Jane's Advanced Strike Fighters

Kdysi dávno, v dobách temna ještě před prvním Sturmovikem kralovala leteckým simulátorům série Jane’s. Tehdy ještě pod záštitou Electronic Arts vyšla celá řada počítačových simulací, od bojových helikoptér až po nukleární ponorky. O více jak deset let později jméno Jane’s tak trochu ztratilo na významu a licence vystřídala několik majitelů. Teď, v roce 2011, se jakoby odnikud objevil titul nesoucí jméno této dávno zapomenuté dynastie a světe div se, je to zase letecká hra. Problém je, že není moc dobrá.

Povolení k přistání

Jeden z největších neduhů většiny leteckých her, ať už jde o hardcore simulátor, nebo o obyčejnou arkádu, je monotónnost. Po krátkém kočkování se dostanete svojí kořisti na kobylku, zelený čtvereček zčervená, vy vystřelíte raketu, ta si najde svůj cíl a nepřátelský stroj rozcupuje na maděru. Ze začátku ohromná zábava. Po několika hodinách ovšem neskutečná nuda. Vývojáři se snaží stereotypu vzorovat pomocí širokého výběru strojů, popřípadě rozmanitou náplní úrovní. Sami ale dobře víme, že se většina úkolů omezí na zničení všech nepřátel, popřípadě obranu konvoje. Nedávno vydaný Ace Combat: Assault Horizon představil Dog Fight mód, který hratelnost této letecké arkády vcelku oživil. Jane’s Advanced Strike Fighters ale nepřináší vůbec nic. Tahle hra by s trochu horší grafikou mohla vyjít před deseti lety a ani tehdy by nikoho ze židle nezvedla.

Prvním zklamáním je, že nejde o simulátor. Advanced Strike Figters je klasickou arkádou se vším, co k tomu patří. Zjednodušené ovládání, velmi přesný naváděcí systém zbraní a checkpointy na každém rohu. Samozřejmě nic proti tomu, jen kdyby hratelnost nebyla tak neskutečně nezáživná. Vzlétnete, zaměříte, vystřelíte. Takhle si poradíte s dvěma stíhačkami, pak s dvěma náklaďáky a vrátíte se na základnu. Jedinou kompenzací je počet hratelných strojů. Vybrat si můžete z třiceti plně licencovaných stíhaček americké, čínské a ruské výroby. Ty pak dle libosti vyzbrojíte raketami země-země, vzduch-vzduch, anebo univerzálními střelami. Pokud se ale správou letounů zabývat nechcete, mám pro vás dobrou zprávu. Strike Fighters je hra dětsky jednoduchá. Automatické zaměřování je natolik přesné, že se na pronásledovaný stroj stačí jen podívat a řízená střela nemine. Můžete si tak všechny cíle označit pěkně zdálky, ke každému přiřadit jednu naváděnou raketu a pak už se jen kochat. Že to není výzva a už vůbec ne zábava, vývojářům těžkou hlavu nadělá, stejně tak jako základní fyzikální zákony. Na gravitaci nebo přetížení se tak nějak zapomnělo a se svou stíhačkou můžete provádět nejrůznější skopičiny, aniž by vás hra jakkoliv trestala. Nic proti zjednodušené hratelnosti, ale hranice mezi arkádou a naprostým nesmyslem je někdy velmi tenká a zdá se, že v případě Jane’s Advanced Strike Fighters ji vývojáři překročili.

Zpátky do minulosti

Grafická prezentace nás rovněž nenadchla. Modely letadel jsou slušné a hru zdobí několik pěkných efektů světla a stínu. Naopak textury země a vody patří k těm nejhorším v žánru. Samozřejmě, bavíme se tu o letecké akční hře a když se nacházíte několik desítek tisíc metrů nad mořem, rozhodně si neděláte hlavu s nějakou nevzhlednou chaloupkou. Nic to ale nemění na tom, že každé rolování po runwayi, nebo nízký průlet nad zemí je opravdovým utrpením. Prostředí je ploché a většina objektů na zemi jsou vlastně jen kvádry potažené odpudivou texturou. Jediným doopravdy věrným odkazem na původní Jane’s simulátory je tak grafika, která místy připomíná něco, co přilétlo z roku 1994.

Další v řadě průměrných aspektů hry je příběh. Dvě fiktivní znepřátelené země – severní a jižní Azbaristán po letech občanské války uzavřely příměří. To ale nemá dlouhého trvání. Severní Azbaristán si totiž brousí zuby na ropná pole svého jižního souseda a celý konflikt se tak rozhoří nanovo. Zápletka je to neuvěřitelně generická a dost dobře by se dala našroubovat od kterékoliv jiné moderní akční hry. Problém je, že Strike Fighters se neobtěžuje tenhle plytký příběh nějak zajímavě odvyprávět. Namísto toho vás přivítá reportáž fiktivní televizní stanice, kde se na hráče vyvalí dvouminutový monolog o současném poltickém stavu Azbaristánu. Střídají se tu jména, místa, statistická data a i sebe pozornější hráč by si celou úvodní videosekvecni musel pustit několikrát za sebou, aby vůbec pochopil o co vlastně ve hře jde. Situaci nijak nevylepší ani hlavní hrdina Razor, který není ani tak postavou, jako spíš anonymním panákem. Hráč se tak nemůže ubránit dojmu, že vývojářům přišlo trapné vložit do hry 16 úrovní jen tak bez kontextu, a tak narychlo splácali nesmyslnou zápletku o Azbaristánu. Výsledkem je naprosto nulový zájem o příběh a vlastně i celý svět Jane’s Advanced Strike Fighters.

Jistě si říkáte, že 16 úrovní není mnoho. Věřte ale, že po jejich dokončení rozhodně nebudete prosit o nášup. Singleplayerová kampaň je totiž vzhledem k výše zmíněným problémům doopravdy frustrující zkušeností. Pak je tu ale hra pro více hráčů a ta celou řadu neduhů částečně kompenzuje. V kooperativní módu se můžete spojit s kolegou pilotem a společně sestřelit několik MIGů. Pak je tu klasická forma multipalyeru, kde nepřátelské piloty ovládané hloupou umělou inteligencí nahradí opravdoví hráči a z Jane’s Advanced Strike Fighters se na moment stane vcelku dobrá hra. Jako celek ji ale rozhodně doporučit nemůžeme.