Immortal Planet Recenze Immortal Planet

Immortal Planet

Aleš Tihlařík

Aleš Tihlařík

3. 8. 2017 15:30 1
Reklama

Kdybych měl na prstech spočítat, kolikrát bylo ve spojení s ostatními hrami různých žánrů použito příměry „Dark Souls mezi plošinovkami, akcemi, simulátory aj.“, nestačil by k demonstraci mých výpočtů ani Akshat Saxena. Ono se ostatně není čemu divit, s králem žánru hardcore RPG se chce srovnávat každý. Avšak ne každý může z takového srovnání vzejít s hlavou vztyčenou. Když mi tedy v poště přistál klíč na další titul inspirovaný sérií od FromSoftware, oči se mi automaticky otočily v sloup. Další hra od nezávislých vývojářů, další příslib nekompromisní obtížnosti. Ale je to také další hra, které tato srovnávání spíše uškodí?

POLÁCI NEDĚLAJÍ JEN HNUSNOU ČOKOLÁDU A ZAKLÍNAČE

O polském studiu teedobleu pravděpodobně, stejně jako já, slyšíte poprvé. Jelikož ani Google není o moc moudřejší, vězte, že se na Immortal Planet podílelo celkem šest lidí. Nejznámějším z nich je Tomasz Waclawek, který v roce 2015 pod hlavičkou Devolver Digital vydal netradiční a poměrně kladně přijatou strategickou plošinovku Ronin. Pro kompletní uskupení teedobleu je však tento „milostný dopis Dark Souls“, jak hru sami nazývají, prvotinou. A nutno dodat, že na hře nějaký „amatérismus“ vůbec nejde poznat.

Místo detailní tvorby postavy a upravování jejích aspektů na vás čeká pouze výběr ze tří zbraní

Kdo však čeká opravdový klon Dark Souls, bude minimálně zpočátku zklamán. Místo detailní tvorby postavy a upravování jejích aspektů na vás čeká pouze výběr ze tří zbraní (kříženec meče a kopí, hybrid mačety a pily na dřevo a konečně štít měnící se na sekeru). Ty ale poměrně zásadním způsobem mění herní styl – zatímco se slabším „mečokopím“ můžete po nabití schopnosti útočit charge útokem, sekera, ačkoliv silnější, se musí ručně měnit na štít. To zajišťuje jistou variabilitu v soubojích, a pro někoho možná také důvod ke znovuhratelnosti. Následuje výběr reliktu, který vám lehce pomůže na vaší cestě (obdoba amuletu z klasických RPG) a po třech větách příběhu alou do světa.

TRABLE NESMRTELNÝCH

Vaše „nesmrtelná“ postava se probouzí z hibernace v husté síti podzemních chodeb, které jsou čirou náhodou taktéž obývané „nesmrtelnými.“ Jak vás asi napadlo, hra není o tom, popovídat si s každým z nich nad čajem a sušenkami o jejich požehnání, které je zároveň prokletím. Vaším úkolem je samozřejmě všechny vyvraždit a pokud možno moc neumírat. Přičemž první ze zmiňovaných poslání je obtížné, to druhé takřka nerealizovatelné. Totiž čas, který tvůrci ušetřili na takřka neexistujícím příběhu, byl vložen hlavně do soubojového systému. A budete je za to milovat i nenávidět.

Právě soubojový systém je oblast, kde si Immortal Planet ze svého vzoru bere nejvíce a přidává i něco dalšího k dobru. Není totiž založený na nekonečném rubání, jako spousta podobných titulů, ale spíše na vyčkávání a učení se vzorců, jak už to znáte z již tolikrát omílaného Dark… vy víte odkud. Jak sám tvůrce vyzdvihuje, hlavní veličinou je v boji nikoliv síla či vitalita, ale výdrž. A to jak ta vaše, tak protivníkova. Ta je znázorněna ukazatelem nad jeho hlavou a máte možnost jí využívat – když jí má soupeř málo, lze jej pomocí základních či dokoupených schopností slušně odrovnat, občas dokonce instantně. Zcela upřímně jsem ve hře snad dosud nezažil takový pocit satisfakce, jako když tuhého protivníka oberete kouzlem o veškerou staminu a shodíte jej dolů z plošiny bez nutnosti souboje.

VYDRŽ, PRŤKA, VYDRŽ!

Od výdrže se odvíjí vaše schopnost blokování, útočení a pohybu celkově. A jelikož jí věčně budete mít málo, záleží na ní také váš psychický stav, případně fyzický stav předmětů ve vaší bezprostřední blízkosti. Podceníte základního protivníka? Zemřete. Dostanete se do obklíčení? Zemřete. Netrefíte protivníka při pokusu o jeho sražení? Spadnete. A zemřete. Máte poslední kousek života a doufáte, že ve variaci na truhlu najdete tolik očekávaný léčivý lektvar? Vyskočí na vás silný nepřítel. A zemřete.

Ale objeví se i případy, viz výše zmíněné spadnutí z mapy v nejméně vhodném okamžiku, kdy budete chtít samou radostí ukousnout kabel od gamepadu či klávesnice a použít jej místo žvýkačky.

Stejně jako v případě her od FromSoftware bude umírání nejčastěji zapříčiněno vaší chybou, typicky neuvážeností a ukvapeností. Ale objeví se i případy, viz výše zmíněné spadnutí z mapy v nejméně vhodném okamžiku, kdy budete chtít samou radostí ukousnout kabel od gamepadu či klávesnice a použít jej místo žvýkačky. Smrt ale samozřejmě neznamená úplný konec. V každé oblasti se nachází jedno místo, ve kterém máte svoji hibernační komoru. A okolo tohoto místa se točí veškeré dění – v něm se totiž levelujete a respawnujete.

Immortal Planet
i Zdroj: Hrej.cz

První jmenované probíhá v klasickém duchu, za zkušenosti získané v boji investujete bodíky do síly, agility, výdrže, síly vůle a inteligence. Tyto vlastnosti přímo ovlivňují vaši bojeschopnost, veškeré statistiky jsou přehledně znázorněny v menu hry. Z nich by člověk mohl jednoduše nabýt dojmu, že třeba inteligence je naprosto zbytečná, protože ve statistikách nemá takovou váhu. Nasbírané bodíky tedy systematicky vráží jinam a pak se diví, že všechna další později nalezená kouzla mají nastavenou minimální hranici inteligence a bez jejich používání se stává těžce nekonkurenceschopným. Ale ne, že by se mi to stalo. RPG systém není nikterak robustní, hra vám však k němu nepoví vůbec nic, ostatně jako ke všemu. Vzhledem k tomu, že rozdělení schopnostních bodů nelze žádným způsobem resetovat, může se tento nedostatek informací lehce stát problémem.

REPETITIO EST MATER FRUSTRATIONEM

KOUZLO SILNĚJŠÍHO MEČE?

Nedílnou součástí hry jsou také kouzla a speciální předměty. Na triggery a bumpery si můžete namapovat celkem čtyři schopnosti, po dvou z každé kategorie. Zatímco jednu pozici si pro sebe určitě uzme lékárnička, u dalších se bude obsazení měnit dle vaší strategie. Kouzla, jakožto i zbraně a ostatní předměty, si můžete koupit u zmrzlého alchymisty, a představují opravdu veliké ulehčení hry. Pokud se se hrou budete prát, dejte se na kouzlení, pro větší výzvu však ruce pryč!

Ale zpět k hibernační komoře a systému umírání. Po smrti se člověk objeví v ní, samozřejmě bez nasbíraných zkušenostních bodů. Ty zůstanou na místě jeho skonu a je jen na něm, jestli se pro ně vrátí nebo ne. Přemýšlím, kde to asi tvůrci odkoukali. Resp. takhle, on by se člověk pro ně vrátit chtěl, problém je v tom, že se smrtí se respawnuje veškeré tvorstvo, a tak se může velice jednoduše stát, že nedojdete ani tam, kde jste zemřeli. Celá oblast se obnovuje také po každém vylevelování. To vám nepřijde jako dobrý nápad poprvé, podvanácté už budete polské tvůrce za toto rozhodnutí opravdu proklínat. A navíc vám zmizí pracně nasbírané lékárničky – ty na místě skonu nepochopitelně nezůstávají.

V důsledku neustálého umírání a vracení se zpět si lokace projdete křížem krážem snad stokrát, pořád bojujíce se stejnými potvoráky, což se již po pár desítkách minut stane otravnou a frustrující záležitostí. S postupem hry se tyto lokace stávají stále komplexnějšími, člověk se ale začne ve spletitých uličkách ztrácet – určitě by bodla alespoň orientační mapa.

PĚKNÁ, ŠÉFE!

Častou frustraci se Immortal Planet daří alespoň částečně zmírnit výborným audiovizuálním zpracováním. Grafická stránka připomíná od úhlu kamery až po stylizaci hry od studia Supergiant (Bastion, Transistor). Na rozdíl od nich ale variabilita lokací není tak pestrá. Máte pocit, že pořád procházíte ty stejné kulisy, jen jsou nabarvené do jiných odstínů. Hudba se na druhou stranu vyloženě povedla, jednoduché linky výborně dotváří poměrně hutnou atmosféru hry. Ve velmi omezeném počtu se vývojářům podařilo vytvořit opravdu hezkou hru, která nic neztrácí na největší kapacity v oboru – kupříkladu zpracování menu a HUDu by mohlo sloužit za příklad i mnohem větším studiím.

A vás vlastně taky bude méně mrzet, když v záchvatu vzteku zničíte gamepad, místo například klávesnice v notebooku.

A vyzdvihnout musím také technickou stránku. Ačkoliv jsem hru recenzoval z verze, která nebyla úplně finální, nenarazil jsem v průběhu testování na žádný bug, padání, záseky, dokonce ani prolínání textur. Bonusem pak je, že si bez problémů zahrajete i na integrovaných grafických kartách v noteboocích, tak nízké jsou hardwarové nároky. Takřka nutným vybavením je však gamepad – jak upozorňují sami tvůrci, na klávesnici není Immortal Planet stavěná. A vás vlastně taky bude méně mrzet, když v záchvatu vzteku zničíte gamepad, místo například klávesnice v notebooku. Jen je škoda, že si ovládání, stejně jako ostatně cokoliv kromě vibrací gamepadu a vertikální synchronizace, nelze přenastavit k obrazu svému.

KDYŽ CHCETE OD ŽIVOTA VÍCE

Pokud by se někomu zdálo, že jsem v textu zapomněl na notorické masochisty, kteří mají všechny hry od FromSoftware projeté na taneční podložce i kytaře z Rock Bandu, mám cenné informace i pro vás. Pokud by vám hra sama o sobě přišla jednoduchá, je možné ji po jejím dohrání spustit v Nightmare módu. A pokud hry neradi dohráváte dvakrát, určitě vás potěší i v základní hře přítomné challenge, které vás vhodí do arény a pustí na vás tolik protivníků, že můžete umíráním strávit libovolně dlouhý čas. K úspěšnému dokončení těchto výzev je pak často potřeba grindu. To už se z Immortal Planet pomalu stává takové malé Diablo, díky poněkud těžkopádnému a nepříliš zábavnému soubojovému systému vás ale farmaření nebude dlouho bavit. Za odměnu však dostanete jeden uzdravovací lektvar navíc nebo zlepšení viskozity krve (lektvar doplní větší porci zdraví), což se v pozdějších fázích hry opravdu hodí.

Immortal Planet
i Zdroj: Hrej.cz

Poslední informací, kterou vám dlužím, je herní doba. Ta se markantně liší zejména na základě schopností hráče. Pokud máte „souls-like hry“ najeté a tento žánr vám není cizí, můžete si na mrtvole posledního bosse zatancovat již za nějakých šest až osm hodin. Hráčům, kteří nápis „You died“ nikdy neviděli ani z rychlíku, však počin studia teedobleu hravě zabere i dvojnásobek času.  

Immortal Planet
Windows PC

Verdikt

Immortal Planet je velmi solidním počinem pro všechny milovníky výzev a sebepoškozování. Vypadá i zní krásně a má své kouzlo, zvláště pro nadšence do tuhých soubojů. Postupná nálož frustrace a repetitivnosti však není pro každého.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama