Just Cause 4

Jenom velice těžko se mi věří, že od chvíle, co jsem napsal poslední tečku za recenzí Just Cause 3, uplynuly už tři roky. Vzpomínám na radost, s jakou jsem si tehdy nesl krabičku se hrou domů, v nadšeném očekávání slibované bezbřehé explozivní akce. Výsledek byl nakonec přeci jen trochu jiný, moje milá PlayStation 4 měla se hrou velké problémy, které se dají v podstatě shrnout do dvou kategorií: příšerný framerate a naprosto nestoudné nahrávací časy. Oba tyto aspekty nakonec zapříčinily, že slibovaná akční jízda připomínala spíše onu pověstnou, velmi rozhrkanou cestu po skluzavce do bazénku s jódem, a protože byla smrt trestána brutálním čekáním na nahrání uložené pozice, člověku se ani moc kaskadérsky experimentovat nechtělo. Dost vzpomínání, dobový text si samozřejmě stále můžete přečíst a já sám jsem se ke hře po čase vrátil a poměrně spokojeně si její půvaby vychutnal na PC, kde byla většina problémů již vyřešena.

BUDE LÍP?

Tři roky jsou za námi a Avalanche Studios nám servírují díl nový. Ten jste nemohli přehlédnout, ani kdybyste chtěli, protože v uplynulých týdnech snad neminul den, kdy by se Rico Rodriguez nepřipomněl nějakým šťavnatým a akcí nabitým trailerem. Na tom by samozřejmě nebylo nic špatného, byznys je byznys, pod kotlem hypu se obzvlášť v natřískané podzimní sezóně musí řádně zatopit a navíc bych lhal, kdybych tvrdil, že jsem se na nové Just Cause aspoň trochu netěšil. Přeci jen to pro mě měla být příjemná tečka za letošním rokem, odpočinková a nenáročná záležitost s (dle trailerů) velmi pěknou grafikou a spoustou možností vyžití. Dal jsem se tedy znovu přesvědčit, znovu jsem uškudlené penízky z prasátka vytáhl a za verzi pro Xbox s fešným steelbookem utratil. Ó, to zklamání…

Úvod hry se odehrává v noci, stejně jako v minulých dílech, a vývojáři asi vědí proč.

Následuje poměrně přesný přepis událostí a pocitů, které nastaly po spuštění hry. Hned zprvu jsem se tiše zaradoval z loadingu, který sice neproběhl rychlostí blesku, ale zároveň mě ani nijak neurážel. V menu jsem se ani nezdržel a jal se rovnou okusit kouzla akce ve fiktivní jihoamerické zemičce. První varovně vztyčený prst se mi v mysli materializoval hned při úvodní animaci. Aha, řekl jsem si, vývojáři asi chtějí hlavní záporné postavy vykreslit jako karikatury a vypůjčují si k tomu vizáž obětí nepovedených plastických operací. Naštěstí se úvodní (nutno říci že velmi nezajímavé, ale o tom až později) tlachání omezuje na nezbytné minimum a za chviličku již hledím na záda našeho starého známého reka bez bázně a hany, jinocha k neudolání, jemuž ani obří hořící nádrž s benzínem nedělá vrásky a ještě si o ni frajersky zapálí čvaňhák. Úvod hry se odehrává v noci, stejně jako v minulých dílech, a vývojáři asi vědí proč. Já se na druhou stranu okamžitě vymrštil kotvičkou a padákem vzhůru a okamžitě jsem se zaradoval – framerate zatím drží! Můžeš, milý čtenáři, kroutit hlavou, proč by v naprosto klidné scéně, kde se NIC NEDĚJE, držet neměl, ale zkušenosti s předchozím dílem na konzolích mě nutily řádně oslavovat i takto drobná vítězství. A když po chvíli došlo na akci, spokojeně jsem si pomlaskával, že to ten Xbox One X hezky zvládá a že si snad konečně užiju Just Cause tak, jak si to ona i já zasloužíme.

NE, NEBUDE

Střih, Rico se dostává do problémů, zatmívačka, roztmívačka, exteriér, den. Rico leží na nejodpornější textuře země, jakou jsem na současné generaci konzolí viděl a moje srdce se propadá blíže a blíže k žaludku. Brzy totiž zjišťuji, že textura země je tím nejmenším problémem. Co se to proboha děje se světlem? Proč tak podivně prosvicuje skrz vlasy a vousy, tvoříc prazvláštní (a trochu strašidelné) efekty? Proč autoři zcela rezignovali na antialising? Proč je cokoli ve vzdálenosti 15 metrů absolutně rozmazané? Proč jako karikatury vypadají NAPROSTO VŠICHNI a proč jsou cutscény svou odporností na rovni éře PlayStation 2? Proč se mi před očima při letu formuje terén ještě brutálněji než v Kingdom Come: Deliverance? Všechny tyto otázky mi běžely hlavou, zatímco jsem nevěřícně hleděl na Nejsilnější Konzoli Všech Dob™. To přeci nemůže být pravda! Ano, tři roky starý díl běžel na základní PS4 velmi špatně, ale takhle hnusně tedy nevypadal! Vyměnili vývojáři kvalitu vizuálního zpracování za plynulost? Kde je ta slíbená podoba hry z trailerů? A je ve hře ukryto létající kolo Jana Tleskače? Ve vzpomínkách mi červenými kapitálkami vyvstávala slova, kterými jsme častovali Just Cause 3 – je to první hra současné generace, která představuje opravdu velký rozdíl mezi PC a konzolovou verzí. A tu jsem dostal spásný nápad! PC verze! Uložím se do bezpečné náruče opravdu výkonného hardware, který zajistí, že všechny mé stesky okamžitě přejdou a já si zahraji MINIMÁLNĚ na úrovni Just Cause 4. Skvělý nápad, že?

Ne.

Velmi záhy se totiž ukázalo, že PC verze trpí prakticky na chlup stejnými problémy, jaké sužují tu pro Xbox One. Na sestavě Lynx PowerMedia Aura s GTX 1080Ti jsem ji v ultra nastavení dokázal rozjet v rozlišení 1440p ve stabilních 60 FPS, ve 4K však dochází k naprosto bizarním propadům, kdy hra v jeden okamžik běží v 55 FPS a v tom dalším, kdy se na scéně NIC nezměnilo, padne třeba na 39. Byl bych ochoten se s tím smířit v případě, že by mi neustále přecházel zrak z nějakých těch grafických hodů, případně kdyby hra vypadala aspoň trochu hezky. Bohužel, přechod na PC moje vizuální hoře nijak nevylepšil, snad jen to doskakování objektů v dálce je o něco lepší. Kromě toho má Just Cause 4 na PC zcela bizarní ovládací schéma, například mapu otevíráte tlačítkem +, zaměřujete přes levý Shift, takže jsem se brzy radši spolehnul na gamepad. Můj subjektivní dojem hovoří snadno – tři roky starý třetí díl vypadá výrazně lépe (možná je to i přitažlivějším zasazením) a na PC se i lépe hýbe. Nuže, pojďme dál.

KOHO BUDEME STŘÍLET TENTOKRÁT?

O příběhu prakticky nemá smysl déle hovořit. Už v minulém díle byl jasně do počtu a nic se nezměnilo ani teď, opět na vás čekají ta nejprovařenější klišé a přiznám se, že jsem se zejména v pozdější fázi opakovaně přistihl, jak animace přeskakuji. Vězte, že jde opět o totéž – malá zemička úpí pod jhem tyrana a Rico Rodriguez to tak prostě nemůže nechat. Jako motivace pro šíření chaosu to samozřejmě bohatě stačí. Za zmínku ještě snad stojí otřesný dabing, který po celou dobu balancuje (a přepadá) na hranici parodie.

Určitě vás zajímá, zda došlo k nějakým těm změnám ve herních systémech, protože, nalijme si čistého vína, už minule bylo poněkud patrné, že se série dostala do bodu, kdy tou papírově nejpodstatnější změnou je opětovné zvětšení mapy. Just Cause 4 přichází s poměrně zásadním překopáním způsobu, jakým budete postupovat hrou. Zatímco v minulosti jsme byli nuceni poměrně pedantsky osvobozovat provincie likvidováním každého ždibíčku nepřátelské přítomnosti, novinka vám hned v úvodu představí strategickou mapu se zakreslenými frontovými liniemi. Abyste fiktivní ostrov Solís osvobodili, nemusíte už hledat i ten nejzapadlejší tábor s radarovou věží, stačí splnit několik (notně repetitivních) úkolů a úspěch se dostaví. Kromě toho je ale také třeba posouvat ony frontové linie, takže do hry prosákl velmi primitivní strategický prvek. Působením chaosu (tedy ničením všeho, co vám přijde do cesty) získáváte nové jednotky odboje, kterým následně přikazujete, kam se mají přesunout a tedy kde expandovat osvobozené území. Je docela sympatické, že bojové linie nejsou jen malůvkou na mapě, ale na jejich místech skutečně dochází k trvalým střetům mezi dvěma stranami, na druhou stranu bohužel není možné vlastním přičiněním tento boj nějak smysluplně ovlivnit přímo „na místě“.

LET'S GET PHYSICAL, PHYSICAL

Co se týče hratelnosti, prakticky vše zůstalo při starém. Musím říct, že stále platí moje výtka z minulého dílu, a sice, že mi obrovská mapa přijde zcela zbytečná a kdyby byla poloviční, nadělá úplně stejnou parádu. Jednak při aktuálních rozměrech například zcela ztrácejí smysl pozemní vozidla, protože v drtivé většině případů se budete přesouvat vzduchem, až už za pomoci navrátivšího se wingsuitu, nebo díky letadlům či helikoptérám, jednak ale i proto, že na velké porci území zkrátka není nic zajímavého a funguje jen jako kulisa (pokud se tam někde třeba neukrývá nějaký ten vtipný a vypečený easter egg, jako třeba vlastní variace na Getting Over It with Bennet Foddy, viz naše Hrajte s námi). Velkým tahákem aktuálního dílu měly být hrátky s počasím, ostatně kolem tornád se točila značná část reklamní kampaně. Bohužel to ale nakonec dopadlo podstatně hůře, než bychom si mohli přát. Jednak jsem tornádo nikdy nepotkal mimo přísně naskriptované situace a pochybuji, že se to vůbec může stát, no a písečná bouře či pořádný slejvák zas nejsou ničím, o čem by člověk psal domů. Speciálně první jmenovaný typ nečasu je zklamáním už jen proto, jak skvěle byl vyobrazen v (opět tři roky starém) Mad Maxovi.

Především s tryskami se dají občas vymyslet naprosto zvrácené kousky, které by před válečným soudem rozhodně neobstály. 

Největším tahákem bláznivé hratelnosti jsou tak hrátky s potřeštěnou fyzikou, v nichž vám měrou vrchovatou budou pomáhat speciální schopnosti vaší vystřelovací kotvy. Tou nyní můžete nejen přitahovat různé předměty k sobě, ale zároveň na ně například přimontovat trysky, případně balon ne nepodobný těm, které jsme používali k extrakci v Metal Gear Solid V: The Phantom Pain. Nutno říci, že s těmito hračkami se člověk dokáže zabavit na docela slušnou porci času a především s tryskami se dají občas vymyslet naprosto zvrácené kousky, které by před válečným soudem rozhodně neobstály. K těmto taškařicím se budete uchylovat s povděkem, protože náplň hry je natolik repetitivní, že brzy přijmete s povděkem jakoukoli kratochvíli. A to není dobré znamení. 

CO DÁL?

Kromě hlavní dějové linie vás čekají také nějaké ty vedlejší úkoly a výzvy, poměrně vtipná je třeba linka s praštěnou režisérkou akčních filmů. Obecně se ale dá říct, že do vedlejšího obsahu (stejně jako do celé hry) moc invence nenateklo a rozhodně jsem neměl moc důvodů se do něj pouštět. Pochválit na druhou stranu můžeme velmi slušnou plejádu zbraní, které mají navíc hned dva režimy střelby (například samopal + granátomet a tak podobně) a dá se s nimi díky tomu užít notná míra švandy. Variabilita je navíc zapotřebí, protože davy stupidních nepřátel, kteří se kulky nebojí a úkrytu štítí, vás budou během misí zaplavovat prakticky neustále.

i Zdroj: Hrej.cz

Just Cause 4 má několik zásadních problémů. Jednak vyšla krátce po Red Dead Redemption 2, hře, která na příští roky ustanovila laťku toho, jak má vypadat otevřený svět. Kromě westernového hitu jsme tu ale v podzimní sezóně měli také extrémně povedený Assassin’s Creed Odyssey, který jasně ukázal, jak to vypadá, když zašlá série dostane svěží vánek do plachet. Vedle obou těchto her vypadá Just Cause 4 nesmírně lacině, nedodělaně a odfláknutě. Vývojáři přišli s několika novými prvky, které jsou ale příliš malé, aby dokázaly čtvrtý díl utáhnout. Jen těžko vám mohu doporučit, abyste se pro tuto hru vydali do obchodu a dali za ni plnou cenu, protože vůbec nepochybuji o tom, že ji za velmi krátký čas uvidíme ve velmi výrazné slevě. A pokud vás přeci jen svrbí prsty a do série byste rádi naskočili, učiňte tak radši s třetím dílem, který si teď můžete třeba na PC koupit za pár korun v Humble Bundle v kompletní edici a na konzolích pravidelně rotuje ve slevách kolem tří stovek.

Hru si můžete zakoupit v Xzone.cz