Guitar Hero Live Recenze Guitar Hero Live

Guitar Hero Live

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

12. 11. 2015 09:00 13
Reklama

Inovace. Kovová příchuť na jazyku, děs a zároveň modla, ke které se vývojáři snaží dojít. Když není inovace, vždycky se najde prostor vytknout, že tu či jinde chybí. Když je jí přehnaně mnoho, není problém poukázat na to, že se vývojáři raději měli držet zkrátka. Jednoduše špička jehly, na které někteří balancovat umí a jiní… Jiní zkrátka ne. Podívejte se na Rock Band 4, který vyšel v přibližně stejnou dobu jako tady Guitar Hero Live – určitě fajn hra se skvělým line-upem písniček, všechno ostatní je ale od minula stejné. Není to vysloveně špatně, ale bůhvíco také ne. V tomhle ohledu se ale GHL nemá čeho bát – značka, která kdysi diktovala pravidla moderních hudebně-rytmických her, se totiž vrací v plné síle a naučí vás brnkání do plastové struny zase milovat.

TŘI JE VÍC NEŽ PĚT

Samozřejmě tím hned mířím k tomu nejdůležitějšímu – kytaře. Nemá pravděpodobně smysl podrobně vysvětlovat, o čem Guitar Hero je, takže stručně: coby samozvaná rocková (popová, dubstepová, metalová…) hvězda sledujete dálnici (vážně, odborný termín), po které jezdí vyznačená tlačítka, odpovídající krku kytary, a vy je v kombinaci se plastovou páčkou na kytaře představující strunu vybrnkáváte do patřičného rytmu. Zatímco všechny předchozí hry série znázorňovaly na oné dálnici pět tlačítek, nové Guitar Hero omezuje jejich počet na šest. Ha, tady něco nesedí, že? Vtip je v tom, že šest tlačítek tvoří dvě řady po třech pod sebou, s čímž přichází celé kouzlo GHL – je to pořád ta samá hra, ale hraje se od základu úplně jinak.

Většina lidí nikdy páté tlačítko kytary do akce nezapojila.

Vývojáři tuhle změnu vysvětlují zejména tím, že pátý čudl na kytaře předchozí generace způsoboval hodně divné věci a hráči byli při nutnosti posouvat ruku z výchozí pozice o jedno tlačítko doprava zkrátka zmatení. Samozřejmě, teď už v dálce slyším pleskance dlaní do čel kytarových bohů mezi vámi, ale je nutné si uvědomit, že Guitar Hero je v porovnání s Rocksmith, potažmo hraním na skutečnou kytaru prostě arkádová sranda a ne žádný učitel. Proboha, vždyť to má plastovou strunu! Takže i když se našli tací, kdo uměli zahrát Changes od Mika Orlanda bezchybně i na nejvyšší obtížnost, většina lidí nikdy oranžového démona, tedy páté tlačítko kytary, do akce nezapojila.

ZPÁTKY NA STROMY

Dost už ale odbíhání od tématu – nové rozložení je jednoduše skvělé. Nezlomíte si u něj prsty, a pokud je poselstvím Guitar Hero vyvolat ve vás pocit, že jste hvězda, která svou hudbou krmí davy lidí pod vámi, daří se to díky přepracovanému ovládání zase o kousek lépe. Na první dvě úrovně obtížnosti zapojujete jen spodní řadu, ale jak se dostanete z prostoru pořád to zkouším na úroveň kytarový bůh, nebo tak nějak (třetí a vyšší úroveň), přijde ke slovu i horní sada tlačítek a dojde i na pomyslná barré, kdy musíte jedním prstem zmáčknout celý jeden „sloupec“. Hra pak samozřejmě mixuje i akordy, kdy musíte stisknout tlačítka souběžně v obou řadách, a garantuji vám, že v prvních hodinách hraní vám z toho bude praskat hlava.

Docela přesně pak dokážu popsat i to, jak rychle se do hry dostanete, ať už jste harcovníci předchozích dílů, nebo hrajete Guitar Hero poprvé. Měl jsem kolem sebe dostatek testovacích subjektů a všichni do jednoho byli během jedné dvou hodin ve hře na střední úroveň obtížnosti. Od té je to pak na každém z vás, ale upozorňuju, že bez tréninku se výš pravděpodobně nedostanete. Důležité je také dobře si nastavit zpoždění zvuku, které bude jiné při hraní na televizi, monitoru, se sluchátky, bez nich a tak dále. Hra na to samozřejmě myslí a nabízí dokonce i automatické korekce, nejsem si ale ani po dlouhé době úplně jistý, jestli je všechno tak, jak má být. Pokud totiž chcete hrát skutečně do rytmu písničky, bude vás chvíli žrát, že jednotlivé „noty“ odbrnknete až poté, kdy přetnou hranici. Jde to, protože je hra poměrně benevolentní, ale pokud si audio delay nastavíte u jedné písničky správně, u další už to zase nemusí fungovat.

GUITAR HERO JE LIVE, KEMO!

Vedle kytary je samozřejmě důležitá i nabídka songů a herních režimů, dostáváme se tím ale do hodně individuální sféry, kde žádné konkrétní hodnocení neexistuje. Co se týče písniček, nejjistější bude, když se sami podíváte na tracklist a uvážíte, zda vás zajímá. Hrát oblíbený song, je totiž mnohem záživnější, než vybrnkávat náhodně vybranou písničku zcela vaše zaměření. Samozřejmě můžu zmínit Blink 182, Green Day, Lennyho Kravitze, Slipknot, OneRepublic nebo třeba Davida Bowieho, ještě ale záleží na tom, jak se k jejich písničkám dostanete. GHL je totiž rozděleno na dva naprosto oddělené světy, ve kterých sice pořád děláte to samé – hrajete písničky – ale dostáváte se k nim odlišnými způsoby. V případě singleplayerového režimu Live na vás čeká několik koncertů v Anglii a Spojených státech, v rámci kterých zahrajete set vybraných písniček, které se vám následně odemknou pro offline (to je důležité) hraní třeba i ve více hráčích. Dosud v podstatě to samé, co nabídly předchozí díly.

Rozzlobené pohledy spoluhráčů, bučící dav a poletující kelímky od piva jsou vcelku vtipnou záležitostí.

Kompletně je ale změněna prezentace, v rámci které se vývojáři rozhodli zahodit kreslené postavičky a nahradit je živými herci, včetně publika. Funguje to překvapivě dobře, pokud tedy budete spolu s vývojáři hrát hru na velkou hvězdu, kterou všichni obskakují a vysílají jejím směrem samé palce a mrkance. Po příchodu na pódium vás pak čeká pár placáku a pěstiček s ostatními členy kapely a nelítostný dav, čekající na vaší hudební magii. Stejně jako v předchozích dílech si všeho všimnete až v momentě, kdy odložíte kytaru a začnete sledovat počínání někoho jiného. Rozzlobené pohledy spoluhráčů, bučící dav a poletující kelímky od piva jsou ale vcelku vtipnou záležitostí, která se během koncertování stihne tak akorát okoukat. Celkově vám ale hraní nezabere příliš času a je velká škoda, že koncerty nelze hrát ve dvou.

HRAJ SI DO SVÉ MTV

Pokud by tímhle nabídka skončila, pravděpodobně byste měli námitky k vysokému hodnocení, jenže odehráním koncertů všechno teprve začíná. Druhým, mnohem robustnějším režimem je Guitar Hero TV, pod kterým si můžete představit v podstatě zcela standardní hudební televizní stanici typu MTV nebo Óčko, do jejíhož vysílání můžete hrát kdykoliv se vám zachce. Na výběr jsou dva bezplatné kanály, v rámci kterých se podle programu mění žánrová skladba více než 200 songů. Na kanálu jedna právě běží 80s Knockout, kdyby to někoho zajímalo, a protože se mě spoustu kamarádů metaláků ptá, jestli je v novém GHL potrava i pro ně, nabízím třeba pondělní desátou, kdy běží na dvojce metalové hymny!

Pokud nechcete sledovat GHTV a zahrát si jakoukoliv konkrétní skladbu ze seznamu, potřebujete tokeny, které získáte hraním, anebo nákupem za reálné peníze. Vím, že v tuhle chvíli jsem právě přišel o několik čtenářů, ale nebojte, zas tak hrozné to není. Seděl jsem u zdarma šířených stanic hodiny a nepřišlo mi, že by mě hra nenáviděla. Jo, na každém kroku se mi snaží něco prodat a po dvou třech písničkách následuje reklama na tuhle a tuhle prémiovou písničku, ale během toho se člověk aspoň stačí protáhnout, napít se a pak zvesela pokračovat. Pokud se rozhodnete investovat, bavíme se tu například o 27 Kč za 300 tokenů = 300 písniček. Na obyčejné hraní vám to vydrží opravdu dlouho, tokeny navíc můžete koupit za herní měnu, případně je dostáváte jako bonus za překročení úrovně. Chystáte-li obří party, můžete pak za necelých 150 Kč zpřístupnit všechny songy na 24 hodin a hrát, jak se vám zlíbí. Online část je navíc i perfektní platformou pro uvádění nových písniček, které si navíc můžete sami pečlivě volit a nekupovat tak kvůli jednomu oblíbenému tracku od Aerosmith celé album. Za sebe rozhodně hodnotím GHTV kladně a spolu s kytarou ji považuji za největší přínos do hudebních her za posledních pár let.

TAKHLE BY TO ŠLO

I proto jednoduše musím Guitar Hero Live doporučit – takřka všechno funguje tak, jak by fungovat mělo, inovovaná kytara vrátí na začátek i ty, kteří už s plastovou kytarou objeli celý svět a v kombinaci s televizními kanály se z hraní stává naprosto pohodová zábava. Nebýt problémů se zvukem, přestřelenými hereckými výkony v příběhové části a několika omezení, kdy nemůžete hrát ve dvou (protože ve dvou je všechno větší zábava), neváhal bych nad ultimátním hodnocením. Až přidají punkové songy v hustším záběru, pak se sem vrátím a vlastní kytarou tu čtyřku rozmlátím do tvaru pětky, slibuju!

Guitar Hero Live
Xbox Xbox One
PlayStation PlayStation 3
Wii U Wii U
Xbox Xbox 360
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Věřte nebo ne, ale i na poli hudebních her lze něco změnit. Guitar Hero Live dokazuje, že inovace v mezích zákona je rozhodně vítaná, navíc když všechno funguje takřka stoprocentně!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama