Halo: The Master Chief Collection Recenze Halo: The Master Chief Collection

Halo: The Master Chief Collection

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

10. 11. 2014 17:35 8
Reklama

Nemá smysl chodit kolem horké kaše – když někdo nacpe do jedné krabice čtyři hry, jejichž kvalitu dávno prověřil čas, dá jim moderní facelift a přihodí hromadu bonusů navíc, zaslouží si absolutní ovace. Kolekce her, v nichž v hlavní roli vystupuje postava Master Chiefa, nabízí první čtyři „regulérní“ díly série Halo, dva v Anniversary úpravě, čtyřnásobný multiplayer v původní podobě (nutno stáhnout 20 GB patch!), jeden přepracovaný, kooperativní kampaně, přístup k seriálu Halo: Nightfall, a aby toho nebylo málo, tak ještě prosincový vstup do betaverze Halo 5: Guardians. Pokud byste ani po této náloži neměli dost, můžete si z Xbox Live stáhnout dodatečný hodinový dokument o desetileté historii a postupu předělávky dílu číslo dva, středobodu celé kolekce. To by byla fakta, mnohým z vás jistě už tento výčet bude stačit, abyste nadšeně běželi do obchodů. Pojďme si ale důkladněji rozebrat jednotlivé součásti a říct si, zda má důvod do toho jít i v případě, vyjímají-li se vám na poličce už nějaký ten pátek všechny čtyři hry v oddělených krabičkách.

HALO: COMBAT EVOLVED ANNIVERSARY

Už tři roky uplynuly od doby, kdy jsme mohli na Xboxu 360 prožít původní Master Chiefovo dobrodružství ve vylepšené grafice. Nejde však o totožný titul, neboť grafika poskočila do rozlišení 1080p při šedesáti snímcích za vteřinu. Stále si navíc můžete stiskem jednoho tlačítka připomenout, jak vše vypadalo na prvním Xboxu a věřte, že grafickému skoku se vám nebude chtít uvěřit. S lehce diskutabilním level designem pochopitelně předělávka nic svést nemůže, ale je až obdivuhodné, jak skvěle se původní Halo hraje i v roce 2014. Novinky, které přineslo do žánru, jako obnovující se zdraví, inteligentní nepřáteleé a zejména ovládání, jsou totiž stále platné a to nejen v rámci série, nýbrž napříč všem konzolovými střílečkami. Rozhodně nejde o nějaký nechtěný outěžek a díky možnosti zařádit si na klasických multiplayerových mapách (plus několika původně PC exkluzivních kouscích), si konečně budete moci vyzkoušet tolik opěvované kouzlo LAN party na začátku tohoto tisíciletí bez nutnosti natahovat skrz zeď síťový kabel.

HALO 2 ANNIVERSARY

Jak už bylo naznačeno, právě díky této hře celá kolekce vůbec existuje, a tak bude možná paradoxní, když na sebe prozradím, že jde o můj nejneoblíbenější díl celé série. Řeč je však o původní, tedy už deset let staré hře, do které radím přepínat pouze ve chvíli, kdy se chcete lehce zasmát. Na rozdíl od jedničky se totiž předělávka netýká jenom grafického zpracování, ale také předělových animací a dokonce jsou změněny některé objekty přímo ve hře (při zachování jejich rozmístění a kolizí), aby se dosáhlo lepšího zážitku. Celé Halo 2 Anniversary by se dalo shrnout jako definitivní podoba toho, čeho chtěli v Bungie dosáhnout v roce 2004. Tam, kde snaha o filmový zážitek vyznívala kvůli (ne)možnostem tehdejší grafiky lehce do ztracena, jsou nyní perfektně zpracované animované sekvence od studia Blur (ti se již dříve zasloužili o skvělé animace v Halo Wars). Tam, kde se tvůrci chtěli pochlubit výhledem na dálnici, po níž jste si to o pár minut později drandili s tankem, je nyní epická scéna s nalétávajícími stíhačkami a umocněnou hudbou, která byla pro potřeby remasteru nahrána znova. A co je nejdůležitější, lehce nedopečený konec si nyní můžete vynahradit okamžitým spuštěním třetího dílu.

I dalších změn je ve druhém dílu nespočet a řadí se mezi ně například jiné zvukové efekty pro zbraně nebo vzezření Scaraba, který nyní vypadá skutečně jako ultimátní zbraň, nikoliv jako plastový pavouk. Vedle kampaně se soustředí samozřejmě i na multiplayer – některé mapy dostaly zbrusu nový grafický kabát, mnohé mají i lehce pozměněnou funkci nebo lehce jiné rozmístění zbraní. Součástí hry je ale pochopitelně i řádění na původních mapách v originální grafice. Kompletně celou zábavu, díky níž měsíc po vypnutí serverů původního Xboxu vzdorovala hrdá třicítka hráčů konci své milované hry, si tak můžete připomenout znovu, případně poprvé okusit zač je toho loket.

HALO 3 & HALO 4

Poslední dva díly potřebovaly nejméně péče, ale to neznamená, že by se od svých originálů v ničem nelišily. Oba dva běží v šedesáti snímcích při rozlišení 1080p a změna ve chvíli, kdy vedle sebe běží X360 verze Halo 4 a XOne verze (vyzkoušeno za vás), je natolik markantní, že jednoduše stojí za opětovné zahrání. Z pochopitelných důvodů se u nich nedá přepínat do starší grafiky, neboť žádná starší grafika neexistuje. Jedná se o ty samé hry, které se ale stále hrají skvěle. Multiplayer, jenž do série přinesl mnoho novinek, u obou pochopitelně nechybí.

TOHLE NENÍ KONEC

Chytlavost celé kolekce ale netkví pouze v tom, že jedné z her byly přidány nové animace a vylepšená grafika. Ani v tom, že si všechny čtyři díly zahrajete znova, klidně v kooperaci. Jde o jejich provázanost, o možnost získat ucelený zážitek, naskočit do Halo vlaku předtím, než přijde pátý díl a užít si ho v té nejlepší možné podobě. Pokud patříte mezi ty, kteří mají tyhle hry prochozené skrz naskrz, určitě využijete možnost poskládat si jednotlivé mise podle svého do takzvaných playlistů. Každá hra je totiž hned od počátku kompletně přístupná a vy tak můžete odstartovat jakoukoliv misi zrovna chcete. Stejně tak je možné si zapnout playlist pouze s bossfighty, vytvořit playlist těch úrovní, v nichž řídíte nějaký dopravní prostředek nebo se spolehnout na kamarády a přijít si skrz dvě zmáčknutí tlačítka zahrát jejich oblíbenou úroveň. Nebo naskočit do Forge a začít upravovat mapy, které pak budete promptně sdílet s komunitou, přirozeně.

Modifikátorů ve formě lebek a skórování totiž není nikdy dost a pro nezkušeného hráče dovedou obrazovku pořádně zaneřádit množstvím informací.

V rámci nastavení multiplayeru se skrz jednoduché menu a položku Custom Games můžete okamžitě sami nebo s až dalšími patnácti kamarády ponořit do kteréhkoliv módu na kterékoliv mapě, za podmínek, které vyhovují vám a nezdržovat se s odemykáním čehokoliv. Instantní hratelnost možná nemusí vyhovovat všem, ale pokud chcete získat všech 450 achievementů v hodnotě celkem 4500 gamerscore, tak vám stejně nezbude nic jiného, než celou „hru“ projet hned několikrát, v náhodném pořadí i v přesně daném sledu. Abyste si ji ale mohli užít naplno, tak jistě oceníte velmi přehledná menu, v nichž každá hra má svůj vlastní „chlívek“ a stejně tak multiplayer je lehce vykrojen, abyste měli vždy přehled, v jaké nabídce se právě nacházíte. Modifikátorů ve formě lebek a skórování totiž není nikdy dost a pro nezkušeného hráče dovedou obrazovku pořádně zaneřádit množstvím informací.

Najdou se pochopitelně i nedostatky, na něž upozorní zejména škarohlídi. Kampaň se při kooperativním režimu přepne do třiceti snímků za vteřinu. Obsah terminálů ve druhém díle, což je mimochodem novinka a poměrně hezky zpracovaná, se načítá z extra aplikace, do které se hra automaticky přepne, ale nazpátek už musíte ručně. Pokud jste si nekoupili extrémně limitovanou sběratelskou edici, určenou pouze pro některá teritoria, možná budete postrádat více upomínkových předmětů, které by značily skutečnou výjimečnost této kolekce. Nic z toho vás ale při samotném hraní nebude příliš trápit. Bez jakékoliv nadsázky můžete v The Master Chief Collection strávit desítky a stovky hodin zábavy té nejvyšší možné kvality. Tohle nejsou jenom čtyři hry v jednom – tohle je nutnost, povinnost a kdo ví, co ještě pro každého majitele Xbox One.

Halo: The Master Chief Collection
Xbox Xbox One

Verdikt

Není co řešit, Halo: The Master Chief Collection nabízí čtyři skvělé hry v jejich maximálně vylepšené formě, multiplayer každé z nich extra, kooperaci, přes 400 achievementů. Tohle je zkrátka nutnost.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama