King Arthur: The Druids

Ať už je král Artuš sebeoblíbenější postavou evropských dějin, někdy mu musela být vystavena stopka, aby mohla nadcházet inovace a učinila se přítrž generativní tvorbě. A aby nedošlo k mýlce, samozřejmě že tu mluvíme o vývoji strategie King Arthur, jež doznala vydání již čtyř rozšíření, přičemž tomu poslednímu s podtitulem The Druids se dnes blíže podíváme na zoubek. Právě ten totiž odsunul udatného Artuše do pozadí a představil hrdinu nového, krále Ryonse. Ačkoli může znít tato změna naprosto převratně, není tomu tak, neboť se jedná o typicky sandboxovou hru, v níž se ani vývoje příběhu prakticky nedočkáme. A protože nám zůstává i stejné prostředí zasazené ve stejné době, je jasné, že žádný zlom v případě čtvrtého a zároveň posledního datadisku nenastane.

Jak solit bez soli?

Král Ryons se řadí mezi typické dobyvatele, kteří drancují, vyhrávají, získávají a jsou slavní. Nutno říci, že si ho autoři ušili na míru a ideálně ho zakomponovali, aby plnil úlohu průvodce celému dějství. Nikdo vám však nevpálí do tváře úkoly, ty si můžete vybrat z nabídky sami a připravit si tím pádem směr strategického počínání, jímž se budete posléze ubírat. A pakliže účel světí prostředky, nemůžeme házet špínu na prachsprostý trik, kdy vám autoři vsugerují, že lepší variantou se jeví vaše rozhodnutí podle vašeho gusta. Usnadnili si tak práci, za což bych je za normálních okolností přetáhl palicí po hlavě, ovšem u datadisku, který je určen zejména pro fanoušky, se situace mění a klást odpor proto není v tomto případě potřeba.

Než si totiž stačíte uvědomit tu habaďúru, jaká se před vás vesele postavila, už se nadšeně pohybujete po velkoplošné mapce a taháte za první důležité nitky, kterými se dopracováváte k úspěchům, a že ty začátky jsou obzvláště důležité. Už originál přece vynikal rozmanitými možnostmi a předkládal výzvu hodnou skutečným stratégům a zvláště těm, kteří si tuze rádi pohrávají s detaily a potřebují vše perfektní. A právě tento datadisk posouvá tyto hranice puntičkářství ještě o kus dál.

Mám draka!

Přidání nových jednotek, speciálních schopností a vylepšení stávajících elementů lze přirovnat k velkému pískovišti, na němž máte již hodně hraček, ale když jednoho dne přijede dodávka a vyklopí další barevné kyblíčky a malinké lopatky, skvěle se zpestří budování nových písečných chrámů. Ba co víc, mile překvapí i prostornější pískoviště. Ano, k dispozici nám nově přibude i Waleské království. Třikrát sláva!

Co si však budeme nalhávat, tím nejdůležitějším bodem pro nás budou bitvy, v nichž došlo také ke změnám. Což o to, krvavé zůstaly, bezhlavý útok se stále rovná útoku na Chucka Norrise a taktika hraje prim – rozdíl nastává, pokud porovnáme standardní boje s boji plnými kouzel a magie. Bingo! Fantasy prvky od minula značně nabraly na objemu a ovlivnily tak bojový harmonogram, v němž se bez čar a kouzel těžko probijete přes soupeře. K tomu všemu zapojte do představy řádění obrovitých draků a výsledek je jasný. To však v žádném případě není výtka, jen upozornění na trochu odlišný přístup autorů, ale pochybuji, že fantasy scenérie vás dokážou odradit – vypadají totiž navýsost skvěle a vkusně.

Nepřestřelit a nepodcenit

S boji se pojí i umělá inteligence, kde jsme rozdíl oproti základní verzi hry nezaznamenali. Nemůžeme si totiž pomoci, ale v některých fázích tropí nepochopitelné excesy, naštěstí jich není mnoho, a pokud budete patřit mezi vyvolené, nemusíte se setkat také s žádnými a užívat zábavy zcela nerušeně. Miniaturních nedodělků se nachází více, ovšem celková komplexnost zůstává neposkvrněna, a to je důležité. Datadisk King Arthur: The Druids si zkrátka plní své, obohacuje a přidává, ale ne do nějaké zásadní hloubky, v níž by se utápěla. Nakopne vás do zadku, abyste si užívali všech drobnůstek a nadšeně drancovali okolí. A koho pak zajímá, že nic zásadního nepřinesl, vždyť nabízí ty poslední možné bitvy, které lze z konceptu vytřískat. Nyní je akorát více naaranžoval fantasy světem. Ideální způsob, jak zkrátit čekání na právoplatný druhý díl, jehož přípravy jsou již v plném proudu.