Harry Potter a Princ dvojí krve

Možná, že se na začátek hodí udělat alespoň malý vtip na adresu hrnčířského cechu (pauza na smích, většina z vás však určitě slyší jenom jingle_cvrcci.mp3), popřípadě si postěžovat na obecnou (ne)kvalitu her na motivy filmů. To by jistě byl takový pěkný začátek. „Žádný takový“, chtělo by se zvolat a zakřičet u toho třeba Alohomora, abyste zavřeli všechny dveře vedoucí k této notně prošlapané stezce. Vy byste určitě mnohem raději věděli, zda si hru Harry Potter a Princ dvojí krve máte koupit, nebo ne. Zvláště pokud se vám vedle počítače válí stejnojmenná knížka s věčně se posunující záložkou a z peněženky čouhají čerstvě utržené lístky z kina. Dost možná předem jasná odpověď se skrývá hned za třemi důvody.

Důvod první – optimalizace

Dá se předpokládat, že po této hře budou pravděpodobně nejvíce prahnout fanoušci potterovské franšízy. U nich se moc nedá předpokládat, že si neustále dokupují nový hardware. Místo zarputilého tavení Crysis si raději otevřou diskusní fóra s potterovskou tématikou nebo s nadšením křečka na héliu piští nad každým novým HP videem na YouTube. Proto je s podivem, proč vývojáři z Electronic Arts udělali právě tuto hru tak špatně optimalizovanou a relativně hardwarově náročnou. Z krabice sice můžete vyčíst, že k pohodovému hraní vám bude stačit na dnešní dobu průměrná sestava, ovšem i na vysoce nadprůměrném redakčním testovacím stroji hra nepříjemně cukala a v těch nejnevhodnějších momentech padal počet snímků za vteřinu pod přijatelnou mez (až k 10 fps). Navíc je záhadou, co vlastně je na grafice tak exkluzivního, že tolik vytěžuje vaše PC. Engine totiž nezvládne vyšší rozlišení, než je 1280x1024 a ani při nastavení nejvyšších grafických detailů se nedočkáte ničeho, co byste neviděli v jakékoliv zhola průměrné hře z před dvou let.

Důvod druhý – opakující se hratelnost

Zpočátku možná budete z miniher nadšeni. Neustále se na vás bude řítit něco nového, jednou budete létat na koštěti a honit zlatonku, podruhé zase míchat lektvary v kotlíku (nejzábavnější část) a potřetí bojovat proti všemi mastmi mazaným studentům ze Zmijozelu. Jenže poměrně záhy zjistíte, že to je naprosto vše, co se ve hře dá dělat. Vždy někam jdete, po cestě sešlete několik magických formulí na zlé výrostky, kteří se objevují naprosto odnikud a nakonec skončíte u jedné z výše popsaných miniher. Je sice pravda, že se spolu s vaším postupem ve hře také zvyšuje obtížnost, takže lektvar má více přísad a protihráči ve famfrpálu jsou o trochu agresivnější, ale i tak zvládnete veškeré dění na obrazovce (doslova) s prstem v nose. Při minihrách je pohyb řízen prakticky jenom za pomoci myši (je lepší si pořídit gamepad, ovládání pomocí analogových páček je o něco přesnější), stejně tak jednotlivá kouzla, s jejichž pomocí si například otevíráte dveře dále, „kreslíte“ na obrazovku výhradně za pomoci myši. To je fajn, protože není zapotřebí listovat žádným inventářem a ručně kouzla používat, stačí si pouze zapamatovat znak pro jeho vyvolání (který si můžete v případě slabé paměti osvěžit v přítomné encyklopedii) a mít pevnou ruku při jeho „čmárání“ po monitoru. Jenže když musíte myší mávat do všech směrů po dvacáté, tak vás to nebude bavit, nebude vás to nudit. Ono vás to bude pouze štvát.

Důvod třetí – mrtvý svět

Virtuální Bradavice sice díky možnosti sbírání stříbrných erbů, roztroušených na těch nejnemožnějších místech, vybízí k důkladnému prozkoumání. Jenže to nejzajímavější, co můžete na poměrně rozsáhlém herním prostoru najít, jsou asi čtyři opravdu nádherné panoramatické výhledy na budovu kouzelnické školy, do pavučin zapředená knihovna a majestátní famfrpálový stadion. Jinak se budete devadesát procent času prodírat bezduchými chodbami, po kterých se potulují studenti jenom proto, aby vám mohli vynadat, když do nich vrazíte. Navíc oněch studentů je k uzoufání málo. Jen velmi výjimečně se vám povede dostat na jednu obrazovku alespoň tři, tudíž výsledný (a pravděpodobně i zamýšlený) efekt školy pro desítky, ba stovky lidí naprosto nefunguje. A pokud se těšíte alespoň na klasické propriety známé z filmů, jako třeba mluvící obrazy nebo levitující schodiště, dostane se vám zklamání i v tomto ohledu. Vše zde sice je, ale v neskutečně fušerském provedení. Tak trochu se zdá, že designérům stačila pouhá existence těchto prvků ve hře, natož aby se namáhali je udělat jakýmkoliv způsobem zajímavé.

Člověk se najednou musí ptát, proč tahle hra vůbec existuje. Aby zabavila netrpělivé fanoušky při čekání na další film? Těžko. Těm skalním budou vadit spousty dějových nepřesností, zjednodušování a fakt, že virtuální procházka Bradavicemi stojí za starou belu, sváteční příznivci zase budou v několika chvílích zcela zmateni a naprosto nebudou chápat, co se na obrazovce děje a co je zač ta postava v černé kápi a proč na vás útočí ten legrační pán s vyšinutým výrazem. Náročnějším hráčům zase nebude příliš vonět celková jednoduchost hry, neboť vás ve všech chvílích, i přes naprostou lineárnost, nenápadně vede za ručičku a pařanský potěr nebude stíhat číst titulky, protože český dabing, na rozdíl od předchozího dílu, zcela chybí. A lidé, kterým Harry Potter nic neříká, zase mají na trhu spoustu lepších skákaček se zábavnými minihrami. Útěchou nám může být snad jenom to, že lidé z EA mají ještě dva pokusy na to, aby vytvořili něco více, než jen zoufale průměrnou arkádu, na níž vás nejvíce bude bavit sypání šneků do kotlíku.