Journey

Maličké studio Thatgamecompany před několika lety uzavřelo se Sony pakt, jehož zpečetěním se zavázalo k vytvoření tří originálních her, pouze pro platformu PlayStation. Následovalo vydání neobvyklé flOw, která se stejně jako následná Flower dostala do podvědomí hráčů zejména díky hratelnosti založené na pocitech. Trio titulů zakončuje mnohem hlubší novinka Journey, v níž si budete připadat všelijak, jen ne chytří a na vrcholu. Journey totiž dokazuje, že solidní titul nemusí být vystaven na hluboké a překombinované hratelnosti. Stačí jen malá sonda do mysli hráče, který si je po celou dobu hraní nejistý tím, proč vlastně cestuje širou pouští…

Narození

Ačkoliv Journey vkládá do portfolia Thatgamecompany více smyslu jak všechny ostatní hry dohromady, stále jde o titul, jenž přídomkem „neobvyklý“ nikterak neurazíte. Naopak, absolutně nenásilná, možná až anti-pacifistická povaha dělá z dlouhé cesty za poznáním něco, co vám bude v hlavě vrtat ještě nějakou dobu po dohrání hry. Její děj totiž mapuje prorokovu cestu směrem k prozářené hoře, kterou vidíte již od počátku hry. Žádné ukazatele zdraví, žádní nepřátelé, jen písečné duny, starobylé ruiny a všude kolem vlající koberce, které představují někdejší energii bývalé civilizace.

Jediný způsob interakce probíhá prostřednictvím výkřiku, který vyvolá vlnu, kterou oživíte zmíněné koberce, spíše tedy magickou látku, díky níž získáte další porci energie, abyste mohli například překonat překážku, vyletět na vyvýšené místo, či otevřít dveře pro další postup. Ačkoliv to může znít v tento moment legračně, Journey interpretuje hned několik verzí lidských myšlenek a z velké části parafrázuje takřka jakoukoliv životní situaci, kterou si jen dovedete představit. Po dohrání vám tak může dojít ledacos, ve hře můžete skutečně najít hořké vzpomínky na ztracenou lásku, oslavu narozenin, ba třeba i studium či práci.

Objevování

Pokud se tak stane, trefili jste se přímo do záměru tvůrců, kteří se pomocí Journey snaží dívat na celý život trošku jinak, plynutí hry navíc příjemným způsobem odpovídá kompletnímu životnímu cyklu. Začínáte v otevřených oblastech, nic neznáte, postupně objevujete a učíte se. Čím více toho ovšem víte o svých předcích a o celkové zápletce, tím rychleji vám dochází, že přichází neodvratný konec. Nyní je čas zastavit, hra vám totiž skutečně nic výrazného neřekne, jen vám dá vodítko, díky němuž si můžete pravý význam Journey vybavit prakticky sami. Pokud ve vás po dohrání zůstane prázdné místo, nezoufejte, pouze se zamyslete.

Journey je skutečně hrou myšlenek, tandem audiovizuální harmonie a myslitelské kreativity. I přes jednoduchý a víceméně prázdný dizajn úrovní si budete připadat skvěle, efekty písku a práce s obrazem ve vás nevyvolají přehnané reakce, naopak, mozek pomalu ale jistě spěje k závěru, že je Journey skutečně povedeným dílkem, které si může bez obav nárokovat titul originální hry. Během několika málo hodin čisté hrací doby projdete hned několik zajímavých lokací, jakmile se ovšem jen přiblížíte k hoře, atmosféra se příjemným způsobem přepne do mysteriózního a temného módu.

Stárnutí

Vaše postava – jakási interpretace fantasy beduína – je kompletně zahalena v plášti, z něhož ční dlouhá šála, jež roste s každým sebraným orbem, kterých je po úrovních roztroušených hned několik. Hráč ve skrytých ruinách navíc objevuje speciální ornamenty, které lze, stejně jako kolem vlající kusy látek, aktivovat tichým výkřikem. Křik ovšem slouží i ke komunikaci s ostatními hráči, Journey totiž obsahuje vcelku nenásilný režim kooperace, kdy se do vaší hry vždy někdo připojí a v tichosti vás doprovází, ať už v roli zkušeného mentora, nebo začátečníka.

Pojem „někdo“ je skutečně důležitý, jelikož vám hra nezobrazí přezdívku hráče, se kterým hrajete, čímž se snaží docílit pocitu, že jste dva cizinci, kteří k sobě chovají určitý napjatý vztah, podobně jako vy k hoře, ke které po celou dobu hraní směřujete. Kooperační hraní se prakticky nijak neliší od výchozího stylu, druhý hráč vám maximálně urychlí postup hrou a řešení některých puzzlů, které ovšem souvisí převážně s aktivováním látek. Jakmile ale spatříte kolegu po vašem boku, nemusíte se mu takřka nijak věnovat, ačkoliv vám brzy dojde, že je zde zejména z důvodu toho, aby s vámi sdílel nadšení z objevení vaší pravé podstaty!

Život po životě

Thatgamecompany hru skutečně navrhnuli tak, abyste si její průchod užili na základě vašich myšlenek plynoucích z příběhového pozadí, z lineárního, přesto kouzelného prostředí a jisté radosti, kterou sdílíte s ostatními díky objevování tajů vaší minulost, přítomnosti i budoucnosti. Přesně tak… jen objevujte!