Hunt: Showdown PS4
i Zdroj: Hrej.cz
Hunt: Showdown Recenze Hunt: Showdown PS4

Hunt: Showdown PS4

David Plecháček

David Plecháček

21. 4. 2020 09:00 1
Reklama

Kdybych byl herní vývojář, začínal bych zřejmě tento článek následujícími slovy: „CryEngine stojí na konzolích za starou bačkoru.“ Protože ale herní vývojář nejsem a těžko mohu rozlišit zjevné nedostatky samotného enginu od neochoty vývojářů, můžu jen odkazovat na své pozorování a dedukci, z níž plyne, že problémy s CryEnginem nevidíme na konzolích poprvé. S portem Hunt: Showdown je to ale po dlouhé době, kdy s ním pracovali autoři nejpovolanější – tedy samotný Crytek. A jelikož ani ten svou práci nezvládl...

MŮJ DRAHÝ ENGINE

Zhruba před dvaceti lety dali tři bratři Yerliové své hlavy dohromady a řekli si, že založí nové herní studio. To do dnešního dne nese název Crytek. Prvních pět let se pokoušeli uhranout veřejnost se svým nástrojem na tvorbu videoher – a lapil se Ubisoft, s nímž se Cevat, Avni a Faruk Yerliové dohodli na tom, že svůj benchmark X-Isle rozvedou do celé hry, čímž vznikla slavná série Far Cry. Svého času byla dostupná jen na PC, stejně jako další hra, na níž Crytek spolupracoval pro změnu s EA – Crysis. Ani CryEngine 2, který pomáhal stvořit dechberoucí scenérie za cenu roztaveného křemíku na vašich grafických čipech, nepodporoval konzole, na ty se Crysis podívalo až o dlouhé čtyři roky později s tím, že jej Crytek musel přenést na novou verzi enginu. Pak jednoduše následoval CryEngine 4, který přinesl podporu aktuálních konzolí, a od roku 2016 máme novou verzi, CryEngine 5.

Ještě před tím, než začnete řešit, jestli je novinka zábavná, atmosférická, nebo snad vizuálně odpudivá (jakože u všech věcí si můžete odpovědět: Ano), vás trkne do očí, že je prostě zvláštní a neohrabaná.

Recenze Hunt: Showdown není o technologii, která ho pohání, nebo by spíše neměla být. Vývojáři ale měli tři verze na to, aby svůj nástroj upravili tak, aby jakákoliv hra mohla běžet bezproblémově jak na Xboxu One, tak PlayStationu 4. To se ale, opakovaně, nedaří. Dosud jsme hráli povětšinou konzolové porty z CryEnginu 4, i když si jej tvůrci mohli upravovat, jak chtěli. Kingdom Come: Deliverance mělo své problémy především kvůli enginu, který hře nevyhovoval. Odmyslíme-li si chyby, především na základních konzolích bylo ovládání na gamepadu toporné, prkenné a rozhodně ne plynulé. Nedávno jsem dohrával Prey – i vývojáři z Arkane se rozhodli pro německou kvalitu. Prey se mi vesměs líbilo, ale gameplay, minimálně co do ovládání a schopnosti trefovat relativně rychlé mimiky, taktéž nebyl ideální. Konzolová verze Sniper: Ghost Warrior Contracts selhává v určitých momentech v optimalizaci, ale opakovali bychom se, že se rozhodně s gamepadem nehraje tak plynule, jak bychom si přáli.

Všechny hry spojuje jedna věc. Dloooouuuuhéééé a tááááhléééé pohyby. Jakmile chcete po hlavních hrdinech, aby se podívali jinam, doslova zorný úhel tlačíte svýma očima dál, protože se očím vaší postavy nechce podívat jinam. Problém se nachází někde mezi analogem a hrou, čili je vlastní jen konzolím a PC verze jím nijak netrpí. Hunt nicméně disponuje jako jedna z mála her CryEnginem páté generace a kde kdo by mohl doufat, že situace bude v tomto bodě odlišná. Jenže ona není. Ještě před tím, než začnete řešit, jestli je novinka zábavná, atmosférická, nebo snad vizuálně odpudivá (jakože u všech věcí si můžete odpovědět: Ano), vás trkne do očí, že je prostě zvláštní a neohrabaná. Což je z mého pohledu ta největší výtka konzolového portu atmosferického Huntu.

POJĎ SEM, KAM JDEŠ

Pokud nad Hunt: Showdown přemýšlíte a máte možnost hrát ho na PC, můžete a já vám hru bez výhrad doporučím. PvPvE titul v sobě mísí jak nepřátelské prostředí, tak protihráče, kteří vám chtějí kořist vzít, utéct s ní do bezpečí, a vás pro jistotu cestou odpravit. To, samo o sobě, dává Huntu jedinečnou atmosféru a vědomí, že nebezpečí čeká na každém rohu. Zasazení do devadesátých let 19. století taktéž dělá své – ať už jde o monstra nebo ne zrovna spolupracující konkurenci, se vším si musíte poradit s revolverem, opakovací puškou, nebo třeba dvouhlavňovou brokovnicí. Vážit musíte každý náboj, nabíjení trvá věčně a vaše životy mizí raz dva. Není divu, že tak neotřelá hra lákala i mě, navíc je od studia, jehož tvorbu mám už od původního Far Cry v oblibě. O to větší je port zklamání.

Jakmile si Hunt na konzoli zapnete, nenechá vás si ji užít. To, že se načítací obrazovkou zapíná samotné menu, na to si člověk zvykne. Jakmile vás přivítá podmanivá hudba hlavní nabídky, na předchozí minutu strávenou u pozvolně nabíhajícího loadingu rychle zapomenete. Pak vás bude čekat stejně tak dlouhé načítání číslo dva, tentokrát do samotné hry – a to už je trochu otravné - abyste se ocitli v rámci tréninku na jedné z map, podívali se po okolí a okamžitě si řekli, že tady něco nehraje. Možná že pohyb kamery bude připadat zvláštní jen mně, třeba vám nebude vadit, že sotva trefíte vrata od stodoly, která stojí pár metrů od vás, a třeba si i po několika hrách zvyknete; pokud vás ale nevykolejí tohle, vykolejí vás grafická podoba hry. Ta se dá dobře přirovnat třeba k PUBG. Hunt ve své verzi na PS4 vypadá stejně budgetově. Když PUBG vycházelo, také jsme měli pocit, že vývojáři nemají dost peněz na to vytvořit vizuálně podmanivou hru, a v případě Huntu mám ten samý pocit. V dálce vidíte stromy, jejichž vzezření spočívá jen o několika 2D modelech umístěných do kříže. Absolutně nic není rovné, na základní PS4 chybí sebetriviálnější anti-aliasing stejně jako snaha o zachování detailů.

To je vizitka společnosti, která se naopak pyšnila hrami s dokonalou technickou stránkou. Hry od Cryteku vždy sloužily jako benchmark, tato doba je ale pryč. Hunt dokáže být doma, na počítačích, neskonale krásnou hrou. Na konzolích, s nimiž si CryEngine nikdy moc netykal, ale dělá vývojářům spíše ostudu. Těžko říct, co za to může, jestli fakt, že je Crytek dlouhé roky v rozkladu a už dávno nepatří ke studiím, od nějž bychom čekali hry jako od AAA produkce, nebo to, že CryEngine a PS4 a Xbox One nejdou úplně dohromady. Na výsledku se zřejmě podepisuje obojí.

TAKOVÁ ŠKODA...

Ve výsledku ale o mnoho víc kritizovat nelze. Samotný námět je dostatečně neokoukaný na to, aby vás k sobě přitáhl. Akce je natolik svérázná, že vás možná dříve či později přiměje Hunt tak jako tak pořídit, i přes očividné nedostatky, které vás budou v průběhu hraní štvát. Fakt, že v každé hře můžete přijít o svého lovce a dalšího si budete muset pořídit, vás bude držet přikované u obrazovek dlouhé hodiny. O to větší je ale škoda, že se port tak hrubě nezdařil. Možná ze mě mluví zklamání. Hunt: Showdown je totiž opředen názory, že jde o skrytý a nedoceněný klenot. Fakt, že byl dosud k dispozici jen na PC a v rámci preview na Xboxu One tomu nepřidal. Plnohodnotné vydání na konzolích mohlo být momentem, kdy se o hře začne mluvit a ona se tak vetře do povědomí široké veřejnosti a ta si k ní najde cestu, byť třeba po čase, tak jako se to povedlo Rainbow Six Siege, nebo jiným hrám s podobným příběhem.

Hunt není pro každého a v kombinaci s dosluhujícím hardwarem je skupina potenciálních hráčů ještě menší. I když ale skřípu zubama a nadávám na vzhled hry kudy chodím, nemůžu říct, že bych se nebavil.

I přes slova rozčarování to Huntu stále ze srdce přeju. Svou atmosférou se mu totiž vyrovná jen málokterá hra a je vidět, že v Německu stále videohry dělat umí. O kvalitách celého konceptu se můžete dočíst i v Radkově recenzi, jehož povídání člověka dokáže spolehlivě nahlodat, stejně jako text samotný. Nedivím, že jsem kouzlu hry nepropadl jen já, ale například i Zdeněk, který se s vámi níže podělí o své zkušenosti z PlayStationu 4 Pro, které mohou být diametrálně odlišné než ty mé. V Huntu více než kde jinde platím daň za neochotu přejít na mezigenerační stupeň a namísto toho hodlám čekat až na generaci úplně novou. Sám sebe se ptám, jestli by Crytek neudělal lépe, kdyby s vydáním počkal až tam. Vím, že launchové hry ztratí tak trochu význam v momentu, kdy bude dostupná kompletní knihovná z Xboxu One a na PlayStationu doufejme velká část té z PS4, ale kdyby Hunt čněl nad ostatními na nové generaci se svou dechberoucí grafikou, kterou dokáže na PC vyčarovat, nebylo by se o čem bavit a okamžitě bych vás hnad do obchodů a nabádal k pořízení.

Teď spíše nabádám k obezřetnosti. Hunt není pro každého a v kombinaci s dosluhujícím hardwarem je skupina potenciálních hráčů ještě menší. I když ale skřípu zubama a nadávám na vzhled hry kudy chodím, nemůžu říct, že bych se nebavil. Je o mně známo, že obsah v mém případě velice často převáží prakticky nad jakoukoliv formou, takže dokážu přivřít oči nad nejrůznějšími věcmi, a dokážu to i tentokrát. Na klasické původní konzoli PlayStation 4 ale hrajete tu nejhorší možnou verzi, která si vybírá svou daň. Do každé jiné větší hry budete vstupovat s tím, že je oproti Huntu hotovou běloskvoucí labutí, a je otázka, než vás jejich pera neuchvátí a vy se k Huntu definitivně otočíte pro určitou povrchnost zády. Nikdo se vám ale nemůže divit.  

ZDENĚK PUDIVÍTR: ZÁŽITKY Z PS4 PRO

Stává se mi to jen výjimečně, ale jednou za čas narazím na hru, která mě hned po několika vteřinách sledování traileru okamžitě zaujme. Hutná potemnělá atmosféra Hunt: Showdown měla právě takový půvab a byl jsem velice potěšen, když se na mě po zapnutí hry jako mávnutím kouzelného proutku přenesl v plné parádě. Přitažlivá kombinace boje s ostatními hráči a počítačem ovládanými nepřáteli na mě skvěle zafungovala a díky dobře navrženým herním mechanismům a široké paletě zbraní nabízí spoustu rozdílných přístupů ke každé hře, takže jen tak neomrzí.

Verze pro PlayStation 4 vychází jako poslední, a tak není divu, že v hratelnosti lze větší díry hledat jen těžko. Technický stav na druhou stranu trochu zaostává. Než se rozezní podmanivá melodie v menu hry, budete muset přečkat poměrně dlouhé načítání. To by asi tolik nevadilo, kdyby načítací časy mezi jednotlivými hrami byly už jen záležitostí několika vteřin, což ale nejsou. Úroveň grafiky na PS4 Pro nabízí dostatečnou úroveň detailů, stabilní framerate a rozlišení 1440p, což je ve velkém kontrastu s rozmazanou verzí pro starší PS4.

Hra má poněkud tužší ovládání, které ale k celkově pomalejšímu tempu hry a soubojů dobře sedí, fanoušci Call of Duty asi budou hledat zábavu jinde. Je celkem škoda, že Hunt: Showdown nenabízí větší množství nepřátel, především bossů, kteří jsou ve hře v tuto chvíli jen tři. Zatím mi to rozhodně nevadí, ale pravidelní hráči už musí mít dotyčnou trojici hodně okoukanou. To ovšem nemění nic na tom, že základy hry jsou pevné jako skála a při troše péče může Crytek obsahově hru postupně doladit. Na druhou stranu hra strávila v early accessu dostatečně dlouhou dobu na to, aby byla i po této stránce o něco bohatší. Přesto se za mě jedná o velice povedený a originální titul s pohlcující napínavou hratelností, kterému k dotažení do dokonalosti příliš nechybí.

Hunt: Showdown
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Neváhal bych ani minutu a vedle verdiktu by kvůli technickému stavu svítilo 2/5. Jenže pak jsem v Huntu trávil víc času, a víc... a víc... a ta hra je prostě pořád po čertech dobrá.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama