Kingdoms of Amalur: Re-Reckoning

Vím, že se to do úvodu asi moc nehodí a opravdu nechci předbíhat. Přesto si myslím, že už jen při letmém pohledu na Kingdoms of Amalur: Re-Reckoning musí většina z vás tušit, co čekat. A tím samozřejmě narážím na technickou stránku hry. Jediné dílo autorů z 38 Studios pochází z roku 2012 a na aktuálním vydání je to sakra znát. Detaily si nechám na později, zkraje je ale potřeba si ujasnit, že kvůli práci studia Kaiko, které stojí za nynější verzí, si hru jistě nepořídíte.

Při hledání důvodů, proč se o Re-Reckoning vůbec zajímat, bude proto nezbytné zaměřit se na jeho obsah. Má osm let staré akční RPG, které se stalo svým autorům osudným, šanci v dnešní konkurenci vůbec zaujmout někoho nad rámec fanoušků originálu? Navíc v téměř nezměněné podobě? Popravdě jsem netušil, že by to tak mohlo dopadnout, ale možná, že ano. Ale od začátku...

LIDÉ, ELFOVÉ A TRPASLÍCÍ

První spuštění hry vyvolává v hráči právem pocit, že se pouští do velkého dobrodružství. Úvod představující hrdinu, který má moc se vzepřít osudu a zásadně ovlivňovat životy jiných tomu jednoznačně napovídá. V tomto směru hra nezklame. Svět, který autoři vybudovali, je totiž velmi rozsáhlý. Události odehrávající se v Kingdoms of Amalur mají bohatou historii, správnou míru velkoleposti a osobité postavy různých ras na straně dobra, zla i všude mezi nimi.

K dispozici je, jak to ve správném RPG bývá, editor postavy, který možná nepatří svými možnostmi mezi ty nejrozsáhlejší, svému účelu ale dobře poslouží. První kroky vysvětlí vše, co budete k úspěšnému postupu potřebovat, díky čemuž se dobře zorientujete v komplexní hratelnosti. Ta stojí pochopitelně na boji, ke kterému lze přistupovat z mnoha směrů. Základem je profilování postavy do role silného válečníka, tichého zabijáka nebo mága. Možnosti jsou ale daleko širší.

HŮLKOU NEBO KLADIVEM

Zmíněná zaměření lze pomocí zkušenostních bodů libovolně kombinovat, takže není problém svého kouzelníka v případě nedostatku many vybavit třeba obouručním mečem. Ano, nebude k němu mít odemčené všechny pokročilé schopnosti a pohyby, mezi nepřáteli se s ním ale jistě neztratí. Tím, že jsou požadavky na ovládání zbraní (na rozdíl od brnění) odvozené od úrovně postavy a nikoli od jejího zaměření, hra šikovně hráče nabádá k jejich střídání, což výrazně oživuje hratelnost.

Úspěch v boji závisí na načasování a řetězení útoků v kombinaci s úskoky či použitím štítu

Tím ovšem nabídka možností nekončí. Jak už bylo naznačeno, ke zbraním se vážou odemykatelné schopnosti, které se často neprovádějí jen prostým stisknutím tlačítka. Úspěch v boji závisí na načasování a řetězení útoků v kombinaci s úskoky či použitím štítu. Krátká pauza po prvním úderu mečem a opětovné provedení útoku ve správný moment může při zakoupení příslušné dovednosti vymrštit nepřítele do vzduchu a získat prostor pro několik neblokovatelných ran. Podobného efektu lze ale dosáhnout třeba i správně načasovaným vykrytím útoku soupeře, jeho paralyzováním silným bleskem nebo nečekanou ranou do zad dříve, než boj vůbec začne.

Výsledkem je velmi komplexní, zábavný a vyvážený soubojový systém, jehož jedinou nevýhodou je občasné zazlobení kamery. Ta se na začátku každého střetu začne sama šikovně natáčet tak, aby pokryla všechny vaše soupeře, že ze záběru ale občas vypadnete vy, jí evidentně moc netrápí. Na to, že se v jeden moment nesetkáváte s kdovíjak početnou přesilou, zamrzí i občasné záseky, výjimečně dokonce pád hry. Díky automatickému ukládání se ale naštěstí nebudete nikdy vracet příliš daleko.

SLOVEM NEZARMOUTÍŠ

V návaznosti na rozsáhlý svět rozhodně stojí za zmínku upovídanost jeho obyvatel. Mezi pozitiva řadím jednoznačné odlišení dialogů, které vás posunou směrem k dokončení zadaného úkolu od těch, které pouze rozšíří vaši znalost vedlejších událostí. Tak jako tak se připravte na to, že ve hře se mluví hodně, vedlejší průpovídky ale snadno vynecháte a o vývoj příběhu se přesto neochudíte. Velkým plusem a důvodem, proč se o události Kingdoms of Amalur zajímat, je kompletní dabing postav, který se netýká pouze němého protagonisty. Řeč je pochopitelně o angličtině (k dispozici nejsou ani české titulky), přesto je velice příjemné dialogy v klidu poslouchat, než se jen probírat nekonečnou záplavou textu.

Žluté vykřičníky na mapě vás budou doslova pronásledovat

Poutavé příběhy se nutně nevážou pouze na hlavní dějovou linku, vedlejší questy jí často šlapou ve kvalitě vyprávění na paty. Občas mi přišlo až neuvěřitelné, kolik nepovinných úkolů ve hře vlastně je. Žluté vykřičníky na mapě vás budou doslova pronásledovat. Herní doba se proto může i díky přítomnosti dvou expanzí snadno vyšplhat ke stovce hodin, pro pohodlné dohrání příběhu na střední obtížnost s několika vedlejšími aktivitami ale jistě postačí i třetinová časová investice.

TÍHA MINULOSTI

Největším problémem Kingdoms of Amalur: Re-Reckoning je z mého pohledu stav, ve kterém vychází. O tom, že se nejedná o nic víc než lehce přikrášlené znovuvydání už ostatně byla řeč. Hra ale obsahuje množství chyb, které si s sebou táhne z minulosti a vzhledem k tomu, že její autoři ukončili svou činnost krátce po vydání hry, nebyly nikdy opraveny. Zasekávání se v prostředí po speciálních útocích lze vyřešit využitím rychlého cestování. Problémy s inventářem, kde drobnost jako kniha neváží nic, zatímco druhá vám ubírá z jeho kapacity, aniž byste měli šanci zjistit to jinak než jejím odstraněním, už zamrzí více.

Podobných nedodělků je ve hře bohužel mnoho. Během svého hraní jsem narazil i na dva nedokončitelné questy, jeden z nich se alespoň podařilo opravit načtením předchozí uložené pozice. Že vyjde RPG rozsahu Kingdoms of Amalur v nedokonalém stavu, jsem ochotný pochopit. U druhého vydání by ale takové problémy měly být dávno opraveny.

I přes to všechno byly mým největším nepřítelem ve hře načítací obrazovky. Je evidentní, že města, která jsou rozdělena do mnoha menších celků, byla takto navržena kvůli technickým omezením své doby. Nepochybně ale došlo i k mnohým chybám v jejich designu, protože ne zrovna krátké čekání na interiér malého domku se dvěma postavami, pár vteřin dialogu a další čekání při návratu zpět, je zbytečnou otravou. Nezřídkakdy jsem se přistihl, že jsem radši vyhodil přebytečné předměty bez zisku na náměstí, protože jsem nechtěl podstoupit načítání hospody, kde by se mohly prodat.

DOBRÁ HRA, MIZERNÝ PORT

Ještě ani teď, když píšu poslední řádky textu, nejsem úplně rozhodnutý o tom, jakou známku si hra nakonec odnese. Předvedla mi totiž místy pohlcující zážitek, u kterého by, nebýt chyb a loadingů, čas plynul až nemístně rychle. Už je to nějakou dobu, co mě tak bavilo shánění předmětů na výrobu zbraní, poměřování statistik různých zbrojí nebo přemýšlení nad rozdělováním zkušenostních bodů po zvýšení úrovně. Kingdoms of Amalur: Reckoning je skutečně jednou z těch zapomenutých a nedoceněných her minulé generace, její současná podoba však této skutečnosti vytrvale hází klacky pod nohy. Podpora vyššího rozlišení a šedesáti snímků za vteřinu nic moc nezachrání. Tím spíš, když snímkovací frekvence v bojích výrazně padá. Nová nejvyšší obtížnost potěší, ale opět se nejedná o cokoli, co může zásadně ovlivnit výsledný dojem.

Kdybych se pokusil přesunout v čase o osm let nazpět, ani původní hra by samozřejmě neprošla bez kritiky. O množství bugů už byla řeč. Ze samotné náplně hry mám asi největší problém s nedostatečnou variabilitou nepřátel, kteří se často nemění ani v případě, že se přesunete do výrazně odlišné lokace. Autoři v podstatě líně využili hrstky šablon, které pak hráči naservírovali jen v lehce pozměněných variantách.

Obecně mám ze hry silný pocit jako by už tenkrát potřebovala ještě trochu dodatečné péče, které se jí zřejmě kvůli nedostatku času (peněz) nedostalo. Je proto obrovská škoda, že to ani napodruhé nevyšlo. Čím dál víc o tom přemýšlím, tím více příkladů mě napadá. Myslím, že začínám mít s hodnocením jasno. Je vidět, že za Kingdoms of Amalur stál nepochybně talentovaný tým. Bez ohledu na to je ale i dnes Re-Reckoning stále ukázkou zahozené příležitosti.