Grid Recenze GRID

GRID

Tadeáš Pepř

Tadeáš Pepř

22. 10. 2019 14:00 4
Reklama

Píše se rok 2008 a já si z diskové přílohy LEVEL číslo 166 instaluji nenápadnou demoverzi akčních závodů Race Driver: GRID. V době, kdy ještě dema nebyly exkluzivní záležitostí virtuálního fotbalu honím BMW po okruhu v Jaramě, bokem napřed pálí obuv driftovací speciál Silvia a konečně vymetám kaskádu v San Francisku za volantem obtloustlého Mustanga. Právě v posledním závodě, v jedné z posledních zatáček, soupeř nezvládá řízení, strefuje barikádu a v dramatickém přemetu přes mou kapotu končí jeho závod. Naprosto bezprostředně, bez skriptů. To byl moment, který mi první GRID prodal a závodní arkáda se stala jednou z prvních originálek v mé skromné sbírce. Škoda, že se velmi povedené závody dočkaly dvou rozpačitých pokračování, které léta budované značce Race Driver pošramotily reputaci. Neoblíbená dvojka příliš tlačila na arkádovou hratelnost a nechvalně proslula absencí pohledu z kokpitu, o něco povedenější Autosport se pak zastavil někde na půl cesty. Jako poslední možnost na spasení tak působí reboot podsérie s prostým názvem GRID, který britští Codemasters dodávají na trh 11 let od vydání prvního dílu.

ZPÁTKY NA ROŠTU

Současné závodní hry mají jakousi bobtnající tendenci. Prakticky bez výjimek všechny značky se snaží postupně rozšiřovat svůj záběr a jinak prostinkou rychlou jízdu z bodu A do bodu B obalovat co největším množstvím omáčky. Kromě prezentace závodní kultury se tak závodí v plejádě více či méně tradičních disciplín, přetrvává snaha o co nejpestřejší a nejpočetnější vozový park a tak podobně. V téhle společnosti působí GRID jako malé zjevení, razí totiž velmi jednoduchou no-nonsens filozofii. Tady se prostě moc nekecá, nepředstavuje, nenastavuje a nepoměřuje, v GRID se jednoduše závodí.

Žádná mezera v zatáčce není moc úzká

To znamená, že není přítomén žádný propracovaný kariérní režim, ale jednoduchá sbírka kratičkých šampionátů v několika kategoriích. Disciplíny jsou všehovšudy tři, klasické okruhové závody, časovka a sprint. V každé kategorii najdeme přinejlepším pár (pečlivě) vybraných aut, tratí je dohromady dvanáct v různých kombinacích a jedinou zvláštností budiž přítomnost Ferdanda Alonsa s jeho vlastní závodní sérií. V součtu vychází, že musí GRID umět zaujmout jinak, než celkem chudým obsahem. A světe div se, skutečně to dokáže.

ČISTĚ NEČISTĚ

Naprostou esencí původní hry z roku 2008 totiž nebylo závodění jako takové, ale s ním spojený spektákl. Spíše než honěním vteřinek a ideálních stop se hráči bavili dramatickými boji v balíku a parádními bouračkami. To se Codies povedlo zopakovat na výbornou. Každý závod překypuje akcí, agresivním předjížděním a obecně zápolením plech na plech. Žádná mezera v zatáčce není moc úzká, i s prostorově výrazným Challengerem si troufnete na sebešílenější předjížděcí manévr a co je nejlepší, stejným způsobem přemýšlí i soupeři. Ostatní závodníci na trati jsou až děsivě lidští, jezdí jako prasata, dělají chyby, doráží na vás a po pár závodech vás přátelský žďuchanec s následnými hodinami nepřekvapí.

S tím souvisí i hojně propagovaný systém Nemesis, který měl na okruzích zajistit patřičnou dávku rivality, ve výsledku to ale takové terno není. Podmínky, přímý efekt i výsledný dopad na závodění jsou totiž velmi nejednoznačné. Čas od času naberete soupeře na vidle a vytapetujete s ním zeď bez reakce, zatímco jindy elitního závodníka rozhodí i jemné otření o nárazník při předjetí. Nemesis režim v praxi znamená, že po vás soupeř jde ještě agresivněji a už tak trpící fairplay bere za své, bohužel ale trvá jen po zbývající dobu závodu. Žádného arcirivala s památnými momenty si tedy během kariéry nevytvoříte.

ZE ZÁVODNÍCH KRONIK

Samotný jízdní model se povedl na jedničku. K simulaci má sice (vážně) daleko, při vypnutí všech asistentů ale za volantem některých divočejších strojů dokáže být pořádně nelítostný. Jednotlivá vozidla se mezi sebou liší spíše hodnotami než jízdním projevem, nicméně jasně poznáte, který závodní speciál (Prototypy) dominuje přítlakem, respektive abnormálním výkonem (nejvyšší třída laděných JDM). Vozový park jako takový nijak zvlášť nevybočuje. Nechybí okruhové klasiky z dílen BMW, Volkswagen nebo Chevrolet, americké bouráky zastupuje klasická paleta muscle cars, Japonsko proženete v Hondách, Nissanech a Mitsubishi a jedinou specialitou je Alonsův monopost z úspěšné sezóny 2006. Na druhou stranu nechybí historická epizoda závodění se svou vlastní, překvapivě bohatou nabídkou vozů. I tady ale žádné překvapení nečeká, Codies si vystačili s obligátními cesťáky nebo kultovními obdobími Le Mans.

pohled z kabiny je jaksi...nedomrlý

Přitom na legendární francouzský okruh zapomeňte. A na většinu dalších okruhů co vás napadá taktéž. Kromě nostalgických výletů do fiktivních lokací prvního dílu nabízí GRID Silverstone, Sepang, Brands Hatch, Zhejiang nebo Indianapolis. Novinkou jsou městské tratě v Šanghaji a Havaně. To samozřejmě nepůsobí jako příliš rozmanitá nabídka, i když každé závodiště zdobí možnost nočních závodů nebo deště. Díky výstavbě kariéry a dostatku různých layoutů ale nejsou závody (příliš) repetetivní. Snad jen s Šanghají a britskými okruhy jsou autoři až příliš štědři, zatímco takový Indianapolis poslouží prakticky jen v závodech na oválu.

MHOUŘÍME OČI

Na druhou stranu častý výskyt Šanghaje, Barcelony a Havany celkem chápu. Úzké, osvícené tratě plné detailů totiž dokáží vykreslit hru v tom nejlepším světle. A je to potřeba, graficky totiž GRID… lehce kulhá. Alespoň v případě testované varianty na původním PlayStation 4 jinak pohledné závodění trpí celkem zásadními problémy. Objekty ve vzdálenosti větší než pár metrů jsou zoufale rozmazané, textury se načítají pomalu nebo vůbec (čas od času se mi z části vozu stal rozplizlý balík pixelů), některé modely aut působí dojmem plastové hračky a i ten prokletý pohled z kabiny je jaksi...nedomrlý. I přes funkční ciferníky vypadá odbytě a kvůli podivně nastavenému nasvícení scény často není přes čelní sklo vidět ani do nejbližší zatáčky. 

GRID
i Zdroj: Hrej.cz

A je to škoda, okruhy jsou totiž jinak velmi detailně a především živě zpracované, diváci dynamicky reagují na dění před nimi, z bariér vesele vypadávají pneumatiky, vrtulníky vrtulníkují a všudypřítomné reklamy reklamují. Když se pak na trati všechno semele a vy jako hollywoodský hrdina kličkujete mezi rozpadlými vozy, je výsledný zážitek až dechberoucí. Nazvučení je velmi slušné a otravný paddock do ucha žvaní o něco méně než dříve, občas ale zvuky motorů postrádají sytost a především při pohledu zpoza vozu nastupuje “vysavačový” efekt ne nepodobný sérii Gran Turismo.

BOURA BOURÁRUM

Ve výsledné rovnici se skloubí perfektní, zábavná hratelnost plná akce a efektních bouraček s příjemnou lehkostí přímočarého závodního zážitku. Na druhé straně ale stojí relativní obsahová chudoba a nepříjemný pocit toho, že dobře už bylo a Codemasters teď spíše těží z odkazu, než že by produkovali skutečně špičkové závody. Ze srovnání s Gran Turismo Sport, Forzou Motorsport, nebo například posledním ročníkem F1 od stejných tvůrců vychází GRID jako značně nedonošené dítě. I přes to všechno je ale až překvapivě povedeným výletem do roku 2008, který sám sebe přehnaně nevykrádá a umí melodicky zabrnkat na tu správnou nostalgickou notu. 



Grid
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Parádně zábavná, ale mírně nedotažená vzpomínka na nejlepší léta žánru. Věrné fanoušky GRID rozhodně potěší.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama