Hadr Recenze Hadr

Hadr

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

5. 10. 2020 10:00 1
Reklama

Podivný trend stále šílenějších simulátorů čehokoliv postupně z obyčejných lidských činností přešel na činnosti nelidské, respektive hraní za všemožné předměty. Kozu rychle vystřídaly kameny, stromy, tráva, nebo všechna hmota vesmíru. A jakkoliv lze argumentovat, že jde o zajímavé experimenty, většinou podobné “simulátory” stály za pendrek. K vyprodukování zajímavé hry je prostě nutné přinést něco víc, než podivný nápad a možnost vlnit odporně vyrenderovaným pažitem.

Člen Ateliéru herních médií brněnské univerzity VUT Dominik Konečný na to šel z trochu jiné strany. Ve spolupráci s tvůrčí skupinou Ateliér Duchů, sídlící na stejné instituci, obsadil do hlavní role hry hadr. Obyčejný kus látky, který naleznete především na barech, a obvykle jen mlčky vsakuje zbytky pochutin, které neopatrný barman (nebo značně podroušení zákazníci) rozlévají kolem. Hadr ve hře Hadr (haha), ale není jen tak obyčejný… Hadr. Nebo hadr?

PÁRTY HADR

Tenhle hadr o rozměrech menšího ubrusu totiž umí létat, a především magicky nechává mizet přikryté předměty. A to je velmi jednoduše gros hratelnosti. Samotná hra, ve které ovládáte jeden až tři šedivé kusy látky, se sestává s řady místností, které fungují jako poměrně triviální logické hádanky. Prakticky výhradně je nutné nechat zmizet dostatečné množství konkrétních předmětů, a dosáhnout tím nějakého dílčího cíle. Ať už se jedná o umlčení dunivé hudby, otevření vrat do garáže nebo zastavení vlaku.

Především scény s obrazy, umlčováním technopárty nebo velmi atmosferická “procházka” po nočním baru mi skutečně učarovaly.

Od prvních hádanek, kde je nutné jednoduše odstranit pár knih s bílým přebalem nebo polštáře z gauče se přesunete k o něco sofistikovanějším, které pracují i s mácháním ve vodě (bacha na to), nebo hrami s perspektivou. Upřímně řečeno, některé místnosti jsou triviální a nezajímavé až moc, jiné ale brousí hrany brilantních nápadů, neřku-li geniality. Především scény s obrazy, umlčováním technopárty nebo velmi atmosferická “procházka” po nočním baru mi skutečně učarovaly.

LÁTKYPLNÁ PÉČE

Sluší se poznamenat, že Hadr není kdovíjak dlouhou hrou. Na první dohrání zabere zhruba hodinku. Při dalších, kdy už celkem přesně tušíte, co je vaším cílem, se doba hraní výrazně zkracuje. To ale nijak výrazně nevadí. Hadr se totiž nesnaží hrát na výpravný příběh nebo rozvleklé cutscény. I když… určitý příběh se Vítu Dvořákovi do hadru zabalit podařilo. Metaforické vyprávění koketuje s motivy kouzelnictví a iluzí, konkrétně mizejících králíků a klecí. Asi nejde o nic, co byste chtěli o hodinách literatury citovat své učitelce na střední, do velmi minimalistického podání Hadru to ale perfektně zapadá.

Vzhledem k zmiňované jednoduchosti už lze hodnotit pouze hratelnost. Ta je… velmi svérázná. Je vlastně otázkou, jak rozebrat hru, která stojí a padá na poletování po lokaci a přikrývání předmětů. Klíčové je v tomto ohledu ovládání, které je sice optimalizované pro gamepady, celkem obstojně ale funguje i na klávesnici. Na druhou stranu, právě v něm je zakopán pes obtížnosti hry. Samotné hádanky kdovíjak komplikované nejsou. Přikrýt některé rozměrnější objekty, obzvláště pokud jsou položeny jinde než na zemi, případně, v nejhorším, v poličkách, je téměř nadlidský úkol.

S hadrem můžete pohybovat po horizontále a samozřejmě je klíčová schopnost levitace. Tu nepřekvapivě ovládáte mezerníkem, její funkce je ale značně nepředvídatelná. Během hraní jsem vlastně nepochopil, zda létající síla působí na celý hadr, nebo kus látky funguje jako plachta a rychleji stoupá, pokud je roztažený. Čas od času se tak hadru stoupat vůbec nechce, jindy zase poletuje jako splašený. Ovládání komplikuje také ten fakt, že se tkaný protagonista často zasekává do okolních předmětů.

UTŘI TO

Posledním, klíčovým prvkem je audiovizuální zpracování. A právě tady je Hadr zdaleka nejsilnější. Často jsem během hraní narážel na to, že více než hrou je Hadr meditativním uměleckým dílem. Tak trochu po vzoru Journey. Stylizace, většinou využívající odstíny bílé, černé a šedé, s občasným přispěním velmi sytých světel, je prostě skvělá. Velmi primitivní lokace tak dostávají zvláštní, silně atmosferický nádech. Fyzikální model samotného hadru je pak celkem povedený. Látka se stylově vlní, ohýbá, balí předměty nebo klouže po površích. Snad jen škoda, že se tak často glitchuje do ostatních modelů, což má často za následek i praktické problémy s vyproštěním nebo rovnou restartem hádanky.

Hadr
i Zdroj: Hrej.cz

Možná ještě lepší je ozvučení. Ať už se jedná o obyčejný ambientní doprovod, nebo velmi chytře využité motivy, které přímo souvisí s hratelností, vždy fungují a zapadají do celkového ladění hry naprosto bezchybně. To jen podporuje tvrzení o vztahu mezi hrou a uměleckým dílem.

Jaký tedy ve výsledku Hadr je? Zajímavá, atmosferická, krásná jednohubka. Pokud k němu budete přistupovat jako k jisté formě uměleckého díla, jako k jakési meditativní terapii, budete spokojeni. Ano, nenabízí hodiny a hodiny rozmanité zábavy, některé místnosti nedosahují kvality jiných, a hra se potýká s menšími technickými problémy. Z bizarního nápadu se ale povedlo vykřesat velmi unikátní titul, který stojí za pozornost i zhruba stokorunu, kterou autoři požadují.

Hadr
Windows PC

Verdikt

Herní umělecké dílo a meditativní zážitek. Hadr není příliš dlouhý a trpí technickými chybami, jinak ale stojí za to.

Reklama
Reklama

Související články

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama