Jurassic Park: The Game

Už je to tu zase, pomyslel jsem si, když mi na mail přišel odkaz na review verzi nové hry od Telltale Games. Zase další epizodické dílo, které mne přinutí měsíc co měsíc oprašovat v paměti, co že se stalo minule, abych se po nějakých třech-čtyřech hodinách solidní adventury dostal opět do místa překvapivého zvratu s cedulí Konec epizody, nashle za měsíc. Jenže chyba lávky, pánové v Telltale Games se pochlapili a rozhodli se u Jurského parku vydat hned všechny čtyři epizody najednou. Srdce optimisty zaplesá, pesimista si představí zradu – obzvlášť, když se v současné době dá koupit pouze kompletní balík. To jde o tak špatnou hru, že by si člověk nekoupil pokračování? Nebo se chtěli Telltale pouze zbavit nálepky epizodických magnátů? Proč však hru i tak dělí na epizody, kvůli prodejům na iPad? Pravý důvod se zřejmě nikdy nedozvíme, rozhodně však vidíme raději plnohodnotnou hru než hromadu krátkých sequelů…

Tenkrát na Isla Nublar

Her na motivy Jurského parku už jsme zde měli celou řadu, snad žádné se však nepodařilo nastínit tak skvěle filmovou atmosféru. Telltale Games však mají spoustu zkušeností, vždyť Back to the Future bylo takřka dokonalou videoherní adaptací slavné trilogie ze stříbrného plátna. Ale na rozdíl od Návratu do budoucnosti, v němž šlo o volné pokračování děje, se tentokrát tvůrci rozhodli vytvořit vedlejší dějovou linii k prvnímu dílu filmu. Konkrétně tu pasáž, kde IT technik InGenu utíká s plechovkou plnou dinosauřích embryí, aby se o jeho osud následně postaral apetit místních dilphosaurů. O embrya měli nemalý zájem lidé ze společnosti BioSyn, a jelikož jejich se jejich kontakt nedostavil, rozhodli se k plechovce dostat po svých, ať už jsou v cestě jakékoliv překážky. A že jich není málo, mají hodně zubů a ještě větší hlad… Nejde však o jedinou příběhovou linii, ty další obstará například místní biolog, Gerry Harding, se svou dcerou, hlavní paleontogenoložka na Isla Nubar a v neposlední řadě také trio žoldáků, kteří byly vysláni, aby z ostrova zachránili přeživší, kteří se nestihli evakuovat před hrozící bouří. Nechci (a nebudu) prozrazovat více, než je nutné, nicméně cesty všech se postupně sejdou a je velmi zajímavé sledovat, jak se každý jednotlivec snaží ve finále vytěžit co nejvíc pro sebe. V bezprostřední blízkosti nebezpečí v podobě obřích ještěrek se však všichni dokážou semknout a táhnout za jeden provaz.

Jak z biografu

Ostatně příběh je vůbec to nejlepší, co videoherní adaptace Jurského parku nabízí. Rozdělení do čtyř epizod by vůbec nebylo třeba, jelikož na sebe naprosto plynule navazují. A když narazíte na opravdu brutální dějový zvrat, můžete si být jisti, že za pár desítek vteřin uvidíte i ceduli oznamující začátek další epizody. V konečném důsledku tak lze pouze děkovat autorům, že se rozhodli vydat rovnou kompletní hru – čekat měsíc na pokračování by bylo opravdu za trest. Jurský park s sebou totiž přináší strhující takřka filmovou podívanou, v níž si designéři vyhráli prakticky s každou scénou. Ptáte se, jak je možné tohoto v adventuře docílit? Inu, ono nejde ani zas tak moc o adventuru, ale spíš o interaktivní film se vším, co k němu patří. To znamená nicotný počet logických hádanek a puzzlů, vzpomínám si snad na jedno místo, kde byla potřeba větší interakce s prostředím, což by na tradiční adventuru bylo setsakra málo. Ani s dialogy se pytel vskutku neroztrhnul, navíc se nejednou stane, že ať zvolíte jakoukoli otázku nebo glosu, ve výsledném rozhovoru se obmění pouze uvozovací věta, nikoli jeho výsledek.

Levá, pravá, levá

I toto se dá autorům odpustit, neboť většinu času beztak strávíte přemýšlením nad tím, kde na vás zase vybafne nějaká ta přerostlá ještěrka. Aby těch novot nebylo málo, překopali v Telltale Games také kompletně systém ovládání. Zapomeňte na myš nebo jakoukoliv volnost pohybu, ono by to s naprosto přesně nalinkovaným dějem ani nešlo realizovat. Zde je potřeba mačkat příslušná tlačítka ve správných momentech, přičemž chyba na klávesnici způsobí i špatný pohyb postavy. A vězte, že zakopnout ve chvíli, kdy utíkáte před T-Rexem nebo se perete s Velociraptorem, není úplně dobrý nápad. Jedna taková chybička totiž způsobí velmi rychlou a bolestivou smrt, ve filmovém podání i mnohdy efektní, až humornou. Naštěstí stačí zopakovat několik posledních kroků a vrátíte se zpět do míst, kde vaše cesta nabrala nečekanou odbočku do útrob teropoda.

I přes to všechno se nemohu zbavit dojmu, že ovládání mělo být víc odladěno pro využití na PC. Posouvání tlačítek tahem myši, rozhlížení se po okolí nebo třeba nutnost rozkliknout speciální okno pro přesun do sousední lokace, to vše působí na PC jako pěst na oko. Snaha vyhovět dotykovému ovládání na iPadu se sice dá pochopit, nicméně bych očekával větší změny pro PC verzi. Ostatně, první zhruba hodina, možná hodina a půl, pro mne byly neskutečným utrpením, kdy jsem nad Jurským parkem lámal hůl a velmi, velmi ohavně klel. Očekávání skvělého příběhu mne přinutilo pokračovat – a jsem za to neskutečně rád! Čert totiž vem, že je všechno naprosto lineární, že by designér ovládání zasloužil pověsit do průvanu, že se ke slovu nedostanou logické hádanky ani rozsáhlejší dialogy. Mnohem více radosti udělá vynikající atmosféra, jež by se zejména v nočních pasážích dala krájet, skvěle zvládnutý střih a v neposlední řadě také výtečné ozvučení. Když totiž tu a tam spustí ústřední melodie známá z filmového plátna, nejednou proběhne onen pověstný mráz po zádech. Zhruba sedm hodin zábavy možná není mnoho, je ale natolik intenzivní, že jakmile překonáte patálie s ovládáním, už vás od monitoru odeženou až závěrečné titulky, to mi věřte.