Half-Life: Alyx

Relativně nedávno jsme doma rozkoukali další reality show. Jmenuje se Back with the Ex, a jak už její název napovídá, sleduje osudy osob, které se od sebe kdysi dávno odloučili a teď zkusí navázat po letech znovu. Když se tak potká potenciální pár po 40 letech, není divu, že oba zainteresování vypadají jinak, zestárli a div si neukazují fotky svých dospělých dětí z rozvedených manželství.

Když si zapnete nový Half-Life: Alyx, je situace podobná. „Ex“ jsem v tomto případě neviděl dlouhých třináct let a také po našem opětovném setkání mohu směle říct, že vypadá úplně jinak, než si pamatuju. Pořád jsem se ale potkal s někým, koho důvěrně znám. Vím, co od něj čekat, vím, jak se bude chovat... jen je otázka, jestli dokážeme společně zažehnout naší kdysi ztracenou lásku.

NUDGE THINGS

Shrnout historii série Half-Life mi přijde skoro až zbytečné. I hráči, kteří možná ani slávu této značky nezažili, dnes vědí, že skončila v tu nejhorší chvíli – v poslední kapitole knihy, z níž někdo vytrhal všechny zbývající stránky. Obří cliffhanger nechal prázdné místo v příběhu, na jehož dokončení čekáme dodnes. Tato situace dala vzniknout několika vtipům, například tomu, že ve Valve neumí napočítat do tří (a to ani u jedné z vlastních sérií), anebo tomu, že když už se Half-Life vrátí, bude pro virtuální realitu. Tak dlouho jsme chodili s džbánem pro vodu, až se ucho utrhlo a vtip přestal být vtipem. Nejedná se ale o Half-Life 3 (nebo snad Epizodu 3), ale o příběhový prequel, který měl alespoň částečně vysvětlit události mezi prvním a druhým dílem.

Tohle bude těžké, tak moc bych vám chtěl prozradit, jak se věci vlastně mají...

Ale samozřejmě nemůžu. Prozradím však, že se nedá říct, že by Alyx vyprávěla osudy lidí na Zemi poté, co Gordon Freeman – jediný svobodný muž – zabil stvoření Nihilanth a uzavřel tak portály vedoucí na naší rodnou půdu. Období trvající 20 let je přitom skvělým podhoubím pro návrat do starého známého světa. Nestalo se toho úplně málo, obyvatelé Xenu totiž nebyli tím největším nebezpečím, kterým se ukázala být rasa Combine. Ta využila satelitu vypuštěného v první dílu k tomu, aby okolo našeho světa otevřela portály a spustila invazi, která trvala pouhých sedm hodin než lidstvo slovy Wallace Breena kapitulovalo. Jestli čekáte, že si prožijeme Portálovou bouři jak se o ní vypráví ve světě Half-Life, jste na omylu. Ve chvíli, kdy se zhostíte Alyx Vanceové, dcery Eliho Vance, kolegy Gordona Freemana ze zařízení Black Mesa, je už dávno rozhodnuto o tom, kdo je vítěz a která rasa bude nevyhnutelně směřovat k zániku. Lidé mají své dny sečtené.

Přesto se za zdmi City 17 nachází drobná naděje, kterou živí právě Eli Vance. Ani po nějakých patnácti letech po spuštění resonanční kaskády, kdy se hra odehrává, totiž nepřestává věřit tomu, že je v silách lidstva se od Combine osvobodit. Jenže jakožto hlava hnutí odporu je hned v úvodu hry zajat a je právě na jeho dceři, aby jej dostala dříve, než bude dopraven do neblaze proslulé věznice Nova Prospekt. K tomu jí bude prakticky celou hrou provázet šikovný Russell, technik, který se sice kdysi ucházel o místo v Black Mesa, ale byl (naštěstí?) odmítnut. Nejenže Alyx poskytne první zbraň, pistoli, ale především ji navádí a pomáhá jí k tomu, aby překonala všechny nástrahy, které ji na cestě čekají.

WE GOT THE WORK TO DO

Virtuální realita nebyla ve všech vtipech zmiňována náhodou. Každá z Half-Life her totiž přišla s něčím revolučním. První díl nabídl do té doby nevídanou filmovost a příběhový zážitek, druhý díl k osvědčenému konceptu přidal i hrátky s fyzikou. Virtuální realita tak byla „možností“, aby mohl být do budoucna i další díl brán jako ten „revoluční“, který světu přinese něco nového. Aby se tak stalo, musel by Half-Life: Alyx vyjít tak o dva, tři roky dříve. Začnu hodně ze široka – Alyx je bezesporu tou nejlepší VR hrou, kterou si aktuálně můžete zahrát. Konečně jsme se dočkali titulu, který světu ukáže, co je na této platformě možné. Dlouho, předlouho jsme čekali, až nějaký velký výrobce šlápne do pedálů a vytvoří skutečně velkou, AAA hru, která bude těžit z pohybových senzorů a pohledu z vlastních očí. Alyx je dle mého skutečně tou první velkou hrou, která je postavená za jediným účelem – prodat vám VR headset. Sice už vyšel Fallout, vyšel Skyrim, můžete se bát v Resident Evil 7, stále si ale myslím, že všechny tyto hry jsou limitovány tím, že primárně mají fungovat bez helmy na hlavě, která je jen takovým bonusem. K Alyx bezpodmínečně patří.

Nejsem takový znalec trhu s hrami pro virtuální realitu, a i přes to si troufám tvrdit, že hra nijak nepřekvapila. Alyx ale není prvoplánová jednohubka jako její konkurence, jen si z ní bere to nejlepší.

Přesto jsem daleko od toho, abych mluvil o revolučním zážitku. Nový Half-Life je skutečně exkluzivní hrou, která vás bude bavit od začátku do konce, ale nemyslím si, že byste v jejím rámci viděli něco, co nikde jinde. Nejsem takový znalec trhu s hrami pro virtuální realitu, a i přesto si troufám tvrdit, že hra nijak nepřekvapila. Ve svém nitru bych jí zřejmě připodobnil k titulu London Heist, což bylo v mých očích „demo“ toho, jak precizní může být pocit ze střelby ve virtuální realitě. Možná bych hovořil i o Farpointu, který též nabídl na poli akcí až překvapivě živelnou zábavu. Alyx ale není prvoplánová jednohubka jako její konkurence, jen si z ní bere to nejlepší. Chybí mi snad jen páčidlo nebo hasák. Obsluha všech tří zbraní je enormně zábavná, skvěle je doplňuje i „Alyx“, EMP nástroj, kterým Alyx dokáže hackovat zařízení Combine, případně rukavice „Russels“.

Začněme u nich. „Russels“ jsou gravitační rukavice, kterými si Alyx může přitahovat menší objekty podle své libosti. Nejčastěji to budou náboje, případně resin – materiál na upgradování zbraní – někdy ale s jejich pomocí přitáhnete baterii nebo třeba náplň do klasických léčivých panelů na zdi, které doplní vaše zdraví. Používání rukou je pro hraní elementární záležitostí, zvednout můžete prakticky cokoliv, stejně tak jako cokoliv hodit. To se vám bude hodit až překvapivě často. A samozřejmě v nich budete třímat zbraně, které se také neobsluhují automaticky, ale bude to na vás. Každý zásobník si musíte přebít hezky vlastnoručně; nejprve vyhodit ten prázdný a poté ze svého imaginárního batohu vytáhnout nový, natáhnout závěr a tak dokola. I když jsou zbraně jen tři – pistole, brokovnice a SMG – jejich obsluha je takovým fetišem, že je vlastně úplně jedno, z čeho střílíte, hlavně že střílíte a řešíte jen to, jestli máte dostatek nábojů v komoře. Jak už zaznělo, můžete je i upgradovat. Z obyčejné 9mm pistole se rychle stane zbraň s laserovým zaměřovačem, reflexními mířidly a dodatečným místem na náboje, abyste stříleli rychleji. Brokovnice rychle získá vrhač granátů (které do té doby házíte hezky ručně), SMG „zásobník“ na další tři zásobníky a tak dál, a tak dál.

NEJSI SAMA

i Zdroj: Hrej.cz

Alyx je v mnoha ohledech podobná Gordonovi. Ani jeden z nich není typický zachránce světa, oba do této role postaví až nečekané události. O lidskosti Alyx především vypovídají rozhovory s Russelem, které jsou výtečné. Často se točí okolo Freemana nebo života před mimozemskými nepřáteli, ale Alyx občas potřebuje jen utěšit a zahnat strach z temných místností. Hororová atmosféra by se dala na některých místech krájet. Škoda, že si Alyx nemůže dát panáka na posilněnou, třeba by konečně ve svém životě poznala, jak chutná vodka.

Posledním nedílným prvkem hratelnosti je EMP „Alyx“, který si možná pamatujete už od Half-Life 2. Hrdinka, která mu propůjčila jméno, jej už tehdy používala na přeprogramování techniky Combine. Tady to není tak bryskní záležitost, hacknout se dá ale téměř cokoliv. Potřebujete otevřít dveře? Skamarádit se se strojem, který s vaší zbraní udělá všechny ty nejrůznější kejkle? Nebo třeba jen vyřadit z provozu trip-mine, která by vás rozmetala na kousky? Stačí jen zmáčknout spoušť a dostanete se do rozhraní, v němž musíte spojit dva (později tři a čtyři) body na virtuálním globu, převést po jeho plášti jeden elektronický obvod ke druhému aniž byste se dotkli červených bodů, případně prostřednictvím laserů propojit tři, pět, sedm bodů. Chápu, že způsoby hackování takto na papíře znějí hodně abstraktně, ve výsledku jsou ale intuitivní a pro svou rozmanitost a zvyšující se obtížnost i zábavné po celou dobu hry. A v neposlední řadě bude potřeba převést energii po místnostech z bodu A do bodu B – i tehdy vám bude tento šikovný nástroj k ruce

SEJDE Z OČÍ, SEJDE Z MYSLI...

Promiňte mi svou grafomanii, možná by předchozí blok stačilo zkrátit na „budete střílet a hackovat“, pro zážitek z Alyx se ale jedná o tak zásadní aspekty hry, které si zaslouží trochu hlubší rozbor jejich fungování, ačkoliv by vám stačila jindy asi tak minutová ukázka a měli byste jasno. Přesto, přese všechno, jsem dalek toho označit Half-Life: Alyx za střílečku. Vrátil bych se zpět na začátek a zavzpomínal na svou „ex“. Vím, co od ní čekat. Vím, jak se bude chovat. Přesto po letech vypadá jinak. To, co dělalo Half-Life Half-Lifem tam stále někde je. Po hlavě vám bude skákat jeden headcrab za druhým. Pokud dříve skočili po hlavě někomu jinému, proměnili jej na zombie – i ty samozřejmě nechybí. Vortigaunti prozřeli a budou vám k ruce, z druhého dílu se vrací i antlioni, obří brouci, kterým nejprve upižláte nohy a pak je zbavíte agonie jednou dobře mířenou hravou do těla schovaného pod krovkami. Samozřejmě proti vám budou stát i jednotky Combine, jejichž konfrontace patří ve hře k tomu nejtěžšímu. Co víc bychom jako fanoušci měli chtít?

Já asi víc ani nechci. Můj Half-Life ve svých vzpomínkách jen vypadá jinak. Je rychlejší, je akčnější. To, že jej Valve převedlo do virtuální reality, oba dva aspekty potlačilo. Spíše bych tak volil označení adventura, v níž budete potřebovat zbraně, abyste se dostali dál. Souboje jsou z logiky věci statické a mnohem radši jsem střílel proti obyvatelů Xenu, kteří jdou „za vámi“. Stačí si počkat a headcrab přileze, nemusíte řešit váš kryt nebo cokoliv jiného. Zombie je ideálním terčem na dávku broků z bezprostřední vzdálenosti. V tomto ohledu jsou antlioni nejnebezpečnější, je jich hodně a jsou rychlí, ale stačí mít dobrou mušku a jste relativně v bezpečí. Když ale dojde na přestřelku v pravém slova smyslu, těžko před kulkami uhnete s grácií Freemanovi vlastní. Nemůžete běhat zprava doleva, to zkrátka nejde, takže se budete krčit za nějakým sloupem a vykukovat, abyste uštědřili svým protivníkům ránu do hlavy. Jejich preciznost je ale až překvapivě velká, takže vás často proděraví jako řešeto i přes to, že mezi nimi a vámi stojí nějaký polorozpadlý žigulík. Takhle se ale Half-Life nikdy nehrál.

Změna žánru a „pocitu“ ze hry je daní za to, že se po ulicích City 17 proháníte vy samotní. Half-Life: Alyx tak připomíná předchozí hry především tím, co vám bude ukazovat, ale už ne tím, jak budete hru hrát. To nijak nesnižuje kvality hry, ale rychle vám dojde, že se doba posunula a už nic není takové, jako dřív. Je to jako s Vánoci – také chcete zažít ten pocit, jako když jste byli malí, ale už nikdy jej nezažijete. To kouzlo je pryč. Po odehrání nového Half-Life mám pocit, že se jednalo o, řekněme, všední den, který je speciální jen proto, že pro mě kdysi speciální býval. Náš vztah ale už nikdy nenaváže přesně tam, kde skončil, ať už se na obrazovce bude dít cokoliv. Je potřeba si přivyknout na nové pořádky, akceptovat změnu a užít si možnosti, které Alyx má ve své dospělé, zralé podobě, jenž přesně ví, co chce a hodlá to také nabídnout. I když mě svým způsobem pocit z přetrhaných pout neopustil po celou dobu hry, nijak to neshazuje její kvality, ba možná právě naopak. Čím rychleji staré pocity necháte za sebou, tím lépe.

... JENOM BLÁZEN VĚŘÍ NA NESMYSLI

Dostávám se na tenký led, věřte mi však, prosím, budu po něm chodit tak, že zůstanu nad hladinou. Hovořil jsem o přetrhaných poutech, Alyx mě přesto nakonec přeci jen dostala: v samotném závěru hry. Myslím, že se dostávám k tomu nejdůležitějšímu, k otázce, jak moc je Alyx důležitou hrou. Alyx je E-X-T-R-É-M-N-Ě důležitou hrou, minimálně z pohledu fanoušků série, která je tu s námi věru dvaadvacet let. Na internetu se můžete dočíst o skvělém příběhu... který jsem dlouhou dobu nechápal. Cesta za záchranou mi nepřišla ani dostatečně nápaditá, ani dostatečně epická, její rozuzlení ale sahá daleko za „nějakou VR jednohubku“, za kterou by kverulanti mohli Alyx považovat. Kdepak, vývojáři sice nerozplétají celý příběh a stoprocentně si neřeknete, že je vyprávění u konce a víc ze světa Half-Life nepotřebujeme, ale rozhodně ukazují, že jejich návrat do City 17 nebyl ojedinělým výstřelem. Ambice nově poskládaného týmu sahají dál, a jsem si téměř jistý, že zákonitě sahají k Half-Life 3. I další vtip brzy přestane být vtipem...

Kupoval bych VR kvůli Alyx? Asi ne, pořád si nemyslím, že jde o systém seller. Pro mě coby skeptika by jím možná ale nebyl ani ten kýžený třetí díl. Návrat do starého známého světa mě nicméně přesvědčil, že budoucnost hraní s helmou na hlavě nemusí být tak nepředstavitelná.

To nejhorší je, že musíte znát souvislosti z Alyx k tomu, abyste byli v obraze i v díle, který dříve či později vyjde. Vlastně jsem ve skrytu duše doufal, že nová VR hra bude přesně takovou výplní, o kterou mohou zarytí fanoušci bez VR headsetu přijít, ale nakonec se ukázalo, že je situace přímo opačná. Vyvstává tak otázka, co Valve vlastně zamýšlí. Bude i Half-Life 3 ve virtuální realitě, když její vlastnictví předpokládá i Alyx? Skoro by člověk řekl, že to tak skutečně bude. Nicméně vývojáři byli tak milosrdní, že to nejzásadnější se stane skutečně až na konci. Ten se dá snadno najít kdekoliv na internetu. To vrací regulérní variantu alespoň částečně do hry.

Skutečně nevěřím, že se někdy v dohledné době objeví zábavná a plně funkční ne-VR verze. Valve se s ničím takovým dělat nebude, to maximálně po čase vydá Alyx i na PSVR, aby byl dosah co největší. Otázkou však je, jestli k tomu má dostatečně velkou motivaci, soudě dle toho, že by HL3 bylo opět výsadní hrou pro Steam. O předělávku se tak bude muset postarat komunita, jak to ale udělá, netuším. Celá hra je protkána pohybovým ovládáním a zbavit se ho nebude snadné. Sám nevím, co bych dělal – mám tu výsadu, že máme VR v redakci. Kupoval bych ho kvůli Alyx? Asi ne, pořád si nemyslím, že jde o systém seller. Pro mě coby skeptika by jím možná ale nebyl ani ten kýžený třetí díl. Návrat do starého známého světa mě nicméně přesvědčil, že budoucnost hraní s helmou na hlavě nemusí být tak nepředstavitelná. Díky možnosti přepínat mezi pohyby v rámci skoků nebo skutečnou chůzí pro mě byl zážitek naprosto bezproblémový. Hrát hry jako tuhle, tak ani nevím, co je to kinetóza. Alyx navíc vypadá na VR poměry božsky a dokázal bych s ní strávit dvojnásobek času. To všechno jsou superlativy, kterých jsem ještě donedávna nebyl schopný. Alyx vděčím za mnoho věcí, toto prozření patří bezesporu k nim. Ale především novou hru vnímám jako symbol, že se nevidíme na posledy, a že mi vlastně bude jedno, v jaké podobě.