Hitman 5: Absolution Recenze Hitman: Absolution

Hitman: Absolution

Jiří Bigas

Jiří Bigas

17. 11. 2012 23:00 9
Reklama

Na dlouhých šest let se odmlčel holohlavý agent s vytetovaným čárovým kódem na zátylku a krycím označením 47. Jeho poslední dobrodružství z roku 2006 přitom právem dodnes platí za jednu z nejlepších stealth akcí vůbec. Dánští vývojáři ze studia IO Interactive, kteří mají na svědomí rovněž týmovou akci Kane & Lynch a neprávem opomíjené Freedom Fighters, ovšem zřejmě nechtěli ponechat nic náhodě a s příchodem pátého dílu si dali nezvykle načas. Zatímco Blood Money dorazily na pulty obchodů právě ve chvíli, kdy se nová generace konzolí teprve ujímala vlády, netrpělivě vyhlíženého pokračování se fanoušci dočkali až na samém sklonku jejich životnosti. To jen pro lepší pochopení toho, jak moc času mezitím uplynulo.

Zábava jen pro trpělivé

Když v roce 2000 hráči vůbec poprvé okusili Hitmanovo řemeslo v úvodním dílu celé série s podtitulem Codename 47, šlo o titulu prohlásit leccos, rozhodně ale ne to, že by byl snadno přístupný široké hráčské obci. Přísná hratelnost odměňovala jen ty nejtrpělivější a pokud jste nechtěli hrát podle pravidel, nehráli jste vůbec. Postupem času se Hitman stával mnohem otevřenějším různým herním stylům a méně šikovným nováčkům. Kodaňští vývojáři však rozhodně nikdy snahu o získání nových hráčů neobětovali na oltář náročné hratelnost, jíž si získali své skalní příznivce. Nebylo se tak čemu divit, když některé ze slibů vývojářů k pátému dílu naháněli ortodoxním fanouškům husí kůži. Jak by mohl být Hitman přístupnější a přitom neztratit nic ze své obtížnosti? Zdál se to být neřešitelný rébus. V Dánsku jej však rozlouskli s překvapivou jistotou.

Hitman: Absolution je velkým skokem v sérii a přitom jednou z nejtradičnějších her, jaké jsme měli v posledních měsících možnost hrát. Ačkoli adoptoval řadu moderních postupů a designérských praktik, v jádru zůstal tou nekompromisní hrou, jež nám kdysi tak učarovala. Vyprávění novinky startuje ve velkém, bezmála hollywoodském stylu. Agent 47 dostane rozporuplný úkol – snadný ve své realizaci, nicméně nesmírně náročný pro svou povahu. Musí zlikvidovat svou někdejší spojku Dianu. Sotva však vypálí smrtící výstřel do její nahé siluety, ukáže se, že ve skutečnosti se věci mají trochu jinak, než si myslel a ze „sedmačtyřicítky“ se záhy stává kořist, jíž jde Agentura nemilosrdně po krku. Kořist, která se navíc musí postarat nejen sama o sebe, ale i jeden další křehký život. Jak asi správně tušíte, příběh hraje v Absolution mnohem podstatnější roli, než jsme tomu byli dříve zvyklí. Jestli je to dobře, nebo nikoli, nechám na vašem uvážení. Faktem ovšem je, že z hlediska kvalitativního jde o jednu z nejvýraznějších slabin celé hry.

Bondovka, kterou si nebudete pamatovat

Autoři šikovně pospojovali všechny mise velkorysou stopáží poměrně zdařilých animací, přesto se nelze ubránit dojmu, že občas se nás jen velmi toporně snaží přenést z jednoho prostředí do druhého, z mise A do mise B. Pokud jde o různorodost úrovní, nezůstali IO Interactive nic dlužni předchozím dílům. Změť postav, které se zamotávají do vyprávěcí linky, ale působí nepřesvědčivě a celkově to rozhodně nebude příběh, který vás hrou požene kupředu. Ačkoli Hitman rozhodně nikdy neaspiroval na titul, který by bylo zábavnější sledovat než hrát, očividná snaha vývojářů přizpůsobit jej v tomto ohledu moderním trendům působí trochu násilně a ve výsledku vyšla naprázdno. Jako by scénář Absolution sepsal někdo, kdo opravdu velmi touží být autorem nové bondovky. Jenže agenti 47 a 007 jsou opravdu z trochu jiného těsta, to musíte sami uznat.

Poměrně kritickým úvodem se však rozhodně nenechejte znechutit. Odbyli jsme si jím tu nejpodstatnější výtku na adresu hry a následující odstavce tak budou už o mnoho pozitivnější. Jak už bylo zmíněno, nový Hitman boduje především v nelehké úloze zavděčit se nováčkům, stejně jako ostříleným veteránům. Lví podíl na tom má extrémně variabilní obtížnost s mnoha pomocníky a nápovědami, které zastřešuje novinka v podobě takzvaného Instinktu. Můžete si jej představit jako jakýsi šestý smysl, který vám podobně jako třeba postavám ze série Assassin's Creed pomáhá odhalovat vaše cíle v prostředí, které se hemží nepřáteli, sledovat jejich pohyb nebo si všímat důležitých interaktivních prvků. Vývojáři vás ale žádnou z těchto pomůcek nenutí využívat a v závislosti na zvolené obtížnosti je jejich použití buď nějak omezeno, nebo zcela zapovězeno. A to samé platí třeba i o instantní popravě za pomoci jednoduchého označení vybraných cílů, na kterém byla z velké části postavena hratelnost v Tom Clancy's Splinter Cell: Conviction.

Hitman hraje na body

Plnění jednotlivých misí, kterých je ve hře rovná dvacítka, si navíc můžete ještě zkomplikovat, pokud se rozhodnete brát na zřetel i náročné výzvy. Ty vám ukládají třeba to, jaké převleky musíte při plnění mise využít, nebo jakým způsobem mají zahynout vaše cíle – nejčastěji tak, aby smrt vypadala jen jako nešťastná náhoda. Ale i když si půjdete celou hru svou vlastní cestou, neustále vás bude provázet propracovaný bodovací a hodnotící systém, který vás bude penalizovat, respektive odměňovat za každou myslitelnou akci podle toho, jak byla efektivní, případně zcela zbytečná. Zabíjením civilistů se o body připravíte, nenápadnou likvidací a schováváním obětí si je zase vybojujete nazpět. V kombinaci s velmi propracovanými úrovněmi, které nabízí mnohdy celou plejádu možných řešení, se jedná o ideální nástroj, jemuž hra vděčí za svou jedinečnou znovuhratelnost.

V závislosti na způsobu vaší hry je tak velmi obtížné odhadnout, kolik času ve hře vlastně strávíte. I pokud si ale budete počínat opravdu zbrkle a vystřelíte téměř po všem, co se před vámi jen pohne, kampaň vám rozhodně nezabere méně než 10 hodin. Jakmile se navíc do mise opravdu zavrtáte a budete se ji pokoušet splnit co možná nejefektivněji, snadno se vám stane, že se v těch větších ztratíte na hodinu, možná i déle. S ohledem na akčněji zaměřené hráče ale vývojáři tentokrát zapracovali i na možnosti sprostě vystřílet celou úroveň, což sice není o mnoha snazší než dříve (a už vůbec ne správnější), ale minimálně hra v těchto chvílích mnohem lépe funguje a nezmění se bohapustou parodii. Rozrostl se tak i repertoár zbraní, jimiž se může Hitman ohánět, a dost možná tak občas zatoužíte si úroveň střihnout ještě jednou v Rambo stylu – prostě jen tak na zkoušku.

Ve virtualitě začalo být nezvykle živo

Drtivá většina misí vás však sama bude ponoukat k tomu, abyste Hitmana hráli, jak se sluší a patří. Na hraní budete mít opět rozličné relativně otevřené arény v mnoha atraktivních prostředích. Mezi ně se ovšem nově vloudilo i pár lineárnějších úseků, kdy si nebudete moci cestu kupředu volit až tak svobodně. Obecně vzato jsou i ty nelineární lokace oproti Blood Money možná o něco skromnější co do rozlohy, ale bohatě vám to autoři vynahradí jejich detailním a propracovaným světem, který doslova hýří životem. Na Absolution je povětšinu času doslova radost pohledět, když se ale přimotáte do některé z davových scén, jako třeba v čínské čtvrti nebo na zastávce nadzemky, vyrazí vám hra svými detaily doslova dech. Působivou prezentaci pak jen umocňuje už tradičně povedený soundtrack a zvukové efekty, které dynamicky reagují na to, v jakých situacích se ocitáte.

Jistě by se vedle kritizovaného příběhu našlo i pár dalších nedostatků, které by si autoři mohli odpustit. Hitman má kupříkladu v animaci jiné oblečení než v okamžiku těsně před ní, protože jste využili převlek. Docela zbytečně působí i quick-time eventy při soubojích beze zbraní, které vygradují opravdu hodně nesmyslnou rvačkou s bossem ve stylu ultimátních zápasů. A koneckonců, kdyby člověk chtěl nemusel by nechat nit suchou ani na umělé inteligenci. Jenže kupříkladu opakování stále stejných činností je jedním ze stavebních kamenů hry, který vám má pomoci najít nějaký skrytý klíč v dění okolo vás a následně jej využít ve vlastní prospěch. Takového prvku je těžké se zbavit. Podobně jako v případě série Assassin's Creed je tedy i velmi snadné hru „rozbít“ a poukázat na zjevné nedostatky v chování nepřátel. Policistům sice přijdete nápadní, ačkoli jste v uniformně a ve scéně se pohybují možná desítky dalších kolegů, které by nemohli znát všechny nazpaměť, ale na druhou stranu jim nevadí, když projdou kolem revolveru v kaluži krve, jenž patřil původnímu nositeli uniformy. Jeho tělo jste schovali do nedaleké bedny a to prostě musí stačit. V mnoha jiných momentech vás ale umělá inteligence naopak velmi příjemně překvapí nebo rozesměje chytrou vzájemnou interakcí.

Zábava na dlouhé zimní večery

Když si k tomu všemu připočtete slibný mód Contracts, který je příkladem šikovného pokusu o asynchronní multiplayer, není se čemu divit, že práce na hře začaly zřejmě už v roce 2007, i když oficiálního oznámení jsme se dočkali až o dva roky později. Tohle je opravdu velmi ambiciózní pokus o moderní stealth akci ve velkém stylu. A i když  možná vývojářům nevyšlo na jedničku vše, co si předsevzali, už díky zmíněné znovuhratelnosti většiny úrovní a online kontraktům, které vám jednoduše umožní vytvářet, sdílet a plnit drobné mise navržené ostatními hráči, lze s úlevou konstatovat, že tento comeback se i přes mnohé pochybnosti nakonec vydařil.

Hitman 5: Absolution
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Ani zbytečný příběh a některé drobné přehmaty v designu AI nezmění nic na tom, že nový Hitman patří mezi nejlepší hry předvánoční sezóny. Díky enginu Glacier 2 výborně vypadá a díky zkušenostem jeho autorů se ještě lépe hraje. Pokaždé jinak, ale pokaždé zábavně.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama