Grotesque Tactics: Evil Heroes

Na rovinu, musím to říct na rovinu. Nemám rád německý humor. Opravdu. Německé komedie bolí. Když nebolí, tak jen umrtvují do netečnosti. Je paradoxní, že nejlepší černou komedii historie, Klepání na nebeskou bránu, natočili Němci. Německé humorné hry mi nepřijdou humorné. Vtípky v Gothicu mi přišly slabé. Humorné škádlení ve Venetice otravné. Prostě nejsem ten typ člověka, který by byl kompatibilní s německým smyslem pro humor a myslím, že nás bude víc. Je tedy paradoxní, že jednu z nejvtipnějších herních fantasy parodií udělali Němci. Pravda, je to tak trochu status jednookého krále mezi nevidomými, ale to na tom nic nemění. Malé německé nezávislé studio Silent Dreams chtělo udělat vážné fantasy taktické RPG, jenže nebyly finance. Tak si kluci postavili hlavu a rozhodli se udělat opak – hru, která by si na stejném základu příběhově dělala legraci ze všech klasických fantasy klišé a stereotypů. A možná protože se naštvali, zapomněli, že jsou Němci a ta hra je vážně docela vtipná.

Das ist brutal legend!

Žánrově je Grotesque Tactics: Evil Heroes čistým taktickým RPG s větším důrazem na taktiku a menším na RPG. On tedy ani ten důraz na taktiku není nejsilnější, ale v celkovém konceptu to nijak nevadí. Hlavním hrdinou je Drake, oficiální emo. Celý v černém se plouží světem, nad hlavou mu pluje mráček, z nějž prší jen na něj a Drake se chystá skoncovat se svým bídným životem. Při zkouškách v rytířské akademii selhal, dravá houba jej skoro sežrala a on byl s ostudou vyhozen. Holt není každému přáno být hrdinným rekem a tak na emo chlapce zbyla smrt, opět z tesáků masožravé houby. Ano, tahle zápletka by vám měla naznačit kudy se bude styl ubírat. Nepůjde o nějaké bránici trhající vtipy, kdepak. Celé Grotesque Tactics: Evil Heroes je spíše úsměvnou reminiscencí všech těch klasických schémat, jimiž je literární a ještě více herní fantasy prodchnuté a na takřka každé z nich se snaží najít protipól. Drakea od trudného osudu tráveniny zachrání dvě věci. Tou první je zjištění, že celý rytířský řád byl zmasakrován přisluhovači Temné církve (a jeho selhání mu tak zachránilo život) a tou druhou je Jeho skromné Polobožstvo, entita děsivého vzezření. „Něco-jako-paladin“ s plavými vlasy pornohvězdy osmdesátých let, s obouručákem a slunečními brýlemi (!) je ztělesněním všeho možného a mužného, co na světě existuje. Testosteron mu teče i ušima a všechny obluzuje nekonečnými historkami o své udatnosti. Mimo jiné poučí Drakea, že je škoda se zabíjet, lepší je přežít, bojovat proti zlu (taktéž zlem a tak musí sehnat bandu zlých hrdinů – odtud podtitul hry) a sem tam zachránit nějakou tu pannu, která kromě luku skýtá i jiná ženské zbraně. A když se ona panna objeví a vy ji zachráníte z nebezpečí, odvděčí se vám posedlostí blonďatým polobohem a pohledem na její bujné vnady, které jen ledva zakrývá. No a tím lukem, ten nás při hře bude zajímat skoro nejvíc.

A pak na mě skočili tři šavlozubí králící!

Taktická část je jednoduchá, ale poměrně fungující. Čtvercová síť, tahové souboje, zbraně, levely, prostě klasické propriety. Systém není složitý. V jádru jde o to umlátit toho druhého co nejdřív, aby vás příliš nepocuchal. Přidávají se prvky jako blokování cesty, využívání terénu pro bonusy, kdy lučištnice těží z vyvýšených pozic a případně z keříku, ale nejde o nijak komplexní strategii. Grotesque Tactics: Evil Heroes je v tomto nenáročná, ale jde o překvapivě příjemnou nenáročnost. Po většinu času vše zvládnete bez problémů, sem tam zapojíte pár mozkových závitů a celkově máte docela radost jak se vám daří. Těžší souboj se objeví jen výjimečně a nebo při vaší opravdu velké chybě. Postupem ovšem budete mít partu deseti individuí a tam už je třeba více plánovat. Na druhou stranu ale už v té době budete mít postavy tak vycvičené, že budou vše drtit ještě víc. V tomto ohledu je hra příjemně oddechová, což není věc, kterou byste o tahové strategii prohlašovali často. RPG prvky jsou osekané na minimum, při levelu se zvedne pár statistik, zbraň má každá postava jinou a měnit je nejde, slot na brnění, slot na speciální předmět a končíme. Kampaň je lineární a nabízí naprosté minimum odboček, což trochu zamrzí a jde groteskní taktice vyčítat. Mise, hup do vesnice, nakoupit vybavení, lektvary, vzít úkol a zase do mise.

Hole mágů, to nejsou přeludy, bývají na konci zdobeny žaludy

Ale na druhou stranu tyhle nevýhody kompenzuje příběh a stylizace. Je pravděpodobné, že většinu humoru ocení spíše odrostlejší hráči, ti vysloveně dětští jej uvidí spíše jako „trapný“ (protože zesměšňuje jimi tolik milovaná klišé) a hlavně jim budou chybět popkulturní narážky, jimiž je hra přímo prodchnuta. Ultima, Final Fantasy, Star Trek, Pán prstenů, nikdo z nich nezůstal ušetřen pozornosti tvůrců, kteří se zjevně bavili. Nejlepší jsou ale postavy a jejich interakce. O dvou hlavních hrdinech byla řeč, pannách též, ale jasnou jedničkou je pro mne upír s francouzským přízvukem a protřelý gobliní lupič. Unikátnost postav doplňují jejich speciální schopnosti, odpovídajícně nazvané Obsese. Po dostatečném mlácení se vám nabije počitadlo a spustí se schopnost daného hrdiny. Drake inspiruje ostatní (a po chvíli propadne do deprese a zase je debuffuje), Polobožstvo pro změnu začne vyprávět historky o sobě a všechny v určitém okruhu touto činností uspí – včetně vašich hrdinů. Příjemné! Absurdita s jakou tvůrci předhazují anti-fantasy tematiku je občas až na hranici dobrého vkusu, ale musím říci, že ani jednou mou jemnocitnou dušicku dvojsmyslná narážka neurazila. Naopak, ke hře jsem se rád vracel jako k vysloveně oddychovému materiálu ve chvíli, kdy jsem nechtěl řešit Reapery ve StarCraftu apod. Atmosféře svérázného světa pak napomáhá i grafika, která sice není z nejmodernějších (pamatujte, je to nezávislé studio distribuující hru primárně přes internet), ale ve své pastelkové stylovosti, ne nepodobné WoW, dobře dokresluje příběh Zlých hrdinů, kteří se pustili do boje proti Zlým padouchům. Grotesque Tactics: Evil Heroes mne překvapila. Nezlomí žádný rekord, nevyhraje asi žádnou cenu, nestrhá vás smíchem, nezavaří vám mozek... Ale sakra, ať jsem proklet, já se u té hry prostě bavil.