Jackass The Game
Kontroverzní. Přesně tohle je skupina bláznů kolem Johnnyho Knoxvilla, který jako první vdechl myšlence Jackass život a který o ten svůj během natáčení filmu málem přišel. Přesně, mám na mysli slavnou scénu s golfovým vozíkem. Nejen kvůli tomu znají Jackass po světě zástupy mladíků (řeči o diskriminaci odmítám, holkám se tenhle druh „zábavy“ prostě… nepáčí), kteří se snažili napodobit originál. Bezpochyby to bolelo, takže se o to nepokoušejte a raději zvolte menší zlo. Na PSP se po oficiálním zrušení TV série vysílané na MTV objevuje hratelná podoba Jackass, která jde do všeho skutečně po hlavě. A s velkými ambicemi!
Jackass nejsou pro všechny…
Jestli jste holka, nebo se vám Jackass zkrátka nelibí, tahle hra vás jistojistě neosloví. Jde totiž o plně licencovanou záležitost se vším, co k Jackass jako takovým neoddělitelně patří.
Humor? Možná.
Rychlost? Bezpochyby.
Zvuk praskajících kostí, kvílení a nářky bolesti mísící se šíleným smíchem přihlížejících? Zcela určitě!
Fajn, srabi utekli, vám ostatním teď povím, že Jackass The Game od Sidhe Interactive jsou skvělou kompilací miniher, které jsou přiměřeně náročné, každá jedna vám nezabere příliš času a minimálně u dvou třetin z nich si budete pobrukovat jeden z oficiálních songů série. Nabídka hry je na titul podobného ražení poměrně pestrá a vedle story módu nabízí také možnost zahrát si zpětně jednotlivé minihry, prohlédnout si vlastní replaye, pohrát si s vizáží jednotlivých členů bandy a pochopitelně vyzvat dalšího Jackass pozitivního kámoše na souboj v multiplayeru. V něm jsou k dispozici, z čistě logických důvodů, jen některé minihry, především pak ty závodního charakteru.
Odemyky, zamyky
Abyste se však dostali ke všem „disciplínám“, musíte je postupně odemknout hraním zmiňovaného story módu, který jde ruku v ruce se svým MTV předobrazem. Vše je rozděleno do sedmi sérií po pěti epizodách, briskním výpočtem tedy celkem 35 odlišných miniher. Jen namátkou jde například o populární „downhill“ na nákupních vozících, šaškování s party-boyem, živý katapult nebo přetahování se lanem nad smradlavou nádrží s… no však vy víte čím. Geniálnost jednotlivých taškařic však nestojí na jejich silně ujetých námětech, alebrž na ovládání, které je jednoduché a vyčerpávajícím způsobem účelné. Mnohdy si vystačíte s jedním, dvěma tlačítky, takže stihnete ještě sledovat, co se děje kolem a pokud nejste úplní suchaři, nevyhnete se mnohdy škodolibému úšklebku nad trápením hlavního hrdiny epizody.
Členové Jackass jsou další věcí, která podléhá odemykacímu mechanismu, přičemž si můžete před spuštěním dalšího dílu série zvolit, kdo že bude aktérem. Tato volba však nepředstavuje nic životně podstatného. Snad jen pro ty z vás, kdo mají chuť vyhrát si s opakovačkami a působit dostatečně Jackass i před soukmenovníky. Neoddiskutovatelnou devizou je naproti tomu rag-doll fyzikální systém, který je právě v Jackass naprosto žádoucí. Odvážně tvrdím, že si v ničem nezadá s průměrnými fyzikálními enginy počítačových her a především minihra, v níž se snažíte co nejvíce zmrzačit panáka při skluzu ze špičky kamenitého svahu vás o tom přesvědčí. Jednoduše řečeno, ruce, nohy a všechny ostatní údy s sebou hází tak, jak očekáváte, a po této stránce nelze hře pranic vytknout.
Grafika ujde, zbytek trochu horší
Trochu hůře jsou na tom handheldoví Jackass v otázce grafického zpracování, kde nikoho neurazí, ale také příliš nenadchnou. Většina objektů ve hře, pokud tedy nejsou součástí minihry, stojí staticky na svém místě a jen málokdy vás něco skutečně překvapí. I tak si vývojáři dali tu práci a minimálně postavy jsou svým živým vzorům velmi podobné. Grafici ze Sidhe Interactive pak popustili svojí uzdu v rámci cut-scén, které oddělují jednotlivé série epizod, a vlastně i v případě velmi povedeného, neřku-li až filmově zpracovaného intra. Hudbu jsem už naťukl v úvodu a všechny rockově punkové scény k výslednému výtvoru sednou jako chlupatá zadnice na hrnec.
Všechna sranda ale něco stojí a rozhodně se nedá dělat donekonečna. Na tento fakt dojeli živí Jackass a v případě těch virtuálních tomu není jinak. Epizod je hodně, vsází však na svojí údernost, nikoliv trvanlivost. Hra pod vašima rukama uteče za nějakých 6 hodin, následuje repetice vypečených kousků a pak, bohužel, zmizí Jackass zase zpátky do krabičky. Důvodem, proč se ke hře nevracet, vám budou také zdlouhavá načítání, která jsou v titulu s formátem krátkých hříček jdoucích po sobě kritickým nedostatkem. Hledáte-li však trochu morbidní zábavu na dlouhou cestu do Vídně (dobře, to je jen příklad) a nechcete příliš zapojovat buňky mozkové, Jackass The Game vám postačí.
Verdikt
Jackass The Game je kompilací miniher s poměrně brutálním, nicméně plně licencovaným námětem.