Halo: Reach

Nejnovější hra z univerza stříleček Halo vstupuje na trh v nevděčné pozici, která je srovnatelná například s filmy z druhé světové války. U nich také předem víte, jak skončí – jde tedy hlavně o samotný průběh, který nakonec dospěje k očekávanému konci. A to se studiu Bungie v Halo: Reach, prequelem k celé sáze Halo, povedlo na jedničku. Ba co víc. Z každé minuty hraní doslova cítíte jejich snahu se se svou milovanou sérií rozloučit skutečně ve velkém stylu, kvůli čemuž neváhali lehce změnit styl a design příběhové kampaně. Pryč je neustálé pobíhání po koridorech velkých vesmírných lodí, vojenských základen a starobylých chrámů. Ani v jedné z misí se vám nestane, že byste museli tu samou činnost absolvovat dvakrát. Variabilita a rozmanitost prostředí je skutečně ohromující a doslova se vám nebude chtít věřit, že se to vše povedlo bez nějakých škrtů a hlavně kompromisů (až na jeden, o něm v závěru) nasoukat na jedno jediné DVD, navíc s gigantickým multiplayerem, o němž ještě bude řeč.

Kontrolovaný příděl informací

I přes známé dějové pozadí je právě příběh tou největší devízou Halo: Reach. Neustále se na vás bude hrnout něco nového a zajímavého. Autorům se však velmi dobře povedlo vybalancovat hranici mezi rychlým směřováním k závěru a přeplácaností z touhy sdělit co nejvíc. Nové informace přichází postupně a pokaždé máte dostatečný čas se s nimi nějak vypořádat a hlavně je vnímat jako součást vyššího celku, ne jako bombastické kousky bez kontextu (což byl hlavní problém předchozích Halo her). Struktura samotných misí je velmi různorodá. Občas budete opatrně prozkoumávat každý roh, jindy si sednete za volant Warthogu a rozjezdíte na kaši všechny Covenanty v okolí a sem tam budete jen bezmocně přihlížet, popřípadě v úžasu sledovat dění na obrazovce, kterého ale vždy budete důležitou součástí. Společně s vámi totiž jde pokaždé do akce minimálně jeden další člen týmu Noble, plus spousta anonymních vojáků. To je další věc, která hru velmi odlišuje například od třetího dílu. Mise jsou právě díky přítomnosti dalších postav daleko intenzivnější a máte při nich pocit, že „skutečně o něco jde“ a nejedná se jenom o tupé střílení vyskakujících panáků. Ostatní navíc neslouží jen jako živé štíty, nebo nosiči zbraní, ale pokud budete chvíli nečinně postávat, jsou schopni některé úkoly dokončit i za vás.

Je však potřeba se připravit i na lehce vyšší obtížnost, než na jakou asi byli všichni Halo hráči doposud zvyklí. Umírat budete poměrně často i na Normal (natož na Heroic, či Legendary), přičemž pokud si přizvete dalšího kamaráda na pomoc, tak přesnost zásahů vašich nepřátel zase o něco vzroste. Inteligence protivníků také prošla menšími úpravami. Daleko častěji se teď schovávají za překážky, místo aby se s vámi pustili do otevřeného konfliktu. Pouze pokud vidí, že mají výraznou početní převahu, tak vás okamžitě obklíčí, zasypou granáty a spustí krupobití střel. Klíčem v takových situacích je efektivní využití naprosté novinky v podobě dočasných bonusových vylepšení. Mezi ně se řadí například jetpack, bublinový neprůstřelný štít, částečná neviditelnost, nebo energetický kryt, který vás sice učiní na čas nezranitelné, ovšem za cenu, že se nemůžete pohybovat a po jeho vyčerpání jste na chvíli poměrně snadný cíl pro ostatní. Mezi těmito schopnostmi můžete, podle potřeby, na určitých místech přepínat a pochopitelně je jejich ovládnutí naprosto klíčové pro multiplayer.

Těžká váha

Ten by si dost možná zasloužil samostatnou encyklopedii, neboť tolik různých módů a možností, kolik nám Bungie dali ve hře k dispozici, by vystačilo klidně na několik her. Vše je rámováno vaším profilem v Armory, který symbolizuje postava přímo ve hře (ta se přenáší i do kampaně). Za vydělané kredity si můžete nakoupit nové vybavení, které vám sice nezvýší sílu, či něco podobného, ale alespon se díky němu můžete od ostatních dost výrazně odlišit. Celkem máte na výběr z rovných dvanácti NAPROSTO odlišných módů, které se navíc dále větví až pěti dalšími variantami. To vše se odehrává na devíti základních mapách, které navíc není vůbec těžké ve Forge Worldu jakkoliv editovat a nahrávat přes volbu File Share na internet, odkud si je může stáhnout zcela kdokoliv. Základem je pochopitelně klasický deathmatch, který je stejně zábavný, jako v kterékoliv jiné Halo hře. Ale není moc důvodů, proč se spokojit pouze s ním a nevyzkoušet některou z dalších voleb. O některých jsme se již rozepsali v našich dojmech z betaverze, jiné nás ve finální verzi překvapily svou návykovostí. Například takové Territories, kde musíte ovládat vždy určitá území, vynikají nesmírně rychlou akcí, která se neustále přelévá z jedné strany na druhou. Stejně tak Oddball, ve kterém musíte držet v ruce lebku, jenž vám přičítá body, je naprosto návykový a Invasion/Assault, ve kterých máte za úkol spolupracovat s týmem ve zničení nepřátelské základny/kontrolního bodu zase boduje nutností zapomenout na body a soustředit se pouze na úspěch celého týmu.

Pro tým sehraných vojáků je rovněž určen i speciální mód Firefight, který známe už z předchozího Halo 3: ODST. Pro něj je přichystán zcela nový set osmi map, které samozřejmě vychází z těch, po nichž jste se proháněli v kampani. Ve zkratce jde ve Firefightu o to, co nejdéle udržet alespoň jednoho člena týmu naživu na mapě plné nepřátel. Pokud všechny vystřílíte, můžete pokračovat dále. Nově si však můžete vybrat z celých sedmi Firefight módů, každý přitom má trochu jiná pravidla, ale princip je vždy totožný – vystřílet ostatní. Obrovským plusem oproti ODST verzi je jednak možnost klasického matchmakingu (vyhledávání hráčů přes internet) a hlavně tuna nejrůznějších nastavení, které vám mohou hru jen a jen zpříjemnit. Máte chuť na krátkou partičku o třech vlnách nepřátel? Nebo vést nekonečný boj proti nezastavitelné přesile? Stačí zabrousit do menu a vše si nastavit. Účastnit se navíc může nově až rovných šestnáct hráčů (původně mohli pouze čtyři) a to ve dvou týmech po osmi SPARTAN a Elite vojácích na každé straně, kteří nespolupracují, ale pochopitelně (podle historických reálií) si škodí. Mnohem větší výskyt Warthogů, Ghostů, Banshee a jiných vozítek jistě udělá velkou radost všem, kteří si stěžovali, že v ODST se vyskytují vozidla pouze na jedné Firefight mapě. Dotažen je rovněž i na první pohled nedůležitý systém sbírání nábojů a lékárniček, který jistě mnoha lidem znepříjemňoval v ODST život. Náboje nově sbíráte z nekonečných zásob (snad, vystříleli jsme jich kvůli tomu do zdi vážně dost a neustále dostávali nové) a lékárniček je nyní daleko více. I proto není nemožné dosáhnout na první pohled tak nesmyslných achievementů, jako třeba ten za jeden milion bodů na jakékoliv mapě, klidně i jako osamocený vlk-lovec.

Smrt umí tančit

Ze všech her v sérii (včetně Halo Wars) má Reach určitě nejlepší zvuky. Je přitom paradoxní, že exploze mají už od prvního dílu stále stejnou „melodii“, ale i tak jsou zde o několik řádů lépe zpracované, než kdy předtím. Rovněž inovované zvuky zbraní nyní znějí zcela úchvatně a…cvakavě realisticky. Hudba je pak bez jakýchkoliv debat naprostý majstrštyk. Pokud vám čtrnáctá skladba na soundtracku k Halo (Covenant Dance) připadala do dnešního dne jako naprostý vrchol Halo po hudební stránce, po poslechnutí prvního tracku v Reach zcela jistě změníte názor. Skladbám dominují nikoliv elektronické beaty a chorály, ale pořádné elektrické kytary – a přesto to stále zní autenticky v rámci série!

Zastaralý engine, který sice vypadá stále koukatelně, ale místy je vážně vidět, že se jedná o více, než čtyři roky starou technologii, tak stojí prakticky jako osamocený voják v poli mezi devíti body a hodnocením absolutním. Ovšem lze naprosto jasně chápat, proč se autoři rozhodli raději obětovat vizuální stránku před tou herní. Pokud by totiž vytvořili zcela nový hi-def engine (a ne že by na to neměli čas a peníze), pak by se všemi dalšími možnostmi a módy, které byly v recenzi popsány, zkrátka narazili na kapacitu samotného média. Ve světle těchto skutečností se tak ani na Bungie v tomto ohledu nelze nijak zlobit a fanoušci jim to jistě milerádi odpustí. Koupě Halo: Reach pro ně totiž bude tou nejlepší investicí, jakou mohou tento rok udělat. Za nějakých patnáct stovek dostanete potenciální tisíce hodin vysoce kvalitní zábavy, která se navíc bude násobit s narůstajícím počtem vašich přátel, ochotných se do Reach taky pustit.