Reklama

A že se na stránkách Hrej i Levelu tolikrát kritizují pokračování herních sérií za nedostatek nápadů? Že se zoufale hledá jiskra naděje v záplavě stále stejných WWII RTS, taktických stříleček, hokejů, fotbalů a golfů? Budiž, ale co je moc, to je moc. Ruští autoři pátého dílu Heroes of Might & Magic udělali to nejlepší, co mohli, když sice vzali moderní technologii, ale herní systém, příběh, i audiovizuální stylizaci přiblížili předchozím čtyřem, jak jen se dalo. Kdo už měl tu čest (a vzhledem ke komunitě HOMM v České republice lze předpokládat, že většina čtenářů ano), může do pětky skočit rovnýma nohama a od samého počátku bude chrochtat blahem.

Tři pilíře zábavy

Herní systém Heroes of Might & Magic stojí na třech hlavních pilířích. Těmi jsou budování měst, prozkoumávání mapy a taktické bitvy. Prakticky dokonalé vyvážení přinesl už první díl celé série, v dalších už se jen přidávaly a odebíraly frakce, prohlubovaly RPG prvky a samozřejmě zlepšovala grafika. Pátý díl je až překvapivě ortodoxní. Zahazuje všechny diskutované změny typu aktivní hrdina na bojišti, možnost samostatného pohybu jednotek – a je to ku prospěchu věci.

Nejvíce času hráči pravděpodobně stráví na rozlehlých mapách fantastického světa. Jejich navrhování muselo dát scénáristům pořádně zabrat, protože krajinky, počínaje roztomilými zelenými pláněmi, lesy a horami, přes kamenité pouště, divočinu, až k pekelným ohňům a sopečným výšinám, jsou nádherně pitoreskní, leckdy až kýčovitě hezké. Zároveň ale splňují i požadavky herní: nacházejí se na nich vhodně rozmístěná města, doly na šestici základních surovin a zlato, sídla, kde lze najímat různé kreatury, poklady střežené hordami potvor, tajemné artefakty, vstupy do podzemních jeskyní, teleporty, rozhledny, chrámy a spousta dalších zajímavých míst, bytostí a objektů. Herní čas je rozdělen do tahů, které symbolizují jednotlivé dny. V každém z nich může hráč proběhnout předem stanovený počet kroků se všemi svými hrdiny. Ti jsou klíčovými postavami a zároveň základem úspěchu: jen oni mohou vést do boje armády, zabírat cenná místa a bojovat se soupeřícím hráčem.

Rukověť praktického hrdiny

Rukověť praktického hrdiny se mezi artefakty nenachází, ač by postavičkám válečníků, čarodějů, pekelných domin i něžných kouzelnic v Heroes V rozhodně pomohla. Zato na sebe mohou navléci spoustu všemožných prstenů, chopit se mečů, štítů, přileb a brnění s výjimečnými vlastnostmi, kolem krku si pověsit náhrdelník a s celým tím železářstvím si po právu připadat jako mašina na zabíjení. Artefakty se vyplatí sbírat a kombinovat jejich efekty podle nepřítele, který v nejbližších chvílích hráče čeká. Další úrovní přípravy na šarvátky je potom sbírání zkušeností. Po vyhraných bitvách, nalezených pokladech anebo splněných questech získá postavička vždy fixní obnos zkušenostních bodů, je-li jich dost, poskočí o level a tehdy přichází klíčové rozhodnutí, jakou schopnost či dovednost si pořídit. Tenhle systém je vlastně dvoustupňový: základem jsou obecná umění typu útok, obrana, černá magie, logistika… Na ně pak navazují skilly již více specializované, tři ke každé původní dovednosti: diplomacie, plavba po moři, zvýšení efektivity určitých druhů kouzel… Dohromady to dává podle oficiálních zdrojů 200 různých skillů a takřka nekonečné množství variant, jak se může hrdina rozvinout. To je obrovsky důležité pro opakované hraní – a ony okamžiky váhání, zda si vybrat radši možnost ovládat katapult, anebo sesílat pokročilá útočná kouzla, patří mezi lokální maxima křivky zábavnosti.

Města pořád stejná, jen šest jich v srdci mám

Někdy je třeba ho dobýt, někdy je k dispozici už od začátku, každopádně součástí většiny misí je starost o vlastní město (či města). V Heroes V se počet frakcí ustálil na šesti, jmenovitě jde o Haven, Academy, Dungeon, Sylvan, Inferno a Necropolis. Každé straně odpovídá jedna kampaň o šesti misích v hlavním příběhovém módu, hlavně má ale každá z nich specifický design staveb, disponuje jinými specialitami a rozdílnou sestavou sedmi rekrutovatelných jednotek (navíc každá s možností jednoho upgradu). Každá je charakterizována pohyblivostí a iniciativou na bitevním poli, útočnými a obrannými čísly, zraněním, které způsobuje, ale – a co je nejzajímavější – i speciálními vlastnostmi. A tak jsou tu opět upíří bratři hraběte se zatraceně dlouhými špičáky, kteří sají z obětí krev a regenerují se jí, zlotřilí skřeti, kteří kradou hrdinům magickou energii, hydry a kerberové schopní útočit na více nepřátel najednou svými početnými hlavami, či druidi sesílající na ostatní blesky z nebes. Vyjmenovávání by mohlo pokračovat hodně dlouho, své oblíbence si ale každý jistě najde sám. Co je důležité: je na výběr.

Další městské budovy umožňují tradiční výměnu surovin a zlata v nepříliš výhodném kurzu, rekrutování hrdinů, přidávají různé bonusy k růstu kreatur, anebo vylepšují obranné zdi. Strom je celkem široký a docela přehledně zobrazený v malém schématu. Přesto lze mít proti městskému interfacu výhrady: kdo by chtěl nakupovat jednotky a využívat budov klikáním přímo na ně ve 3D modelu, asi bude zklamán jeho nepřehledností – mnohem rychlejší je využít speciálních ikon například pro nákup všech dostupných jednotek, čímž ale poněkud pomíjí smysl vizuálního zobrazení města. Jakkoliv jde o hezkou architekturu, po pár hodinách hraní se těch šest dokolečka opakujících se měst okouká.

Pozvedni zbraň, hrdinu chraň!

Tradicionalisty jistě potěší bitvy. Hrdinové se opět stáhli do pozadí a průběh bitev ovlivňují jen zprostředkovaně pomocí kouzel a speciálních útoků. Nemohou se tedy hýbat po čtvercovou sítí určeném bojišti, ani je nelze zabít jinak než zničením všech armád. Celkem mohou mít při sobě sedm jednotek, které na začátku v taktické fázi rozmístí, načež začnou šachy souboje samotného. Striktně vzato, systém není tak docela tahový. Pořadí akcí určuje totiž iniciativa, a tak se může stát, že zatímco ospale se ploužící zombie zaútočí jednou za uherský rok, rychlí skřítci mezitím vybojují hned několik střetů. Pořadí boje je přehledně zobrazeno ve spodní části obrazovky, čili není problém se zorientovat, kdy přijdou na řadu vytoužení vampýři, anebo kdy si konečně hrdina užije kouzel a čar.

Když se jednotka dostane ke slovu, většinou nezůstane pouze u slov (nemyslí-li se tedy jimi mocné válečné křiky, jež rozproudí krev v žilách a vyvolají strach a hnědku v limitním okolí nepřátel): posune se o vlastní pohyblivostí daný počet čtverečků, případně pak i zaútočí, anebo použije speciální schopnost. Vzhledem k vysokému počtu jednotek, jejich různé nátuře a náchylnosti k určitým druhům zranění, a samozřejmě tradičně obrovskému množství nejrůznějších čar a kouzel se průběh šarvátky zdaleka nedá odbýt nějakým tím auto-combatem: je neuvěřitelná zábava znovu a znovu promýšlet, zda by se velmi těsně prohraná bitva nedala ještě zvrátit, zkoušet namísto blesku použít posilovací kouzlo na vlastní bojovníky, urychlit pohyb pomalých kostlivců, anebo jinak zasáhnout do dění na bitevním poli. A to jsou i prostory střetů řádně variabilní: tu se zombíci a gremlini řežou na travičce zelené, tu v mokřadech, tu na palubách lodí, tu mezi nimi ční mocné hradby – radost pohledět.

Radost pohledět

Přechod do 3D sebou obvykle nese ztrátu vizuálního kouzla. Ať se tvůrci snažili, jak se snažili, takový Escape from Monkey Island prostě nikdo nepovažuje za právoplatné čtvrté dobrodružství Guybrushe Threepwooda. U Heroes V nezbývá, než smeknout klobouk, protože Nival Interactive své úsilí napřel přesně tím správným směrem: aby všechny moderní technologie pomohly budovat pohádkovou atmosféru a zůstaly co nejvíce skryty, jako by 3D ani nebylo (a vlastně z nadstandardních efektů slouží jen k různým odleskům, částicím, kouřům a podobným blbinkám). Dokonce to dochází až tak daleko, že chvíle, kdy 3D vyplouvá jasněji na povrch (cut-scény mezi misemi v kampani a kamerové nálety do měst), jsou těmi z grafického hlediska jasně nejslabšími. Zejména ony příběhové animačky jsou záhadou: proč v nich postavy vypadají hůř než potom ve hře? Mnoho namítat nicméně nelze proti hudbě. Jedná se o klasický mix povětšinou velmi ambientních melodií, jež příjemně doplňují hraní a vzhledem k dlouhému trvání jednotlivých misí je dobře, že se příliš neopakují a nevrývají do paměti.

Za zmínku rozhodně stojí česká lokalizace, o jejímž náročném zrodu nejlépe referuje zodpovědný Gremlin. Textově je čeština prakticky perfektní. V brífincích a dialozích působí některé věty malinko kostrbatě a strojeně, jenže to je dáno už originálním stylem. A přímo ve hře se autoři češtiny dobře poprali s jednotlivými názvy staveb, jednotek, artefaktů i skillů. Česká verze je i dabovaná, což naprostí neangličtináři jistě ocení, na druhou stranu to má ten nepříjemný efekt, že vyplave tím spíš na povrch relativní plytkost příběhu hlavní kampaně. Ale což, o příběh tu přece zase až tolik nejde…

Závěrem jedna klíčová rýpavá otázka. Jak dlouho to vlastně všechno vydrží? Délka hraní jednotlivých misí se brzy počítá na hodiny, kampaní je rovných šest, každá zase o šestici scénářů, to je setsakramentsky dlouhá doba. Navíc jsou tu ještě scénáře samostatné a něco multiplayerových map. Přesto: opakuje se drzé vydání nového dílu Heroes bez editoru a dokonce i bez generátoru náhodné mapy. Nebojte, dočkáte se, milí hráči, v nějakém tom add-onu či datadisku, uklidňují tvůrci. Co dodat a uchovat si přitom zdání slušnosti?

Přesto nelze než HOMM V ohodnotit známkou téměř absolutní. Ano, mají své mouchy, ale stále je to hra neskutečně návyková – a navíc řeči o návratu k hernímu stylu trojky a základům celé série mysleli tvůrci doopravdy vážně, přechodem do 3D hře neuškodili a vůbec odvedli práci, jež zaslouží patřičně ocenit.