Jack Keane Recenze Jack Keane

Jack Keane

Luke

Luke

27. 5. 2008 22:00 16
Reklama

Dobrá, už mi ta koule jménem Jack Keane na noze visí pěkně dlouho. A lhal bych, kdybych tvrdil, že celý měsíc od obdržení recenzní kopie jsem nedělal nic jiného, než hru projížděl dokolečka dokola, abych v ní objevil tajemství kvalitní hratelnosti a detailně ho rozebral na stránkách Hrej. Jack Keane je totiž jednorázovka, do které byla vložena velká snaha, snad až moc velká, a při tom horlivém vytváření se zapomnělo na rok 2008 a dokonce i na prvky, které dělaly z minulých her německého studia Deck 13 tak milé kousky. Série Ankh, odehrávající se ve starověkém Egyptě, nabízela zajímavé grafické zpracování, uličnický humor a chytře sepsaný vtipný scénář, a díky takové kombinaci hry neurazily. Na Jacku Keanovi pracovali ti samí scenáristé, ale prostředí změnili na ostrov Tooth u Indie v časech kolonie.

Příběh o eskapádách trochu nemotorného dobrodruha Jacka Keana, který je vyslán do Indie, aby překazil ďábelské plány doktora T na ovládnutí celého světa s pomocí bandy opic a masožravých rostlin, může na první pohled znít jako fajn nápad, dokud nedojde k jeho praktickému procházení. Jack a) není Indiana Jones, byť se snaží, za b) takové frajírky jsme už viděli. Klasické point-and-click orgie prokládané rozhovory jsou z devadesáti procent neinspirativní a očividné, jako kdyby se hra vrátila do doby před osmi lety a snažila se vzkřísit žánr klasických adventur od LucasArts nebo Sierry. Vzít předmět, použít předmět, věnovat předmět, dozvědět se, jaký předmět je potřeba, domyslet si, jaký předmět je nutné použít na jiný předmět, aby se otevřela cesta k dalšímu předmětu... Často se problémy dají definovat slovy „proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.“ I s minimem zkušeností je klikačka mechanická a nezáživná. Například na krápník, aby k něčemu byl, je nutné kliknout namísto jednou šestkrát a v té samé lokaci musíte alkohol použít na síť, aby byl pavouk opilý. Hezky dobře. Jako byste byli postaveni na začátek překážkové dráhy a namísto přeskakování museli u každé bariéry vymýšlet, jak ji přelézt, překročit, ale nepodlézt s pomocí několika stovek předmětů. Mimochodem, Jack umí lézt po zvýrazněných výčnělcích na skalách nebo po krabicích – což přece jen osvěžuje neustálé chození doprava a doleva.

Kombinovací veselice byly trademarkem adventur staré školy, kde podmiňovaly úspěšnost, na rozdíl od moderních, které mají za cíl spíše dynamické a svěží vyprávění příběhu. Jack Keane se staví proti proudu, ovšem takové odvážné gesto je zde snadno zaměnitelné se zpátečnictvím. Během celého tažení dochází k řadě konverzací, od britského tajného agenta přes podivné hinduistické týpky až po desítky nejrůznějších obyvatel ostrova a v průběhu hry dokonce dostanete pod ruku druhou postavu – Amandu – což ale vůbec nic neznamená. Právě konverzace, byť občas přinutí ústa do úšklebku, jsou stejně jako celé ostrovní prostředí mohutně inspirovány Monkey Island a často jsou neúměrně dlouhé a nic neříkající. Znáte pocit, kdy všechno odklikáte, aniž byste si to přečetli, protože to prostě není zajímavé, a po ukončení konverzace se postavy zeptáte: „Můžeš mi připomenout, co že to mám vlastně udělat?“ Největší humor přišel zprostředkovaně ve směru původního nadabování: většina českých recenzentů se shodne na kvalitním dabingu, zatímco ti, jejichž mateřský jazyk je angličtina, na to samé nadávají.

Pastelová grafická výpravnost, stejně jako pohyb mezi trojrozměrnými kulisami, jsou tím, co upoutá na první pohled. Grafici se vyřádili tak, že máte pocit procházení ohromným pseudo-indickým cirkusem pod širým nebem. Rozhodně je na co se dívat i ve směru animací. Ostrov, na kterém se pohybujete, je ideální prostředí pro absurdní grafické vyjádření a šáhlé obyvatele – je izolovaný od okolního světa, se kterým nemá spojení, a stylově je koherentní, jako by se lidská civilizace vydala trochu jiným směrem a fungovala tu úplně jiná kulturní a společenská pravidla. Ve smyslu udržení obsahu (dialogů, problémů) a grafiky pohromadě Jack Keane jednoznačně vyhrává.

Dohromady třináct kapitol, dvě hratelné postavy, stovky předmětů, desítky nadabovaných dialogů, old-school hratelnost v krásné grafice – někomu to může znít jako rajská hudba. Mně ne. Neupírám Jacku Keanovi jistou dávku zábavnosti, která je ukotvena v animacích nebo řešení hádanek, ale s klidným srdcem hru odinstaluji a nevrátím se k ní, protože ze čtyřiceti procent nudila a neobstála by vedle Monkey Islandu nebo dokonce Ankhu. Na druhou stranu ti, co semelou každou novou adventuru bez pardonu, si mohou přidat k hodnocení dva body a očekávat druhý díl. Už se na něm pracuje...

Jack Keane
Windows PC

Co se nám líbí a nelíbí?

Lezení po skalách, vtipné animace a jistá originalita pro začínající adventuristy.
Přes koleno lámaný příběh, nepříliš vtipné dialogy, kleptománie.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama