Imperator: Rome Recenze Imperator: Rome

Imperator: Rome

Adam Zámečník

Adam Zámečník

24. 5. 2019 14:05 4
Reklama

Po jedenácti letech od vydání strategie Europa Universalis: Rome se švédské studio Paradox Interactive zase vrací do období antiky. Spíš než pokračováním je Imperator: Rome důkladným přepracováním, ke kterému se přidávají prvky z dalších titulů zmíněného studia,  třeba simulace populace z Victoria II nebo důraz na jednotlivé osobnosti z Crusader Kings 2. To celé se kombinuje s důrazem na dobývání rozsáhlé mapy. I přes svou velikost je však Imperator: Rome až překvapivě povrchní strategií, která s každou další kampaní více nudí.

MOŽNOST PŘEPSAT DĚJINY

Na první pohled přitom Imperator: Rome vypadá zajímavě, a to i díky zvolenému historickému období a rozloze mapy. Přelom čtvrtého a třetího století před naším letopočtem je ideálním začátkem pro sledování vzestupu Římské republiky, roztříštění říše Alexandra Velikého do menších království vedených jeho nástupci a rozkvětu Maurjovské monarchie napříč Indií. Kromě těchto klíčových mocností si hráč může vybrat z různých keltských či skytských kmenů, drobných perských království a řady dalších zemí.

Imperator: Rome se bude líbit především hráčům s velkou představivostí a znalostí dějin — lze si tu pohrávat s alternativními scénáři a historií, ať už jde o obnovení zoroastrismu v Persii nebo sjednocení Británie keltskými kmeny.

Imperator: Rome se bude líbit především hráčům s velkou představivostí a znalostí dějin — lze si tu pohrávat s alternativními scénáři a historií, ať už jde o obnovení zoroastrismu v Persii nebo sjednocení Británie keltskými kmeny. Volba daného historického období je částečně omezující, a to kvůli nedostatku historických pramenů v regionech, které nedisponují dochovaným literárním bohatstvím starověkého Říma či Řecka. Přesto jsou historické nepřesnosti, jako je třeba užití novějších názvů oblastí, pochopitelné.

DALŠÍ KULTURA AŽ V DLC

Nelze si však nevšimnout nedostatečného rozlišení mezi jednotlivými kulturami. Na rozdíl od Crusader Kings 2, kde byly u jednotlivých kulturních skupin a náboženství popsány specifické události a mechanismy, hraje kultura v Imperator: Rome mnohem menší roli. S výjimkou výzkumu technologií a vojenské strategie, kde například „latinská“ kultura klade důraz na těžkou pěchotu a „perská“ zase na jízdu, jsou tu náboženské a kulturní rozdíly spíše vedlejší — často ve formě jiných názvů události s jinak vlastně podobnými výsledky.

Výjimkou je výběr mocností tohoto období, jako například Řím. Právě okolo něj se odehrává nejvíce unikátních událostí a rozhodnutí. Vzhledem k DLC politice studia Paradox Interactive lze bohužel čekat, že některé z kulturních skupin se pravděpodobně brzy dočkají zpoplatněných dodatků, bez kterých se bude Imperator: Rome zdát ještě prázdnější. Tento přístup je znát už z vydání „deluxeedice. Ta přidává obsah hry za Alexandrovy následovníky, přestože se jedná o klíčové historické mocnosti daného období. 

Na podobě politického systému závisí také další prvky, které ovlivňují jeho chod, ať už jde o „tyranii“ v demokracii, „legitimitu“ královského roku nebo možnost historicky předčasného prohlášení římského císařství

Hlavní rozdíly mezi jednotlivými říšemi tvoří především systém vládnutí a simulace politiky. Zatímco v Římské republice je nutné sledovat, která z politických stran zrovna ovládá senát a jaký je její názor k reformám nebo válce, v monarchii se hráč podobnými machinacemi zabývat nemusí. Na podobě politického systému závisí také další prvky, které ovlivňují jeho chod, ať už jde o „tyranii“ v demokracii, „legitimitu“ královského roku nebo možnost historicky předčasného prohlášení římského císařství. Přesto si je ale většina politických systémů navzájem příliš podobná. Výjimkou zůstává snad jen možnost hrát za kočovný kmen, kde se hráč může přesouvat po mapě říše a je motivován postupně svůj kmen rozvíjet. Také systém reforem a legislativy má často v jednotlivých společnostech podobné funkce, což jen umocňuje pocit stejnosti jednotlivých říší. Ani v Imperator: Rome se tedy komplexního zpracování nedokončených reforem bratří Gracchů hráči nedočkají.

OD KAŽDÉHO NĚCO

V každém z politických systémů je patrný vliv simulace jednotlivých osobností a rodin z Crusader Kings 2, kde každý generál, král nebo vojevůdce disponuje vlastnostmi určujícími některé z jeho dovedností. Na rozdíl od Crusader Kings 2 je tato simulace povrchnější.  Místo  absurdních příběhů o šlechtici posedlém ďáblem a spletitých rodinných intrik hrají postavy v Imperator: Rome vedlejší roli, která se převážně odvíjí od jejich schopností. Ve výsledku tu rody zastávají převážně nedůležitou funkci, která hře pouze dodává atmosféru. Nejzajímavějším prvkem simulace rodinných vztahů a motivací postav je hrozba občanské války, která dovede rychle rozbít hráčovu říši. Oproti skutečným dějinám Říma lze však vzpouře v Imperator: Rome předejít pomocí úplatků či upozadění neloajálních jedinců v politickém dění. Ve výsledku se z hrozby občanské války stává ne až tak výrazné riziko, jemuž se hráč pomocí zneužití herních systémů snadno vyhne.

Imperator: Rome
i Zdroj: Hrej.cz

Podobně jako v sérii Europa Universalis i Imperator: Rome využívá systém „mana points“. Jde o postupně přibývající body, které se následně odečítají za vykonávání různých činností — za výzkum, zvýšení „stability“ říše nebo oprávnění dobytí nového území. Čekání na nasbírání dostatečného množství bodů se stává jedním z hlavních mechanismů hry. Tento systém je však výrazně nevyvážený, zatímco bodů „oratory power“ není nikdy dost, bodů ve zbylých třech jednotkách má hráč až zbytečně moc. Využití tohoto systému upozorňuje na běžný problém v dalších historických strategiích studia Paradox Interactive, kde se pokus o zpracování historicky přesné mapy a důraz na zachycení atmosféry období pře s některými prvky hratelnosti.

Právě společenská hierarchie plní v Imperator: Rome důležitou funkci, která dotváří simulaci ekonomie, kultury a náboženství.

Imperator: Rome kromě využití mechanismů z Crusader Kings 2 a Europa Universalis využívá i simulace populace provincií z Victoria 2. Právě tento prvek je jedním z nejkomplexnějších mechanismů celé hry. V každé provincií, složených z několika menších oblastí, žije určitý počet obyvatelstva, který se dále dělí do jedné ze čtyř společenských tříd. Každá z těchto tříd, ať už se jedná o občany, plebejce, příslušníky kmenů či otroky, plní určitou roli, a právě tyto role musí hráč vhodně kombinovat. Zatímco občané tvoří výzkumné body a obchodují, plebejci jsou hlavním zdrojem jednotek hráčových armád. Společně s tím každá jednotka populace určuje i kulturu a náboženství jednotlivých oblastí, což dále dotváří jejich spokojenost s hráčovou vládou. Třídní rozložení provincií hráč může měnit pomocí dekretů nebo použitím „mana points, což může mít ale nečekané následky, kdy se rychlou asimilací kmenů zhorší ekonomika provincie. Právě nutnost udržovat společenskou hierarchii plní v Imperator: Rome důležitou funkci, která utváří simulaci ekonomie, kultury a náboženství.

VÁLEČNÉ TAŽENÍ

estože v strategiíchod Paradox Interactive je válka vždy klíčovou součástí hry, v Imperator: Rome jde přímo o střed hratelnosti. Každý z výše zmíněných prvků, ať už jde o osobnosti či simulaci populace, se v jednotlivých taženích projeví. Na rozdíl od série Crusader Kings boje v Imperator: Rome nevyžadují pouze početní převahu, důležitou roli hraje i volba vhodného generála, který armádu povede, a také vhodné složení vojska. I s poloviční armádou lze proto porazit většího soupeře, pokud ji vede dostatečně schopný generál a její vojska dokáží vhodně kombinovat taktické manévry. I když se veškeré boje odehrávají v pozadí dvou postav na mapě, jejich zpracování v Imperator: Rome je až překvapivě dynamické a komplexní.

Expanze hráčovy říše zároveň vyžaduje využití různých zdrojů, které je však nutné buď dovážet nebo verbovat své jednotky v provinciích, kde se zdroje vyskytují. Ve chvíli, kdy se z vás stane regionální mocnost, je proto důležité uvažovat nad zásobováním a výstavbou systému cest, který urychlí přesun jednotek ze zapadlých provincií. Proto ani tak nevadí omezený výběr typů jednotek, mnohem důležitější je totiž jejich využití, rozprostření v armádě a také jejich počet v oblasti. 

V porovnání s pojetím války je v Imperator: Rome překvapivě špatně zpracovaný koncept diplomacie.

V porovnání s komplexním pojetím války je v Imperator: Rome překvapivě špatně zpracovaný koncept diplomacie. Přestože je ve hře několik způsobů, jak v diplomacii přistupovat k jednotlivým zemím, a aliance dokáží ve vojenských taženích pomoci, po chvíli se z diplomacie stává druhotná součást války, která kromě utvoření koalice proti hráči není nijak důležitá. S tím souvisí i špatné zpracování umělé inteligence ostatních vládců, což kazí potenciál důležitých obchodních dohod. Namísto pečlivého vyjednávání je proto až příliš jednoduché dohodnout dovoz či vývoz určitých surovin, navzdory obavám protivníků z vaší expanze. Nelogické chování umělé inteligence v diplomacii se občas projevuje v samotných bojích, kde nepřátelská vojska jednají naprosto nesmyslně.

MALOVÁNÍ MAPY

Ani skvěle zpracování celé mapy, která je oproti starším titulům hezčí a přehlednější, nezabrání dojmu povrchnosti a nedokončenosti. Jak je běžné v hrách od Paradox Interactive, i Imperator: Rome oplývá řadou módů zobrazujících různé informace na mapě, odrážející zdejší kulturu, náboženství nebo diplomatické vztahy. Tyto možnosti však nijak nezlepší obecně povrchní hratelnost celého titulu, která kromě možnosti přemalovat celou mapu římskou červenou skrze vojenská tažení nenabízí dostatek propracovaných a unikátních prvků.

Imperator: Rome
Windows PC

Verdikt

Možnost vybudování starověké říše sahající až na Srí Lanku může vypadat přitažlivě, ve výsledku ale hráče nudí svou simulací politiky, nedostatečnou propracovaností jednotlivých kultur a jejich podobností nebo triviálním systémem diplomacie.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama