Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 1 Recenze Harry Potter and the Deathly Hallows Part 1

Harry Potter and the Deathly Hallows Part 1

Ondřej Novotný

Ondřej Novotný

24. 11. 2010 23:35 13
Reklama

Rozdělit sedmého Harryho Pottera na dvě části bylo v případě filmu celkem rozporuplné rozhodnutí. Mnohým vadilo, že z první části odejdou v půlce a na definitivní konec budou muset čekat více než půl roku. U hry, která takto populární snímek musí doprovázet, se tento problém neřešil. Není divu: upřímně, těžko si umím představit člověka, který by si zahrál hru Harry Potter kvůli příběhu. Pokud ho nezná z knihy, pak ho zná z filmu a hru bere spíše jako doplněk, možnost pobavení a vžití se do role hrdinů a jejich světa. Jenže zatímco film si navzdory rozdělení udržel velmi slušnou kvalitu, hře tento fakt moc neprospěl. Mezi herní odpad ji však řadí i mnoho dalších prvků.

Pro začátek recenze je třeba si představit klíčové heslo, které se ke hře váže, a tím je slovo, resp. výkřik: Stupefy! V českém překladu knih se toto zaklínadlo překládá jako „Mdloby na tebe!“, jde tedy o formuli, kterou hrdinové užívají k vyslání omračovacího kouzla. A právě to během hry uslyšíte tolikrát, že vám z něj bude třeštit hlava. Celá hra Harry Potter and the Deathly Hallows Part 1 se točí prakticky jen kolem toho, že vy na nepřátele, případně oni na vás, křičíte tuto kletbu. Důvod? Sedmá potterovská hra se proměnila v jednoduchou, opakující se akci z pohledu třetí osoby, během které si zaklínání (či proklínaní autorů) užijete dosyta.

Pokud byste to náhodou nevěděli, sedmá část knihy se zaobírá pátráním Harryho, Rona a Hermiony po zbývajících viteálech, tedy částech duše hlavního záporáka lorda Voldemorta. Bez jejich zničení nemůžou zabít jeho samotného, proto se místo školy čar a kouzel v Bradavicích vydávají na „kempovací výlet“ po celém kouzelnickém světě, aby viteály našli. Jenže: Voldemort se vrátil k moci, málokde je bezpečno, a tak se hlavní trojice hrdinů neustále přesunuje a často čelí útokům od Smrtijedů či mozkomorů. Případně se před nimi schovává pod Harryho neviditelným pláštěm.

Z výše uvedeného je větší příklon k akci oproti předchozím dílům i přidání stealth prvků logickým krokem. Bohužel obě části hry jsou velmi nudné. Akce především: neustále se střetáváte s opakujícími se typy nepřátel, na které stačí prakticky jediné kouzlo. Stupefy. Navzdory bohatší nabídce, kde se nachází i vychytanější kouzla typu matoucího Confundo, vám Stupefy vystačí na celou dobu. Je totiž nejrychlejší a pár zásahů stačí na zdolání většiny nepřátel. Pokoušet se o složitější kouzla je většinou kontraproduktivní, jelikož než se vám je povede vykouzlit, dostanete zásah od někoho jiného. A tak prakticky zbytečně se autoři snažili hru obohatit i kouzly jako Petrificus Totalus, Expelliarmus nebo Impedimenta… celou dobu hraní totiž budete slýchat buď z úst Harryho, nebo ostatních hráčů pořád dokola to samé.

Stupefy. Stupefy. Stupefy!

Situaci jen trochu zachraňují různé lektvary, které můžete využívat. Ať už házet po nepřátelích ty s plynem, nebo je zmást „instantní tmou“, známou i z knížek. Když už jsme u tmy, je vhodné zmínit se i o stealth pasážích, které zahrnují proplížení se z bodu A do bodu B pod neviditelným pláštěm nebo sledování nějaké osoby a její následné omráčení. Občas se totiž stane, že se vám přímo pod nohy přemístí někdo jiný, vrazí do vás a tím pádem je veškeré plížení v háji. Navíc po delší době chození se plášť musí na chvíli nabít, než začne znovu účinkovat. Prosím?

Dalším bodem, který hře láme vaz, je naprosto nulové vtažení do děje. Příčin lze najít několik: ať už rychlé skákání po jednotlivých příběhových částech, bez delších filmových či alespoň konverzačních scén, minimum atmosférických momentů (jednou z mála výjimek je leda návštěva na ministerstvu kouzel) nebo časté skoky z „příběhové“ části někam úplně jinam. Čas od času totiž hra aktuální dění najednou zcela opustí a nabídne vám sérii tzv. encounters, vložených levelů, v nichž máte za úkol pozabíjet všechny Smrtijedy či zachránit mudly. Tyto úrovně však patří k nejhorším částem hry: jsou dlouhé, stereotypní, nudné (Stupefy!) a navíc vás naprosto odtrhnou od dění v příběhu, jelikož se k němu vůbec nevážou.

Co by ještě mohlo sedmého Pottera zachránit? Sbírání Denního věštce? To sotva, když odměnou za jeho nalezení vám není žádný hezky provedený výtisk novin, ale jen pár vět o tom, co se v kouzelnickém světě zrovna šušká. Série výzev, tedy jakýchsi jednotlivých misí, kde musíte třeba celou úroveň zvládnout jen s použitím kouzla Expelliarmus? Nudné, jako ostatní souboje (pravda, frekvence Stupefy v nich logicky trochu klesne). Solidní grafika? To leda, byť i tady se střídají hezky vypadající části s méně líbivými. Potenciál licence zůstal nevyužit i po zvukové stránce… nebýt známých tváří, vůbec bych si nepřipadal, že hraji Harryho Pottera, ale jen pitomou akci.

Bohužel, takto z toho titul nevychází o moc lépe. Nudné akční pasáže, frustrující plíživé části, nulová filmová atmosféra… Radím vám, nehrajte to. Přečtěte si knihu, běžte na film (třeba i víckrát, vyjde to levněji a pořád to bude mnohem větší zábava), ale od herního Harry Potter and the Deathly Hallows Part I ruce pryč. Jinak na vás brzy půjdou mdloby.

Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 1
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360
Nintendo DS
Wii Wii

Verdikt

Ostuda. Velké finále nejslavnější knižní série současnosti doprovází mizerná hra, o kterou by, nebýt známého jména, snad nikdo ani koštětem nezavadil.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama