Hell Yeah! Wrath of the Dead Rabbit

Není třeba přehnaně velkých mozkových kapacit, aby bylo jasno, že vytočit do ruda pána pekel se nemusí vždy vyplácet. Platí to hned dvakrát ve světě herním a navíc, pokud oním pánem je zároveň korunní princ se dvěma ušima, přestává zde veškerá sranda, neboť takové vytáčky mohou spustit tak akorát jediné – hněv zombivého králíka.

Přijít dnes s originálním herním konceptem je jistě složitá věc, ale přijít ruku v ruce s tímto i s originálním názvem a samotnou herní náplní to není jednoduché už vůbec, nicméně z nadpisu recenze jste si již jistě všimli, že minimálně s originalitou názvu samotné hry to mají Francouzi vyřešené dobře. A nezbývá tedy než se podívat na zoubek i dalším složkám hry.

Pekelná Francie

Tolik k definici samotné hry – stejně jako Japonci umí typicky odlišné hry, tak i Francouzi se umí pochlapit a nejednou jsou schopni vytvořit něco natolik jiného, až je to prostě přinejmenším šílené, v horším případě pak pro obyčejné smrtelníky pouze divné. Wrath of the Dead Rabbit je naštěstí příklad první – hra není až natolik ztřeštěná, že by byla přímo divná, ale i tak se dá mluvit o ujetosti za hranou zákona. Jak jinak si vysvětlit herní náplň, ve které se zhostíte role mrtvého korunního prince pekelného, jež se snaží vymlátit z nepřátel paparazzi fotografie jeho koupele ve společnosti gumové kačenky? A už jsme stihli zmínit, že oním nemrtvým princátkem je fakt fest tuhý králík?

Sportem ku smrti

Dost ale bylo přežvykování žab, pojďme si popovídat o samotné herní náplni. Ta je, mno, krvavá a zběsilá. Vy se v roli hlavního antihrdiny chopíte se tatínkova jetpacku, jež je z nějakých záhadných důvodu přidělaný k obří a stále se rotující čepeli a jdete na průzkum pekla, na honbu za hanbatými fotografiemi protkanou spoustou mrtvých a naprosto odzbrojujících a šílených nápadů.

Ty se projevují například velkým množstvím fatalit – ve hře narazíte na stovku protivníků nutně potřebujících nakopání do zadních partií, přičemž každé takové setkání hráči naskýtá vlastní a osobitý způsob velmi brutálního zakončení zpravidla končícího rudou výplní minimálně poloviny obrazovky.

Nahoru a dolů, doleva i doprava

Úrovně vás čekají rozsáhlé a naskýtají dostatek možností, jak vybít své krvavé choutky, ale pravdou je, že často ztrácejí dík své rozsáhlosti přehlednost a nemohou často nabídnout nic, co by stálo za další zmínku.

Jistě, můžete s radostí zabíjet řadu dalších maličkých potvůrek, ale smysl schází. Průzkum levelů sice může hráči poskytnout zdánlivě cenný loot, jež se dá směnit v obchodě za nějakou výbavu či například za paruku s culíky pro vašeho králíka, avšak opět – smysl schází. Průzkum úrovní není nikterak zábavný a nenabízí toho tolik, aby hráče k monitoru přikoval.

Stejně tak další část hry – ostrov – nepůsobí nikterak žhavě. Jedná se o lokaci, kde hráč umisťuje ve hlavní herní náplni vykostěné potvory do uranových dolů a jiných lokací k tomu, aby pro něj pracovali a získávali výhody pro hlavní herní náplň. Nikdo vám však neřekne proč a ani vás nikdo dále nemotivuje odskočit z hlavního příběhu.

Při zívání si zavírej pusu

Avšak i přes všechnu to roztomilou divnost a kýble krve ale hře stále něco chybí. Nebude trvat dlouho a z hráče velmi brzy opadne počáteční nadšení z toho, cože si to na nás ti Francouzští kulináři ukuchtili. Všechny nápady se snaží projevovat navenek jakožto inovativně brutální a čerstvé, pravdou ale je, že se jedná o něco stokrát viděné, zde však pastelově vybarvené a zabalené do zběsilého kabátku. Ve finále se tedy jedná o obyčejnou 2d plošinovku plnou zabíjení, střelby a skákání.

Jenže i nadšení ze zběsilého kabátku trvá ještě kratší dobu a reálně hrozí, že i ono zběsilé tempo se může zajídat. Autoři jakoby chytli ideu svižné akční 2D rubanice pevně do rukou, ale přitom zůstali na půli cesty – hra je protkaná nesmyslnými rozhovory, jež, pravda, jsou originální, ale smysl pro humor mají spíše křečovitý a především naprosto nepochopitelně rozbíjejí svižnost celé hry. Obzvláště pak, jsou-li umístěné sice za checkpointem, ale zato před těžkým soubojem s bossem. Opakování jednoho takového vám začne lézt velmi záhy, natož při šestém pokusu!

Zapomeňte na Danteho

Toť otázka – hra je zcela očividně cílena na publikum lačnící po akčním zážitku nevyžadující ani hluboké myšlenky, ani zádrhele v akci, jenže obojímu něco chybí. Snad si tento titul vyhledají i ti, kdož se chtějí pobavit nad atypickou francouzskou produkcí, ale pravdou je, že hněv mrtvého králíka v lecčems prostě zůstává na půli cesty. Nechybělo moc, hodnocení mohlo být podstatně vyšší. Takhle se však jedná pouze o zajímavě divnou hříčku o cestě peklem, naštěstí však s příznivou cenou.