Helldorado: Conspiracy

Divoký západ byl a je vděčným tématem pro filmy (sladce zavzpomínejme na dětství strávené před televizí, kdy jsme dychtivě hltali Vinnetoua, Sedm statečných a další kovbojky), jenže monitorům se z nějakého důvodu spíše vyhýbá. Může to být tím, že se v poslední době neobjevil western, který by zaujal masy. Rodná půda hrdinů typu Billyho Kida a Divokého Billa se zhmotnila v podobě datadisku ne zrovna kvítky růží oházených Desperados 2. Z mlhy se vyrýsoval ambiciózní produkt, který před svým vydáním neměl nijak hlasitou publicitu. 

Zapeklitá akce

Lester Lloyd Goodman, sok z Desperados 2, je mrtvý a pochovaný. Jeho železniční říše leží v troskách. Cooper si své sladké pomsty užije jen chvíli, protože doktor; „nejlepší obvoďák“ McCoy zmizí. Byl totiž unesen a otráven. Za tím vším stojí možná překvapivě, možná ne, vdova po Goodmanovi. Cooper se projeví jako správný klaďas: chvíli váhá, jestli se stát pro záchranu života přítele zločincem, jak chce Goodmanova vdova, anebo její nabídku odmítnout. Samozřejmě, že příjme. 

Rozhodovat o životě a smrti budete často a občas vás vyvede z míry situace, kdy s některým z charakterů odkráglujete týpka, co se na vás blbě podíval, a jeho kolega, ač má hlavu otočenou na vás a jeho zorné pole směřuje někam jinam, zírá na mord, který pácháte, aniž by hnul brvou nebo alespoň pozvedl jedno obočí. Až na tuto výjimku se umělá inteligence chová standardně. Vojáci, bandité nebo jiný druh lůzy Divokého západu mají své pravidelné patroly, směry pohledu a další návyky, které když objevíte, zjistíte jejich pravidelnost, po pár pokusech nebudete mít problém se této chamradě zbavit. Sledování nepřátelských pohybů, rekognoskování terénu a vymýšlení fíglů, jak obelstít oponenty, bude jako v předchozích dílech hlavní náplní vašeho snažení.

Jako příjemné dochucení zevšednivšího zabíjení poslouží „combo actions“. Zdařilý prvek hry, který docení hlavně ti, kteří došli větší zručnosti a budou si je tak moci náležitě vychutnat. „Combo actions“ se týkají vždy dvou hrdinů. Kupříkladu Hawkeye s Pablem dovedou sehrát scénku se zajatým indiánem a vy se v klidu přiblížíte zezadu třeba se Samem Williamsem a naivního nebožáka pohladíte pěstí. Ale nečekejte, že by vás Helldorado nechalo zadarmo projít jednotlivými misemi. Každý krůček budete muset promyslet. Vaše nervy zažijí těžké zkoušky v podobě nezdařených infiltračních nebo pacifikačních pokusů. Mohu vás uklidnit tím, že úvodní tutorial dokáže přinejmenším dobře nasměrovat na cestu, kterou je hra vedena.

Další hromadnou interaktivitou umělých loutek jsou tzv. „quick actions“. Dopředu máte možnost si naplánovat akce postav tak, že je provedou v souladu s vaším záměrem, pak je pomocí jednoduché ikonky potvrdíte a můžete se dívat. A pokud se vám zdají obzvláště povedené, máte možnost si je nahrát a se skleničkou brandy v ruce si přehrát své dávné úspěchy či neúspěchy. Přepínání z pozice diváka z televizní věže do pohledu třetí osoby zůstalo. Vyvolává to akční dojem, ale salta a gymnastické triky ve stylu Splinter Cell neočekávejte. Možná vás zklame, že v uzavřených prostorách nepřátelé vesele přibíhají na jatka, jenže i tak si určitě vychutnáte indiánský pozdrav v podobě šípu, který pošle některého z padoušníků do věčných lovišť. Doporučuje se tak často hru ukládat. Nenastane chvíle, kdy nebudete chtít nepřátelům brutálně oplatit kopanec do bezbranné mrtvoly svého panáčka.

„I can’t run any faster! Too much muscle!“

Skladba bandy hrdinů se sice od původního Desperados 2 nezměnila, ale nebude na škodu si trochu osvěžit paměť. Pod vládou vašeho mocného ukazováčku se postupně během hry ocitne šest herojů. Největším frajerem, který od boku se zavřenýma očima prostřelí minci hozenou do vzduchu, doutníky si típá o vlastní jazyk a má drsné strniště, zůstává dokonalý Marlboroman John Cooper, lehce připomínajícího George Clooneyho. Je to chlápek, který své nepřátele dokáže účelně polechtat nožem, jeho revolver by z vás udělal cedník dříve, než byste si všimli, že se pohnul jeho stín. Další charaktery se budou různě během hry střídat. Uvítáte stará známá jména jako svůdná Kate O’Hara, korba Pablo Sanchez, jižan Sam Williams, hlavu banditům okudláte s Hawkeyeovým tomahavkem a speciální kůru aplikujete za pomocí „obvoďáka“ McCoye.

Co tím vývojář chtěl říci?

Před každou misí vás čekají stylizovaná intra. Podivně stylizovaná. Mají patrně působit jako namluvený, pohyblivější kvazi-komix. Pohyblivější proto, že si nebudete jisti, zda se vám obraz seká nebo ne, Třeba vás budou videa iritovat a (jako u mě) vyvolávat neustálé nutkání přepnout do Windows a vypnout na pozadí běžící aplikace. Jejich nadabování by si také zasloužilo důstojnější provedení. Občas dialogy působí až moc uměle a hlasy oplzle. Například v hospodě, kde byste alespoň podle množství sedících čekali v pozadí smích, zpěv, řev, rozbíjení sklenic, praskání kostí a podobně, je ticho po pěšině. Jako déšť uslyšíte monotónně bubnovat hlasy aktérů těchto později únavných, ale pro pochopení plytkého děje důležitých intermezz. I ty emočně nejvypjatější dialogy někdy působí jako nadabovaný reklamní leták. Ostatní zvuky - zvuky zbraní, brblání vedlejších postav, ozvučení prostředí - nijak nepřevyšují šedou, mazlavou vrstvu průměru.

Helldorado ani po vizuální stránce bohužel neznamená potok slin. Grafika dosahuje pomalu ale jistě zenitu, má však výhodu v tom, že ji můžete rozchodit na starších konfiguracích. Izometrický pohled je na rozdíl od toho z třetí osoby snesitelný a velmi připomíná sice už staré, ale stále dobré a hratelné Commandos 2.

Zúčtování

Hra se svým příchodem podobá tiché myšce, která si chce skromně ukousnout ze sýru hráčského času a pozornosti. Helldorado vyšlo bez halasu tiskových oznámení a výsledek je víc než dobrý. S potěšením si sednete před obrazovku a teplo sálající z monitoru s žárem z úpícího počítače můžete pro navození atmosféry považovat za horký prérijní vzduch. A ten vás naplní žhavou vášní po pomstě za doktora McCoye. Vzhůru do sedel, dobrodružství začíná!