I-Fluid

Představte si, že jste malá kulička, kapka vody, která nemá nic lepšího na práci, než kutálet se po kuchyňském stole. Občas skočí na lžičku, z ní do misky plné rajčat a pak přeskočí na rozkrojený pomeranč, nacucá se vodou a pak se vesele vydá na další cestu tajemnými zákoutími neprozkoumané kuchyně.

I-Fluid navazuje na klasické hry s kuličkou v hlavní roli, jako byla slavná Marble Madness na arkádových automatech v roce 1984. Francouzští vývojáři Exkee si tento motiv procházení kuličkou neznámým prostředím vypůjčili a na něm postavili svůj originální koncept kapky, která (je samozřejmě z vody) má spoustu starostí, jak si svou konzistenci udržet a přitom se ve zdraví dostat na určité místo nebo splnit daný úkol. Za geniální považuji právě to, že kapka je věc nestálá, malinká, slaboučká, stačí se jen dotknout savého povrchu nebo spadnout z větší výšky či nechat se odfouknout ventilátorem a je po kapce. A vy začínáte znovu. Klasický herní princip, kdy stojíte jako hrdina proti určitým nepřátelům, je zde krásně přetaven do jednoduchého a prostého: vy jako kapka oproti věcem, které lze najít doma v každé kuchyni. Sušenka, kostka cukru, lepící páska, plotna, pánev, vařečka...

A aby to bylo úplně jasné, ukažme si to na konkrétním příkladu. Začínáme na stole, kde je poházena řada tužek a kancelářských svorek. Některé svorky nám zabraňují v cestě. Musíme se dostat na pravítko, kterým se zase dostaneme dále. Takže je potřeba svorky odstrkat, ale to není jen tak, protože co zmůže maličká kapka vody? Ale po chvilce to přeci jen jde. Uf. Po pravítku se jako na houpačce zhoupneme a rychle přeskočíme na úhloměr, protože kdyby se nám povedlo přistát na papíře? Kapka by se vsákla a my bychom mohli začít znovu. Ale i když se žádnému savému materiálu nepřiblížíme, stejně tak se po cestě kapka dotýká věcí a povrchů, už jen tím, že po nich klouže a ty ji o trochu vody připraví. Proto z úhloměru přeskočí na rozkrojené jablíčko, a to nám kapku pěkně posilní – nacucá (ovoce a zelenina je zdravá!). A taková silná a větší kapka je lépe ovladatelná než malá a slabounká.

Tohle všechno by nebylo možné bez propracované fyziky. Spousta dnešních her využívá výkonu současných počítačů jen pro hezčí grafické ztvárnění, ale I-Fluid by nefungovala, pokud by pravítko nemělo svou váhu, stejně jako meloun nebo rajče, co se kutálí po stole. Ovšem nejdůležitější je samozřejmě kapka samotná. Ta když spadne z trochu větší výšky, rozkápne se na několik malých kapiček; a pokud je rychle neposbíráte? Budete se muset smířit, že část cesty poputujete jen s maličkou, hůře ovladatelnou kapičkou. Propracovaná fyzika také dává hře možnost řešit úkoly hned několika způsoby. Např. máme za úkol dostat oříšek z kůry od pomeranče. Jak to uděláme? Buďto můžeme na kůru shodit nějaký předmět a oříšek se společně se slupkou skutálí na stůl anebo s kapkou skočíme do slupky a s lehkou pomocí odstředivé síly a gravitace kapkou kroužíme po obvodě slupky, ta se roztočí tak, že posléze oříšek vypadne sám. A to je jen malý příklad, samozřejmě už jen jednoduchá věc, dostat se tam a tam, na konec levelu, se dá vyřešit několika způsoby.

Aby se však takový základní herní princip nestal příliš stereotypním, vývojáři si na nás přichystali řadu překvapení, ke kterým se dostáváme, jak postupně procházíme úrovněmi. Těch je 15 (plus dva další herní režimy – hra na čas a hledání okvětních lístků). Předně ze začátku s kapkou nemůžeme provádět moc věcí, jen se pohybovat. Postupně se ale naučíme skákat, i dvojitým výskokem (pozor ale na pád z výšky!), pak budeme moci šplhat po předmětech směrem vzhůru a tím se nám zpřístupní řada cest, ke kterým bychom se dříve nedostali. V pozdějších levelech budeme dokonce i moci ovládat menší předměty, jako je rajče! Na které kapka naskočí, malými kapičkami se rozleze po obvodě rajčete a vy místo kapky koulíte s celým rajčetem! Stejně tak nápady v jednotlivých levelech často překvapí svou invencí. Jako by se vývojáři nejprve zamysleli nad vlastní kuchyní a tam si řekli, co by bylo tak zajímavé pro hru? Sem dáme pánvičku, sem misku a tady paraplíčko zapíchnuté do jahody, kteroužto jahodu bude mít hráč za úkol dostat do misky? Ale jak? Umístíme ji před rozpálenou plotnu, a jakmile se hráč s paraplíčkem k plotně přiblíží, horký vzduch jej společně s jahodou vznese do výšin a do misky pak doplachtí. A takových hezkých momentek je ve hře spousta a řada z nich vás mile překvapí.

Co by možná někomu mohlo dělat problémy, je ovládání. Je potřeba si zvyknout na ovládání kamery, kterou kontrolujete myší. V jiných hrách se často stává, že kamera není přesně taková, jakou by si hráč představoval, kdežto v I-Fluid je tomu naopak. Abyste se vám hra dobře hrála a neměli jste velký problém někam s kapkou přeskočit, po nějakém povrchu se vyšplhat, je vyloženě potřeba zoomovat a pohybovat s kamerou do určitého úhlu, jak vám to nejlíp bude vyhovovat. To ostatně platí i pro samotnou hratelnost. Jelikož řada úkolů neurčuje, jakým postupem se k jejich řešení dostat, je zase potřeba trochu důvtipu, logického myšlení, stejně tak mít trpělivost.

Hra není příliš náročná na výkon počítače, a to i přesto, že i na nejnižších detailech vypadá moc pěkně. Oproti jiným podobným hrám, které se snaží na hráče působit uměleckým dojmem (např. Flower na PS3), jde Pcčkový I-Fluid cestou až k fotorealismu. Ačkoli je grafika barevně stylizovaná, tak celé ztvárnění v některých momentech působí, jako byste se dívali na fotku kuchyně, ovoce, nádobí, karet, ryb atd. Myslím, že je to velice příjemná změna, i když někomu právě realismus nemusí vyhovovat. Protože jestli jste z podobných her zvyklí na působení na hráčovy emoce (hudbou, zpracováním, myšlenkou), tak to zde rozhodně nenajdete.

I-Fluid si nehraje na žádné hlubší poselství, nesnaží se v hráči vzbudit hlubší dojem. Jedná se ale o skvěle zpracovanou a nápaditou hru, která už tu dlouho, zvláště na PC, nebyla. A jestliže si na konec řekneme, že I-Fluid se dá v obchodě pořídit přibližně za 200Kč? Tak si myslím, že netřeba nic dalšího řešit!