Kingdom Come: Deliverance Recenze Kingdom Come: Deliverance - recenze PC verze

Kingdom Come: Deliverance - recenze PC verze

Adam Zámečník

Adam Zámečník

16. 2. 2018 12:45 12
Reklama

Trvalo to dlouho, ale přeci jen jsme se dočkali. O Kingdom Come: Deliverance už bylo na tuzemských herních webech napsáno opravdu mnoho, přesto byla otázka, jak přesně bude tato hra fungovat. Je to opravdu ono historicky akurátní RPG se vším všudy? Nebo to byly pouze plané řeči?

POPRVÉ V ŽIVOTĚ MIMO VESNICI

Říká se, že velkolepé příběhy často začínají na těch nejběžnějších místech, a pro Kingdom Come: Deliverance to platí dvojnásob. Jste Jindřich, průměrný syn místního kováře. Život v podhradí Stříbrné Skalice je všechno jen ne akční, a mladého Jindru v životě nejspíš čeká jen svatba s vnadnou hospodskou Blankou a práce kováře. A pak se Jindřichův sen po cestě do světa splní, bohužel jen tím nejhorším způsobem. Do Skalice totiž přišla liška ryšavá, král Uher Zikmund Lucemburský a ne, tahle návštěva nebude radostná.

Na intriky mezi jednotlivými šlechtici se nabaluje rozkol uvnitř Svaté Říše Římské, schizma v církvi či nevraživost mezi českým a německým obyvatelstvem.

Kingdom Come: Deliverance je tudíž v jádru příběh o pomstě, zároveň je ale mnohem víc. Přestože je hráč na místě Jindřicha, pouhého poddaného šlechty, děj Kingdom Come: Deliverance se záhy po vyplenění Stříbrné Skalice roztáhne do dostatečně epických šířek. Historický kontext je samozřejmostí a vývojáři se nebojí hráče vrhnout do dějin raného patnáctého století. Na intriky mezi jednotlivými šlechtici se nabaluje rozkol uvnitř Svaté Říše Římské, schizma v církvi či nevraživost mezi českým a německým obyvatelstvem. I když se základní příběh o životní cestě běžného prosťáčka může zprvu zdát jako všední, skvěle slouží k vtáhnutí hráče do nesmírně komplikovaného historického období. A na slzy rozhodně dojde a neříkejte, že ne.

TVRDÉ JÁDRO

Vyjma historické přesnosti je realismus a hardcore hratelnost obvykle první věc, která člověka napadne ve spojení s Kingdom Come: Deliverance. V tomhle směru se sny hardcore hráčů rozhodně vyplnily, Kingdom Come: Deliverance se totiž nebojí být opravdu obtížnou hrou. Chvílemi to až bolí, jak těžká tato hra občas je. Tuto bolest ale obvykle rychle střídá uvědomění si, že takhle to v téhle hře prostě nechodí. Ne, opravdu nemůžete jako novopečený majitel svého prvního meče vběhnout do tábora banditů, tak to nefunguje. Namísto lupu a odměny od rychtáře dostanete ledatak pěkně nabančíno. V Kingdom Come: Deliverance hráč musí k věcem přistupovat pečlivě a hlavně pomaleji. Levelling a vylepšování dovedností se totiž nedá jen nějak dostat, každou dovednost či činnost je třeba poctivě trénovat a opakovat. Pokud třeba z Jindřicha chcete udělat mistra lovu, nestačí nic jiného než popadnout luk a hledat zvířenu v nejbližším lese. Stejně tak to platí i pro „důležitější“ dovednosti jako šerm nebo výdrž, v každé se Jindra může zlepšit pouze časem a opakováním. Dovednosti jako sílu či výřečnost lze rovněž dále vylepšovat odemykáním speciálních perků, které vám hru v mnohém ulehčí. Krom obvyklých perků jako třeba „mezek“, díky kterému Jindřich unese více předmětů, tu jsou i různá komba pro šerm nebo boj se sekerou. Tyto prvky dále prohlubují levellingový systém, který je o to plynulejší a hráči se postava Jindřicha zlepšuje přímo pod rukami. A pokud se obáváte nudného grindování, kdy budete muset dokola opakovat tutéž činnost, tak se není třeba bát, nabývání zkušeností je rychlé a přirozené. A přeci víte, že opakování je matkou moudrosti, ne?

I když prý lze Kingdom Come: Deliverance dohrát s minimem zabití, středověký boj je samozřejmě jedním z pílířů této hry. Pokud Jindřich potřebuje opakovat jednotlivé činnosti, aby se zlepšil, tak to samé platí i pro hráče při šermu. Na šermu v Kingdom Come: Deliverance si totiž vyláme zuby kde kdo. Vyjma občasných hospodských rvaček Jindřich nemá s bojem žádné zkušenosti a přesně tak to v prvních hodinách vypadá. Na co je pět směrů, kterými můžete útočit, když se stejně sotva trefíte? Kde jsou všechna ta zaklesnutí a efektní piruety? Na ty si koukejte počkat, pravidla v Kingdom Come: Deliverance jsou totiž jasně daná – na všechno je třeba čas. Ale pak se Jindřich začne zlepšovat a vy s ním. Začnete vnímat pohyby vašich protivníku a odhadovat jejich příští krok. Naučíte se vykrývat údery a také je elegantně vracet. A pak se na vás vrhnou namísto jednoho dva lapkové a Jindra půjde rychle k zemi. Ne, není se třeba obávat toho, že se z bojů v Kingdom Come: Deliverance stanou procházky růžovým sadem. Boj tu je těžký, pomalý, ale také nesmírně zuřivý. Občas sice hapruje detekce úderů do jednotlivých zásahových zón, většinu času s ní však není problém. Ovšem, těm trochu krvelačnější z nás možná budou chybět výživné detaily a fatality, přesto jsem nikdy neměl pocit, že by boj v Kingdom Come: Deliverance nebyl syrový a drsný. Naopak, obtížnost bojů a také hra z pohledu první osoby dělá z každé šarvátky osudový střet, kde může Jindřich padnout. V tomto smyslu je nutnost hry z pohledu očí obzvláště klíčová, protože činí i z takového útěku nesmírně intenzivní zážitek, kde vás každou chvílí může protivník chytit zezadu a shodit k zemi. A co je nejlepší, když se postupem času trochu ošleháte a začnete si příliš věřit, Kingdom Come: Deliverance vás surově ztrestá. Osobně se mi to tak stalo zhruba po dvaceti hodinách hry, kdy jsem si to hrdě nakráčel do tábora upatlaných banditů v nově koupené zbroji a vrhl se do boje proti čtyřem mužům. Mohl jsem sice být vyzbrojen čerstvě nabroušeným mečem a milánskou brigantinou, proti čtyřem sekerám mi to však bylo k ničemu. Riposty vás totiž neochrání před sekeru v zádech.

V případě, že se vám ale povede z takových soubojů vyváznout živý, tak stejně nemáte vyhráno. Ani ta sebeodolnější zbroj vás totiž neochrání před všechny zásahy, které tu vážně bolí nadvakrát. Každá rána a šrám vám může výrazně přitížit, ať už se jedná o otřes mozku po ráně palcátem nebo nalomenou nohu. Na kouzelné lektvary se tu ale nehraje, každé zranění tu je třeba poctivě vyležet a vyhojit. Jindrovi se ale může krom zranění utržených v boji přihodit i mnoho dalších nemilých věcí. Jako každému člověku se i Jindřichovi musí dostávat častého spánku a jídla, jinak začne blouznit, slábnout a i ty šrámy se zahojí pomaleji. Jídlo ale nemůže být jen tak ledajaké, musí být čerstvé, jinak se Jindrovi může udělat nevolno, což vám opět přihorší v boji a jiných činnostech ve hře. Ostatně, hráč bude motivován k spánku i z nutnosti ukládaní pozice, jinak, vyjma občasných questových autosavů, tu zbývá pouze možnost vypití flakónku tvrdé kořaly sejvovice. Tento systém ukládání je sice svérázný a občas frustrující, přesto pasuje do vnitřního rytmu hry. Pomyslnou třešničkou na dortu je vliv alkoholu na Jindřicha, který si s častým popíjením sejvovice může vypěstovat závislost na alkoholu.

PRAMEN ZDRAVÍ Z POSÁZAVÍ

K realistické hratelnosti se váže í pečlivě vybudovaný svět podle dochovaných historických pramenů. Zde nelze nezmínit brnkání na lehce vlastenecké struny každého tuzemského hráče, který si při úvodních několika hodinách prostě občas pomyslí „Hergot, takhle to u nás opravdu vypadá“. Středověká atmosféra na vás při průchodem vesnic a hradů přímo dýchá, domy vypadají jako z dobových ilustrací a vývěsné štíty kupců jsou krásně namalované. I ti sebezarytější odpůrci roleplayingu se určitě občas přistihnou při časném probuzení a procházce po Ratajském rynku. A na pranýři se občas také najde nějaký ten smolař.

Ono se to totiž nemá jen tak, dostat se z jednoho konce mapy na druhý. Chce to vstát s úsvitem, plným žaludkem a rukou připravené na meči. Stejně vás ale kouzlo hlubokých lesů a zapadlých táborů zatáhne na úplně jiné místo, než jste původně čekali.

V případě Kingdom Come: Deliverance opět platí, že méně je občas více. Ano, rozloha mapy šestnáct kilometrů čtverečních sice může být menší než třeba v třetím Zaklínači, neměl jsem však nikdy pocit malosti či stísnění. Naopak, zde Kingdom Come: Deliverance opět vypomáhá důraz na realismus, kde se i z té menší cesty stává dlouhé dobrodružství na které se hráč poctivě připraví.Ono se to totiž nemá jen tak, dostat se z jednoho konce mapy na druhý. Chce to vstát s úsvitem, plným žaludkem a rukou připravené na meči. Stejně vás ale kouzlo hlubokých lesů a zapadlých táborů zatáhne na úplně jiné místo, než jste původně čekali.I po získání koně jsou tyto přesuny mapou hotová dobrodružství, chvílemi naopak ještě větší. Jízdu na koni si totiž Jindřich musí pořádně procvičit, jinak vše skončí splašenou jízdou po poli, sjezdem z pahorku a velmi rychlou smrtí. Šemíku skoč, že? Na rozdíl od titulů ze stáje konglomerátu Ubisoft Kingdom Come: Deliverance netrpí pro dnešní open world hry tak typickým syndromem „nákupního seznamu“, kde je mapa doslova pokrytá ikonkami. Krásně zpracovaná mapa rozhodně není zmatečná a hráči řekne vždy dostatek informací o tom, kam se vydat a co tam pohledávat. Nevede ho však za ručičku. Pokud vám v jednom z mnoha vedlejších questů zadá NPC třeba za úkol chytit tři slavíky, ukáže vám pouze správný směr. Ostatně, vedlejší úkol se slavíky je dobrým příkladem, jak Warhorse Studios občas kreativně vyřeší nástrahy „fetch“ questů. Že by snad místní lovec popsal, jak takový slavík vypadá a hra je hráči následně zvýraznila či ukázala? To ani náhodou. Ne, místní lovec Jindřichovi namísto toho zahaleká (jinak se to ani popsat nedá) slavíkův zpěv a je pouze na vás, jestli si s questem dáte čas a slavíky najdete. Samozřejmě, některé vedlejší questy skončí u otravného doručování předmětů, ale zbytek si drží vysokou úroveň a prodlužuje herní dobu k magické hranici 100 hodin.

JEDEN CÍL, MNOHO CEST

V čem Kingdom Come: Deliverance opravdu vyniká jsou samotné questy příběhové linie. Zde se vývojáři skutečně vyřádili a Jindřich se v nich dostane, jak do hlub politických intrik, tak i do trochu humornějších situací, které zlehčují náladu a hratelnost hry. Přestože je Kingdom Come: Deliverance v jádru vážný příběh o kruté a temné době, scénář vyniká právě svým humorem. Postavy jako Ptáček trousí řízné hlášky a Jindřich se postupem času přichomýtne i do těch nejnemožnějších situací. Kdo by byl věděl, že se ze syna kováře stane taky strážný v Ratajích nad Sázavou nebo mnich v klášteře…a už jsem málem řekl příliš. V každém případě i samotná příběhová linka hráči zabere přes 30 hodin času, ale nikdy nezabředne do zbytečného grindu a nesmyslných zadání.

Mnoho questů lze zároveň vyřešit těmi nejrůznějšími způsoby. Nejedná se o pouhé volby typu „Přijdu a zabiji úplně všechny“ proti „Vplížím se a zabiji pouze jednoho“, ale o opravdu výrazné rozdíly. V jednom z úvodních questů je Jindřich požádán o poměrně nekalou službu jakožto zaplacení jeho dluhu. Počkat…zaplacení dluhu? Ano, celý quest lze obejít tím, že se Jindřich uskromní a dané postavě svůj dluh uhradí svými těžce ušetřenými groše.

ZE SYNA KOVÁŘE LUPIČ A PYTLÁK

Ve světě Kingdom Come: Deliverance ale není třeba jen plnit questy, občas stačí vyrazit do přírody a něco vás stejně potká. Krom občasných přepadení a střetů s vojáky ze Zikmundovy armády naštěstí svět nabízí i klidnější činnosti. Nadšence do houbaření jistě potěší, že místní lesy přímo překypují hřiby a muchomůrkami. Společně s různými bylinami lze z těchto surovin připravovat všemožné lektvary a tinktury v systému alchymie. V případě Kingdom Come: Deliverance je ale alchymie poměrně důležitým prvkem, kterým si hráč může vypomoci v bojích. Ovšem, zde všudypřítomný realismus trochu naráží do jiných herních prvků, přesto se lektvary posilující vitalitu v litých šarvátkách opravdu hodí.

A pokud vás alchymie a houbaření opravdu nebaví, vždy tu je lukostřelba a lov. Tak jako v případě šermu je i lukostřelba o zvyku – bez jakéhokoli zaměřování je úspěšný zásah ze začátku spíše o štěstí nežli umu. Po chvíli se ale z Jindřicha stane rozený lovec, či spíše pytlák. Běžný poddaný přeci nemůže lovit srny a jeleny! Pokud se tudíž bojíte postihu, vždy si můžete vydělat jinými způsoby. Prvně tu jsou pěstní souboje, které jsou poměrně všeříkající. Podobně jako třeba v sérii Zaklínač se i zde postupně zlepšujete, vyděláváte na vítězstvích a hledáte lepší protivníky. Nu, a také můžete loupit a obírat nebohé měšťany. O minihře při odemykání zámku se sice už řeklo na internetu mnoho, v myší a klávesnicí s ní není taková obtíž jako s gamepadem. Větší vrásky mi dělá místní stealthový systém a detekce NPC. Občas si to můžete rovnou naparádovat k někomu do domu a sníst mu drahocennou čočkovku za denního světla a nikdo ani necekne, občas vás NPC zpozorují v hluboké noci na metry daleko.

STŘEDOVĚKÝ LOOKBOOK

V běžných RPG má ke konci hry hráč obvykle solidní přebytek peněz. V Kingdom Come: Deliverance je naštěstí dost krásných věcí za které lze peníze utratit. Tomuto nepochybně dopomáhá propracovaný systém vrstev a typů oblečení, které Jindřich může nosit. Ze začátku Jindřich sice může vypadat jako nebohý poddaný, velmi rychle se z něj ale může stát ten nejstylovější syn kováře v Českém království. Dublety, gambesony dále doplňují všemožné špičaté škorně a čižmy. Nu, a pokud vás ty nejjemnější italské košile nezajímají, vždy tu je možnost koupě výzbroje u místního mečíře či platnéře. Pochopitelně ani zde Kingdom Come: Deliverance nezaléhá, na takovou plnou plátovou zbroj je vskutku radost pohledět. Příjemně potěší i možnost skládání jednotlivých dílů plátové zbroje, kde si lze nakombinovat vlastní zbroj z různých stylů a typů. Jednotlivé vrstvy zbroje se denním uživáním zároveň poškozují a znečišťují, Kingdom Come: Deliverance ve vás v průběhu hraní vypěstuje hotový strach ze špíny. Můžete na sobě sice mít saskou plátovou zbroj, ale respekt si s ní nevymůžete, když bude zaneřáděná blátem a krví.

Grafické zpracování ale nevyniká pouze v případě látek a zbroje. Pohled na hru sice už nevzbuzuje takové reakce jako v dobách prvního traileru, stále je však krásná. Osvětlení obzvláště vyniká na vyšších nastavení, a z bojů s rytíři se stává zářivá podívaná. Animace postav a obličejů sice občas haprují a možná nejsou na úplném vrcholu dnešního grafického zpracování, ale přesto neurazí. Velkoleposti scenérie umně sekunduje zvukové zpracování. Orchestrální soundtrack skvěle doplňuje příběhové animace a příběhové mise, jedním z vrcholů hry nepochybně zůstává návrat do zničené Skalice na začátku hry za doprovodu jímavého zpěvu. Krása.

KREJČÍ UVÍZL VE STOLE!

Řekl jsem toho už opravdu mnoho, stále však zůstává nutnost zmínit tu největší vadu na kráse Kingdom Come: Deliverance. Kingdom Come: Deliverance je totiž prošpikovaná chybami technického rázu. Bohužel se nejedná pouze estetické neduhy, kdy pomalu doskakují textury domů nebo postavám mizí hlava, to by se ještě dalo přežít. Atmosféra hry totiž přebije i ty častější grafické neduhy, stejně tak i občas podivné uvažování AI, která osciluje kdesi mezi strojovou přesností a pak udělá nějaký kiks. Příkladem jsou větší boje, kde vás tlupa lapků obklíčí a naprosto zničí, zároveň jim ale lze také napochodovat do tábora a začít ujídat srnčí guláš přímo z kotlíku. A nikdo nic. Co bohužel nepřebije jsou problémy se sekáním, zamrzáním a jiným haprováním. Tyto chyby totiž jdou přímo proti jádru hardcore hratelnost hry samotné. Již zmíněný systém silně omezeného ukládání by nebyl nijaký problém, kdyby tato hra tak často nepadala, nezamrzala nebo jinak haprovala. Tolik tu vyzdvihuji středověkou atmosféru a pocit objevování krásné krajiny a zapadlých vesniček, je mi však k ničemu, když se mi více než hodina hry vůbec neuloží. Proč? Protože hra spadla a já si nestihl loknout kořalky? Tvrdím, jak je hratelnost Kingdom Come: Deliverance v jádru férová a hráč pouze musí přistoupit na její pravidla, nepomůže mu ale ve chvíli, kdy se NPC postavy zaseknou ve věčném dialogovém cyklu a quest se neposune dál. A hádejte, kde je uložená pozice? Přesně tak, na začátku questu. Ovšem, osobně zastávám názor, že verva se kterou jsem se vrhal zpátky do hry, abych nahrál právě ztracené pozice, je pouze důkazem mnohých kvalit Kingdom Come: Deliverance. V něčem se však jedná o principiálně špatnou argumentaci, vzhledem k tomu, jak hluboce zakořeněné některé z těchto bugů a chyb jsou. Dobrá, toto lidem sice určitě vadí u každé hry, v případě Kingdom Come: Deliverance je to ale kvůli její hardcore hratelnosti o dost větší problém. Už teď je jasné, že tato hra není pro všechny, a obzvláště ne pro netrpělivé hráče. Zamrzání při loadingu a jiné problémy však nelze považovat za otázku trpělivosti, takové chvíle jsou čistě a jednoduše frustrující. A je jich příliš.

Historky z PS4, která se i přes opatchování nepřestávala sekat a zpomalovat jsou pro PC naštěstí jen k zasmání. Stejně jako v případě padání a zamrzání ale lze doporučit přečkání porodních bolestí při vydání hry.

Přitom je na tom PC verze ještě vcelku dobře. Na domácí sestavě Ryzen 5 1600, GTX 1060, 16GB RAM s vysokým nastavením se hra držela okolo 50 FPS, blíže k hranici 60 FPS. Občas se sice hra zadýchá ve chvílích, kdy to hráč ani nečeká – větší souboje byly naprosto plynulé, ale s deštěm se hra občas začala trhat, přesto to nebyl takový problém. I na slabších sestavách AMD FX-6300, Radeon R9 290, 8GB RAM si hra držela solidní standard na středních nastaveních s FPS okolo 40 FPS. Hra byla v obou případech více než hratelná. Historky z PS4, která se i přes opatchování nepřestávala sekat a zpomalovat jsou pro PC naštěstí jen k zasmání. Stejně jako v případě padání a zamrzání ale lze doporučit přečkání porodních bolestí při vydání hry. Přeci jen vám zůstanou nervy a hra také nikomu neuteče.

POHÁDKY KONEC

Není pochyb o tom, že Kingdom Come: Deliverance je opravdu ambiciózní hrou, která hráče v těch nejlepších chvílích dokáže na dlouhé hodiny chytit a nepustit. Atmosféra a detailně zpracovaný svět hráče přímo nabádají k dlouhým toulkám Posázavím. A často tomu tak opravdu je. Už dlouho se mi nestalo, že se z původní půlhodiny hraní stala skoro tří hodinová odysea složena z pytlačení, útěku před zuřivými Kumány a kopání pokladu. Z příběhu sice nechci příliš vyzradit, ale úvodní rozporuplné dojmy velmi rychle nahrazuje nadšením. Ze všeho nejvíce je v Kingdom Come: Deliverance vidět nesmírný zápal a nadšení, které Warhorse Studios chovají ke středověké tématice. Bohužel je Kingdom Come: Deliverance zároveň hrou plnou frustrace a chyb, které z požitku občas dělají přinejlepším grotesku a přinejhorším martýrium. Když ale všechno klapne, tak je Kingdom Come: Deliverance hrou s velkým H.

Kingdom Come: Deliverance
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Nápaditá a plná hodin a hodin obsahu, taková je Kingdom Come: Deliverance. Bohužel je také plná chyb, které z jinak skvělé hry občas dělají utrpení.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama