Harry Potter a Fénixův řád Recenze Harry Potter and Order of the Phoenix

Harry Potter and Order of the Phoenix

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

16. 7. 2007 22:54 2
Reklama

Na poli herních adaptací filmových, či knižních předloh se už nějaký čas vyskytují poměrně kvalitní tituly, nabízející zpravidla jednoduchou, leč účelnou a zábavnou hratelnost. Ostatně, už minulý díl, tedy Harry Potter and the Goblet of Fire napověděl, jakým směrem se vývojáři z EA ubírají a s konstatováním vzrůstající kvality všichni očekávali příchod dílu pátého. K velkým verzím nového Harryho Pottera nemám osobně sebemenších výhrad, můžete se nakonec sami přesvědčit v recenzích PS2 i PC verze, že jde o velmi hravé záležitosti. Bez sebemenší dávky skepse jsem se pustil do handhedlového hraní a nestačil se divit.

Ucházející začátek

Jak už jsme u velkých komerčních hitů zvyklí, hra klade důraz na licenci a ždíme z ní první, poslední. Nejinak tomu je i na širokoúhlém displeji PSP, který se hned zkraje prohýbá pod tíhou reklamních značek a následně i lehce klišé záběrů během intra. Není na tom ale pranic špatného, právě naopak. Velmi pozitivně hodnotím i použití renderovaných záběrů v cut-scénách po celou dobu hraní. Na člověka dýchne trochu next-genové vůně a co víc, fanouškům knižního a potažmo i filmového sequelu poodhalí, zřejmě totožné, filmové úseky. Pravda, návrat do herní grafiky je v tomto případě trochu drastický, ale v zásadě v tom nevidím větší problém. Prostoru pro ty opravdové problémy je totiž během hraní víc, než dost.

Ještě než ale přejdeme k jejich detailnímu rozboru, zaneseme trochu dříví do lesa letmým připomenutím příběhu, jenž se v pátém díle odehrává. Všechno se točí kolem věštby Harryho Pottera, což by samo o sobě neznamenalo nic, kdyby v ní nebyla obsažena informace podstatná pro bytí a nebytí samotného Lorda Voldemorta. Paradoxně však na Harryho číhá největší nepřítel mezi zdmi bradavické školy, a to v podobě vlezlé profesorky, která navíc ignoruje fakt, že se vy-víte-kdo vrátil. Šerif Potter tak musí vzít otěže do svých rukou a v tajné místnosti formuje kouzelnickou armádu, aby si to mohl v působivém finále rozdat na ministerstvu kouzel proti těm, kteří se chtějí zmocnit jeho věštby.

Nuda v hradě (i když hezkém)

Bohužel, v praxi se jinak poutavá zápletka zastaví v momentě, kdy verbujete do armády nové členy, pobíháte po hradě a napravujete díky nepříjemným prázdninovým příhodám mladého kouzelníka ztracenou reputaci u ostatních spolužáků. Procházení hradem a hrad samotný je ale jednou z nejvíce rozporuplných částí hry. Na jednu stranu totiž nelze vývojářům upřít snahu o věrné zpracování školy s možností zcela volného pohybu, které navíc netrpí na příliš dlouhé načítání, a tak se jeví vše v naprostém pořádku. Na stranu druhou si na sebe vývojáři upletli bič, neboť hrad je tak obrovský a lidská chůze (ono vlastně i běh) tak pomalá. Výsledek je vám asi jasný – poprvé se kocháte, podruhé objevujete to, čeho jste si poprvé nevšimli a potřetí už proklínáte druháka z Havraspáru, že chce nějakou knihu z knihovny, nacházející se pochopitelně na druhé straně hradu. O cestě zpět už radši mlčím.

Ruku Ginny za lepší kameru

Přitom všechno by bylo mnohem více snesitelnější, kdyby někdo zapracoval na neposedné kameře. Ta se otáčí jako na obrtlíku a mnohdy se ani do záběru nevejde předmět, pro který jste se na dané místo kodrcali pět minut. Nehledě na to, že po vás hra vyžaduje zaměření kouzla a následně nějaký ten abrakadabra úkon. Ze začátku si vystačíte se základními kouzly, jako je odstřelení předmětu, přitažení, oprava a levitace, kterými řešíte úkoly v chodbách a místnostech. Jen namátkou vzpomenu třeba rovnání obrazů na zdi tak, aby portréty nevisely hlavami dolů, upalování masožravých kytek po zbrklém Nevillově zásahu, nebo přenášení stolů a skříní, po kterých se dostanete do vyšších pater knihovny.

Další, bojová kouzla, jsou většinou kombinací dvou, až tří tlačítek a využijete je jen v bojovém módu. Ačkoli potyček během hraní mnoho není, efekty působí na oko docela hezky a co víc, kamera aspoň v tomto případě sjede trochu níž, do použitelného pohledu, blízkého klasickému 3rd person zobrazení. Celkově vzato, hrátky s kouzly patří k tomu lepšímu, co může handheldový Harry Potter nabídnout, ale ani zde není všechno tak růžové, jak se zdá. Vzpomenout musím nepříliš zdařilou umělou inteligenci, která mohla být s ohledem právě na nepříliš početné bitvy zpracována o třídu lépe. Takhle to vypadá, jako kdybyste posílali firebally proti cvičným panákům, kteří se střele uhnou snad jen v jednom z deseti pokusů. Vaši nejvěrnější kamarádi, Ron s Hermionou a později i členové armády na tom také nejsou o moc lépe, takže pozorovat souboj umělé inteligence působí hodně groteskně. Ach jo.

Stále pěkná podívaná

Graficky je na tom hra, samozřejmě na poměry PSP dobře. Interiéry hradu jsou přesně takové, jaké znáte s filmu. Některé z chodeb jsou strohé, nevybavené žádným nábytkem, či koberci, jiné jsou zase přeplněné obrazy a tak dále. Kapitolou sama pro sebe je pověstně měnící se schodiště, jež se v pravidelných intervalech nepřetržitě přeskupuje. Ačkoli jsem se během lítání křížem krážem školou naučil, kam vede která zatáčka, na schodech bych bez mapky, Pobertova plánku, bloudil ještě teď. Opět ale musím dodat, že mapa je zpracována polovičatě a tam, kde je kladen důraz na zasazení známého předmětu do hry všechno sráží nemotorná navigace přímo ve hře. Ta je zobrazena pomocí několika kráčejících stop na zemi, vedoucích k vašemu cíli. Problém však tkví v tom, že animace stop byla nejspíše přidávána do hry pomocí výpočtů a čísel, a nikdo už vizuálně nezjišťoval, zda sedí na své místo. Věřte, že nesedí.

Volume doprava, prosím…

Hra mě také naprosto zklamala v otázce ozvučení. Tóny hrané pod taktovkou Johna Williamse uslyšíte jen na začátku hry, v menu a ojediněle během hraní. Na mnoha místech chybí dabované sekvence a jediný zvuk, který vám bude dělat společnost je klapání podpatků o kamennou zem. V tomhle směru jsem, zmlsán předešlými filmy a soundtracky, zkrátka čekal mnohem více. Kde jsem naopak nečekal vůbec nic byl multiplayer, který mě ovšem potěšil a mohu jen dodat, že nabízí mnohem více zábavy. Je totiž zaměřen čistě na boj a v módech duelu nebo skirmishe se dosyta vyřádíte. Duel lze navíc hrát i ve více lidech na jedné konzoli, což je ze zkušenosti vhodné třeba na delší cestu s přáteli, když už není chuť hrát karty. Celkově však Harry Potter and Order of the Phoenix není nijak převratnou hrou, běhání po hradě je nudné a těch skutečně zábavných momentů si užijete jen velmi, velmi zřídka.

Harry Potter a Fénixův řád
Windows PC
Nintendo GameBoy Advance
PlayStation PlayStation 3
PlayStation PlayStation 2
PlayStation PSP
Xbox Xbox 360
Nintendo DS
Wii Wii

Verdikt

Handheldový Harryho Pottera je ze všech verzí bez obalu tím nejhorším, neboť v sobě kloubí nepovedené zpracování kamery a prostorné interiéry hradu, což má za následek bezduché kvedlání s analogovou páčkou a především nudu. Kromě toho hře chybí kvalitní ozvučení a další nedodělky

Co se nám líbí a nelíbí?

Krásně vymodelovaný hrad, filmové cut-scény, minimalistický, leč povedený multiplayer, některé dobré nápady, ovšem chyba v jejich realizaci, některé úkoly jsou humorné
Převážnou většinu hraní strávíte v nudném běhu po chodbách, nedotažená umělá inteligence, jen málo bojů, absence kvalitního ozvučení, opravdu špatná kamera, chyby v navigaci pomocí animace stop
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama