Hitman: Episode 3 - Marrakesh

Staň se nájemným vrahem! Poznáš svět! Drahé obleky, rozsáhlý zbraňový arzenál, letenky první třídy! A nepříjemné svědomí můžeš utopit v prvotřídním alkoholu nebo rozházet s kurtizánami. Tak takhle nějak bych si představoval náborový leták do Agentury, ve které pracuje naše vykutálené číslo 47. Minimálně ta pasáž s poznáváním světa tedy sedí dokonale. Po sexy moderním pařížském lesku i bídě přehlídkových mol a příjemně lenivé středomořské atmosféře slunné Sapienzy si tentokrát Hitman vybalí svůj kufr v notně třaskavém prostředí marocké Marrákéše. Krémový letní oblek nasadit a jdeme na to, práce nepočká a zase toho máme na starosti víc.

EXTRÉMNÍ SITUACE, EXTRÉMNÍ ŘEŠENÍ

Agent 47 doráží do Marrákéše v situaci, kdy část města připomíná spíše sud se střelným prachem, pod kterým by stačilo jen škrtnout a veselý státní převrat bude na světě. Zlotřilý slizký bankéř mazanou operací v mžiku obral většinu obyvatelstva o úspory a rozlícený dav na něj nyní čeká před švédskou ambasádou, kam se ukryl s vidinou bezpečí před veřejným lynčem. O kus dál v opuštěné škole kuje pikle vysoko postavený armádní důstojník, vidouc v nastalé situaci ideální příležitost k zamíchaní mocenskými kartami ve svůj prospěch. Vaším úkolem tedy bude oba pány nenápadně odpravit a tím zamezit eskalaci situace do nepředvídatelných extrémů.

Marrákéš, to je jedno velké vražedné hřiště, v jehož uličkách je lehké se ztratit, ale také tam můžete s trochou nadsázky naplánovat sto a jeden způsob infiltrace, exterminace a extrakce.

Hned z počátku vás ovane duch místa a engine Glacier umně vykreslí pořádně zalidněné tržiště, s jehož davem je radost splynout. Cvrkot ulice by leckomu mohl dát zapomenout na zadaný úkol a raději se donekonečna prohrabovat nabízenými koberci a vodními dýmkami. Bezcitný hlavní hrdina se ale raději okamžitě začne starat o zjišťování možností, jak se našim dvěma výtečníkům dostat na kobylku. Nebudu dlouho chodit kolem horké kaše a rovnou vám prozradím, že právě v tomto ohledu třetí epizoda nového Hitmana naprosto exceluje. Marrákéš, to je jedno velké vražedné hřiště, v jehož uličkách je lehké se ztratit, ale také tam můžete s trochou nadsázky naplánovat sto a jeden způsob infiltrace, exterminace a extrakce. Stačí mít uši nastraženy a brzy se jistě z davu ozve útržek rozhovoru s tipem, jak překonat tu či onu překážku v cestě za krvavým cílem.

MASÁŽ, CO VÁS DOVEDE DO NEBE

Když se tak po chvíli snažení dostanete na zmiňovanou švédskou ambasádu a zjistíte rozložení stráží, mohlo by vaše oko padnout třeba na pohozený tablet zmiňující přítomnost šikovného maséra, jehož služby jeden z cílů rád využívá. Odtud je už jen krůček k narvání nebohého mistra úlevy bederní páteře do skříně a převzetí jeho identity. Určitě chápete, že následnou masáž si první z cílů užije do sytosti včetně happy endingu. Variabilita a hlavně poměrně solidné interaktivita prostředí Hitmanovi sluší jako dobře padnoucí oblek. Celá oblast vašeho působení je přímo prošpikována objekty, se kterými si můžete nějak pohrát a tím buď někoho odlákat, nebo rovnou odeslat do věčných lovišť. Dostat se k druhému cíli je také oříšek, ale stačí znovu nastražit uši a oči a příležitost se určitě naskytne. "Pane generále, neměl byste se tak naklánět nad tu díru v podlaze, mohlo by vám něco…no, tak to vidíte, vy jste se moc naklonil."

Nevím, zda je to jen můj subjektivní pocit, ale zdálo se mi, že obtížnost šla poměrně výrazně nahoru. Při několika pokusech o ryze akční průchod se na mě velmi rychle sesypaly elitní sbory místní armády a plešatý agent padl k zemi rychleji, než bys řekl „tupé“. Každý krok je třeba pečlivě naplánovat a všímat si hlavně pravidelných obchůzek panáků, aby vás nepřistihli, podobně jako mě, zrovna ve chvíli, kdy jsem táhl polonahou mrtvolu k uskladnění v kontejneru. Věřte, že to prostě nevysvětlíte. Tak to ale má být, a jakkoli umělá inteligence někdy zaškobrtne a obecně jsou panáci možná až příliš horliví, neměl jsem po celou dobu ani jednou pocit, že by ke mně hra byla nefér a za každý neúspěch mohla moje vlastní zbrklost a nedbalost. Dohrát misi jako tichý zabiják, který se zbaví jen svých dvou cílů a odejde nepoznán, to je oříšek na mnoho pokusů a omylů. Pokud se nenecháte rozhraním hry vodit za ručičku a všechny překážky překonáte vlastní pílí a houževnatostí, odměnou vám bude nejen dobrý pocit, ale i odpovídající herní doba.

SKORO BEZCHYBNÉ PROVEDENÍ

Marakéšskému dobrodružství lze vlastně vytknout velmi málo. Grafika sice nepatří k současné špičce, ale různorodost prostředí a dobré nápady zajistí, že se vám výlet do Maroka bude líbit. Davové scény vypadají dobře, rozlícení demonstranti před ambasádou se všemi těmi transparenty a dýmovnicemi tvoří ostrý kontrast k živoucímu, ale pohodovému tržišti s davem turistů a ziskuchtivých prodejců. I když se modely postav nepříjemně často opakují a nejednou napočítáte tři stejné panáky v jednom záběru, iluzi lidnaté oblasti to příliš neubližuje. A hlavně, na takové detaily vůbec nebudete mít čas. Autoři před nás postavili skvělé hřiště, ve kterém je radost jen tak zkoumat, jaká akce vyvolá tu kterou reakci. Jen nahrávací časy bych vytahal za uši. U hry, kde se dá počítat s velmi častým nahráváním pozice, je jejich délka na PlayStation 4 na hranici únosnosti.

i Zdroj: Hrej.cz

Je rozhodně mou milou povinností ukončit recenzi s tím, že kvalita epizod nového Hitmana má jednoznačně vzestupnou tendenci. Dusno Marakéše jsem si nadmíru užil, dokonce tak, že mám v plánu se tam brzy ještě alespoň jednou vrátit, a to se věru stává málokdy. Dokonce i propojující příběhový oblouk, jehož další část uvidíte po dohrání, dostává konečně ostřejší kontury a na příště očekávám, že se vše naplno rozjede. Poprvé nyní mohu říct, že se na příští epizodu vyloženě těším. A protože se od recenze minulé části stále ukrývám v kostýmu Haliny, dovolím si malé moudro na závěr: „Než struna a pistole, lepší kachna na stole.“