Harry Potter and the Deathly Hallows Part 2

Ať už je Harry Potter ve filmovém a knižním světě jakákoliv hvězda, herní star se z něj už nestane. Alespoň ne v herní sérii, která posledních několik dlouhých let doprovázela každý díl vypuštěný do kin. Je ironií, že první část herního čaroděje s kulatými brýlemi (Harry Potter and the Philosopher's Stone, 2001) zůstává pravděpodobně stále tou nejlepší. Od té doby (s výjimkou dvojky) to byla víceméně jen série neúspěšných pokusů jak před premiérou zaujmout hráče, či si alespoň podržet přízeň hardcore fanoušků… Dost na to, aby se z licence dalo vyždímat pár dolarů navíc.

Když si minulý rok odbyla premiéru první část sedmého dílu Harry Potter and the Deathly Hallows, odhalili tvůrci z EA i hru, která se zcela lišila od svých předchůdců. Tam, kde hráči očekávali pomalou adventuru pro věkově mladší skupinu, byla nyní přímočará akce, která kopírovala snad ze všech úspěšnějších 3rd person bratříčků (především Gears of War). Bohužel, velmi neúspěšně. Akce byla nudná, AI hrozná, ovládání nešikovné, krytí nefungovalo, celá hra působila jen jako rychlokvaška, kterou někdo zapomněl dotáhnout do konce… Dokázali se tvůrci polepšit?

Předěláno, ale neopraveno

Ať to nevypadá, že se jen těším na to, až novou Potterovu hru zadupu do země, začněme pozitivní notou. Autoři totiž vzali to, co nefungovalo v předchozím díle (všechno) a pokusili se to vylepšit. Odstranili otravné kruhové menu pro vybírání kouzel, zlepšili funkčnost krycího systému, zmizely i nudné stealth sekvence. Člověk by si až skoro řekl, že toho vlastně za ten rok udělali docela hodně… Bohužel, vývojáři se vše vylepšit opravdu jen pokusili. Stále je to totiž zoufalá bída.

Příběh je znásilněn a zjednodušen tak akorát, aby poměrně solidnímu filmovému scénáři dokázal zlomit vaz. Hra sice jakž tak sleduje dějovou linii, co se týče míst, na která se podíváte, a hlavních událostí, jež se před vámi odehrají, nepochopitelně však vynechává důležité a to, co zůstává, rozvádí jen povrchně. Otřesné dialogy (častěji spíše monology) jsou ještě snižovány faktem, že jen zlomek z digitálního hereckého ansámblu je namluven reálnými protějšky.

Gears of War s hůlkami

Akce je hloupá, nenáročná a zoufale nudná. Už sice neplatí, že nejlepší je vybodnout se na nějaké krytí a naběhnout na nepřátele pěkně zpříma, i tak se však dá celá (velmi krátká) kampaň projít s prstem v nose. Vše probíhá podle neustále stejné šablony – přijdi, skryj se za „příhodně“ umístěné předměty, zlikviduj několik vln Smrtijedů (repetitivnost nepřátel je k uzoufání), odejdi. Proces se nemění dokonce ani ve chvíli, kdy se vtělíte do jiných filmových postav, neboť všechny se ovládají stejně a víceméně mají i stejná kouzla. Jen občas gameplay zpříjemní trochu zajímavější „úniková“ sekvence, celkově ale není o co stát.

Kouzla zde zastupují zbraně, které známe z moderních stříleček. Stupefy je pistole, pod názvem Expulso se skrývá samopal, pod Petrificus Totalus ostřelovací puška, Impedementia je zase raketomet. Dalo se vymyslet tolik zábavných efektů jednotlivých zaklínadel, jejich kombinací a účinků, ale autoři si očividně odmítli namáhat mozkové závity. Vrcholem nápaditosti je tak maximálně Expelliarmus, který zničí nepřátelské štíty Protego, či teleportovací kouzlo, které si však užijete jen ve hře za Harryho a navíc až ke konci hry…

Zbylé hřebíčky do rakve

Singleplayer dohrajete zhruba za 6 hodin, je však otázkou, komu se to doopravdy podaří, neboť vás hra vůbec nemotivuje, abyste tak učinili. Celou dobu přitom přímo žadoní o kooperativní multiplayer, a to zvláště ve chvíli, kdy si uvědomíte, jak nesmírně hloupí jsou vaši AI spolubojovníci. Kdyby byla možnost procházet Deathly Hallows Part 2 ve více lidech, dozajista by si titul zasloužil o bodík navíc. Bohužel, nic takového nenabízí. Sbírání skrytých bonusů je zbytečné, protože skoro nic neodemykají a Challenge mód je v podstatě jen onlinovým závodem o to, kdo jednotlivé levely projde rychleji…

Co nám ještě zbývá? Ah, grafika. Ta na první pohled není špatná – zvláště venkovní prostředí se mohou pyšnit něčím, co by se dalo nazvat atmosférou, některá dokonce úspěšně imitují ta filmová. Bohužel, jakmile se někde objeví postavy (neustále), jde iluze rychle ke dnu … A ve chvíli, kdy se charaktery začnou hýbat, mluvit a nedejbože gestikulovat, vše je ztraceno. V devadesáti procentech případů vypadají jen jako plastoví panáci, na které někdo nezkušeně aplikoval motion capture (pokud vůbec). Doporučil bych snad jen zhlédnout, jak moc k smíchu je třeba taková Bellatrix Lestrange, ale pouze na vlastní nebezpečí.

Vy to ještě čtete?

Možná jsem to už řekl, ale pro jistotu - je to bída. A ačkoliv si jindy na negativních recenzích rád „smlsnu“, Harry Potter and the Deathly Hallows Part 2 je výjimkou. Je to titul tak nedotažený, že se na tom ani nedá najít nic vtipného. A pokud vymyslíte byť jedinou produktivnější činnost, kterou byste mohli vykonávat (třeba zajít na film do kina), raději to běžte udělat. Tato rychlokvaška je totiž dobrá tak maximálně pro opravdové fanoušky… A vlastně ani pro ně ne. Počkejte si raději na nové Lego Harry Potter.