale také mohou experimentovat a objevit jednotlivé kombinace sami. Nepřebujelé statistiky a vzácnost dovednostních bodů dělá z každého skoku o úroveň výš důvod k bujaré oslavě a pečlivému zvážení, kam rozdat perně vybojované bodíky. A stejně často funguje i nalezení zapomenuté bylinky, šurikenu či třeba okoralého bochníku někde v rohu.

KAŠLAT NA MÓDU

Vysoká obtížnost spojená s častými úmrtími může některé hráče frustrovat. Ale Grimrocku se musí nechat, že je spravedlivý a hráč obvykle tuší, kde udělal chybu. Všudypřítomná propadla partu okamžitě nezabijí, ale uberou jen část zdraví (a občas skrývají i bonusy). Hloupá rozhodnutí typu vystrčit kouzelníka bez ochrany proti jedům vstříc skupině pavouků hráč zaplatí. A že je objevení některých skrytých míst či způsobů, jak otevřít speciální železné dveře, náročnější? Alespoň je tu i něco pro hráče-vyzobávače.

Vědomá rezignace na to, co je "módní", "moderní" a "user-friendly" Legend of Grimrock vyšla. Ale pozor: ta hra není tak dobrá jen proto, že je dělaná "postaru" - ignoruje sice casual publikum, ale klasický žánr zpracovává poctivě, kvalitně, ovládá se snadno a na jejím systému i na designu jednotlivých úrovní a hádanek je znát kus práce, která si zaslouží ocenit.

A kdo má o víkendu čas, ať si zaškrtne kolonku "bez automapy". Hodně zdaru, trestanci!