Hitman 2 Recenze Hitman 2

Hitman 2

David Plecháček

David Plecháček

15. 11. 2018 20:00 6
Reklama

Po úspěchu vás vynáší do nebes, neúspěch se neodpouští.

Těžko říct, kolikátá kapka vlastně předloňský Hitman byl, ale nevýrazné prodeje zapříčinily, že se studio IO Interactive trhlo od vydavatele a dosavadního majitele, od Square Enix. Nějakým způsobem se ale Dánové zmocnili i své nejsilnější značky, na které dost možná bude viset jejich budoucnost. A ta možná visí doslova na vlásku. Cestou ven z krize tak zůstává Hitman, pokračování epizodického pokusu, který – evidentně – nevyšel, i když pokud už se hráčům do rukou dostal, většinou s ním byli spokojeni. Tak jako my. Ideální by bylo, kdyby se v Kodani překonali a vyprodukovali ještě lepší produkt, než jaký se jim pod rukami zplodil v průběhu roku 2016. Jenže jak na to? Možná určitou roli sehrávají ve Warner Bros., ve vedení novopečeného vydavatele nadcházejících her IO. Není zřejmé, jestli se na projektu podílí i finančně, jisté ale je, že se vývojáři dlouhodobě nemohou na podobné partnery spoléhat, protože stojí sami o sobě. Neúspěch bude znamenat neúspěch IO Interactive. A neúspěch si nemohou dovolit, protože neúspěch se neodpouští.

To, že nový Hitman svého předchůdce nepřekonává, ale vyrovnává se mu, považuji za úspěch. To ale také nemusí stačit.

NENÍ ČAS NA EXPERIMENTY

Situace sympatických autorů není záviděníhodná. Už když finišovala předchozí sezóna v Hokkaidu, bylo jasné, že na ní naváže další. Ale pak se to seběhlo docela rychle. Celý tým najednou stál před diametrálně odlišnou situací a sám sebe se nutně musel ptát: „Co dál?“ Odpověď vlastně nebyla úplně složitá. Přicházet s čímkoliv jiným a novým je časově a především finančně náročné, a z hlediska rizik i poměrně nebezpečné. Hitman je sázkou na jistotu. Jedná se o sérii, která se postupně rozvíjí a logicky tak neustále zlepšuje. Náplň je vždy stejná, jen se mění to okolo. Změna navíc proběhla tak rychle a vprostřed rozpracovaného díla, že nebyla možnost měnit ani to, jestli bude novinka lineárnější nebo jestli ji naopak ještě neotevřít do šíře. To nebyli autoři, nýbrž okolnosti, které rozhodly o podobě hry, která před námi nově stojí. Byla to práce, která započala ještě v kooperaci se Square, ale také práce, která se stejným lidem po čase znelíbila. A v ní museli Dánové chtě nechtě pokračovat.

Šest misí je pro někoho žalostně málo. Ten někdo ale může (možná správně?) uvažovat, že nynějších šest a předchozích šest dá dohromady dvanáct misí, což už vyjde na plnohodnotnou misi.

Jedinou věcí, kterou mohli za chodu ještě měnit, byl distribuční model. Nám sice přišlo, že epizodické vydávání sedí hře jako tlumič na klasickou devítku, ale náš názor byl spíše výjimkou a někteří do hry v průběhu neinvestovali jenom proto, že výsledek nebyl kompletní. To tentokrát je. Pokud nepočítáme epizody, které dorazí po vydání jako placené dodatky, to, co si právě teď pořídíte v obchodě, je kompletní Hitman, z něhož nevyždímáte ani o kapku navíc. Epizodická struktura je ale stále patrná, například ve chvíli, kdy hru stahujete po jednotlivých lokacích, nebo ve chvíli, kdy v příběhu můžete jít rovnou na konec, v čemž vám bude bránit jen lakonická poznámka, že to byste ve svém vlastním dobru dělat neměli. To je ale irelevantní, protože jestli existuje nějaká slabina nového dílu, je to nepřekvapivě právě příběh.

Příběh byl dalším z determinantů, které předurčily, jak bude novinka vypadat. IO Interactive mělo rozpracovanou práci, kterou bylo třeba dodělat. Pokud jste předchozí epizody hráli, plynule navážete, pokud ne, možná se zpočátku nebudete chytat, do doby, než vám to začne být jedno. Nedovedu si sice představit Hitmana bez příběhu, na druhou stranu je právě příběh prakticky jediný aspekt, na němž je patrná změna rozpočtu a s nímž mohli vývojáři jakkoliv kalkulovat. A tak kalkulovali. Nejde tak ani o jeho spletitost nebo o to, že bych se snad snažil naznačit, že si měli najmout lepšího scénáristu (ale měli!), spíše mi jde vůbec o podobu, jakou nám jsou okolnosti, které Agenta 47 přivedou tam či onam, podávány. Příběhové animace vystřídaly… ne snad úplně statické, ale zkrátka neměnné scény evokující komiks, v nichž se dozvídáme to nejpodstatnější. Ke změně ale nebylo moc důvodů, střídající se scény nepřináší žádnou přidanou hodnotu, ani nejsou dostatečně atraktivní, abyste si časem řekli, že když nic, jsou alespoň zajímavé. Ale víte, jaké jsou? Levnější. To je to první, co člověka napadne, a to je pochopitelně špatně.

BLACK FRIDAY

Bohužel to druhé, co člověk uvidí, je první mise, u níž bych se vůbec zdráhal označit ji za regulérní misi. Není tak tragická, je jen povážlivě krátká. Pokud budete ke hře přistupovat nepoučení, tak si možná řeknete, co je na tom, ale dříve či později vám dojde, že je jedna z pouhých šesti. A tu jednu projdete ani ne za půl hodinky. A to je druhý kámen úrazu. Šest misí je pro někoho žalostně málo. Ten někdo ale může (možná správně?) uvažovat, že nynějších šest a předchozích šest dá dohromady dvanáct misí, což už vyjde na plnohodnotnou misi. Vždyť – pravda, lineární – Absolution jich měl 20, ale i koncepcí podobnější Blood Money jich mělo 13, počítaje i první a titulkovou scénu. Dvanáct je tak akorát, šest je proklatě málo. Jenže takhle uvažovat nesmíte, a pokud tak uvažovat budete, tak vás nabádám holt dříve či později připlatit za vyšší edice, neb tak dostanete i celou první hru, prakticky implementovanou skrze menu do Hitmana 2.

Pokud nicméně projdete nového Hitmana tak, jak je zamýšleno, tak šest vlastně problém není. Hitman je koncipován jinak, v ideálním případě byste se po dohrání jakékoliv mise do ní měli vrátit a pokusit se přijít na 351. způsob, jak co nejelegantnějším způsobem připravit glorifikovanou popravu vašich cílů. Realita ale závisí na vás. Hitman, stejně jako recenzovaný Hitman 2, na to připravený je. To je to jediné, co musíte vědět. V tom ostatně spočívala síla před dvěma lety: člověk dostal jednu oblast a měl měsíc na to jí prolézt křížem krážem. Přiznám se ale, že moje nátura mi velí po odehrání mise vstoupit hned do té další a jít po příběhu a do preferovaného průchodu hrou jsem se musel de facto nutit. Pokud hru nekupujete jen do počtu, ale proto, abyste své investované peníze vydřeli do mrtě, nic jiného vám nezbývá. Těžko to ale přičítat autorům za zlé. Nemůžete se vymlouvat, že vám to nikdo neřekl, protože o tomto konceptu se mluvilo i před dvěma lety (a říkám to i teď). Jestli vám nesedl předtím, nesedne vám ani tentokrát. To jsou pravidla, která buď můžete přijmout, nebo nechat holohlavého zabijáka na někdy jindy.

KDO NECHCE, HLEDÁ DŮVODY

Vidíte? Reálně se toho od minula moc nemění. Ten základ je stejný po všech stránkách a nečeká vás žádné překvapení. Do pokračování se strefuje vážně strašně jednoduše, protože celé dílo působí jako omílané více téhož. Pavel mi do úst vložil označení druhá sezóna, a to je přesné. Je to ale výtka? O druhé sezóně se mluvilo i pod Squeenixem, teď na ni jenom došlo, a i kdyby už si IO uvědomili, že tudy by optimální cesta nevedla, nebylo cesty zpět. Musíte počítat s tím, že opět dostanete to, co znáte. Hra vás nemá čím překvapit. Zapnete jí a růžové brýle způsobí, že si sami se sebou budete polemizovat, že se nezměnila ani grafika. Změnila, jen člověk nemá bezprostřední porovnání. Navíc, máte-li první sezónu anebo si jí dokoupíte v rámci vyšší edice, tak předešlé epizody projdou faceliftem a rázem opravdu budou vypadat shodně s šesti lokacemi, do nichž se vydáte.

Hitman nikdy nebude nekompromisní hra, protože už z podstaty se v kodaňských kancelářích soustředí na to hlavní, co dělá sérii sérií. A i když o tom zatím moc nehovořím, stále to jde autorům opravdu dobře.

To samé by mělo platit i pro vylepšenou umělou inteligenci. S tou je to všelijak. V obecné rovině nijak nehapruje, NPC se chovají standardně, přesně tak, jak byste čekali. Takže je otázka, jak moc se změnila. Výrazná úprava ale není vyloženě třeba, navíc si lze jen těžko představit, že by se na poli tak náročného kódu podařilo za dva roky vytvořit něco viditelně nového. Údajně mají nepřátelé trochu více logických možností, jak vás zmerčit, ale upřímně je mi trochu jedno, že si mohou všimnout čárového kódu na zátylku třeba v odrazu zrcadla. No a? Opět zapomeňte na to, že by vás hlídky pronásledovali do zemdlení, anebo že by hlavní cíle výrazně reagovaly na to, co se stalo v širším okolí a kdo právě, třeba i „nešťastnou náhodou“, zahynul několik set metrů od nich. Natož pokud se bude jednat o čistokrevnou popravu.

Důležitější ale je, že Hitmana můžete stále rozbít. Stačí se nechovat tak, jak autoři zamýšleli, a opět nevyhnutelně dojde k absolutně surreálné situaci, nad níž přinejmenším pozvednete vlastní obočí. Proč byste to ale dělali? Je fajn si to vyzkoušet a zjistit, že takhle hra nefunguje, ale opět to není něco, za co by bylo potřeba titul trestat. Jen to dokládá fakt, že se nic moc od dřevních dob nezměnilo, protože to jsou problémy, které můžeme datovat do minulé dekády. Dočkáme se ale někdy doby bez nich? Spíše ne. Hitman nikdy nebude nekompromisní hra, protože už z podstaty se v kodaňských kancelářích soustředí na to hlavní, co dělá sérii sérií. A i když o tom zatím moc nehovořím, stále to jde autorům opravdu dobře. Přímo na výbornou. Je trochu škoda, že mi hra nedává příliš důvodů ji chválit, neboť to, že tiché zabíjení je stále uspokojující a především zábavné, považuji (možná bláhově) za samozřejmost. Hitman je takový, jakého ho čekáte. Konec příběhu. Nevyrazí vám dech, ale zabaví vás. Je to jistota, předvánoční držák, se kterým se nespálíte.

NOVÁ ÉRA

Jenže bude následovat ještě jedno téma, které je snad ještě subjektivnější jak hodnocení, jak si druhý díl vede. Během dvou let vývoje aktuální novinky totiž někde v koutu seděl malý tým, který pracoval na něčem, co je pro sérii velkým krokem do neznáma, ale co by ji mohlo posunout na novou úroveň. Před lety jsem slyšel, že multiplayer nemůže fungovat třeba v sérii Assassin’s Creed, stejně tak jako by samozřejmě nefungoval ani se současným zabijákem. Jenže tak jako Assassin ukázal, že existují způsoby, tak stejně tak letos tyto způsoby ukazuje i Hitman. Škoda, že koncept nerozvíjí trochu dále než za hranici kdo zabije cíl dříve, ale odněkud se začít musí. Tzv. Ghost Mode vytvoří dva holohlavé bijce, kteří si jdou nemilosrdně za svým. Kdo dřív přijde, ten vítězí. Princip je jednoduchý, ale funkční. Rozhodně tak ve hře nestrávíte další desítky hodin, ale do poměřování vzájemných sil se můžete pustit s náhodným parťákem, stejně tak jako s přáteli, se kterými se logicky bude jednat o výrazně větší zábavu.

Naštěstí nejde o likvidaci hlavních cílů, ale hra vaše cíle vytváří náhodně. Naštěstí proto, že si nedovedu příliš představit donekonečna lovit ty samé postavy tím samým, samozřejmě osvědčeným a rychlým způsobem. Tím, že jsou ale cíle náhodné, odpadá jakékoliv taktizování. Jde o rychlost, musíte být rychlejší než protihráč, ne preciznější. Těžko někoho otrávíte, těžko jeho smrt nějak nafingujete, třeba i proto, že nemá tak „příhodné“ návyky, kterých byste mohli využít. Zní to tak trochu polovičatě, a možná máte pravdu, ale je to start a odněkud se musí začít. I já bych si přál, aby se nám do rukou dostal ucelenější zážitek, třeba jako úvod filmu Mr. & Mrs. Smith s Bradem Pittem a Angelinou Jolie, kde si dva elitní zabijáci začnou fušovat do řemesla. Tohle je možná budoucnost, ale rozhodně ne realita. Ještě více jako hříčka působí Sniper Assassin, v němž se chopíte odstřelovačky a postupně musíte zlikvidovat, jak jinak, své cíle.

To vše je přidaná hodnota, bez níž se dost možná obejdete, ale příjemně vás zabaví, máte-li správného parťáka. A pak už zbývá ten důvěrně známý zbytek. Jak už zaznělo v úvodu, za současného stavu bychom vlastně měli být rádi, že výsledek dopadnul přesně takhle. Jen je pokračování epizodického Hitmana první vlaštovkou, která věští velice pomalé krůčky vpřed. Zatím to nevadí, protože vzhledem k okolnostem ani nebylo zbytí. Ale bude to někdy jinak?

Hru si můžete zakoupit v e-shopu Xzone.cz

Hitman 2
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Nepřekvapí. To je jediné slovo, které si stačí z recenze odnést. Otázkou je proč, a jestli se situace někdy změní, protože zatím tomu příliš nenasvědčuje. Stačí ale hrát podle pravidel a stejně se budete bavit, tak proč měnit něco, co funguje?

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama