Knack

Prokletí launchových titulů je takové, že pokud si z nich nesednete na zadek, něco není v pořádku. Vždyť jejich primární funkcí je předvést konzoli v nejlepším světle, ukázat, co všechno zvládne a přimět hráče si kus nového hardwaru pořídit. Proto je každý z launchových titulů PS4 zamířený na určité publikum a “zábava pro celou rodinu” vyzbyla na očekávaného Knacka. Barevná a nekomplexní plošinovka se sympatickým hrdinou by měla zaujmout jak malé či sváteční hráče... Bohužel, Knack v tom všem zpřístupňování a zjednodušování zapomněl na to nejdůležitější - na zábavu.

OHLÉDNUTÍ DOZADU

Zabrouzdáme-li do historie PlayStationu, najdeme v ní spoustu, spoustu titulů, které minimálně začaly svou existenci jako exkluzivity pro PS1 či PS2. Knack sdílí primární charakteristiku s hrami jako Croc, Crash Bandicoot nebo Spyro, na kterých mnoho dnešních dospěláků odrostlo a není náhodou, že (až na Croca) spojuje tituly společně s Knackem postava Marka Cernyho. Ten se podílel na valné většině plošinovek pro PlayStation, a proto se nedivme, že Knack, stejně jako zvířecí hrdinové zmíněných her, prochází prakticky lineárními úrovněmi, tu přeskakuje přes překážky, tu mlátí nepřátele, sbírá power-upy a po nějaké době potká bosse, po němž následuje přesun do další úrovně.

i Zdroj: Hrej.cz

Přesně ti lidé, kteří téměř před dvaceti lety hráli ony hopsačky, jsou dnes vydělávajícími dospělými, kteří si zbrusu novou konzoli mohou pořídit a není tak k podivu, že byla pro ně (a jejich děti) připravena hra, jež by jim měla pořádně zabrnkat na nostalgickou strunu a přivést je zpět do dob, kdy hry nestavěly realističnosti nebo možnosti volby a open-world leda odkazoval na to, co bylo za zdmi obývacího pokoje. Knack zkrátka přímo odkazuje na ikonické tituly, které položily základy žánru 3D plošinovek, ale bohužel zároveň přehlíží fakt, že se 3D plošinovky za téměř dvacet let nějak vyvinuly.

SLOŽENÝ A ROZLOŽENÝ

Přitom premisa titulu nezní špatně. Knack je jakýsi robůtek, který dokáže do svého těla absorbovat kousky pozůstatků dávné civilizace a postupně růst až do velikosti domu. V nejmenší formě připomíná medvídka, ve své největší pak hrozivého obra a v průběhu hry mezi oběma extrémy postupně přechází. Knackovo složení z malých kousků má ve hře dvojí účinek. Sbírání kousíčků Knackovi doplňuje zdraví a zároveň ho postupně činí větším a větším. Jako malý prcek se dokáže protáhnout úzkými šachtami, jako obr například odvalí kámen blokující postup dál. Volba Knackovy velikosti není na hráči, předepisuje ji scénář hry a pokud během úrovně Knack vyroste do obřích rozměrů, na konci dané části se Knack kvůli příběhu opět změnší do základní velikosti, třeba tím, že svými součástkami nastartuje pradávný motor a tím o ně přijde. To by samo o sobě nevadilo - hra je lineární a naskriptovaná a hráči možnost volby velikosti tedy dávat nemusí. Bohužel tak hra příchází o možnost představení puzzlů, které by třeba vyžadovaly různé Knackovy velikosti a hráč by se u nich mohl na chvíli zastavit a popřemýšlet. Takto hra vypadá jako dlouhý řetěz kulatých arén, ve kterých číhají nepřátelé, pospojovaných klikatícími se chodbičkami bez jakéhokoliv větvení.

Stereotyp se snaží nabourat sekvence, kdy Knack do svého těla absorbuje jiný materiál než ony tajemné pozůstatky a dostane tak například dřevěné brnění nebo krystalové tělo.

Dříve než nulová volba však hráče uhodí do očí téměř úplná absence souboje na dálku. Knack do nepřátel dokáže jenom mlátit svými pěstmi a pouze výjimečně může sestřelit vzdálené potvory speciálním útokem, který však nelze provádět donekonečna. 3D plošinovka, která se soustředí jen na boj nablízko tu snad nebyla od dob, kdy oteže žánru převzali Jak, Ratchet a Lara a je třeba si na souboj chvíli zvykat. Jednoduchý systém vázaný na jedno tlačítko a nemožnost blokování útoků činí i z menších střetů nebezpečné a potenciálně smrtelné momenty. Stačí trocha nepozornosti, schytáte dva či tři zásahy a z Knacka je hromada kostiček. V soubojích je důležité číst pohyby nepřátel, včas uhýbat pravým analogem, dobře si vybrat, kterého nepřítele knockoutovat nejdříve a ve chvílích nouze použít jeden ze tří speciálních útoků, které se postarají o nepřátele v Knackově okolí. I tak se častokrát nevyhnete smrti a musíte začít znova od posledního checkpointu. Ty bývají rozmístěny od sebe i několik arén a proto pravidelně dochází k opakování i několika potyček, které jste předtím úspěšně zvládli, jen abyste se dostali do místa svého skonání, což velmi rychle přidává k postupné frustraci z celé hry.

i Zdroj: Hrej.cz

ZASEKNUTÝ VE VÝVINU

Knack vypadá pěkně a snadno se hraje, ale po úvodním představení jeho schopností v tutoriálové laboratoři už hra nepřichází s ničím novým a nikam se nerozvíjí. I po několika hodinách jde pořád o to samé mačkání tlačítka, opakování stále stejného tříchvatového komba, jenž nakonec udolá každý ze zhruba 8 archetypů nepřátel. Stereotyp se snaží nabourat sekvence, kdy Knack do svého těla absorbuje jiný materiál než ony tajemné pozůstatky a dostane tak například dřevěné brnění, které však není vůbec ohnivzdorné nebo krystalové tělo, které nedetekují bezpečnostní lasery. Tyto části ale jen ukazují, jaký nevyužitý potenciál Knack má, neboť po chvílích v nové formě se hra vrací do standardního režimu “vstup do arény - znič nepřátele - pokračuj dál” a časované úkoly či náznaky stealth jsou zapomenuty. I pasáže, ve kterých se Knack jako obr prodírá městem či orčí pevností jsou konec konců ty stejné chodbičky propojující arény, ve kterých čekají prakticky ti stejní nepřátele, jen ve větších formách.

Bohužel ani po příběhové stránce nemá hra co nabídnout. Ve světě, kdy lidé používají starobylé technologie k pohánění moderních strojů a vozidel, zaútočí na lidská města armáda goblinů vyzbrojená luky, meči a tanky. Lidé se rozhodnou zjistit, jak se goblini dostali k takovýmto zbraním (ačkoliv sami disponují roboty, stíhačkami a raketomety) a s tímto cílem vyšlou ke goblinům nepočetnou expedici. Nikdo příliš neřeší pozadí konfliktu vyspělých lidí v high-tech společnosti a zjevně uzurpovaných goblinů žijících ve dřevěných domech a ani my se nemáme pozastavovat nad morální obhajitelnosti Knackova destruktivního řádění v goblinní pevnosti či později v lidském městě. Když se posléze objeví “větší padouch”, co chce dosáhnout ovládnutí celého světa pomocí větších kusů onoho technologického paliva, k čemuž mu má dopomoci Knack, můžeme jakékoliv příběhové animace odzívat.

i Zdroj: Hrej.cz

Obsazení na tom není o mnoho lépe: Knack je prakticky robot bez názoru či osobnosti, který pouze plní příkazy zadané druhými. Mezi dalšími postavami nalezneme archetypy, jejichž povahu a motivace lze odhadnout na první pohled - svalnatý dobrodruh se neštítí žádného dobrodružsví, chytrý vědec příliš spoléhá na svůj úsudek, zatímco jeho mladý asistent řeší problémy selským rozumem, archetyp majetný padouch, archetyp dívka v nesnázích, archetyp sexy zlá pomocnice... Neexistuje postava, se kterou by se dalo sympatizovat (na otázku, zda je vstup do gobliní pevnosti hlavních vchodem opravdu dobrý nápad odpoví jedna z kladných postav: “Samozřejmě, vždyť je to můj nápad.”) a jejich přílišná simplifikace nijak nečiní příběh stravitelnějším, ba naopak, všechno jsme již viděli tolikrát, že ani nemáme chuť se jím příliš zaobírat.

Zůstává tak hra, která zjevně chtěla navázat na dřívější časy přímočarých 3D plošinovek, ale nedokázala zachytit půvab svých idolů. Nezvládnutá kombinace nemilosrdných soubojů a prostého ztvrárnění je dost možná znakem uspěchaného naroubování obtížnosti na hru, která je v jádru rodinným titulem. Bohužel, i při odhlédnutí od problému se souboji je Knack stále jen repetetivní a nenápaditá hopsačka, jež úmyslně ignoruje vývoj svého žánru za posledních 15 let a nenaplňuje svůj občas projevený potenciál.