Někdo prohlásil, že smrt je jenom začátek. Patrně funebráci. Ale v případě hry Kingdom of Amalur: Reckoning to opravdu platí. Na začátku je hrdina mrtvý. Tuhý jako briketa. Totálně kaput. Ex-hrdina. Jenže, díky magickému udělátku zvanému Studna duší otevře oči a může znovu vyrazit do světa, hej hou, tralala. Jen s jednou takovou malou změnou. Nemá žádný osud. Jelikož si svůj život už prožil až ke krvavému finále, je najednou čistý, jak nepočuraný sníh. A to mu ve světě, kde jsou všechny osudy předem jasně dané a lidé prožívají své vlastní epické příběhy, něco zcela nového. Něco, co může změnit tváře světa.
- Videa (12)
-
ScreenshotyScreenshoty
Kingdoms of Amalur: Reckoning - trailer
Kingdoms of Amalur: Reckoning - E3 2011 trailer
Kingdoms of Amalur: Reckoning - E3 2011 - povídání manažera
Kingdoms of Amalur: Reckoning - launch trailer
Kingdoms of Amalur: Reckoning - nový svět k objevení
Kingdoms of Amalur: Reckoning - narrative design
Kingdoms of Amalur: Reckoning - o grafice
Kingdoms of Amalur: Reckoning - o hudbě
Kingdoms of Amalur: Reckoning - skilly a crafting
Kingdoms of Amalur: Reckoning - dovednost se zbraní
Kingdoms of Amalur: Reckoning - souboje
Kingdoms of Amalur: Reckoning - filmečky
Ano, budete vyvolený, ano, na vás bude zachránit svět, ano vy vždycky vyřešíte všechny problémy, se kterými si nikdo neporadí... ale čekali jste od masivní RPG něco jiného? Tak sklapněte a chopte se ovladačů. Tahle hra za pořádnou pařbu totiž stojí.
JEDNA VĚTA
V podstatě by se celá recenze dala shrnout jednou větou: Kingdom of Amalur: Reckoning je destilovaný Skyrim, v grafickém stylu Fable a s hratelností Diabla. Je to až takhle jednoduché a nebýt toho, že musím naplnit počet znaků, mohl bych odhodit notebook do kouta a jít hrát Reckoning. Jenže práce je práce a tak je nutné vysvětlit, proč to tak je. Pojďme si to vzít postupně. Nejdřív to, co je na hrách obvykle nejméně zajímavé: příběh.
PŘÍBĚH A STYL
Pod příběhem je podepsaný R. A. Salvatore, kterému venku i u nás vyšlo už pár stovek knih. Hlavně o temném elfovi Drizztovi a vůbec příběhy ze světa Forgotten Realms či Star Wars. Je to literární manuál, v osm k píchačkám a napsat další díl ságy – ale možná i proto mu nedělá problémy dát dohromady skvělou herní nádivku. Sází na epickou klasiku, na elfy, trpaslíka a jiné pidižvíky (jen pod jinými jmény). Přesto příběh není pitomý, nabízí zvraty a chvílemi se budete muset soustředit, aby vám nic neuniklo a došly vám všechny souvislosti. Navíc svůj epos Salvatore koření zajímavou mytologií a náboženskými rituály založenými na příbězích a osudu. Čili hráči dostanou to, co chtějí, jen v chutnějším provedení.
Hodně hře pomáhá i výtvarný styl, který asi nejvíc připomíná Fable. Hravý a trochu cartoonový – což ovšem narušuje často stříkající krev, takže se nenechte idylkou zmást. Okolí je tak kýčovitě krásné, že tam chybí už jen zahradní trpaslíci a estéta by z toho asi ranila mrtvice, ale hráč si to užije. Ostatně, jinak by ho asi to věčné pobíhání sem a tam přestalo bavit. Je pořád na co se dívat a co objevovat. Každá lokace vám nabízí nové pohledy, vybízející ke kochání... nebo k estetickému epileptickému záchvatu.
Navíc jsou lokace tak akorát, abyste kamkoliv snadno doběhli a nezabralo vám to půl dne. (Vzpomínáte, jak jsem mluvil o kondenzovaném Skyrimu? Pokud ne, tak byste se měli nechat léčit, bylo to jen před pár odstavci.) Svět i jeskyně jsou v té správné rozloze, přesně tak velké, aby vás nezačali nudit... a tak jediní, co je tu opravdu obří, jsou postavy a monstra. Rozhodně Reckoning nepatří ke hrám, u kterých máte pocit, že jste hubitel mikrobů. Tady jsou výrazní a velcí i malí protivníci... a což teprve ti obrovští. A velké jsou i všechny ty údery mečem, sekerou či kladivem... a monumentální jsou i magické efekty. Prostě, konečně hra i pro krátkozraké.
Stylu pomáhá i to, že si Kingdom of Amalur nehraje na nějakou realitu, na nějaký skutečný svět, ale všechno kolem vás je brané s trochou mangistické nadsázky (v grafice, příběh je sice zjednodušený, ale žádná parodie to není)... a s pár desítkami barev navíc. Dobře, svět je cukerínově nádherný, příběh je klasický s originálním detaily (a jak víme, právě detaily dělají hru), ale co samotná hra?
SAMOTNÁ HRA
Samotná hra je jedním slovem jízda. Opět se vracím ke kondenzovanému Skyrimu: představte si tuhle hru ze série The Elder Scrolls bez nudných míst, na menší ale dokonale využité ploše, na které plynule přecházíte z jednoho souboje do druhého, kdy nenarazíte na moc chvil, kdybyste zívali nudou. (Tedy, kromě neskutečně dlouhého nahrávání, díky kterému budete pokaždé přemýšlet, jestli vlezete do nějakého baráku – za to několika minutové zdržení vám nákup lektvarů nestojí). Ano, nonstop mlátička nemusí nutně znamenat i nonstop zábavu, ale v tomhle případě skutečně znamená. Souboje jsou efektní, chytlavé a rychlé. A ani nevadí, že jsou v podstatě záležitostí jednoho tlačítka.
Bojový systém je vážně jednoduchý. Jedním tlačítkem střílíte šípy, jedním mlátíte zbraní, levým horním používáte štít a levým horním se přepnete do magického kódu, kterým vrháte předpřipravená kouzla – a už se valíte vpřed. Je to snadné ale není to nudné. Hlavně díky kombinaci různých schopností a jejich rychlému přepínání. A taky díky spoustě zbraní, obvykle s nějakými doprovodnými magickými efekty, která každá přináší své výhody. No a samozřejmě i vy se vylepšujete a učíte se nové fígle. Těch kombinací je nakonec tolik, že by se v nich nevyznal ani profesionální pokerový hráč a i díky nim vás souboje hned tak bavit nepřestanou.
Jasně, dnešní hra už nemůže být jen o tom „tady máš meč, jdi a sekej do různých lidí asi tak dvacet hodin a pak bude game over“. Potřebujete mít nějaký cíl. I Kingdoms of Amalur má jak jeden velký zářivý, ke kterému můžete vyrazit hlava nehlava... tak spoustu menších vedlejších, díky kterým přijdete k lepším schopnostem, lepším zbraním a vůbec se z vás stane svalnatý a v kolektivu oblíbený superborec. Máte tu samozřejmě různé frakce, ke kterým se můžete přidat a i morální volby, které z vašich rozhodnutí vyplývají a spoustu lidí, kteří nemají na práci nic jiného, než na vás házet svoje problémy.
A další srovnání se Skyrimem. Pokecy s obyvatelstvem jsou výstižné a stručné. Žádné dlouhé ságy, obvykle dvě výměny na dva odstavce a víte všechno, co potřebujete vědět i s nějakou tou emocionální omáčkou. (Upozorňuji – což nemusí z tohohle textu tak úplně vyplývat – že se mi Skyrim dost líbil.)
Když půjdete přímo za nosem a budete se držet jen hlavní dějové linie, máte hru dohranou tak za dvacet hodin. Ovšem pokud se budete dívat, co se kolem vás děje, může se stát, že se po těch dvaceti hodinách ještě ani pořádně nevzdálíte z první vesnice.
Za každou zabitou příšeru, nalezený pomník či splněný úkol získáváte body, kterými se vám zvyšuje level. A když se konečně došplháte na další patro, přijde ten slavný okamžik, kdy se budete rozhodovat, co si vylepšit. Opět – je to stručné ale výživné. Nejdříve můžete investovat bod do zlepšení nějaké základní schopnosti (jak je smlouvání, plížení, ukecávání, kovářství, alchymie a tak dále) a pak přihodíte tři body ke svým bojovým, magickým nebo akrobatickým schopnostem. Od toho, kam co vrazíte, se odvíjí i váš další směr. Jakmile některá z kategorií získá více bodů, otevře se vám cesta nejen k novým a efektnějším schopnostem, ale i k novým kartám osudu. Ty jsou jak pro bojovníka, mága nebo lupiče, tak pro jakoukoliv jejich kombinaci.
Čili hra nekecá. Váš osud je opravdu jen ve vašich rukou a vy si můžete vytvářet svůj vlastní unikátní styl boje (dobře, vy a dalších sto tisíc lidí... ale stejně). A bacha! Pokud by se vám vaše vytvořená postava znelíbila, existují ve světě místa, kde můžete její osud rozkopat na jednotlivé body a začít bez postihu znovu od začátku a investovat do úplně jiných odvětví! Můžete tak ze svého bojovníka udělat v polovině hry mocného mága a dál pokračovat s ním. No není to dokonalá svoboda volby?
A CO DÁL?
Už je to tu zase. Kondenzovaný Skyrim. Skyrim, který se po vyprání smrskl – a překvapivě mu to sekne. Máte na výběr jen ze čtyř ras, jsou tu sice hrátky s obličejem a postavou, ale taky celkem uvážlivě střídmé, je tu mapa, díky které můžete rychle putovat na už nalezená místa, je tu neuvěřitelná halda úkolů, tajných míst, pokladnic, bylin, magických artefatků a předmětů (chvílemi si budete připadat spíš jako důchodce vracející se po úspěšném lovu na obsah popelnic, než jako hrdina). Můžete kuchtit alchymistické přípravky, můžete nalezené zbraně rozebrat a udělat si z nich něco vlastního – můžete toho spousty.
Kingdoms of Amalur sice neoplývá originalitou a co se týče herních nápadů, tak to v téhle hře vypadá jako v policejním skladišti ukradených předmětů, ale s tím, co tvůrci šlohli, pracují velmi dobře. A koneckonců – vědět, co ukrást a co nechat ležet, to taky vyžaduje umění.
A tady se kradlo dobře.
Verdikt
„Reckoning kráčí v stopách her jako Fallout, Mass Effect či Skyrim... ale nebojí se zjednodušovat a sázet víc na akci. A sázku vyhrává.“
Hodnocení redakce
9
Kam dál?
Diskuze
sledovat diskuziAbyste mohli reagovat, musíte se přihlásit nebo se zaregistrovat.
mat87 napsal 23. 2. 2012 v 17.22
Takže aby to jednoduše popsal. Akční souboje 10/10, příběh nemohu hodnotit,protože zase tak dobře anglicky neumím, abych si to překládal dopodrobna, grafika hezky malebná něco mezi Diablem III a Fable III, hratelnost, vylepšování postavy, skilly, hromada předmětů taky v pohodě, takže také 9/10 :) Nebýt Diabla III, které snad vyjde tento rok, tak by to mohlo být i RPG 2012 :)
orphanage napsal 23. 2. 2012 v 00.05
Nu tak mám odehráno zhruba půl hry a jsem spokojený. Kamera sice zlobí jako v demu, ale je to trošku přijatelnější. Grafika stále baví a náplň hry také. Souboje slušné a ono zmiňované piplání s postavou také dá zabrat, protože na vyšší úrovni už se oibčas zapotím a to nepočítám šílenou Arénu v House of Valor. Celkem oddechovka a hlavně mě baví-což jsem ani moc nečekal, ale těšil se. Splněná očekávání. Je to prachsprostá rubačka v pěkných pastelech. Opravdu doporučuji k vyblbnutí. Upravování zbroje-výroby své vlastní+haldy šutrů které si také můžete vyrobit dle libosti a namontovat je na vše co má volné místo a hlavně efekt jde vidět. Možnost kombinace meče-luku-magie najednou a nebo jít jako tank s kladivem a velkým mečem. Velmi slušné a návykové. Fajn. dal bych tak 9/10
Mitsurugi napsal 10. 2. 2012 v 16.10
Lady Stardust: Dubaddik: Zapomněli jste na oba Zaklínače.
Dubaddik: Drobná oprava BG, NWN a IWD, svět není Faerun, svět je Toril, Faerun je kontinent :) A Icewind je šíleně lineární. Pořád jenom killuješ. Rozhovory tam jsou celkem nuda. Není tam skoro žádná možnost volby. A NWN? Jednička je příšerná. Shadows of Undrentide je ještě horší. Hordes of the Underdark je na druhou stranu výbornej.
Dubaddik napsal 10. 2. 2012 v 15.47
Lady Stardust: Knights of the old republic,Arcanum,Fallout new vegas taky Deus Ex, jsou pecky.
Jade empire, Vampire: bloodlines, fable, Dragon age 2, Gothic 3, mě moc neoslovily. Alpha protocol jsem nehrál. Hrál jsem toho víc, proto jsem vůči této hře tak kritický, protože mám s čím srovnávat. Ale to tady nebudu vypisovat.
Lady Stardust napsal 10. 2. 2012 v 15.32
Dubaddik: Tys asi Knights of the old republic, Jade empire, Arcanum, Vampire: bloodlines, alpha protocol, fable, Fallout new vegas, Dragon age 2, Gothic 3 a další nehrál co? :)
Dubaddik napsal 10. 2. 2012 v 14.51
Mitsurug: Dobře s nulou jsem přehnal, ale to je tím, že jsem to psal ve stavu nejvyšší zhnusenosti. Celkově se dnešní RPG (zvláště ty s přívlastkem Akční) se zjednodušují, aby oslovily největsí publikum (chápej - vydělaly, co nejvíc vaty), příběh je druhořadý, a to u RPG nesmí být! Jediné akční RPG o kterém se dá uvažovat je Mass Effect (je to jen můj názor). Stejně si myslém že tituly ze světa Faerun (Baldur's Gate 1,2, Icewind Dale, Newerwinter Nights) nebyly překonány. Dnes se ryzí RPG u kterého člověk stráví hodiny, a kde příběh je tak strhujicí, že zamrzí když je dohráno a je povšem, se už těžce hledá.
UnreAll napsal 10. 2. 2012 v 13.23
Mitsurugi: rpg s desiatkami tabuliek nemam ani ja osobne rad, tie casy su uz myslim prec, ale nemam ani rad diablovky, napriklad taky torchlight sa mi vylozene hnusi a reckoning mi ho celkom pripomina, proste taky prilis akcny styl, mne to nevyhovuje a preto mam rad taky zlaty stred ako napr. skyrim, su tam boje, je tam preskumavanie a tak dalej, reckoning sa odohrava v takom otrepanom a neoriginalnom svete, ze moze uz byt akokolvek skvely, pobehovat po svete, ktory mi nic nehovori uz nezachrani ani ten najlepsi epicky pribeh, ale to je len moj nazor, len som potreboval zareagovat :)
ps: uz vidim, ako je Radek Friedrich z tejto hry nadseny,nechapem co ho na tomto style stale tak bavi:)
Editováno: 10. 02. 2012 v 13.26
Mitsurugi napsal 10. 2. 2012 v 12.23
Dubaddik: Tak nulu si to rozhodně nezaslouží, to snad žádná hra. RPG je možná o piplačce ze svým hrdinou, ale akční RPG ne. A pokud vím tak tady se taky musí piplat postava, rozhodně o nic méně než třeba v Mass Effectu. Podle tebe by asi každé RPG mělo vypadat jako BG nebo Fallout ne? Diverzita je důležitá. Já bych Amaluru dal tak 6-7/10, ale nulu? Jenom proto že to není taktické super složité RPG co má desítky tabulek, skillů a vybavení? Demence. Příště radši piš komentáře jenom na warforum apod.
Editováno: 10. 02. 2012 v 12.25
Dubaddik napsal 10. 2. 2012 v 08.06
Už dlouho se mi nestalo, že bych hru odinstaloval po 10 minutách hraní. U téhle slátaniny se to stalo!!! Ještě že jsem si ji stáhl, dát za to peníze, tak toho litují.
Už dešlší dobu se dívám na hry, označované jako Akční RPG, docela ostražitě. Vždyť RPG je především o piplačce se svým hrdinou, kde máte spousty možností, jak vymodelovat svojí postavičku. Je to možná tím, že jsem RPGéčkář ze staré školy :).
Tím spíše zamrzí, že za touhle hrou stojí lidé, kteří dělali Morrowind a Oblivion. Bylo by toho víc, co se dá vytknout (ale to je na celou recenzi). Co se hry týče, za 0 bodů!
Co se recenze týče - recenzent, který napíše u recenze na RPG: "Nejdřív to, co je na hrách obvykle nejméně zajímavé: příběh.", by se měl zamyslet!!! Nebo: "Reckoning kráčí v stopách her jako Fallout, Mass Effect či Skyrim... ale nebojí se zjednodušovat a sázet víc na akci. A sázku vyhrává.", tím uráží výše zmíněné tituly.
Silesian napsal 9. 2. 2012 v 09.31
Mitsurugi: Chyba milý Watsone! Tvrdil jsem, že nejsou o příběhu, tzn. že příběh podle mne netvoří hlavní obsah hry. Netvrdil jsem, že příběh stojí za zlámanou grešli. Prostě TES je o turistických výletech po krajině a kešingu, než o příběhu.
Ad onen příspěvek: chybí mi tam čárka za reagoval...
Silesian napsal 8. 2. 2012 v 17.43
Mitsurugi: Myslím tím i Morrowinda. Jak v Morrowindu, tak v Oblivionu jsem se na příběh úplně vykašlal, jen tak v obrysech tuším, o čem to bylo. U Skyrima jsem se zařekl, že tu hlavní příběhovou linku dohraju a taky jsem si to splnil (né že by to bylo např. oproti Morrowindu nějak těžké že).
Armstrogg napsal 8. 2. 2012 v 12.26
Četl jsem Dritzze a příběh byl předvídatelný, to je důvod mého strachu proč si to nezahraju a od příběhové absence ve Skyrimu, který sklidil takový úspěch jen za blbost recenzentů, bych moc dneska na hodnocení nesázel a pokud někdo řekne je to podobné Skyrimu tak to už je důvod k obaván.
Dokud není Epic fantasy s příběhem jako Malazaská kniha padlých od Eriksona apod. kteří prolomily tabu Epic Fantasy a pozvedli to na jinou úroveň, tak nevěřím v dobrý příběh.
Editováno: 8. 02. 2012 v 12.26
orphanage napsal 7. 2. 2012 v 20.05
Nu, demo sem sice hrál, ale mám k němu své výhrady-hlavně kamera a nepříjemný pohled na postavu, která je nacpaná přímo před kameru a z výhledu není nic moc. Odvolání na Skyrim mě přišlo dosti divné po avizovaném Demu, protože to má s RPG společné snad jen skilly-podobné jako ve Skyrimu. Jinak je to rubačka a rubaačka a ještě jednou... ! Grafika se mi líbí a souboje jsou efektivní a vše pracuje na výbornou. Pěkná kouzelná sekaná. Sice tento styl nepreferuji, ale s chutí mám objednáno. Na vyblbnutí ideální a zkrácení času na Zaklínače 2 na Xkrabicu.
UnreAll napsal 7. 2. 2012 v 14.59
hral som demo a totalne znudeny a znechuteny som ho vypol, ta hra nie je ani tak rpg, ako skor mlaticka s rpg prvkami, ma hnusny styl, ktory mna dokonale odradza, cele to na mna posobi totalne kycovo a debilne! a uz vobec mi nejde do hlavy, preco je dobre, ze je tato hra zbavena tych nudnych pasazi, ktore robia skyrim skyrimom, kvoli tym "nudnym" pasaziam ten skyrim vobec hram, koho bavi stale mlatit hlava nehlava a pozerat sa na ten chaos na obrazovke? ja si chcem vychutnavat ten nadherny svet a objavovat v nom zakutia a venovat sa aj inym povolaniam ako len mlateniu! ale chapem, ze 100 ludi 101 chuti, ale porovnavat toto s otvorenou hrou akou je skyrim je fakt hovadina, ani zaklinaca nikto neporovnava s otvorenymi hrami, ten si ide svojou cestou, ale zase, ta hra nie je len o mlateni, je hlavne o rozhodnutiach a skvelych dialogoch, radsej ani nebudem spominat gothic ci risen, neviem kde by tie hry boli, keby ich zbavia tych nudnych pasazi, ach boze...
Lady Stardust napsal 7. 2. 2012 v 11.17
Gurumo: ještě aby se k tomu neodvolávali, když je to jedna z nejprodávanějších her :)
harpener napsal 7. 2. 2012 v 10.57
Skyrim jsem hrál cca 95h, Diablo je moje srdcovka a Fable jsem dohrál první i třetí díl, dalo se. Takže mě KoA:R zajímá :-)
HerrSpock napsal 24. 2. 2012 v 22.07
Ach jo...