Injustice 2 Recenze Injustice 2

Injustice 2

David Rozsíval

David Rozsíval

24. 5. 2017 11:30 15
Reklama

Jedna pěst zleva, druhá zprava, batarang mezi nohy a dávka z Batwingova kulometu jako bonus. Nejen ve světě videoher je jen málo více uspokojivých činností, než v roli Temného rytíře deformovat Supermanův dobrácký obličej. Autor Mortal Kombatu Ed Boon to se svým studiem NetherRealm pochopil už dávno, a od opatrných pokusů ve hře Mortal Kombat vs DC Universe, přes velmi slušný první díl Injustice, se posunul až ke hře, které se věnují následující řádky. Ke hře, která se může stát Monou Lisou bojovek, svatým grálem, jímž budou fanoušci poměřovat každou další přesdržkovanou, která v budoucnu přijde. Ano, až tak dobrá Injustice 2 je. A stačí k tomu relativně „málo“ – kopec obsahu, svěží nápady, pozornost k detailům a prvotřídní zpracování.

I AM BRAINIAC. I COLLECT WORLDS.

Dříve bychom se nápadu pořizovat bojovku kvůli kampani vysmáli, ale vývojáři z NetherRealm ve svých hrách dělají hodně pro to, aby nás smích přešel. Kampaň v Injustice 2 je našlapaná epická jízda, a i když její základní premisa je prostá jak Solomon Grundy, chemie mezi jednotlivými (anti)hrdiny, podpořená lehkonohým a svěžím scénářem, kvalitou dabérů a parádní animací obličejů, dělá z příběhové části strhující zážitek. Pravda, někdy jsou záminky, kvůli nimž se postavy rozhodují si vzájemně přeskládat lebeční kosti, trochu kostrbaté, většinu času ale naprosto rozumíte tomu, proč se to či ono děje a proč je v tom zainteresován právě ten či onen hrdina. Na bojovku si Injustice 2 dává docela práci s tím, abyste chápali, jaké jsou motivace jednotlivých aktérů, a potlesk si zaslouží i to, že jde o motivace, s nimiž se lze snadno ztotožnit.

Sladkobolné momenty, kdy se na place potkává Batman se Supermanem, patří bezesporu mezi nejlepší chvíle, které kampaň nabídne.

Pro to, abyste si kampaň druhé Injustice užili, sice díky jejím nesporným kvalitám nemusíte za každou cenu znát první díl, je ale pravdou, že bez alespoň letmé známosti s příběhem, který NetherRealm odvyprávěli v jedničce, si budete připadat jako Alenka v Říši divů. Proč je Superman v lochu? Kde je Joker? Proč je Robin nesnesitelným spratkem? No dobrá, to poslední vás asi nepřekvapí, ale i tak doporučuji se s dějem prvního dílu seznámit, než nakouknete do příběhu dvojky. Její synopse moc složitá není – Brainiac přiletěl zabít Supermana a u toho taky tak trochu zničit Zemi, když už je tady. Modří ale už vědí, že zatímco se hrdinové budou snažit dostat padouchovi na kobylku, budeme sledovat skutečné gros univerza Injustice – vývoj neutuchajícího sporu mezi Mužem z oceli a Netopýrem z Gothamu. Sladkobolné momenty, kdy se na place potkává Batman se Supermanem, patří bezesporu mezi nejlepší chvíle, které kampaň nabídne. Ke cti je též třeba jí přičíst, že ač je svým vyzněním veskrze temná, nikdy nesklouzává do deprese filmového DC univerza a nebojí se střídat momenty vážné i vtipné, a to s grácií, jakou jí mohou leckteré ryze příběhové hry jenom závidět. V průběhu kampaně vystřídáte velkou část z portfolia bojovníků, jímž se hra honosí a v několika kapitolách vás dokonce tvůrci nechají vybrat si, s kterým ze dvou nabízených ranařů chcete následující bitky absolvovat. V té úplně posledí vás pak čeká volba z nejzásadnějších, výrazně ovlivňující zakončení hry. Netřeba zastírat, že kampaň je ve skutečnosti takový prodloužený tutoriál, během něhož se na ploše circa šesti až deseti hodin jakž takž sžijete s ovládáním. Z častého střídání postav vám ale možná občas půjde hlava kolem, protože každá se ovládá trochu jinak a liší se nejenom aktivací speciálních, ale i základních útoků.

NEKONEČNO SVĚTŮ, NEKONEČNO MOŽNOSTÍ

Ve hře pro jednoho hráče ale patrně nejvíce času nestrávíte v kampani, ale v režimu Multiverzum, který zásadně zlepšuje koncept věží ze série Mortal Kombat a dělá z něj neskutečně návykovou zábavu. V Multiverzu máte neustále k dispozici určitý počet světů, které se průběžně odměňují – některé jsou k dispozici celé týdny, na vyřešení dalších ale můžete mít pouhých pár hodin. Každý svět obsahuje několik událostí, kterými myslíme postupné souboje s několika protivníky (přesně jako u zmíněných věží) a úkolů, které musíte splnit, abyste daný svět zachránili.

Často je jedním z těchto úkolů porážka silného bojovníka na dvacáté úrovni. Každá událost ale navíc může mít určitý modifikátor – od těch obyčejných, jako je třeba zvýšené udílení poškození nebo od začátku plně nabitý Super Meter, až po ty divočejší, jako jsou například padající meteority nebo plameny, postupně spalující bojovníka, který jako poslední inkasoval nějaký úder. Když k tomu přičtete fakt, že v některých ze soubojů můžete plnit bonusové úkoly a hra vám v ústrety vysílá nepřátele s různými kombinacemi předmětů, takže i kdybyste desetkrát za sebou bojovali s Batmanem, nikdy to nebude úplně ten stejný souboj, vyjde vám výsledek rovnice jasný. Režim Multiverza se rovná množství probdělých nocí.

UMÍ SE TO HRÁT I SAMO

Další režimy pak představují spíše sparing partnery pro režim Multiverza. Nechybí samozřejmě základní mač jeden na jednoho. Svoji zmínku si ale určitě zaslouží i trénink, v jehož rámci můžete protivníkovi navolit celou škálu chování – jak moc bude útočit, blokovat, uskakovat či používat speciální útoky, a řádně tak potrénovat i na ty nesložitější bitvy. A protože žijeme v době, kdy se hry občas hrají tak trochu samy, nechají vás tvůrci v Injustice 2 vybrat i trojčlenný tým, ovládaný umělou inteligencí, který můžete vysílat do útoků proti týmům jiných hráčů a nebo se podobným útokům bránit. Jde o docela šikovný způsob, jak zvýšit úroveň těm postavám, o které se vám moc nechce starat a už vůbec se vám s nimi nechce bojovat. Navíc ani odměny z tohoto režimu nejsou k zahození.

Zatímco ale na všech ostatních součástech hry autoři z NetherRealm důkladně zapracovali, lokální bitky se žádných veletočů nedočkaly.

Ve hře samozřejmě nechybí ani lokální hra pro více hráčů – kromě klasického souboje 1v1 nabízí i režim turnaje, kde můžete nastavit nejrůznější modifikátory. Zatímco ale na všech ostatních součástech hry autoři z NetherRealm důkladně zapracovali, lokální bitky se žádných veletočů nedočkaly, očekávejte proto zlatý žánrový standard, okořeněný možností využívat předměty. Jistou slabinu představuje menší počet arén, které jsou sice plné předmětů, jež můžete po protivnících házet, na pozadí kypí životem a umožňují i patřičně efektní přechody mezi dvěma arénami, ale z čistě kvantitativního hlediska to žádná velká sláva není.

SNIŽOVÁNÍ SEBEVĚDOMÍ JE V CENĚ

Překvapivě tak trochu ve stínu obsahem napěchované hry pro jednoho hráče stojí online multiplayer. Je to zčásti samozřejmě dané i faktem, že zlepšování výbavy a zvyšování úrovně postav nemá, alespoň tedy v bodovaných zápasech, žádný efekt, protože hra proti sobě staví charaktery na stejné úrovni. Ne ovšem hráče, což je první drobná výtka, kterou bych k online zápolení mohl mít – až příliš často potkává hráč protivníky, kteří jsou zkrátka nad jeho možnosti. A hra mu to ještě drze přiznává statistikou procentuální šance na výhru, kterou zobrazuje před každým střetnutím. Z vlastní zkušenosti můžu říct, že pokud se v téhle kolonce objeví jednociferné číslo, čeká vašeho hrdinu skutečný masokombinát. Online složka výmluvně ilustruje, že, veškeré serepetičky stranou, bojovky jsou stále o dovednosti hráče, nikoli jeho postavy, a někteří hrají jak z úplně jiné galaxie. Kdyby mi hra ale dopřávala častěji vyrovnané protivníky, a je mi jedno, jestli by je brala z řad batolat nebo hodně šikovných pand, byl bych s online složkou asi o něco spokojenější. Samotné zápasy ovšem probíhají bez větších problémů, čekací časy sice nejsou z nejkratších, ale nehty si u nich taky neukoušete a aspoň stačíte vychladnout. Přemíra emocí a snaha „to konečně zlomit“ totiž ve světě pětiprocentních šancí na výhru nebývá zrovna zárukou úspěchu.

Mezi nejhranější postavy v online hře patří už tradičně ty, které dokážou dokola spamovat útoky z dálky, jako je Green Arrow nebo Harley Quinn, a pak postavy, které vynikají svojí rychlostí, jako je (nepřekvapivě) Flash. Samozřejmě, zkušení hráči neváhají sáhnout i po jiných bojovnících, nejčastěji ale budete narážet na zmíněnou trojici. Střelným útokům se sice dá s úspěchem bránit, přesto ale se snahou držet si soupeře od těla slaví hlavně Arrow docela úspěchy. Stojíte-li na druhé straně barikády, je tento způsob boje dost frustrující. Uvidíme, jestli se metahra ještě pohne nějakým dalším směrem nebo do ní dokonce zasáhnou formou aktualizace vývojáři. Co se režimů týče, online multiplayer nabízí hodnocené a nehodnocené zápasy a kromě nich ještě režim King of the Hill. Vyhledávání oponentů pro nehodnocené zápasy a KotH můžete nechat buď na hře samotné, nebo si najít někoho skrze místnosti, které hráči připravili.

DOLEVA, DOPRAVA, ČTVEREČEK!

Soubojový systém stojí v Injustice 2 na dvou základních pilířích. Žonglování s protivníky a chytrém využívání ukazatele Super Meter. Žonglováním (tedy anglickým juggle combo) myslíme snahu udržet protivníka svými údery co nejdéle ve vzduchu a navázat tak co nejdelší kombo, zatímco je nepřítel bezbranný – dostat se z téhle neveselé situace totiž není moc jednoduché a je pro to potřeba využít část ukazatele Super Meter. Ten má čtyři dílky, které se postupně nabíjejí podle toho, jak moc dostáváte po čuni. Vyčerpáním jednoho dílku si můžete prodloužit kombo nebo posílit některé útoky, zároveň vyčerpání umožňuje zmíněné vzdušné úniky a pokročilé bloky. Kromě toho ale, stejně jako v prvním díle, můžete za vyčerpání všech čtyř dílků aktivovat superútok vašeho hrdiny, který je, kromě spousty uděleného poškození, spojen i s podívanou, která se jen tak neomrzí – třeba když jako Flash třísknete nebohým zlobivcem nejdříve do Sfingy, pak do T-rexe a pak ještě sama do sebe, nebo když jako Darkseid protivníka pošlete na nedobrovolný výlet kosmickou dálavou.

Injustice 2
i Zdroj: Hrej.cz

Kromě superútoků se však Super Meter používá i při takzvaném střetu, což je mechanismus, který také známe už jedničky – poté, co přijdete o první řádek životů, smíte s útokem střet vyvolat. Oba soupeři se pak zaklíní a z očí do očí si vymění nějakou štiplavou poznámku, zatímco hráči „vsadí“ určitý počet dílků ukazatele Super Meter. Vítěz pak buď udělí vyšší poškození nebo si naopak nějaké životy zregeneruje.

JSOU HRÁČI DOBŘÍ, ŠPATNÍ A PAK JSEM JÁ

Asi netřeba zdůrazňovat, že pokud neuváženě použijete super útok, budou vám vyčerpané dílky ukazatele Super Meter sakra chybět. Tím spíše, pokud svým super útokem minete nebo jej protivník zblokuje. Může pro vás pak být problém zvítězit ve střetu nebo uniknout z dlouhého žonglování, kdy s vaším hrdinou protivník mlátí o všechny zdi v místnosti.Za jediný problém, o nějž jsem zavadil v souvislosti s ovládáním, považuji skutečnost, že d-pad nezvládá zrovna pohodlně diagonální útoky, zatímco analog je až příliš citlivý, co se týče rozlišování směrů, což může vyvolávání komb a speciálních pohybů trochu komplikovat. Injustice 2 je ale jinak příkladem hry, kterou si bez problému užijí i naprostí amatéři a diletanti, jako je ostatně i autor recenze, jejichž postřeh už dávno zrezivěl a paměť není co bývala. Ti ale budou pouze klouzat po povrchu, zatímco skuteční mistři gamepadu se ponoří do hlubin komplexního systému, ovládnou načasování jednotlivých pohybů a stanou se přeborníky v hraní za každou z postav.

Kvituji, že se NetherRealm nedrží jenom provařených značek a sáhli i po méně známých hrdinech.

To bude práce na dlouhou dobu, protože ani na dostupných bojovnících Injustice 2 zrovna nešetří – nabízí jich rovných osmadvacet (s předobjednávkovým Darkseidem dokonce ještě o jednoho více), což je do začátku velmi slušná porce, a i když jistě ještě celá řada bojovníků přibude skrze placená DLC, už teď hráč nemůže mít pocit, že by byl obsah hry o něco ochuzený. Vrací se celá řada bojovníků z jedničky, někteří ale odpadli (často z příběhových důvodů) a místo nich nastoupila nová krev, jako je například Scarecrow, Brainiac, Blue Beetle, Firestorm nebo Black Canary. Kvituji, že se NetherRealm nedrží jenom provařených značek a sáhli i po méně známých hrdinech. Za každého bojovníka se navíc hraje tu trochu, tu hodně odlišně, a to i když si odmyslíme celou další vrstvu – totiž vylepšování hrdinů skrze předměty.

MÓDNÍ POLICIE ZASAHUJE!

Loot a bojovky? Prosím vás, kde to žijete, to nemůže fungovat, říkal jsem si. Může. A nejen to – ze systému progrese postav skrz vybavení se pro mě stal jeden z hlavních taháků celé Injustice 2 s faktorem návykovosti minimálně milion. Věc se má následovně – postava má na vybavení pět slotů, plus dva sloty na schopnosti, a změnit můžete samozřejmě i skin celého hrdiny. Vybavení má tři stupně – obyčejné, vzácné a epické. Každý předmět zlepšuje jednu ze čtyř statistik, přidává nebo alternuje schopnosti postavy. Zároveň je každý z předmětů omezen minimální úrovní, které musíte dosáhnout, abyste ty pěkné nové slipy mohli svému Supermanovi obléct. Samozřejmě přes kalhoty, jak už to supergerojové nosívají.

Hra na vás chrlí nové vybavení neustále. Všeobecně se Injustice 2 snaží vyšponovat pocit hráčovy satisfakce na maximum – pořád přibývají nějaké úrovně, ať už postavy nebo vašeho profilu, cukrátka v podobě lootboxů, kreditů a regeneračních žetonů, ale hlavně již zmíněných předmětů. To si tak říkáte, že dohrajete vybranou událost v Multiverzu a půjdete na kutě. Jenže hra, šibalka, vás odmění novou maskou pro vašeho hrdinu. No řekněte, nechcete ji hned vyzkoušet? Může vám také padnout skvělý předmět pro hrdinu, kterého ale nemáte na dostatečné úrovni – není to snad důvod se jej chopit a na požadovanou úroveň ho dotlačit? Hra tak skvěle motivuje k nespavosti, ale i k častému střídání herních stylů a samotných hrdinů, abyste je mohli ověsit tím nejlepším, co se právě teď válí ve vašem trezoru. Skutečnost, že předměty navíc mají nějaký skutečný (byť často nijak zásadní) efekt a nejsou jen na ozdobu, pak přenáší grindovací úchylku z akčních RPG do bojovek opravdu v plné parádě.

TEDA PANE BOONE, VY MĚ ROZMAZLUJETE!

Život v DC univerzu je jako bonboniéra – nikdy nevíš, co právě ochutnáš, a většinu předmětů vám tak hra nadělí skrze lootboxy, zde nazývané jako motherboxy. Nevím, jak vám, ale mně se tenhle způsob odměňování asi nikdy neomrzí, a to přesto, že většina získané výbavy je rovnou na vyhození – respektive směnu za kredity. Kromě toho jej ale můžete za regenerační žeton též vylepšit na úroveň, kterou má aktuálně daná postava, případně ponechat schopnosti a statistiky, ale proměnit vzhled na nějaký, který bude vašemu oku libý.

Injustice 2
i Zdroj: Hrej.cz

Ve hře jsou i mikrotransakce, ale netřeba se lekati. Za speciální měnu, kterou po velmi malých hrstech získáváte i prostým hraním, se nakupují pouze skiny. Existence mikrotransakcí tak nic nemění na faktu, že se šatníkem vašich hrdinů lze strávit bezmála tolik času, co v samotných soubojích.

KRÁSA, CO SE HÝBE

Nebudeme chodit kolem horké kaše – Injustice 2 vypadá skvěle, v některých momentech kampaně dokonce až fenomenálně. Místy skutečně odporné modely postav z jedničky (nejvíce si to tehdy odskákala Wonder Woman) jsou konečně minulostí, a právě postavy jsou tím, co druhý díl zdobí nejvíce. A kdybychom měli být ještě konkrétnější, musíme zmínit ztvárnění obličejů a jejich animaci, která je takřka bezkonkurenční. Oproti prvnímu dílu výrazně ožilo i prostředí, ve kterém si hrdinové rovnají fasády. Minimálně na PS4 se navíc hra hýbe bez sebemenších problémů, což je samozřejmě u bojovek zásadní záležitost.

Dabingu vévodí osvědčený Kevin Conroy, který musí jako Batman mluvit snad už i na vlastní ženu.

Specifická stylizace jednotlivých hrdinů sice nemusí sednout každému, ale jednak jde od prvního dílu zase o posun k lepšímu a jednak si přece jen vždycky můžete postavy převléknout do něčeho, co vám k nim bude padnout lépe.Hudební a zvuková stránka pak už jen podtrhuje skvělý dojem, což je zejména zásluhou vynikajícího dabingu, jemuž vévodí osvědčený Kevin Conroy, který musí jako Batman mluvit snad už i na vlastní ženu.

ŽÁDNÉ SMÍTKO NÁM NEUNIKNE

V Injustice 2 NetherRealm prokazují až neuvěřitelnou míru citu pro detail a snahu, jak hráčům zážitek zpříjemnit a zjednodušit. Ať už jde o úvodní fackovanou na obrazovce výběru hrdinů, jejich hlášky při nástupu do arény, přičemž pro každou kombinaci postav (a že těch kombinací je dost) jich mají autoři v záloze hned několik, nebo podrobné statistiky. Uživatelskému rozhraní se sice pár přešlapů nevyhnulo – například pravidla lokálních turnajů musí hráč z nějakého důvodu nastavit v options místo u turnaje samotného a velké množství různých měn a odměn může být matoucí, ale jinak si Ed Boon a jeho tým zaslouží jenom samá něžná pohlazení. Třeba za možnost během čekání v režimu King of the Hill trénovat ve zmenšeném okně s AI protivníkem. Nebo i za takovou drobnost, jako je snadný „mute“ otrapů, kterým do mikrofonu vzdychá kočka nebo mňouká dědeček (nebo i obráceně).

Injustice 2 je zkrátka jedním z těch projektů, u nichž tvůrcům jejich vášeň beze zbytku věříte. Je krásná, svižná, moderní, ale hlavně plná obsahu. 

Injustice 2
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Hodiny, dny a týdny té nejvybranější bojovkové zábavy, taková je Injustice 2. Krásně vypadá, skvěle se hraje a už teď doslova přetéká obsahem.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama