Last Half of Darkness: Tomb of Zojir

Adventury jsou jedním ze žánrů, který s rostoucími schopnostmi počítačů zažil postupný úpadek ze své původní slávy. Hlavní zájem vývojářů a hráčů se prostě přesunul jinam. Mimo několika plně profesionálních týmů, které přijdou s několika zajímavými tituly do roka, se tak nyní adventurám věnuje hlavně indie komunita. Za nezávislého vývojáře se považuje také William R. Fisher, jenž je hlavním představitelem WRF Studios, jak napovídají i vývojářovy iniciály. Autor stojí za sérií atmosférických adventur Last Half of Darkness, které vycházejí z odkazu relativně úspěšné stejnojmenné shareware hry pro MS-DOS z roku 1989. Fisher se s rozvojem technologií v roce 2005 rozhodl na celý koncept navázat. Vznikla tak adventura Last Half of Darkness s podtitulem Shadows of the Servants. Po jejím vřelém příjetí v roce 2007 stejný autor dokončil další pokračování Beyond the Spirit's Eye. Letos pak Fisher přichází s třetím kouskem v řadě s podtitulem Tomb of Zojir. Vývojář sám vytvořil kousek, který může oslovit podobně jako díla celého týmu programátorů.

Začněme pěkně pomalu

Na úvod se musím přiznat, že jde o mé první setkání s touto sérií. Jak jsem záhy zjistil, jde o citelný handicap. Pro nováčka je totiž Last Half of Darkness: Tomb of Zojir zpočátku nevlídným titulem. Úvod do příběhu je dosti vágní, velmi v něm pomůže v krabici přiložený manuál. Děj se rozbíhá pomalu, hlavnímu hrdinovi není ani sděleno, co vlastně má mimo zkoumání mlhavé ostrovní záhady dělat a jaký je jeho hlavní cíl kdesi v temných lokacích. Celé hra se odehrává na tajemném Ostrově smrti se zajímavou historií. Nachází se na něm starobylý chrám, jež je původcem všeho zla. Zároveň ukrývá mnohá tajemství, která postupně začnete rozplétat a řešit.

Hororovou atmosféru se autorovi povedlo navodit výtečně. Prostředí je temné a strašidelné se vším, co k tomu patří. Projdete tak rozsáhlý a zpola opuštěný dům, hřbitov, bažiny nebo malou rybářskou osadu zahalenou v neprostupné mlze. Do toho neustává bouřka, prší, blýská se a hřmí. Obrazovky jsou vskutku temné, občas se ukáže nějaký ten duch, schovaný pavouk nebo jiný strašidelný záškodník. Při hraní za dlouhých podzimních večerů určitě po chvíli ucítíte mrazení v zádech a od počítače se budete bát odejít i vyčůrat. Své přidává rovněž hudební složka, ve většině momentů ale zastoupená pouze zvuky. Hudební melodie jsou taktéž velmi povedené, avšak hraní doprovází pouze v určitých situacích. Kapky deště dopadající na zem ale mají také něco do sebe. A co teprve když do ticha zakráká vrána...

Krákání rozhodně nepřeslechnete, naopak drobným problémem jsou hlasy v rozhovorech. Postav, s nimiž můžete pokecat, je žalostně málo. I přes to se ale nepovedlo dabing úplně vychytat. Hlasy jsou sice temné a chraplavé, jak by asi měly být, avšak bohužel na úkor srozumitelnosti. Občas tak nějaké z anglických slůvek lehko přeslechnete a nezbude než vzít zavděk textovým přepisem rozhovoru.

Vraťme se o pár let zpět

Strašidelné prostředí se povedlo vytvořit i přes celkově slabší grafiku. Ta má k současné špičce daleko asi jako naše fotbalové kluby do Ligy mistrů. Zůstala možná deset let opožděna za dnešním standardem, což je znát hlavně na nejrůznějších animacích a modelech postav. Vše má ale svá pro a proti, technická zastaralost se tak pozitivně projevila na hardwarových požadavcích. Tomb of Zojir rozchodí i levný netbook nebo postarší mašina snad každého milovníka adventur. Přesto se mnoho uživatelů nevyhne technickým problémům. Program si tak nějak nerozumí s některými populárními sadami videokodeků. Sám jsem pro spuštění musel odinstalovat K-Lite Codec Pack, což rozhodně body za technickou práci vývojáři nepřidává.

Při hraní projdete velké množství různých obrazovek, jež celkem lákají k prozkoumání. Ve většině případů jsou dostupné už od začátku. Při pohybu po ostrově bohužel chybí snadnější orientace. Záhy sice najdete mapu, ta však není příliš podrobná a na výběr dává jen ta největší místa. Trochu mi chyběla pověstná uživatelská přívětivost, kterou se nedávno prezentoval třeba Sherlock Holmes versus Jack Rozparovač. V něm šlo v inventáři lehce zpětně vyvolat všechny texty, mapa byla neuvěřitelně přesná a vše uživatelsky velmi příjemné. Bloudění po domě a dalších místech na mnoha obrazovkách, z nichž můžete vyrazit klidně čtyřmi směry, rozhodně není strašidelné, ale spíše otravné. Orientace dá vskutku zabrat. Hru sledujete z pohledu vlastních očí, ovládání ale jinak probíhá v klasickém point and click stylu pomocí dvou tlačítek myšky.

Dneska pokec nebude, duchové nemluví

Hlavním adventurním prvkem je prozkoumávání lokací, sbírání a vzájemné kombinování předmětů. Občas je obtížné na některé předměty narazit, v obvyklém temnu lze totiž cokoliv jednoduše přehlédnout. Klasickou náplň žánru pak doplňuje slušné množství nejrůznějších puzzlů. Ty jsou vesměs dobře vymyšleny a vyžadují hlavně logické myšlení. Několik jich ale procvičí také trochu akčnější schopnosti. Žádný z puzzlů není nějak výjimečně obtížný, aby průměrnému hráči způsobil noční můru. Hra vyžaduje maximální pozornost. Často je nutné si rozpomenout na některé dříve objevené věci a další souvislosti. Zklamaní budou fanoušci adventur, v nichž je hlavní náplní setkávání a pokec s postavami. Celý ostrov v Tomb Of Zojir mimo duchů obývá jen pár podivných bytostí, které navíc nejsou příliš sdílné a rozhovor s nimi je krátkou záležitostí. Zajímavé charaktery si tak milovník lidských osudů rozhodně neužije. Přes absenci sáhodlouhého povídání se herní doba šplhá přes 15 hodin. Jako obvykle u tohoto žánru ale hodně záleží na rychlosti procházení hry a na případných zásecích.

Last Half of Darkness: Tomb of Zojir technicky i příběhově navazuje na pojetí celé série. Pro nováčky je rozhodně lepší pořídit si rovnou všechny tři kousky z řady a ponořit se do ní na delší dobu. Třetí díl pak sedne zejména fanouškům hororových adventur, kteří v současnosti nemají příliš na výběr a každý slušný titul s pořádnou atmosférou je potěší. Vzhledem ke spoustě prvků, jež by šly vylepšit, ale Tomb of Zojir rozhodně neosloví hráče, pro kterého adventury nejsou denním chlebem.