Guitar Hero 5

Jak recenzovat pátý díl série hudebních her, jejíž princip je v zásadě stále tentýž, a neopakovat se? Prakticky nemožné. Požádali jsme tedy o "pohled zvenčí" člověka, který se hudebním hrám doposud úspěšně vyhýbal, zároveň však odborníka a zapáleného hráče...

Nejdřív bychom měli začít těmi špatnými zprávami. Tak především, od chvíle, kdy se do Guitar Hero pustíte, vás budou při poslechu rockových pecek bolet prsty... případně začnou samy od sebe kmitat a okolí se na vás bude dívat jako na idiota. Což naštěstí není tak velká ztráta, protože to dělá stejně (sorry, že jsme vám to takhle prozradili, ale někdo vám to říct musel).

A teď k těm dobrým zprávám...

Guitar Hero 5 je, jak už název napovídá, páté pokračování úspěšné série Guitar Hero, která za čtyřletou dobu své existence dokázala zaplavit svět lavinou klonů, imitací a pokračování. Pokud jste z nějakého důvodů zůstali před tímhle šílenstvím uchránění (třeba se vám nechtělo utrácet peníze za plastikovou kytaru, nemáte hudební sluch, nemáte prsty na ruce nebo skutečně hrajete v nějaké skupině, tudíž si na to nemusíte hrát), tak vězte, že princip hry je prostý. Z televizních reproduktorů na vás vyřvává nějaká, obvykle léty prověřená skladba (výběr je dost pestrý, od heavy metalu přes popík až k rockovým baladám), vy se chopíte jednoho z nástrojů (kytara, basová kytara, bubny, mikrofon) a zkoušíte ji zahrát. V podstatě jde o klasickou rytmickou hru, při které musíte ve správný okamžik stisknout správné tlačítko... jen v tomhle případě se ještě očekává, že budete zuřivě pohazovat hlavou, mávat neexistujícím fanouškům a rozkopávat reprobedny.

Hra vám servíruje několik obtížností, přičemž při té nejednodušší stačí jen ve správný čas praštit do pseudostrun. U lehce těžší varianty už musíte vymačkávat akordy na třech strunách... a pak se přidávají další a další struny, samozřejmě jen do počtu pěti. Čtyřiceti sedmi strunná kytara sice existuje, ale říká se jí harfa.

A kdybyste nezvládali ani ty snadné varianty, můžete si skladbu zpomalit tak, že se vám z hitu Sex Pistols stane lehký valčíček. Což je sice slušné na trenažér, ale pokud chcete koncertovat, tak si budete muset zvyknout na pořádné tempo. Tam se s vámi mazat nebudou.

Souboj kapel

Herních možnosti je tu víc než dost. Můžete si vybírat z bohaté nabídky skladeb (dají se přihrát i ty z minulého dílu – Guitar Hero: World Tour), můžete jen tak plout s proudem, poslouchat servírované skladby, a až se vám nějaká zalíbí, tak se prostě jen připojit a rozjet to, nebo můžete začít šplhat po hitovém žebříčku do hudebního nebe. To je sice, co se týče přeběhu a věcí kolem, od minulých dílů osekané na minimum, ale nevadí to, protože to podstatné zůstává. Vyberete si (nebo vytvoříte) postavu a s ní se probíjíte kariérou. Dostáváte se ze špeluňek, kde vám repráky drnčí v rytmu projíždějících souprav metra, do nezávislých klubů, do luxusních podniků a masivních koncertních hal. Musíte vždycky získat určitý počet bodů a za ty dostáváte nové songy a nové prostory. A abyste se moc netrápili, tak není nutné zvládnout a zahrát každou píseň, kterou vám tvůrci naservírovali. Stačí splnit hvězdičkovou kvótu.

Aby to bylo ještě zábavnější, tak s každou písní přichází i speciální výzvy. Za jejich splnění dostáváte nové postavy, speciální nástroje nebo ještě šílenější obleky. Tyhle bonusové úkoly jsou i motivací pro hraní v týmu – různé výzvy jsou pro různé hudebníky a některé můžete pokořit pouze ve skupině.

Což je samozřejmě ten nejlepší způsob, jak Guitar Hero hrát. V plném počtu. Když ostuda, tak hromadná. Hraní v týmů je vůbec super. Za prvé tu už nenastává situace, že si jeden zabukuje kytaru a ostatní se musí spokojit s bubnem či zpěvem. Ne, klidně můžete hrát na čtveřici kytar. Navíc každý z hráčů může drnkat v jiné obtížnosti - čili nejste handicapováni kámošem, který má simpsonovské buřtíkové prsty. A kdyby váš parťák ani tohle nezvládal, tak je tu pořád možnost zachraňovat perfektním hraním své méně perfektní partnery... a to nemluvíme o takových lahůdkách, jako jsou komba pro několik hráčů, kdy může celá skupina vstoupit do hvězdného rauše a sbírat body hráběma.

Ale nemusíte se jen vzájemně podporovat, můžete i zkřížit své kytary a pustit se do soubojů. Soubojových verzí je tu několik, některé povedené, některé ne, ale rozhodně si tu nějakou svoji oblíbenou najdete.

Gleam rock

Jak je všeobecně známo, u skupin nejde jen o to, jak hrajou, ale i o to, jak vypadají. A v Guitar Hero 5 vypadají obzvláště dobře. Hra si stále udržuje lehce komiksový styl, ale figury jsou už trochu civilnější, takže se mezi nimi realisticky vykreslené hostující hvězdy (můžete doprovázet kupříkladu Shirley Manson, Kurta Cobaina (pouze při koncertu, šňupnout si s ním nemůžete), zazpívat si s Johnny Cashem a poměřit si kytarové dovednosti s Carlosem Santanou) vyjímají jen drobně nepatřičně.

A pokud by vám nestačilo osmdesát pět písní od osmdesáti tří interpretů (Beastie Boys, Blur, David Bowie, Dire Straits, Gorillaz, Iggy Pop, Iron Maiden, Nirvana, Rammstein... a spousta dalších) tak si můžete nejen stáhnout ty z World Tour, ale můžete si zakoupit přes internet další pecky.

Navíc se u hry od minule hodně zjednodušilo a zelegantnilo ovládání. Všechno je udělané tak, abyste se co nejrychleji dostali do hry a co nejméně vás zdržovala nějaká meníčka a speciální tabulky. Dokonce můžete během hry měnit nástroje, zvyšovat či snižovat si obtížnost, nebo se přidávat do rozjetého koncertu.

Fakt to jediné, co nám u téhle hry chybělo, byly roztoužené fanynky. Další verze to snad napraví.