Knytt Underground

Rádi skáčete, běháte, líbí se vám míče a sporty vás nebaví? Úspěšně na vaše smysly zaútočilo téměř geniální Limbo, ale vy hledáte něco delšího, hratelnostně hlubšího a odlehčenějšího? Pakliže odpovědi na obě otázky zní "ano", můžete okamžitě přestat číst a začít googlit. Pro ty z vás, kteří si ale nejsou úplně jistí a nad svými utrátami ještě nepřestali přemýšlet (tzv. Steamův syndrom), jsme se ale sami obětovali a svůj drahý čas věnovali poctivému testování nejnovější Nifflasovy pecky. Začalo to příjemně...

Je to snadný, ne?

Vždyť to bude úplná pohodička, no. Další hezká nezávislá skákačka, kterou si ve volném čase proběhnete s devíti prsty v nose, no. Jak byste se přeci mohli zaseknout ve světě, kde žijí jenom hodné víly a obyčejní človíčkové! Jo, aha. Ony ty víly totiž nejsou tak úplně normální a ani ti lidé, co se v podzemních chodbičkách Knyttu potulují, se rovněž okamžitě zařadí do kategorie podivínů. Ale nevadí, proč by to přece neměla být úplně triviální a jednoduchá hříčka, že jo?

Protože blafuje! A blafuje zatraceně úspěšně. Když totiž první ze tří kapitol proběhnete za něco málo přes hodinu, začnete si doopravdy myslet, že jde o krátkodobou záležitost se skoro nulovou životností. V tu chvíli ale ještě ani nemůžete tušit, že ... že kapitola druhá netrvá ani tu hodinku! No jo, ale však ona ta hra ještě vlastně ani nezačala. Třetí a tedy poslední kapitola je několikanásobně delší a obtížnější než obě předchozí dohromady, obsahově nabušenější a zkrátka tou nejpodstatnější částí celého Knytt Underground. To jen na úvod, aby vás třeba skromná délka demoverze náhodou neodradila.

Koule vs. nohy

První část hry vás dostatečně dobře seznámí s lidskou hlavní představitelkou Mi, která by jistým způsobem měla zachránit svět, ten to prý ale vůbec nepotřebuje. Ta druhá vás zase položí do role jednoho červeného míče... jen se neptejte, proč. Nicméně, třetí část oba charaktery spojí v jeden celek a vy tak můžete (musíte) ve správné chvíle přepínat mezi obratnou a daleko lépe ovladatelnou dívkou a extrémně odrážlivou koulí. Její chování se kontroluje poznání hůře, a to především kvůli vysoké rychlosti pohybu a nepřetržitému skákání. V mnoha okamžicích tak dojde až k frustraci a znechucení, které v případě méně trpělivých jedinců mohou přebít všechna pozitiva.

V cestě za rozezněním šesti zvonů vám mimo všudypřítomných černých stěn budou stát také smrtící kapaliny nebo jacísi roboti, jež jsou schopni vás poslat do pekel nehezkým elektrickým výbojem či parádní laserovou peckou, díky instantnímu oživení nedaleko místa pomyslného hrobečku to ovšem tolik nebolí. S překonáním složitějších úrovní by vám měly pomoci speciální síly, které snadno rozenznáte pomocí barevného rozlišení. Zatímco tedy zelený power-up Mi umožní, aby se po krátkou dobu naprosto volně proletěla, modrý z ní zase udělá vodorovně plující projektil. Drtivou většinu času ale přesto strávíte přeskakováním z jedné stěny na druhou a blouděním v nekonečných chodbičkách. Ještěže existují mapy!

Knytt Underground je celkově velice neobvykle koncipovaným kusem. Krom zmíněného ovládání dvou nesourodých postaviček by se člověk mohl pozastavit nad pro žánr docela netradiční otevřeností světa nebo téměř absolutní absenci nabídek. Veškerá interakce se hrou, vyjma základního nastavení, probíhá přímo skrze samotnou Mi, a tedy je ještě snažší nechat se pohltit zajímavým prostředím a prazvláštní atmosférou. No schválně, kolikrát jste slyšeli kouzelnou vílu vyslovit čarovné slůvko "fuck"?

Tak si víš co, ty nevděčná *****!

Atmosféra je ostatně tím nejlepším, co Knytt může nabídnout. Absurdní nádech veškerých dialogů a samozřejmě i celé zápletky dokáže jednoduše upoutat, ačkoliv ne každý by na hru s hráčovým chápáním musel skočit. Někomu by snad i mohlo být nepříjemné, jak si s ním některé postavy bez ostychu vytírají pozadí. Ve světě Knyttu je totiž zcela normální, když vás jakási neznámá dáma pošle vyhledat svou dcerku jen proto, abyste si záhy po náročném hledání mohli vyslechnout, jak strašně tupí a nespolehliví ve skutečnosti jste. Holčička se mezi patráním už dávno vrátila k mamince, ale protože je Mi němá, nemůže se obhájit a té nepříjemné ženské vysvětlit, že se fakt snažila.

A takových momentů si ve hře prožijete nesčetněkrát. Těžko s jistotou říci, zda se za absurditou celého dílka skrývá nějaká hlubší myšlenka, nebo si autor pouze umně hraje s negativními náladami. Pro nás spotřebitele je ale důležité, že všechno do sebe zvláštním způsobem zapadá a dohromady funguje. Vyloženě nám vadí snad pouze občasné problémy s ovládáním a s tím spojená nepodpora ovladačů, kterou v dnešní době prostě neomluvíme. To jsou ale jen malé chyby, schované za skvělě stylizovanou grafiku a perfektní hudbu, jež zvolenou instrumentací vzdáleně připomíná českého Samorosta.