Killzone Mercenary Recenze Killzone: Mercenary

Killzone: Mercenary

konfrst.jan@gmail.com

konfrst.jan@gmail.com

10. 9. 2013 22:27 5
Reklama

Vita těžký život má, ovšem Sony s chutí a elánem sobě vlastním dlouhodobě naznačuje, že se jejich handheld dočká brzké renesance. A jednou z prvních vlaštovek, jež měla odstartovat novou éru této konzole, měl být aktuální Killzone: Mercenary. První handheldový přírůstek do této již legendární série, první krůček k obrození placaté konzole a v nespolední řadě také první Killzone vyvíjený mimo kanceláře studia Guerilla Games.

A nelze začít ničím jiným, než tím, čím Petr načnul své první dojmy z multiplayerové betaverze hry – grafika vás posadí na zadek a nedá vám spát až do závěrečných titulků. Mercenary se svým vzhledem hodně přibližuje Killzone 3, a i když museli vývojáři udělat pár ústuků, není to nic, s čím byste si museli lámat hlavu. Killzone: Mercenary bez debat aspiruje na titul nejkrásnější hry pro Vitu. Stylizace se sice drží svých předchůdců a představuje tak podstatně omezenou barevnou paletu, ale rozsáhlé herní mapy jsou přecpané detailními modely, ostrými texturami a vyvedenými částicovými efekty. Jenom tímto ale není kvalitní hra živa, to ví každý malý voják!

Dobrá hospodyňka přes plot i pro prachy skočí

Příběh samotný se točí okolo žoldáka Aarana Dannera – chlapíka, který ještě má kdesi hluboko v sobě nějaké morální zásady a cit pro spravedlnost, nicméně i ty musí jít stranou tváří v tvář tučné výplatě. Nasazovat vlastní virtuální krk tak budete v každé misi nikoliv pro vyšší cíl, ale pro vidinu tučně nabyté šrajtofle. Autorům ke cti pak mluví fakt, že jen o výplatách to přeci jen není a předělové animace s informacemi sesbíranými v misích skrze hackovací minihry chytlavě vypráví příběh a efektně slepují jinak oddělené mise. Jejich náplň plní pravidla žánru do puntíku – přeskoč, podlez, přelez a běhej se zbraní před obličejem. Doba rovněž diktuje bombastický zážitek ve všech ohledech a ani zde Mercenary nezklame. Nabízí vše, co dnešní FPS potřebuje – exploze, paragliding, slaňování a záchrany na poslední chvíli. Fanoušky série rovněž potěší, že pro sérii typické těžkopádné ovládání zůstává, stejně tak samotný pocit ze střelby, a na místě je i surovost při útoku z očí do očí (nebo rovnou z nože do oka). Napůl subjektivní výtkou by pak snad mohl být jen fakt, že někdy je to ovládání těžkopádné až příliš a možnost nastavit vyšší citlivost by analogovým páčkám vůbec neškodila.

Žoldák tichošlápek

Danner na to jde zkrátka od lesa a vůbec se s tím nepáře. Párat se s tím však můžete vy a vedle běhu s bojovým rykem vpřed a prstem na spouští se můžete ujmout role tichého zabijáka a misi za misí (kromě naskriptovaných frenetických pasáží) plnit bez zbytečné pozornosti nepřátel, jen s nožem v ruce a za pomocí různých technických udělátek. A hra sama k tomu také vybízí - každou z devíti úrovní lze plnit jedním ze třech zvolených způsobů - precision je o rychlosti, covert o stealthu a demolition netřeba představovat.

Dodržení zvoleného postupu hrou má za následek stále baňatější obsah konta, a to je v Killzone: Mercenary lákavým prvkem. Za získaný finanční obnos si můžete kupovat nejen zbraně, ale i další výbavu. První pohled na nabídku obchodníka sice může vyděsit, jelikož se ve hře platí i za náboje, strach však není na místě – sbírat lze od padlých nepřátel a vždy je tak hojnosti dostatek. Stačí jen mít oči otevřené a prst na spoušti či na kudle. Oči zeširoka otevřené však nemusí pomáhat vašim nepřátelům, jelikož kromě zbraní si můžete nakupovat i technická udělátka. Taková, že by se ani Bond nemusel stydět. Jmenujme například chvilkovou neviditelnost, zabijácké vznášedlo ovládané na dálku či sonar zvýrazňující všechny nepřátele na mapě i ve výhledu hráče.

A taky multiplayer!

A co si v rámci hry vyděláte, to můžete utrácet jak v singleplayeru, tak i v multiplayeru. Vše je ukládáno na jediný profil, který se sdílí napříč módy, což skvěle funguje a na lepší vybavení si mohou přijít i ti hráči, kteří po síti konstantně dostávají na kokos. Moc často se to ale nestává, a ačkoliv se se nechceme chlubit vlastním skillem, zatím to zkrátka vypadá, že matchmaking je na velmi dobré úrovni a umí přidělovat protivníky odpovídající úrovně.

"Killzone: Mercenary bez debat aspiruje na titul nejkrásnější hry pro Vitu."

Ta je ve hře vyjádřena kartou ze standardního kanastového balíku – barva určí typ hráče a jak nejčastěji získává skalpy nepřátel, hodnota pak odpovídá úrovni. Je to sice v praxi zcela k ničemu, ale i tak se jedná o hezký způsob, jak porovnat hráče. Karty se pak dají po padlých protivnících v multiplayeru sbírat a získávat za ně peněžní bonusy. Proti živým oponentům se navíc můžete vrhnout do boje ve třech různých módech a nutno podotknout, že jsou alfou a omegou hry, ať už se vám to líbí, či nikoli. Prvním módem je Mercenary Warfare – klasický deathmatch, doplňuje jej týmový deathmatch pojmenovaný Guerrilla Warfare a ve finále zde máme Warzone. Poslední jmenovaný zastřešuje více typů her najednou a každý zápas se skládá z pěti odlišných misí najednou, v každé je však třeba týmová spolupráce a každá využívá jiných zkušeností - v jednu chvíli budete zabíjet, ve druhé pak například (násilně) vyzpovídat.

Závěrem lze jen shrnout, že jestliže Vitu vlastníte a nejste zarytým pacifistou, s chutí do toho. Vita tímto konečně dostává důstojného zástupce FPS a ví to moc dobře. Dotykové ovládání je využíváno s citem a kvalitně, byť mapování trpí malým počtem tlačítek. Malý displej pak ukazuje divy dosud nevyčerpaného potenciálu hardwaru konzole a to vše je řádně podtrženo kvalitní zábavou. Ta sice nemusí trvat věky v singleplayeru, při hře po síti se však projeví veškerý potenciál. Chybám se sice autoři zcela vyhnout nedokázali, mají však charakter drobností a malicherností a největším záporem tak zůstává paradoxně nejvýraznější klad hry – tohle je zkrátka a dobře jen a jen FPS. Revoluci netřeba očekávat.

Killzone Mercenary
PlayStation Vita Vita

Verdikt

Killzone: Mercenary nemá sice ambice prodávat samotnou konzoli, má však ambice a především potenciál zaprodat se všem, kteří konzoli již vlastní. Kvalitní singleplayer doplňuje ještě kvalitnější multiplayer a dohromady dávají celek, na který Vita čekala snad až příliš dlouho.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama